Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Bezdomovec a panička 1

08.03.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 15 hlasů
Loading...

Další hnusný den na hnusnym světě. Ondřejovi byla pořádná zima. Prohrabával se právě jedním kontejnerem a musel se při tom dost natahovat, což způsobilo, že se jeho obnošená bunda vyhrnovala a vnikal pod ní chlad. Dnes bylo opravdu sychravé ráno. Zima se už hlásila o slovo. Jaká bude Ondřejova první zima na ulici? To nevěděl, ale udělal vše pro to, aby ji přečkal ve zdraví. Nakoupil mnoho dek, několik samo hřejících polštářků a teplé oblečení ze second hendu. Tedy vše, co mu finance dovolovaly. Ondřej nebyl běžný bezdomovec. Ještě před šesti měsíci byl podnikatelem, obchodujícím s realitami. Jenomže několik špatných rozhodnutí a několik půjček mu zlomilo vaz.

Banky mu už nechtěly půjčit a on udělal asi největší chybu ve svém životě, když si půjčil u lichváře. Teď mu už šlo doslova o život a jemu nezbylo nic jiného, než všechen majetek prodat. Auto, dům, nic mu nezbylo. stačilo mu to na zaplacení lichváře ale stále měl velké dluhy u bank. Naštěstí sehnal práci. Málo placenou a špatnou ale aspoň měl na rozdíl od jeho kolegů příjem. Byl takzvaným tajným bezdomovcem. Musel svému zaměstnavateli udat fiktivní adresu bydliště, jinak by práci nezískal. podařilo se mu najít si i dobré místo pod mostem, kde bydlel s jedním starším kamarádem, který jej také zasvětil do života bezdomovců. Byl to on, který Ondřejovi řekl o výnosných kontejnerech u jednoho pražského supermarketu. Zároveň jej ale varoval, že konkurence tu bude velká. A měl pravdu, jen co sem Ondřej nad časným ránem dorazil, už ho chtěli místní starousedlíci vystrnadit. Jeden se chtěl s Ondřejem i rvát ale léta bezdomovectví a chlastání krabicáků se na něm podepsala natolik, že po jedné Ondřejově ráně pěstí a pádu na zem, kamsi odlezl a už se o nově příchozího nestaral. Ondřeje toto jeho malé vítězství potěšilo. A tak tu teď s ostatními hledá v kontejnerech poklady.

Vidí všechna ta auta a všechny ty konzumenty, kteří si k nim spokojeně tlačí naplněné košíky. Jo, byli časy, kdy takhle nakupoval i Ondřej. Jednou za měsíc přijel se svou mladší přítelkyní, která po bankrotu samozřejmě Ondřeje ihned opustila, k podobnému obchoďáku a nakoupil plný vozík různých dobrot a vín. Vzpomíná si, jak potom u kasy platil pětitisícovkami a jak byl na sebe hrdý, když ostatní obdivně koukali na tu spoustu věcí, které si může dovolit a na jeho drobnou světlovlasou přítelkyni, která byla po jeho boku do něho zavěšená. A teď páchne a přetahuje se s ostatníma chudákama o odpadky. Nouze vás naučí.

Musel uznat, že Alois, jeho ostřílený kamarád, měl pravdu. V kontejnerech byla spousta prošlých potravin, kterým ale vůbec nic nebylo a dokonce i vakuově balené ovoce. Ovoce a tedy vitamíny, to je na ulici výhra. Mnoha bezdomovcům z nedostatku céčka vypadaly zuby. A lhostejno, že to ovoce již bylo v některých případech trochu více natlučené, Ondřej bral všechno a strkal to do dvou velkých plátěných tašek. To si dnes s Aloisem dají do nosu! A možná zbyde i pro ostatní obyvatele jejich mostu. Jen aby je odsuď nevyflákala ostraha. Jednou, když, novopečený bezdomovec Ondřej vybíral kontejnery, přiběhla na něho ostraha a zmlátila jej tak, že druhý den nemohl do práce. Pro ty mladé sráče z ostrahy to byla velká zábava a nestačilo jim Ondřeje jen zmlátit teleskopy. Oni se na něho ještě museli i vymočit.

