Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha. „Slečno, a kde jste byla, že jste k nám včera večer nepřišla na večeři, a ani jste se nedostavila na dnešní snídani ráno?!“ mi po obědě u východu z předplacený restaurace blesku rychle oznámil mistr recepce. „Ále, včera jsem dlouho do noci podnikala různé „naváděcí, jo ehm, spíš asi sváděcí“ akce s jedním manažerem z levýho křídla, víte?… no, a dneska ráno jsem se po dlouhé aktivní noci probudila trochu pozdě, asi jste už zrovna tou dobou vaše místo propečených rohlíčků s marmeládou zavírali.“ Mistr na mě hodil takovej zvláštně smutnej kukuč, snad jako by se ho to dotklo, nebo jakoby si myslel, že je to škoda, že jsem snídani zaspala, a taky že mě teda díky tomu všemu ti jeho chlapci z lokálu v bílejch límečkách včera večer ani dneska ráno neviděli, nebo možná jen litoval, že není z dost levýho křídla. O ničem dalším asi ani nebyl schopnej uvažovat. Chtěla jsem to uvést na pravou míru a tak jsem poznamenala. „Ále nebojte se, Alexi, snídani jsem rozhodně nezanedbala, dala jsem si hnedle dvě dávky dobrýho čerstvýho spermatu za sebou, není nad kvalitní bílkoviny, že jo! Hi hi!“… zíral tiše za mnou, ještě i když jsem procházela hlavníma vchodovýma dveřma té jejich exkluzivní restaurace (viděla jsem jeho odraz ve skle těch dveří), byl obdařen přímo převelikým údivem a nebyl schopen slova, pro tento moment bych ho nazvala „mistr spadlá brada“.
Super počasí! Vylítla jsem ve skvělý náladě z klimatizovaný budovy, čerstvě osvěžená lehkým jídlem a všema hladovýma pohledama veškerejch přítomnejch (nadrbanejch) samců, a razila si cestu směrem k místnímu klubu potápěčů. Po cestě jsem pozdravila kluky od výčepu u místního báru, jak se maj a tak. Vždycky když mě viděj, tak se začnou čepejřit a předváděj svoje peří jak kohouti. Hm, ještě že mi rovnou nepředváděj svoje péra, že jo! Stejně bych tak hádala, že největšího ho má Hejma a nejvýkonnějšího Macháček. Ále to je mi jedno, nikdy bych si nic nezačala s nějakým barmanem, je to cháska. Šla jsem se grilovat a čekala na večer, až bude mít padla jeden neoprénovej boucháč. číst více
Loading...