Vaše erotické povídky

Na tuhle expedici do Amazonie jsme se pečlivě připravovali několik měsíců. Schválně jsem pro těžké podmínky vybral kolegy, kteří něco vydrží. Kolegyň se mi do finální nominace vešlo jen pár. Většinou ostřílené výzkumačky. Nováčky se mi moc brát nechtělo vůbec. Ale pár výjimek jsem nakonec přece jen udělal. Koneckonců někde zkušenosti nabrat mladí musejí.

Mezi jinými s námi jela doktorka Milerová. Teď jí bude třicet a inkoust na "Dr." jí ještě ani nezaschnul. Musí se ale uznat, že má talent i vůli něco dokázat. A nebýt jejího ocelově chladného zraku, byla by radost na ni pohledět. Jen jedinkrát jsem se jí pokusil zalichotit. Zpražila mě takovým pohledem, že bych se nejraději zahrabal dva metry pod zem. Podobně "úspěšní" gigolové z naší skupiny dokonce začali šířit zaručené zvěsti o její frigiditě či zalíbení v lesbické lásce.

Již jako malé děti jsme s rodiči jezdily na nudistické pláže do Německa a později i do jiných států. U nás bylo také několik rybníků a oprámů po těžbě písku, kde se mohlo koupat v rouše Evině a Adama. Tak nám ani nepřišlo, že bychom se měly před sebou nějak stydět. Doma i rodiče chodili nazí z koupelny a na zahradě v bazénu jsme se koupali jen nazí. Čas ubíhal a nám už bylo čtrnáct let. Byly jsme dvojčata, já Zuzka a o patnáct minut starší brácha Emil. Co se týče sexu jsme už měly nějaké teoretické znalosti, věděly jsme co je to onanie a jak se provádí i jaké má vyvrcholení, viděly jsme několikrát rodiče při sexy hrátkách, když mamka tátovi kouřila péro a on jí zase lízal kundičku a nakonec jak skončili souloží a mamka velkým vzdycháním při orgasmu. To jsme vždy při pozorování onanovaly, brácha si honil péro, které už měl v jeho letech mohutné, a já si honila kundičku a mačkala klitoris. Musela jsem to dělat opatrně, protože jsem byla asi po mamce hodně náruživá a hlasité vzdychání by nás prozradilo. Vždy jsme se udělaly a potom šly spát.

Každý trenér vám řekne, že trénovat ženské je mnohem náročnější než trénovat muže. Nikdy nevíte jistě na čem jste a metody, které dnes zabíraly nemusí už zítra fungovat. Ale trénování žen má i své světlé stránky. Holky jsou bezprostřednější, spontánnější a hlavně hezčí. Není nad pohled na správně vysportované ženské tělo.

 Dělal jsem trenéra stolních tenistek už asi patnáct let. Tentokrát jsem vzal angažmá v jednom průměrném prvoligovém celku. Tým tvořily jak zkušenější hráčky, tak i mladé naděje. Někdy se dařilo, jindy ne. Někdy výsledek příjemně překvapil, jindy tomu bylo naopak. Hlavně u mladých holek jsem nikdy netušil, jak se zrovna vyspaly a co předvedou. Co však předvedly vždy a spolehlivě, byly jejich perfektní postavy. Vždyť jim taky ještě nebylo ani dvacet, aby na něm měly gram tuku navíc. Nadto jsem je při trénincích vůbec nešetřil.

Člověk by měl na všem hledat to pozitivní. Ta například cesta do práce. Na první pohled tu nic kladného není, ale když trošku rozlepíte oči, uvidíte kolem sebe spoustu krásných ženských zadečků různých tvarů a velikostí, které by určitě neměly uniknout vaší pozornosti. V autobusu se to jimi obvykle jen hemží. Tam ovšem nejsou v pohybu, což je u prdelek vždycky škoda. Proto mám oči na šťopkách zejména když jdu po chodníku z nádraží k vrátnici. Není to daleko, ale těch svěžích postaviček s kroutícím se zadkem, co stačím potkat, není zrovna málo. Některé vídám pravidelně, jiné jsou pro mě potěšující novinkou.

"Tak co brácho, jak dopadlo rande?" uhodila na mě ségra, jen jsem přišel domů. S odpovědí jsem se ani nenamáhal, zabručel jsem "dobrýýý" a zmizel ve svém pokoji. Co bych asi tak ségře říkal? Že jsem dostal tak akorát pusu na rozloučenou a jinak si zase nevrznul? Je mi osmnáct a jsem nadržený, kudy chodím. Kdybych si nevyhonil péro několikrát za den, tak mi snad prasknou koule. Ségře je o rok víc a chlapa má každý měsíc jiného, už to ani nestíhám sledovat. To se jí pak dělají srandičky na můj účet, když já jsem ještě panic a ona je schopná prošukat celý víkend, sotva naši vytáhnou paty z baráku.