Vaše erotické povídky

Tak jsem se odhodlal, vytočil jsem číslo co mi nechala a čekal. Nezvedla. Po dvou dnech,byl patek telefon. Dobry den tady Kristina,mela jsem zameškané volání. No tady Jirka, ten co tě jednou za čas dostane a zasmál jsem se. Ahoj.už jsem myslela ze nezavoláš. Rada bych te viděla nechceš přijet k nám na chatu? Nic jsem neřešil zapsal jsem si adresu. Vlítnul do sprchy. A do hodiny jsem byl na cestě. Od položení telefonu a mi klacek postavil a ne a ne spadnout. Tak moc jsem se těšil na to te ji zase ošukam. Dojel jsem k chatě v kalhotach urovnal bouli aby to nebylo moc vidět a šel dovnitř. Upss. Otevřel mi její manžel ovesenej detma. Zdravím pojďte DaL Kristina říkala ze po prijedete.

číst více

Síla myšlenky, část 6. XIV. Plány Za těch pár týdnů jsem se obstojně naučil používat většinu svých zatím objevených schopností, hlavně čtení myšlenek. Teď jsem „četl“ většinu myšlenek jen pokud jsem sám chtěl, zbytek času jsem se je naučil nevnímat. Bylo to mnohem příjemnější, než když na mě cizí myšlenky útočily ze všech stran. Dobře jsem už ovládal i pozorování a vyhodnocování aury jednotlivých lidí a ještě lépe „modeláž“ lidského těla. To také přivedlo mou drahou polovičku na myšlenku komerčního využití mých schopností. Pár dnů jsme probírali různé nápady až zvítězila myšlenka jakési „kliniky“ pro vybranou – náležitě movitou – klientelu. Problém byl jen s tím, jak podobnou praxi provozovat a zároveň utajit potřebné „know-how“. Vše nakonec opět vyřešila Kamila. Prostě veškerému personálu zařízení „zabuduju“ do hlavy blok, který jim zabrání cokoliv prozradit. Stačí, když při každém, ať úmyslném nebo náhodném, pokusu cokoliv důležitého prozradit, nedokáže nikdo z nich v danou chvíli vydat ani hlásku. Jakmile začnou mluvit o něčem jiném, blok povolí. Jak prosté…

číst více

V pondělí dopoledne mi volá do práce moje dobrá kamarádka a zároveň sousedka, jestli se může večer zastavit? Nic zvláštního jsem v plánu neměl a taky jsem ji dlouho neviděl, tak jsem to i rád přivítal. Padla osmá hodina večerní a už mi zvonila na dveře. Nemusela nic říkat a už jsem na ní viděl, že se něco stalo! Zeptal jsem se jí, co se stalo? Ona nad tím mávla rukou, že až později. Než jsem se stačil zeptat, co si dá? „Nalej mi panáka.!“ Nechápavě jsem se na ní podíval a šel jsem jí ho nalít. Nějakou dobu mlčky seděla v křesle. Snažil jsem se rozbít ledy tím, že jsem se jí zeptal, jak se má a proč se tak dlouho neukázala? Moc se jí zrovna o tomhle mluvit nechtělo a místo toho poslala skleničku po stole směrem ke mně, abych ji dolil. „Vyspala jsem se ze svým synem,“ povídá najednou. Ve mně to hrklo, až jsem málem vylil láhev s alkoholem. „Cóóó?“ Nevěřil jsem. „Slyšel si dobře. Jen tě prosím, nikomu to neříkej nebo se půjdu snad oběsit. Bych tu ostudu nepřežila,“ dodává zoufale. Na tohle jsem si toho panáka musel dát taky, abych to rozdýchal.

číst více

Než započnu své vyprávění, měli byste vědět, že tato historka se skutečně stala. Bylo to v srpnu roku 2011 v Berouně. Tenkrát mi bylo 22 let. Bohužel jsem tento příběh nemohl říct nikomu, kdo mě zná. Tak se s ním alespoň anonymně podělím s Vámi. Objetím a něžným polibkem jsem se s ní rozloučil na letišti a vracel se zpátky k autu. Moje přítelkyně Lenka odlétala na módní přehlídku do Milána. Od svých 15 let, kdy se věnuje modelingu, procestovala snad půlku světa. Poznali jsme se před čtyřmi lety a už třetím rokem bydlíme spolu. Tedy vlastně v domě její mamky společně s ní. Ono ve 22 letech není jednoduché mít vlastní byt. Jejího otce jsem nikdy nepoznal. Zemřel, když Lence bylo 5 let. Takže jsme v poměrně velkém domě žili jen my tři.

