Tento příběh není tak zcela klasickou povídkou. Nejenže se skutečně stal, ale v rámci autorské licence nebylo nic navíc přidáno, ani nic zamlčeno. Lidem, kteří mají tendence moralizovat, ho ani nedoporučuji číst. Mohli by totiž utrpět morální újmu. Příběh nás zavede do léta roku 2004, a kdyby to Jan Werich už kdysi nepoužil, mohl se klidně jmenovat „O lakomé Barce“. V tom zmiňovaném roce jsem oslavil pětatřicítku a jeho počátkem se rozvedl se svou ženou, a tak trochu z nouze bydlel u svého strýce v Podkrkonoší.
číst více
Ahojte, volám sa Lucia a chcem vám predstaviť prvú príhodu mňa a môjho manžela za cestou okorenenia nášho sexu, ktorý je po rokoch vzťahu (10 rokov sme pár, zobratí sme kratučko) síce stále skvelý, ale spoločne sme sa rozhodli, že nedovolíme, aby nám zovšednel, a tak začneme experimentovať skôr, aby sme mali stále chuť aj na seba navzájom.
číst více
Už od doby, kdy jsem nastoupila do své první práce a poznala svého šéfa, jsem měla představu o něm a o mě. Na tom by jistě nebylo nic špatného. Myslím, že to tak má většina z nás, když se objeví někdo pohledný. Žádné myšlenky na reálný erotický kontakt s ním jsem ale neměla.
číst více
Jak jsem už psala, jmenuji se Klára a je mi 20 let. Hrozně ráda kouřím mužské penisy. Někdy to prostě nemůžu vydržet a musím okamžitě dostat nějaký ocas do pusy – a to mi občas přináší problémy. Jako například tehdy, když jsem šla se svým klukem na koupaliště… Ráda jsem sexy a středem pozornosti mužů, a proto i ráda chodím na koupaliště.
číst více
Ahoj, volám sa Mário, som profesor a učím na jednej nemenovanej strednej škole chémiu. Mám 55 rokov, manželku a 2 dospelé deti. Pred 5 rokmi som viedol normálny, nudný, stereotypný život. Fajčenie cigariet, chodenie do roboty a počúvanie mojej otravnej manželky. Ale zrazu sa všetko zmenilo, keď som spoznal JU. Tamaru. Je to dcéra môjho dlhoročného priateľa Jána, ktorý ma s ňou zoznámil, keď mala len 12 rokov.
číst více
Stalo sa to v roku 2012. Bol máj, blížil sa koniec školského roka a s ním aj nekonečne otravné opravovanie známok. Vždy som mala najviac starostí a opravovačiek s chémiou. Nechápala som ničomu, tak mi ocino vybavil doučovanie u jedného profesora, ktorý učí na našej škole chémiu (ibaže neučí mňa) a je zhodou okolností aj dlhoročný priateľ mojich rodičov. Spoznala som sa s ním, keď som mala 12 rokov (teraz mám 17), ale vtedy by ma v živote nenapadlo, koľko zážitkov s ním budem mať...
číst více
Krásný podvečer na pláži. Nikdo jiný tam není, jen ona se svým přítelem. Ten před chvilkou odpad a chrápe, to asi to sluníčko a pět piv k tomu. Nudí se, kouká do časáku na hadříky a vystavuje své mlaďounké štíhlé tělo v plavkách. Najednou v zorném poli zaregistruje nějakou černou čmouhu a podívá se, kdo to přichází. Je to černošský dědeček. Je mu tak odhadem sedmdesát let, má sněhově bílé vousy a vlasy, je o holi. Ten je ale roztomilý, napadne jí a nadále ho pozoruje.
číst více
Síla myšlenky, část 2.
V.
Návštěva
Druhý den ráno jsem se dozvěděl od sestřičky, která měla denní službu, že Jana onemocněla, nic vážného, nějaká chřipka či co. Jen se omlouvá, že svůj slib musí odložit. Při tom, jak to říkala, bylo zřejmé, že moc dobře ví, o jaký SLIB šlo.
Najednou znovu ten hlas v hlavě: „Kdyby chtěl, klidně bych Janu zastoupila, ale teď přes den to asi stejně nepůjde. Holky z noční vyprávěly úplné romány. Škoda…“
číst více
Story XVII – Na návštěvě
laura147258369@seznam.cz
„Co teď?“ zopakovala otázku Denisa.
„Teď najdeme tu smlouvu, zkopírujeme ji a doneseme mu ji, co myslíte?“ rozhlédl jsem se po holkách.
„Ale…“ chtěla navrhnout jiný postup Denisa, ale byla přerušená.
„Žádný ale. Teď jde o čas. Musí se to nějak vyřešit,“ řekla Kamila.
Denisa se okamžitě vydala do tátovy pracovny. Za moment byla zpátky a v ruce držela jakýsi papír.
číst více
Pondělí, 9:00
Jako obvykle nezvoní, jakmile dorazí, sebere dole pod oknem na trávníku kamínek a hodí s ním o okenní tabulku. Trochu sebou při zvuku ťuknutí do skla trhnu, bleskově si vytáhnu ruku z kalhotek a vyskočím na nohy. Přelétnu se pohledem v zrcadle. Košili jsem si trochu pomuchlala, jak jsem se v ní poslední půl hodinu převalovala v posteli, ale ono to zas tolik nevadí, stejně ji ze mě serve, ještě než za sebou zavřeme dveře do ložnice.
číst více
Celkem 90 hlasů