Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
S poslední bejvalkou jsem se rozešel asi před měsícem a neměl jsem po tom strašným rozchodu nejmenší chuť na jakoukoliv ženskou, takže jsem se ve svejch dobrejch 32 letech vrátil zase ke svýmu „mládeneckýmu životu“, a užíval si ho při vší počestnosti doslova orgasticky. Nic jsem neřešil a volný večery trávil prostě prací anebo „obšukáváním“ zahrady, jak měla v oblibě naše stará dobrá Babička. A všechno se zdálo být v pořádku. Ano, všechno bylo v pořádku, ale jenom na krátkou kratičkou zatraceně kratililinkou chvíli, protože než jsem se stihnul pořádně vzpamatovat ze všech vztahovejch šoků a hrdě se nezávisle postavit na chlapský nohy, bylo to tu zase! Děsný! Víte, všechno by bylo v pořádku, kdyby nebylo jednoho šílenýho dne, kdy mi nastal jeden velkej problém! A mám namysli ten okamžik, kdy se do vilky ode mě vlevo nastěhoval novej páreček. Kratilovi. Kdo by to byl kurva řek, že zas začnu mít nějakej novej problém?!
Kratilovi byli fuckt povedená dvojka, to vám teda řeknu. Chlápek tak kolem pětatřiceti, manažer jedný rakouský IT firmy, která měla větve rozesetý po celý Evropě. A tenhle týpek teda dělal jedný – nikoliv český – ale německý pobočce obchodního zástupce, takže nejenom že jezdil semo tamo do zahraničí a zpátky, a věčně kroužil jak lačnej sup po obchodních cestách, ale u toho taky plaval ten zazobanec v čerstvě vytištěnejch Eurech a mohl si mimo spousty jinejch věcí taky pořídit skvělý fáro a novej barák, a co nejhorší – to všechno umístit hned vedle mě! Kdo se má na tohle krucinál furt koukat? Jak já chudák k tomu přijdu? A teď pozor, pozor vážení (!!!) teď přijde to hlavní. Kratilova žena, to byla…to byla prostě KOST! Když jsem ji spatřil poprvé, myslel jsem, že mě trefí šlak, srdce mi vyskočí z hrudníku jak vysmátej míček z loterijního sudu a dech se mi zastaví navždy, ohromen výbuchem kulervoucí emoce! Nevim, co se to se mnou od tý doby stalo, ale bylo to něco vážnýho. Dlouhonohá štíhlá a jemná blondýnka, s pletí opálenou do mléčnočokoládova. Za její nádhernej úsměv bych jí snad oživil dejcháním z úst do žaber i leklou zlatou rybu a za sex s ní bych s čistým svědomím povraždil půlku planety. Nikdy jsem neviděl spanilejší stvoření, byl jsem OHROMEN, UCHVÁCEN, POLAPEN, NO PROSTĚ V PR… V PR… V PR… V PRVOTNÍ FÁZI POČÁTKU JEDNOHO DLOUHOMĚSÍČNÍHO ŠÍLENSTVÍ!!!
A oba dva byli teda hrozně příjemný lidi a oko by zaplakalo na jejich sladkými projevy sousedské sounáležitosti. Noví milí sousedé, přátelé, hehe. Soused – furt v prdeli, domů se vracel na víkendy nebo dva dny uprostřed tejdne, pokaždý jindy, prostě podle toho, jak mu to vycházelo. Někdy přijel pozdě v noci a brzo ráno už zas odjížděl za dalším kšeftem. Všechno jsem měl vysledovaný. Chudák holka, Simonka, ta to teda podle mě neměla vůbec lehký, ta by si rozhodně zasloužila mnohem větší péči a pozornost! A hlavně častější! Ježiš, jak já jsem si hrozně přál jí tu péči, o kterou přicházela, dennodenně jí to dávat! Ale, byla to pro mě bohyně a byla vdaná a já bych si k ní nikdy nic proti její vůli nedovolil, že ano! Takže tohle je teda jenom můj vzdech a hrubej nástin situace.