číst více

Právě jsem se vrátil z nádraží, kde jsem byl vyprovodit manželku Zuzanu a naše dvě ratolesti. Odjížděli na celý měsíc ke tchýni na dovolenou. Blahořečil jsem svému šéfovi, který mi zatím z naléhavých pracovních důvodů dovolenou neumožnil, protože měsíc galejí u tchýně mi naháněl hrůzu. Měsíc svobody a volnosti ! Co víc bych si ještě mohl přát ? Možná nějakou pěknou kočičku k pomuchlání, ale to musím počkat.

číst více

S ženou jsme spolu byli dva roky. Protože nám to před tím osm let klapalo, svatba nám jedenkrát na večírku s kamarády přišla jako skvělý nápad. Oni v tom viděli novou příležitost, kde se parádně opít a užít si další párty, my dva jsme v tom naopak viděli jistý druh dobrodružství. A klapalo nám to i v manželství. K mým třicátým narozeninám jsem právě od zmíněných kamarádů dostal poukaz na několikadenní pobyt.

číst více

„Tak další!“ Ozvalo se od dveří z ordinace. Byl jsem na řadě, nikdo jiný kromě mě totiž v čekárně neseděl. Právě panovalo odpolední červnové dusno a já měl před sebou konečně za pár dní prázdniny, ovšem musel jsem ještě absolvovat tuto osmnáctiletou prohlídku u lékaře, přesněji řečeno lékařky. Nikdy jsem doktory neměl moc v lásce, i když jsem byl většinu roku zdravý jako řípa, ale tentokrát se mi sem vůbec nechtělo. „Dobrý den!“ Vstoupil jsem do ordinace. Za stolem se na mě usmívala asi čtyřicetiletá lékařka s brýlemi na nose. Nevypadala zle, byla hezky opálená a její tělo (i když jsem ho pod  pláštěm moc neviděl) jsem tipoval na sportem udržované.

číst více

Bylo mi něco kolem 33 let. Byl jsem rozvedený a věcně sám, protože najít holku, co by zvládla moje nadprůměrné přirození, byl snad nadlidský výkon! Neměl jsem ho tedy nějak extrémně dlouhého. Jen 22 cm. Ale větší problém byl v šířce a to žaludu, který byl 2x tak větší než tělo údu. Nepoznal jsem žádnou holku, co by přes gigantické rozměry žaludu pojmula bezproblému ocas do pusy. V pubertě kvůli tomu přišli i zdravotní komplikace, že jsem musel podstoupit obřízku. Už tenkrát jsem slyšel doktorku, jak se baví s mámou, že s tím budu mít v životě problémy. Tehdy jsem to nechápal. Zato dnes už vím, co tím doktorka myslela. V kanceláři jsem pracoval se starší kolegyní, co je přesně starší o jedenáct let, jeden měsíc a den. Nebyla to špatná žena. Nosila světle hnědé kratší vlasy. Byla štíhlá s dokonalými ženskými tvary, jak by měli být. Na první pohled zrovna krásná nebyla, ale že by byla nějak odpudivá to zase ne! Spíš taková průměrná žena, co nikoho hned neosloví. Ale zase byla hodná, milá, jen občas mi připadala trochu jiná. Naivní panička, co věřila na lásku na první pohled a šťastni až do smrti. Občas dostávala od života takové rány, že moc nechybělo, aby zkolabovala. Nechápala lidskou závist a nenávist.

číst více

Mladý Bohumil stál před otevřeným hrobem, do něhož před chvílí pohřebáci spustili rakev jeho pradědečka (nevlastního pradědečka – otčíma jeho babičky). Kolem lože věčného odpočinku stáli všichni příbuzní, s nimiž se Bohumil pravidelně setkával i mnoho jiných, které dnes viděl poprvé. Vedle něj po pravici stály obě jeho mladší sestry a matka. Po jeho druhém boku stál otec. Dále od něho stáli strýcové a tety se svými dětmi. Byli tu i všichni jeho prarodiče. Starší účastníci pohřbu, které většinou neznal, mu byli představeni jako prastrýcové a pratety, nebo bratranci, či sestřenice některého z jeho prarodičů.

číst více

Když mi bylo sedm let, nepřežila matka dopravní nehodu, a tak jsme zůstali s otcem sami. Otec byl vysoký bankovní úředník a nevedlo se nám špatně, ale bylo vidět, že nám chybí ženská ruka. Začal jsem chodit do školy a doma nám pomáhala starší paní s úklidem a vařením. Když mi bylo dvanáct, tak mi jednoho dne otec oznámil, že má delší dobu přítelkyni, která je moc milá, má dceru o rok mladší a rád by nás seznámil. Domluvili jsme se na termínu a připravili doma malou oslavu. Protože bylo krásné a teplé počasí, tak jsme vše připravili u bazénu. Bylo to velice intimní místo, kam nebylo odnikud vidět.