Je to zhruba tři týdny, co jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu hezkých pár měsíců, ale najednou to prostě nešlo dál. Bylo mi to líto, ale musela jsem mu to sdělit. Skoro jsem brečela, když jsem se s ním rozcházela, a on na tom nebyl lépe. Ještě mě zkusil přemluvit k druhé šanci, ale já už prostě nechtěla. Podíval se na mě vyčítavým pohledem, zamumlal něco jako „Hodně štěstí, budeš ho potřebovat!“ a kvapně odešel. Brala jsem to jako následek jeho pochroumaného ega a nevěnovala jsem tomu pozornost.
číst více
Lásko moje,sedím tady u počítače,jsem sama doma a myslím na Tebe.
Už to budou 3 týdny,co jsme se viděli naposledy a co jsme se milovali.Ani si nedovedeš představit,jak moc po Tobě toužím!Už jen pomyšlení na Tebe ve mě vyvolává ukrutnou chuť se milovat.Jsem vzrušená už teď,začínám se třást,bradavky mi tvrdnou a moje jeskyňka postupně vlhne.Pomalu se hladím po celém těle,kroutím si bradavky a druhou rukou se blížím k mému klínu.
číst více
Někdy už mi ředitelování leze na mozek. Jakoby nestačily stížnosti rozlícených rodičů na učitele, kteří nepochopili génia jejich ratolesti – haha, ještě do toho donáší učitelský sbor jeden na druhého. Zasloužili by profackovat stejně tak, jak dělám s deváťákama. Na ty nic jiného než pádná ruka neplatí. Sice si z ní dělají stejně málo jako z planých řečí, ale aspoň se u toho člověk zbytečně nerozčiluje. Učitelky to s nimi nemají opravdu lehké. Nedivím se, že zejména některé méně zkušené kolegyně se po hodině, rovnající se očistci, strávené v devítce rozbrečí. Už i několik výpovědí jsem musel rozmlouvat.
číst více
Jsem to snad neměl půl roku nebo co, nadrbanej jsem až hanba a chvílema se mi už dělaj mrákoty před očima, např. když spatřím nějakou pořádnou babu. Hlavně přes den, v práci, když kolem projde Julie, zastaví se Markéta, tak to jsem kolikrát jak na trní. Bych ho snad ze zoufalství strkal i mezi matračky, cokoliv (!), co by mi aspoň na chvilku pomohlo zbavit se toho hroznýho přetlaku. A já vám vážení povím, proč tohle kurva vzniklo!
číst více
Dejchala jsem zhluboka a dost nahlas. Studenej vzduch se mi zařezával do plic. Bylo hodně brzy ráno, většina lidí ještě spala a ulice byly vesměs prázdný. Měla jsem na sobě jen jemný sportovní spodní prádlo, plátěný botky a top se sukýnkou těsně pod zadek. Vlasy jsem si za běhu rychle svazovala do drdolu. V ruce jsem svírala klíč od tělocvičny s takovou nedočkavostí, že se mi až potila ruka.
číst více
Bylo mi čerstvě 17 let, když jsem začal chodit s gymnáziem do tanečních. Honil jsem pravidelně, doma, ve škole, kde se dalo. Začal jsem chodit na webové stránky pro dospělé. Vždycky mě fascinovali dámské nohy oblečené v punčochách, časem to přešlo k vyhledávání na internetu o tomto tématu, přicházel jsem čím dál více na chuť novým věcem, jako jsou dominy, latex a různé hračky. A tady se moje sny staly realitou.
číst více
Po dlouhé době mne kamarádka vytáhla k dalším známým na chatu, že tam bude veselo u ohně a spousta dobrých lidí. Měla pravdu, bylo tam plno, hráli a zpívali, popíjelo se snad vše co teče. Já byla už unavena a tak mne uložili v jedný malý místnosti a prohlásili, že se neví s kým se probudím, protože si údajně každej lehne tam, kde je místo. V ten moment mi to vůbec nevadilo, jistě, dlouhá cesta, trocha pití, vidina spánku a zábrany jsou ty tam.
číst více
Radka s Květuš se jednoho jarního jitra sešly a rozhodly se, že se projdou a zajdou si lesem na nedalekou mýtinu natrhat petrklíče. Obě měly rády na stole čerstvou kytičku drobných žlutých kvítků, připadalo jim to naivně romantické a jaksi to evokovalo prostředí domova. Když už jsme u té naivity, ani Radka, ani Květa zrovna moc rozumu nepobraly.
číst více
Jednoho dne se mi postavil a já nevěděl, co s tím. Trvalo mi to teda dost dlouho, než jsem pochopil co a jak, ale ke konci puberty už jsem byl docela zkušenej „honič“. Teda – ne že bych se nějak srovnával s kámošema, nějak na žádnou soutěž nebo srovnávání nenastala vhodná situace, ale já byl prostě od tý doby takhle spokojenej. Bylo to taky o hodně lepší než nějaký poluce během snů o úlevě při močení do pisoáru a podobných hovadinách, které mi produkoval můj nadrbanej, a zároveň stále úplně nepoučenej mozek.
číst více
Asi tak před rokem jsem šel s kamarádem na vstupní pohovor do jedné nejmenované firmy. Hned při vstupu mě uchvátila veselá a hravá atmosféra, která tam panovala. Hned vás napadne touha být součástí toho kolektivu. Korunu tomu nasadila ředitelka firmy, kterou když jsem spatřil, málem se mi podlomila kolena.
číst více
