Blížila se zavíračka a já se hrozně nudil. Pracuju jako shop asistent (ano, zní to honosně, ale jsem obyčejný prodavač) v obchodě se spodním prádlem. Není to žádná super placená práce, ale potřeboval jsem rychle něco sehnat, alimenty se totiž neptají, tak mi jeden kamarád dohodil tohle. Prodáváme ledacos, jak pro pány, tak i dámy a dětičky, ale moc lidí k nám osobně nezavítá, neboť si dnes všichni raději zboží nechají poslat domů, kde si vše v pohodlí vyzkoušejí a popřípadě se v klidu poradí se svými polovičkami.
číst více
Společná dovolená v Chorvatsku
To, co budu povídat, se odehrálo před léty v době, kdy se jezdilo masově do Chorvatska, když už nebyl zapotřebí devizový příslib. Udržovali jsme se ženou přátelské styky s rodinou o poschodí níže. Byli jsme oba páry ve věku kolem 45 let a obě rodiny máme doma dcery taky ve stejném věku kolem 17 let.
číst více
V tu dobu jsem s Markem byla čtyři měsíce. Byl to celkem šťastný vztah. Každý jeho fotbalový trénink jsem seděla na tribuně a pokaždé, když se na mě podíval, jsem mu zamávala. Doprovázela jsem ho na akce z klubu. Někdy to bylo opravdu náročné – dostat ho poněkud opilého k němu domů do postele. Za tu dobu jsem stihla poznat většinu jeho přisprostlých kamarádů. Jeho nejlepší přítel, Tomáš, mi lezl obzvlášť na nervy.
číst více
Probudil mě celkem silný orgasmus. Manžel na mě nemá poslední dobou moc času, ale jinde to už ve svých 40 hledat nechci, tak se stává celkem běžně, že alespoň jednou týdně dostanu orgasmus samovolně ze spaní. Prostě se jen pousměju, když dávám ráno prát flíček na kalhotkách, a to je vše. Tentokrát je to ale jiné. Poprvé je to tak silné, že mě to až vzbudilo.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Jsem mladá 24 letá pohledná dívka, co odpověděla na inzerát na služebnou do jedné luxusní vily. Byla jedním z mnoha majetku bohatého manželského páru čtyřicátníků. Jelikož jsem spolehlivá, tak jsem se brzo dostala do obliby majitelů, kteří mi dali celý dům na starosti. Manželé byli velice pracovně vytíženi a tak byli často pryč, hlavně Paní. A jelikož nemohla plnit své manželské povinnosti naplno a pánovi se nechtělo navštěvovat lehké ženy, musela jsem mu být po vůli já.
číst více
(Tento příběh je pravdivý a je mým vlastním zážitkem)
Na samém konci května 1971 jsem jel se svou třídou 8.C na třídenní školní výlet na Sázavu. Jelo nás 25 a dvě úči. 13 holek a 12 kluků. Spalo se ve stanech na louce poblíž chaty, která patřila naší dívčí tělocvikářce a úče na biologii Nováčkové, která jela s naší třídní Ivanou Pečenkovou, jinak učitelkou na matiku a fyziku, s námi.
číst více
Nevím, zda se příběh, který tady napíšu, řadí do správné kategorie, ale já jsem to tak rozhodně cítila. Jako bych přítele podváděla. Pokud si tuto povídku přečtete, určitě si její kategorii vyberete lépe a podle sebe. A ještě jedno upozornění. Tohle není povídka, ve které budu dva odstavce popisovat postavy a ve třetím se bude "mrdat a jebat". Píšu to podle skutečné události, takže se všemi podrobnostmi.
číst více
Volám sa Karin, mám 15 rokov.
Robím atletiku už od svojích 8 rokov. Bola som deviatačka, keď som si mala vybrať strednú školu. Vybrala som si Športové gymnázium v Bratislave. Keďže bývam v Martine, musela som ísť na internát. Na športovom gymnáziu je tréner,ktorý tiež býva v Martine. Cestuje každý víkend domov do Martina a naspäť keďže tam má manželku.Poznali sme sa. Keďže som tam začala trénovať trénovala som s ním. Bola som s ním 2 hodine denne každý deň.
číst více
Tento příběh není tak zcela klasickou povídkou. Nejenže se skutečně stal, ale v rámci autorské licence nebylo nic navíc přidáno, ani nic zamlčeno. Lidem, kteří mají tendence moralizovat, ho ani nedoporučuji číst. Mohli by totiž utrpět morální újmu. Příběh nás zavede do léta roku 2004, a kdyby to Jan Werich už kdysi nepoužil, mohl se klidně jmenovat „O lakomé Barce“. V tom zmiňovaném roce jsem oslavil pětatřicítku a jeho počátkem se rozvedl se svou ženou, a tak trochu z nouze bydlel u svého strýce v Podkrkonoší.
číst více