Tenhle novej odstavec a taky (novou fázi mýho života) označím tím, že jsem začal žít novej život. Život pozorovatele, život voajéra, život sledovatele, život obdivovatele a taky život slídila. Simonka v okně, Simonka v obchodě, Simonka na zahradě, Simonka v kuchyni – co asi Simonka dělá, když je sama, jak se má, a tak dále. Viděl jsem jí nejen několikrát denně, když šla ráno pro noviny nebo na poštu, dopoledne věšet prádlo, číst si na lavičku atd…, ale taky jsem ji viděl ve svejch snech, plnejch vzrušení a sexu s ní, s mojí novou sousedkou, se Simonkou. Byla ztělesněním mýho ženskýho ideálu a já se do ní bezhlavě zamiloval jako čmelák do květu hluchavky. A taky jsem stejně tak z toho květu nemohl prokousat ven. Chtěl jsem sát její nektar, že bych až z tý touhy nahlas řval! Pozoroval jsem její ladný křivky v lehkejch letních šatech a viděl jsem svoji ruku, jak hladí její nádhernej zadeček a stehna, jak jí sundává spodní prádlo a postupně se dostává až na kůži.
Byla doma hrozně často sama a já si na to hrozně zvykl, často jsme spolu komunikovali, ale třeba jenom přes plot, z okna nebo tak podobně, ve vší počestnosti. Vždycky jsem z toho byl jak u vytržení, kolena se mi třásly jak ratlíkovi a krev se v litrech přelejvala z mozku do penisu. Uplynuly asi tři měsíce a bylo dost vidět, jak se jí zvětšilo bříško. Začal horkej srpen a mě bylo jasný, že je těhotná, typoval jsem to tak na pátej měsíc. Postupně mi docházelo, proč se takhle nečekaně a narychlo nastěhovali. Čekali novej přírůstek a potřebovali se usadit, soused musel vydělávat a holka si užívala těhotenství v klidu a míru naší vilový oázy. Čtrnáctýho srpna bylo už od rána jasný, že bude krásnej sluneční den. Dala si kolem desátý na zahradu deku a lehla si přímo naproti mýmu oknu na tu deku. Šel jsem si zrovna do kuchyně udělat kafe, když jsem ji uviděl. Rozvalila se lenošivě na dece a její krásné tělo nechávala vyhřívat na sluníčku. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Objevil jsem v sobě novou věc, strašně mě přitahovalo její těhotný tělo. Stačilo se na ni chvíli dívat a ten můj mezi nohama mi dával jasně najevo, že je z ní úplně vedle, tzn. v nejvyšší fázi ztopoření. K mýmu údivu si sundala vrchní díl plavek. Kozičky se jí vyvalily v plný kráse, růžový bradavky vypadaly větší než když jsem je zahlídl úplně poprvé přes okno koupelny, tentokrát měly široký dvorce, a vypadaly, že jsou vzrušený (kdoví, na co zrovna myslela!) a bylo to všechno hrozně sexy! Ach! Chtělo se mi strašlivě zasunout! Do ní! Neměl jsem to s ženskou už tak dlouho! Chytil jsem hladově ptáka do dlaně a v tak maximálně dvou minutách jsem si ho v tý kuchyni vyhonil, kafe nekafe. Nedalo se to vydržet, ten přetlak, ten chtíč, ta její krása. Jak já jsem ďábelsky toužil, abych se mohl zapíchnout do tý její sladký buchtičky, přímo tam, na tom slunci, v soukromí zahrady, oba ve spojení – skryti za vysokým hustým plotem. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááh. a takovejchle honění jsem zažil od tý doby, co se Kratilovi nastěhovali, přímo stovky!
Jednou se mi při náhodným setkání u plotu Simonka svěřila, že ten její odjíždí za 14 dní na dlouhou 3 týdenní pracovní cestu zas někam do zahraničí. Utrousila to jen tak mimoděk mezi slovy, když mi vyprávěla nějaký příhody z města, jak byla posledně na nákupu, a taky si u toho tak trochu povzdechla. No, zcela upřímně jsem se jí ani nedivil. No jo, ale ještě navíc jsem si v duchu pomyslel – tak to má teda chudák holka pěkně divoký. V druhý půlce těhotenství, a takhle sama. Napadalo mě šílenejch věcí, co by kdyby, ale jak říkám, nikdy bych si k ní nic nedovolil. Nastaly ony tři týdny bez urputně pracovitýho souseda a…jestli mě paměť nemýlí, byla to zrovna sobota pozdějc odpoledne, kdy mě Simonka zavolala s tím, že se jí asi porouchala anténa nebo co a že jí nejde televize a jestli bych se jí na to nemohl přijít podívat. „No samozřejmě že mohl!“ zaplesalo mi srdce. Ještě nikdy jsem nebyl s ní někde v místnosti sám, natož u nich v baráku a pak, mohl bych si s ní aspoň v klidu popovídat třeba u kávy a dívat se jí zblízka do očí. Tak z týhle příležitosti jsem byl strašlivětánsky vzrušenej. Křikl jsem na ní něco jako, že jen dodělám nějakou práci, vezmu si nářadí a hned jsem u ní.
