Touha po reálném zážitku byla stále silnější a tak jsem se odhodlal navštívit jedno SM studio. Nepíšu to pro nějakou senzaci. Někteří třeba najdou odvahu, a když jim bude zle, že už nebudou vědět co si počít, zkusí to také... Popisuje se to velice těžko, pocity nejdou ani vylíčit. Opravdu se to musí prožít... Vynechám některé detaily, prostě jednoho dne jsem měl před sebou telefonní číslo a e-mail na jistou Dominu v jednom SM studiu.
číst více
„Tak co,jaké to bylo?”,ptala se mě Jitka,když jsem jí druhý den zavolala,že může přijít.„Bylo to příšerné a zároveň krásné!Ještě teď mě všechno bolí!Ale takový orgasmus asi už nikdy nezažiju!”, popravdě jsem odpověděla.„Nepovídej!Vlastně povídej!”,vyhrkla Jitka a třásla se nedočkavostí.
„Jak to začalo,to přece víš!Tak jsem se nechala od Petra přemluvit a šla jsem k němu. Když mi sliboval orgasmus,na který hned tak nezapomenu,myslela jsem,že se jenom holedbá!Ale měl pravdu!”,začala jsem zeširoka.„Tak mě nenapínej a povídej!”,Jit-ka byla netrpělivá.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje.
číst více
Pan Omáčka byl se mnou moc spokojen a dobře nám zaplatil. Než za mnou však začali chodit dlaší zákazníci, vymohl si, že bude první, kdo mě ošuká do zadku. Zase sem při tom ležela přikurtovaná, tentokrát ale čelem dolů. Byla sem zvědavá, jaký to bude. Nejdřív mi tam nacpal oslintanej prst a to bylo docela nepříjemný. Když mi tam ale strkal pinďoura, tak řekl, ať se uplně uvolním a povolím svěrače, jako když kadím.
číst více
Otevrel jsem dvere od pokoje a dival se na ni jak tam sedi schoulena a spoutana na posteli. Z nadhernych modrych oci tekly slzy a trasla se, mozna zimou, mozna strachem. Sedl jsem si k ni, chtel jsem ji pohladit po dlouhych havranich vlasech, ale ucukla sebou. Vrazil jsem ji facku: "Promin, milacku, to mi ujelo." Ani se na mne nepodivala, asi se nastvala.
číst více
Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
V živote som nedostal výprask, asi preto ma zaujal inzerát, sľubujúci skutočný otcovský výprask za zlé vysvedčenie.
V deň vysvedčenia sa dostavíš s vysvedčením o 15,00 na adrese..........zneli pokyny......
Hľadám spomínanú adresu medzi vilkami, konečne som tu, teším sa od zvedavosti no súčasne sa aj bojím, pri zvončeku váham. Stláčam zvonček, ozve sa bzučiak, vchádzam do dvora.
číst více
Žil jsem jednu dobu jako nějakej poustevník-prasák, sám v bytě 3+KK, poslední pihovatá Máňa mi utekla asi před 10 měsícema, takže si umíte představit, jak to mohlo u mě doma vypadat. Jsem typickej Chlap, na ženský práce v domácnosti seru a donutí mě je udělat jen maximální ohrožení života. Práce mě nebavila ani za mák, bral jsem ji jak nejhnusnější nutný zlo na zemi, a jediný, co mě ještě trochu bavilo, byla moje skromná posilovnička, kterou jsem si od jednoho dne bez nějakýho většího plánování začal zřizovat v bejvalý mrdací ložnici.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Měla jsem namířeno za svým pánem domů. Já, šestadvacetiletá Monika, jeho poslušná otrokyně. Byla mi trochu zima, a to jsem se mohla obléknout úplně normálně. Můj pán totiž uznal, že v listopadu už je na můj běžný oblek zima, a tak jeho jediným požadavkem bylo, abych si vlasy vyčesala vysoko do hladkého lesklého culíku. Bylo mi jasné, proč chce, abych se tak učesala – aby mě za vlasy mohl pohodlně držet, až bude přirážet zezadu.
číst více
