Konečně čtyři odpoledne, konec šichty. Ukládám poslední změny na výkresu, zítra budu pokračovat. Na chodbě se s úsměvem loučím s kolegy procházím vstupními dveřmi našich kanceláří a mířím na parkoviště.
Cestou domů se stavím v supermarketu, nakoupím nějaké potraviny, hlavně zeleninu a salát s kuřecími kousky co má Klára ráda. Ještě toaletní papír a prostředek na podlahy.
číst více
Bylo mi čerstvě 17 let, když jsem začal chodit s gymnáziem do tanečních. Honil jsem pravidelně, doma, ve škole, kde se dalo. Začal jsem chodit na webové stránky pro dospělé. Vždycky mě fascinovali dámské nohy oblečené v punčochách, časem to přešlo k vyhledávání na internetu o tomto tématu, přicházel jsem čím dál více na chuť novým věcem, jako jsou dominy, latex a různé hračky. A tady se moje sny staly realitou.
číst více
I. Probuzení
Když se zmenšíte na velikost mravence a vlezete do duše kola třeba od auta, pak takové kolo umístíte do beztížného prostoru a roztočíte, jako mravence vás bude odstředivá síla přitahovat k vnitřní straně vnějšího pláště a vy budete přitahováni „dolů“ stejně jako na Zemi. Pojem nahoře a dole pak ovšem dostane poněkud složitější význam.
číst více
Zase jednou po mě chtěla, abych ihned přišel. Její přání je mým rozkazem, a tak se stalo, že jsem byl už na cestě k ní... Když jsem dorazil, celá netrpělivá na mě vyhrkla, ať se hned svlíknu. Samozřejmě, že jsem to ihned udělal, ale byl jsem zvědav, proč tak spěchá - asi má dneska na mě připraveného cosi nového... Stál jsem před ní totálně nahý. Spoutala mi ruce i nohy.
číst více
První díl,
Druhý díl,
Třetí díl,
Čtvrtý díl,
Pátý díl
Během vánoc jsem si vyměnil s mojí paní několik mailů v kterých jsme se nakonec dohodli že když budu pracovat ve městě tak nebudu bydlet na hotelu ale u ní.Vzhledem k tomu,že měla živnostenský list na ubytování tak i platby platila firma, tak že vše vypadalo skvěle. Tedy to jsem si aspoň myslel.Práce byla hned od půlky ledna tak jsem se měl nastěhovat někdy kolem patnáctého.Po telefonu jsem se domluvil kdy přijedu a už jsem se nemohl dočkat.
číst více
První díl,
Druhý díl,
Třetí díl,
Čtvrtý díl,
Pátý díl,
Šestý díl,
Sedmý díl
Krásně se mi ulevilo a moje sexuální napětí ze mě postupně vyprchalo. A v tom byl ten problém.Chtěl jsem už přestat a můj povadlej ptáček byl spokojenej, jenže madam byla jiného názoru. Zuzana byla evidentně naprosto vyčerpaná a ještě s ní lomcoval vztek za to co jsem s ní musel provádět,jako kdybych měl na výběr. Poznal jsem na ní že její nasranost na mě stoupá a při jaké koliv příležitosti mi to bude chtít vrátit jakýmkoliv způsobem.
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
Klidně to přiznám. Jsem sobec, mám rád, když MI je dobře. Není v tom žádný mužský šovinismus, nejsem pračlověk, jde jen o to, že se prostě nedokážu ovládnout. Když vylezu na Julii a ona sebou začne házet tak, jak to umí jen ona, dlouho nevydržím. My muži na to nejsme stavění.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Když jsem se vrátil z práce, tak manželka ještě nebyla doma. Byl jsem rád protože jsem byl večer před tím v hospodě a protáhl jsem příchod o celou hodinu.
Bylo mě jasné, že mne paní pěkně semele a tak její nepřítomnost dávala tušit dalším několika okamžikům klidu. No klid zmizel v okamžiku kdy jsem na kuchyňském stole vzal složený papír a zjistil jsem, že je určený pro mě . Začal jsem číst a bylo mě jasné, že bude zle.
číst více