Provedla mě kuchyní do obýváku, kde uprostřed, naproti balkónovejm dveřím (skrze který jsem ji často pozoroval) byla na podstavci postavená širokoúhlopříčková televize. Snažili jsme se tak nějak normálně konverzovat (a já se snažil dívat se jí do očí a ne na její krásný nohy, zadeček, bříško a prsa…), když v tom se dole v přízemí ozval nějakej rachot. Oba dva jsme se šíleně lekli. Najednou jsme uslyšeli hroznej dupot po schodech z přízemí do prvního patra, sílilo to a běželo to k nám jak kulovej blesk, rozrazily se dveře a… a… a do místnosti vlítnul nějakej děsivej chlap s černou kápí na hlavě, v ruce měl bouchačku, kolem sebe nějakej opasek a tašku a děsně na nás začal řvát, ať držíme hubu a neuděláme ani krok! Ty vole, srdce mi leknutím a hrůzou spadlo na zem a roztříštilo se o podlahu. Simonka byla v šoku a klepala se strachy jako osika, takže sotva by mohla udělat jakejkoliv krok! Krucinál, co to kurva je! Začaly se mi v hlavě honit scénáře, takový ty myšlenky kdy člověk začne jednat podle pudu sebezáchovy, a snažil jsem se chladně v hlavě spočítat, jaký mám šance, kdybych něco podnik. Ale na nic rozumnýho jsem nepřišel, ten chlap tvrdil, že nás zastřelí, když se neuváženě bez jeho svolení pohnu – prostě proti bouchačce a obrovskýmu chlapovi většímu než já jsem neměl ani náhodou šanci! A kdybych se o něco pokusil, riskoval bych, že ublíží Simonce a malýmu, a za to bych se pak zastřelil já sám!
K našemu oboustrannýmu zděšení na nás najednou ten poděs hlasivě vyhrkl, ať oba dva vlezem na velkej gauč, kterej byl naproti televizi. A že prej nečekal, že bude v domě takováhle kočička a že ji chce vidět její kozy. Poručil mi, ať jí sundám ty šaty a podprsenku a ať jí mačkám bradavky. Cože? Dělaly se mi mrákoty před očima…takhle v šoku jsem už dlouho nebyl. Díval jsem se střídavě na toho bastarda a na Simonku, která se stále dost silně chvěla… a když ten chlap nepřestával řvát „Dělej, tak vole dělej, nebo Ti vystřelím mozek z hlavy…!“, přiblížil jsem se teda k Simonce na děsně krátkou vzdálenost. Ona, dívala se na mě strašně smutně a upřímně přímo do očí, a zároveň s takovým zvláštním klidem. Pak najednou lehce přikývla a dávala mi znamení, ať to udělám, že jí to nevadí. Tak jsem jí opatrně začal teda svlíkat, rozepínal jsem jí pomalinku zezadu šaty zub po zubu (jako by šlo fuckt o život!), a pak jsem jí vzadu rozdělal podprsenku, která se jí sesunula pomalu z prsou. Bradavky jí stály jak dva dudlíky. Vzal jsem je jemně do prstů a mačkal jí je. Projel jí očima takovej ohnivej záblesk. „A teď se líbejte, dělejte, chci vás vidět, jak se líbáte, a ty, ženská, šahej mu při tom na péro, no tak dělej, nestyď se, kurva, a nedělej, že nevíš o co de, když máš takovej meloun na břiše! No tak (!), mni mu ho, chci vidět, jak ho olizuješ a zároveň mu hněteš péro!!! No tak, kurva, bude to?“ Jo, mrkla na mě, stydlivě na okamžik sklopila oči dolů, pak se narovnala a začala mě líbat. Jak mi šáhla na ptáka, byl jsem v sedmým nebi. Něco tak extrémně vzrušujícího jsem už dlouho nezažil, jestli kdy vůbec! Ten můj chlapec mi v ten okamžik ztvrdul ještě víc než byl při těch mnutí prsou a líbání, a já jsem si myslel, že mi snad prasknou kalhoty, nebo co. No potěš. Ten šašek s obuškem, co na nás řval ty nekalosti, se mi začínal líbit, ty vado! „Tak, to stačí, a teď si sundej kalhoty, ty čuňáku, chci vidět, jak Ti z tý buchty stojí péro, tak dělej ty hajzle!“ zařval na mě ten grázl v kápi. Co jsem teda mohl jinýho dělat? Stáhnul jsem si teda kalhoty a pak spodky, přičemž péro mi vylítlo ke skoro stropu, protože Simonka mě hrozně vzrušovala, jak bylo vidno, a to jsem absolutně netušil, že to bude fungovat i v takovýhle situaci. Absolutně jsem nechápal, co se to se mnou, teda spíš s náma, děje.
