Když manželka odjede na služební cestu, a já zůstanu sám doma, neznamená to že polevím ve své sexuální aktivitě. Převléknu postel do čistého povlečení, tak jak to mám rád, dám na stolek lahvinku vína, nějaké pochutiny, připravím si erotické pomůcky, nastavím kameru, zhasnu světlo, a zapálím svíčky.
číst více
Byl jsem zrovna v nemocnici na operaci se slepákem. Pracovala tam jedna hezká sestřička Bobina. Bobina byla krásná bruneta s obličejem jak obrázek. Zamiloval jsem se do ní hned na první pohled.
Sloužila noční před mým odjezdem. Ten večer jsem na ni myslel jaká je v posteli a u toho jsem si pod peřinou honil kládu. Když už jsem cítil, že se pomalu blíží vyvrcholení, otevřely se dveře a v nich stála moje láska.
číst více
Jednou večer po odpolední náročné akci jsem vyprovázel svou kamarádku na autobus. S touto kamarádkou si občas vyhovíme a zašukáme si. Naučil jsem ji spoustu nových věcí v sexu a jedna z nich měla přijít dnes a to jsem to ještě netušil.
číst více
Adam byl večer doma, a tak hledal, čím by se zabavil. Několikrát za předchozí měsíc to zkoušel s videoseznamkou, ale jen dvakrát se mu podařilo natrefit na ucházející slečnu. Jedna z nich byla fakt milá a povídali si, jako by se znali odjakživa, ta druhá se pořád chichotala, říkala oplzlé hospodské vtipy a nakonec řekla, že už musí jít.
číst více
Moje setřenice Adélka je pěkné kvítko. Je jí deset let, ale vypadá to, že už s ní mlátí puberta. Mám s ní takové zážitky, že se o nich v normální společnosti nedá mluvit. Ale napadlo mě, že bych je mohla napsat v krátké povídce, protože to stojí za napsání. Adélka je krásná holčička, má dlouhé blonďaté vlasy, až na záda, a má modré oči.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Jmenuju se Jana a je mi 22 let. Chodím dva roky s Kájou, kterému je o dva méně. Kája moc holek v životě neměl (já jsem jeho 3) a je z toho špatnej, myslí si, že je něco míň, než ty kurevníci ze školy.
Máma se podruhý vdala, takže mám doma nevlastního tátu, se kterým se moc nebavím, je takovej divnej, ale s mámou jim to klape dobře. Všimla jsem si už dřív, že Kájovi se moje máma líbí a zavalila jsem vlnou otázek. On se dost styděl, ale přiznal to.
číst více
Dálkový autobus se řítil širokou asfaltkou k Brnu. D Když jsem nastoupil v Újezdu, zaujal jsem sedadlo za nějakou blondýnkou, neměla víc než dvacet, bylo na ní vidět, že jede už dlouho.
Napolo ležela na sedadle, měla ho poklopené, zatímco to k oknu bylo v normální poloze, vzniklou mezerou jsem : viděl její ňadra, která napínala halenku s rozepnutým knoflíčkem u výstřihu, nohy v riflích měla šikmo na rantlu plechové stěny, dost rozevřené, pravou ruku měla položenou na ňadrech a levá visela do klína, pospávala.
číst více
Další hnusný den na hnusnym světě. Ondřejovi byla pořádná zima. Prohrabával se právě jedním kontejnerem a musel se při tom dost natahovat, což způsobilo, že se jeho obnošená bunda vyhrnovala a vnikal pod ní chlad. Dnes bylo opravdu sychravé ráno. Zima se už hlásila o slovo. Jaká bude Ondřejova první zima na ulici? To nevěděl, ale udělal vše pro to, aby ji přečkal ve zdraví.
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více