Od té doby, co jsem jednou zašel do sexshopu a přinesl odtamtud nádhernou sadu kořených důtek černé barvy, potom vlítnul na manželku a ošukal ji jako tank a zbil ji těmi důtkami, se tyto černé krásky staly symbolem erotiky v našem vztahu. Objevili jsme nové obzory a po patnácti letech soužití, kdy se pověstná jiskra začala vytrácet nejen z běžného denního života, ale i z ložnice, jsme ji dokázali znovu zažehnout.
číst více
Zdalo se, ze dvere uz dlouho nevydrzi. "Elizabeth!" Howard Vernon od nepretrziteho rvani malem chraptel. Ruce ho bolely, jak neustale tloukl do dveri a vzteky byl rudy jako vareny rak. "Eliazbeth Vernonova, naposledy te vyzyvam, otevri!!!" Zadna odpoved. Na par vterin zavladlo absolutni ticho. Howarda temer ohlusoval vlastni zrychleny tep. "A mam toho dost!" zajecel, kdyz mu s definitivni platnosti dosla trpelivost. "Ja ty dvere vyrazim a pak si me neprej!!!" Tentokrat jiz na odpoved necekal a rovnou se pustil do likvidace dubovych dveri, ktere dosud v celku prezivaly nejedno bourlive stoleti. Dnes jim ovsem nebylo prano. Pomalu, ale jiste se odebiraly na vecnost.
číst více
Čekal jsem na nástupišti u příjezdu autobusů a pomalu se do mě zakusoval mráz. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zaražené v kapsách, a snažil jsem se zahřívat tím, že jsem si představoval program příštích hodin. Konečně přijel autobus z K. a já jsem netrpělivě vyhlížel, jestli vystoupí i moje oběť. "Tak tě vítám, Kundo," oslovil jsem ji, sotva jsem ji uviděl před autobusem s velkou kabelou přes rameno. Kunda byla její přezdívka, otrocké jméno. "Dobrý den, pane," pípla nesměle. Prohlédl jsem si ji chlípným pohledem, přestože její teplé zimní oblečení toho moc neodhalovalo. Však se dočkám. "Těšíš se?" zeptal jsem se s úsměvem. "Ano, pane," odpověděla.
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
Musíme se vrátit o 14 let zpět. Jednoho prosincového večera jsem byl pozván na vánoční večírek jedné nejmenované firmy v jedné nejmenované restauraci v Praze.Večer byl velmi příjemný i dobře jsem se bavil a nic nenasvědčovalo že bych měl zažít něco co mi změnilo na dva roky docela zásádně život a po pravdě ovlivňilo mě to do dnešní doby.Kolem půlnoci jsem se rozhodl, že je toho akorát,vzhledem k tomu že jsem vůbec nepil,protože jsem měl v plánu ještě v noci jet domů.
číst více
Příběh, který chceme vypravovati je obvyklý v naší společnosti, ve které se udržují staré zvyky a tradice, je vzpomínkou na dávnější časy, ve kterých trestání dětí ze strany jejich rodičů bylo všeobecně uznáváno a každodenně hojně praktikováno, kdy často bylo možno pozorovati, že ta neb ona mladá dívka dostává bití, či že ta neb ona mladá žena trestá tělesně svoje děti. Daisy Marisson má 22 roků, je to mladá osoba středního vzrůstu, štíhlá snad až příliš, ale přitom dobře vyvinutá. Je to chudá sirota, která vystudovala pedagogický ústav aby mohla ve vznešených rodinách dávat privátní hodiny.
číst více
Končila jsem zrovna ekonomku a představovala si, jak budu jedbou šéfovat v nějaké nadnárodní bankovní společnosti. Vždycky jsem byla zvyklá, že lidé poslouchají spíš mne, než já je. Tehdy jsem ale ještě netušila jak moc se realita bude lišit od těchto plánů.
Když jsem šla na třetí a poslední kolo pohovoru na místo manžerky do jedné německé pobočky banky v Praze, zjistila jsem si důkladně dopředu, ke komu na pohovor jdu. Věděla jsem, že se jedná o 45 letého velmi úspěšného muže, který už má za sebou řadu úspěchů a že teď už záleží jen na tom, zalíbit se mu.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje.
číst více
Příběh, který vám chci dnes vyprávět, se udál přesně před dvaceti lety, o Velikonocích. Důvod, proč si ho tak dobře pamatuji je jediný. Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil svoje sadomasochistické zaměření. Tedy, nevěděl jsem, že to je sadomasochismus, psal se rok 1976 a mně bylo sedmnáct. Ale poznal jsem rozkoš z pokořování, trestání a trýznění něžného pohlaví. Nebylo to poprvé, co jsem ubližoval děvčeti, ale to dělají v podstatě všichni kluci a sexuální vzrušení z toho plynoucí jsem s tím nespojoval.
číst více
Markéta, Jana a Květa ještě dlouhou dobu toho spoutaného chlápka pozorovaly. Viděly, jak ta mladá vyděšená holka útočí a utíká. Než odešly, viděly i tu ženu co si s ním tak pěkně pohrála. Vždy když se pak po té noci sešly dříve nebo později přišla řeč na tu noc, a jak se tenkrát skvěle bavily.
Není tedy divu, že netrvalo dlouho a od vzpomínání nepozorovaně přešly k plánování další podobné akce. Naplánovaly, že svou oběť musí odchytit na dostatečně frekventovaném místě, aby tam nečekaly celou noc.
číst více