„Ták, slečinko, a teď si pěkne vlez na postýlku, do kleče, no co čumíš, ty kokote, pomož jí do tý polohy, no tak, týká se to Tebe, chci vidět, jak tady tu spanilou těhuli pěkně omrdáš ze zadu. No ulítly Ti snad včely nebo co? Vždyť se podívej, jak seš nadrbanej, s’to nedělal snad rok nebo co, tak se neupejpej a pořádně to do ní naper, no co říkáš?“ Jsem myslel, že se usmažím ve vlastní šťávě, to je jasný, že jsem ji chtěl, chtěl jsem jí strašlivě moc, už dlouhý dny, tejdny, měsíce…! Ale takhle? Můžu já? Rozhodla to ale Simonka. Vytáhla si levou rukou od boků šatky a vyhrnula si je přes záda nahoru. „Udělej to, Aleši, udělej to, nebo nás tady oba dva zastřelí, jestli to teda neudělá i potom, no, aspoň umřeme jako muž a žena…neboj se, mě to bolet nebude…“ tak s tímhle jsem absolutně nepočítal! Ty vole, voči se mi koulely na všechny strany, chtělo se mi smát i brečet zároveň, ale nejvíc ze všeho se mi chtělo píchat Simonu! Přišoup jsem se k ní zezadu a pěkně hluboko, co to jen šlo, jsem jí ho tam zarazil. Úplně vyjekla! A pak, docela dost hekala a to mě strašně rajcovalo. Kundičku měla šťavnatou jak nejvyzrálejší broskvičku, a pak taky ten pocit, že je vlastně těhule a já dělám něco nekalýho, ten mě ještě víc rozrajcovával .Ten čurák v kápi si náš chtěl ještě různě natáčet, asi aby líp viděl na vzájemný orgie dvou pohlaví, ale bylo to marný, udělal jsem se po deseti pohybech a nešlo to ovládnout. Byl jsem prostě na vrcholu – už teda skoro neúnosnýho – vzrušení!!! Takhle sladce a zároveň hořce, nadšeně i zoufale, se mi snad ještě nikdy nejebalo!
Když jsme se Simonkou společně dohekali, chvíli jsme na sobě leželi, úplně bezmocní jakýhokoliv pohybu nebo slova. Když jsem se otočil, zjistil jsem, že ten magor je fuč! Cože? Simonka se zmátožila a šla hledat, co všechno se ztratilo a co všechno ten šílenec nemožnej ukrad. Ať hledala a kontrolovala jak chtěla, nikde nic nechybělo! No to jsem blázen, co to jako mělo znamenat?
Asi za tři tejdny pak za mnou přijel po dlouhý době na návštěvu můj bratránek přes koleno, s který se hodně stýkám, hlavně teda i skrze internet a tak. Najednou z něj vypadlo, když jsme takhle seděli v kuchyni u kafe a on koukal z okna, že prej slyšel, že jsem totálně ojebal moji krásnou sousedku, a navíc, když byla v druhý půlce těhotenství. Zíral jsem na něj jak vyvoraná myš, jak to ví, protože jsme to, co se onehdá u Kratilů v baráku stalo, nikomu ani já ani Simonka neřekli! Naprosto jsme se zapřísáhli, že to prostě bude mezi náma a basta. Zrudl jsem a začínal panikařit. A víte, co jsem nakonec různejma všetečnejma otázkama zjistil? Že ten panák čurák přepadovka byl ON, můj bratranec! No to snad…! A že ho to prej napadlo, že mi pomůže, když jsem furt psal a básnil o mý sousedce a to moje psaní už začínalo bejt neúnosný a on to nemohl vydržet a taky byl hrozně zvědavej na tu sousedku! Původně měl prej vymyšlenej jinej plán, ale když nás tam našel u TV rovnou oba dva, tak neotálel a postavil se k tomu přímo chlapsky. No věřili by jste tomu? Tý vole, od tý doby svýho bratránka doslova zbožňuju, tenkrát jsem mu přidal pěkný tučný sousto na novou motorku, takže si dál může brázdit v těch svejch kožených hadrech a řetězech a těžko může kdokoliv zjistit, kolik podobnejch přepadení ještě kde udělal…! hahaha.