Angelina neměla souhlasit, když ji její přítelkyně před týdnem na večírku přesvědčovaly, aby se vtěsnala do toho podivného zvláštního gumového oděvu. Už dostat se do té věci bylo samo o sobě dost šílená práce. Nejprve si musela Angelina vyčesat své vlasy nahoru do drdolu a vetřít speciální olejíček do své kůže všude po její horní části těla.
Protože ten gumový obleček neměl kromě otvorů pro oči, ústa a nohy žádný jiný otvor, musela si nejdřív sednout na podlahu a její přítelkyně ji musely do toho oblečku pomoci.
číst více
Tasha se zvědavě rozhlédla po místnosti. Na rozdíl od předcházejícího dne, dnes tam bylo je pět dalších dívek a žen, které čekaly na přijímací pohovor. Tasha byla se sebou celkem spokojena. První den se konkurzu účastnilo snad přes dvě stě uchazeček, které všechny vypadaly, že jsou zkušenými sekretářkami, a přes to se do posledního kola dostala právě ona, která sekretářku nikdy nedělala. Možná, že je to tím, že ji naučila to, co má správná sekretářka umět, její matka – nejlepší sekretářka na světě, kterou Tasha znala. Její matka byla sekretářkou u jednoho šéfa přes třicet let – celý svůj život.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje. My vzadu si rovnáme mezi sebe tu mladou, teple oblečenou samičku a nikdo v okolí nemá ani tušení, že ji dnes čeká velice kruté mučení!
číst více
Večer jsem si četl došlou poštu a v tom jsem narazil na dopis od mojí známé, která má pochopení pro mojí slabost, a to je pro silonové punčocháče. S bušícím srdcem jsem otevřel její dopis a přečetl si: „Poslední schůzka se mi docela líbila, v sobotu je volný den, bylo by dobré se opět sejít, nejlépe na chatě“.
Poté následovaly instrukce ohledně toho, jak mám být na její návštěvu připraven. Měla přijet po obědě, a tak jsem vyrazil hned v sobotu ráno na chatu, abych vše připravil. Zatopil jsem ve všech místnostech a vyndal vytištěný dopis s pokyny. Přesně podle návodu jsem zašrouboval do podlahy tři kroužky.
číst více
Už jsem měla toho Jakubova žárlení právě dost. Chodili jsme spolu už 5 let, byl mým prvním klukem a myslím, že jsem mu v posteli plnila všechna přání i když na některé praktiky a jeho vulgární mluvu při nich jsem si dlouho zvykala, ale nyní už jsem si naše milování bez nich nedovedla představit. A právě po těchto praktikách, kdy jsem většinou dosahovala ty nejkrásnější orgasmy mne Jakub napadal, že určitě chodím prcat s nějakými nadrženými dědky, co si mladé kurvy vydržují drahými dárky. Můžeš mi říct, jaké drahé dárky jsem někdy dostala ? ječela jsem na něho.
číst více
Jsem šťastným majitelem malé vinárničky na okraji Prahy. Nedávno si celou vinárnu zarezervovala nějaká firma pro podnikový večírek. Jídlo i pití bylo na účet firmy a zaměstnanci svého chlebodárce rozhodně nešetřili, otevíral jsem jednu láhev za druhou, až jsem se začínal bát, že mi víno nebo whisky dojde.
Teprve dlouho po půlnoci se začala společnost rozcházet. Když asi ve tři ráno zbylo ve vinárně jen pět hostů a já, vyšlo najevo, že jedna žena asi neodejde.
číst více
Po odchodu babičky jsme zůstali v domě sami. Seděli jsme kolem stolu jako zařezaný a koukali na sebe. Musím říct, že se chce sílu, k něčemu takovému se přiznat. Já jsem měl v jednom jasno. Já bych nedokázal nikomu říct o tom, jak jsem postupně vyzkoušel kundičky svých třech sester. A doufal jsem, že to zůstane jen mezi námi čtyřmi. Ale teď mi nebylo jasné, jak se bude situace dále vyvíjet. Teď už to není jenom naše tajemství. Ale v přemýšlení mi zabránil můj žaludek, který si opět řekl o slovo, takže jsem se zvedl a běžel jsem na záchod. Když jsem se vracel, z jídelny byl slyšet rozhovor. Jak jsem ale vešel já, okamžitě bylo ticho a tři páry očí se otočily ke mně. První se ozvala Denisa.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
Po planéte Zem sa túlajú rôzne schránky z mäsa a kostí. Normálnejšie bytosti a aj tie, nie až tak normálne. Dedukujete správne, človeka ako sme poznali napríklad v roku 2014, takého už na ulici nestretnete. Je ich síce pár vystavených v múzeu, no tí Vám veľa nepovedia. Aspoň teda nič o tom, prečo sa svet zmenil na úložisko divných hávedí.
číst více
Bylo pondělní ráno a protože jsem byl unavený po vyčerpávajícím víkendu s přáteli a nevyspaný po promilované noci se svou milou, rozhodl jsem se, že nepůjdu do školy a zašel jsem do počítačové učebny na našich kolejích, kde jsem se připojil na INET a přiserfoval do footfetish clubu, který jsem už jednou zběžně viděl a protože miluju krásné ženské nohy, chtěl jsem se s tímto klubem seznámit důsledně. Po přečtení všeho co bylo ke čtení a shlídnutí všech obrázků jsem byl tak vzrušeným, že mě nesnesitelně tlačilo v rozkroku a do hlavy se mi valila krev.
číst více
Další průběh svatebního veselí byl už takříkajíc standardní. Mohutně se popíjelo a veselilo a jak se doba chýlila k půlnoci, začali se hrát i různé tradiční hry, které ovšem moc nemusím. Snad jen dražení nevěstina střevíčku mě zaujalo. Říkal jsem si, kdyby se mi jej podařilo získat do svého vlastnictví, budu mít na tuto svatbu další hezkou vzpomínku. Leč obsah mé peněženky vítězství moc nenasvědčoval a také jsem z aukce odpadnul opravdu jako jeden z prvních. Nakonec střevíček vydražil za skoro dvacet tisíc bratránkův otec, teď už vlastně Irenčin tchán. Dmul se hrdostí a smál nad svým tvrdě zaplaceným vítězstvím.
číst více