Naštěstí, zde za supermarketem žádné kamery neviděl a panoval tu klid. Čas od času tu jen projel náklaďák se zásobami. Přesto si Ondřej vyhlídl a zjistil únikovou cestu, kdyby se něco semlelo. Naštěstí, ostraha by se za ním asi neplahočila, spíš by se věnovala jeho kolegům, kteří byli v daleko horší formě a stěží by utíkali tak rychle jako Ondřej.
Ondřejovo spokojené vybírání odpadků, přeruší až tichý zvuk přijíždějícího auta. ,,Policajti´´, bleskne hlavou Ondřejovi. Tep se mu zrychlí a on vyjede hlavou z kontejneru. nebyli to policajti. Na druhém konci jejich bezdomovecké jídelny, asi 60 metrů od Ondřeje zastavilo luxusní, vínové BMW. ,,Kdo tady co pohledává? A proč by tady někdo zastavoval? ptá se sám sebe Ondřej. Kolem jedné strany vozu se seběhl hlouček bezdomovců. Ondřej moc neviděl, co se děje ale zdálo se, že nějaká ruka z vnitřku vozu střídavě některé bezdomovce posílá pryč a na jiné ukazuje. Ondřej už chtěl popadnou plné tašky a vytratit se únikovou cestou ale přece jen ho ovládla zvědavost a tak se koukal, co se bude dít dál. Teď už u vozidla zůstali stát jen dva vybraní jedinci a zbytek se navrátil ke kontejnerům. Ti dva, stáli asi dva metr od zadního okýnka auta a světe div se začali se objímat a líbat! Ano dva staří a špinaví bezdomovci, k sobě tiskli své fousaté tváře a líbali se. Ondřej uslyšel z auta slabý ženský smích. Na těch dvou, bylo zjevné, že to jejich líbání, není zas až tak dobrovolné. Po chvilce Ondřej slyšel, že ta žena něco říká, ale nebylo jí na tu vzdálenost rozumět. Ti dva, tomu ale rozuměli. Ondřej vytřeštil oči. Oba bezdomovci si začali v té zimě stahovat kalhoty. Jeden se opřel o nízkou zděnou rozvodnu a vystrčil na toho druhého svou chlupatou prdel. Ten druhý, zatím zběsile honící, k němu přistoupil zezadu a k Ondřejovu zhnusení a překvapení i zděšení zároveň, ho začal omrdávat! Ondřej nevěřícně koukal. A reakce ostatních přítomných? Někteří tomu nevěnovali pozornost, jiní se na to chvílemi dívali ale nezdálo se, že je to udivuje.

,,Děvka,, bezdomovec měl sklopenou hlavu a snášel rezignovaně přírazy svého druha. Tomu se to líbilo o poznání více a k Ondřejovi doléhaly jeho vzdechy. Po asi třech minutách, se ozval vzdech nejhlasitější, který oznamoval, že se aktivní bezdomovec udělal tomu druhému do prdele. ,,Teda to je šílený.´´ , pomyslel si zmatený Ondřej. Když se nedobrovolní gay milenci od sebe odpoutali, ruka z auta vyhodila na zem před ně dvě bankovky a v tu ránu se béemwéčko dalo do pohybu. Oba chudáci si pak ze země vzali každý svou a jakoby se nic mezi nimi neodehrálo, jeden, ten aktivní, se vrátil ke kontejnerům a ten pasivní si odskočil kousek dál, na trávu a začal se zbavovat nechtěného semene ze svého konečníku.
BMW se blížilo k Ondřejovi. Nevěděl co bude dělat. Chtěl vidět jeho osádku ale zároveň měl strach a chtěl se odvrátit. Strach zvítězil a Ondřej se otočil ke zdi supermarketu. Slyšel, jak auto pomalu projíždí kolem něho. Ta chvilka se neuvěřitelně vlekla. A auto zastavilo. Ondřejovi se opět zrychlil tep, slyšel své silně bijící srdce a zaplavilo ho horko. Co mu asi kdo chce? Má se otočit? Slyšel, jak se stahuje okýnko. Pak se ozval ženský hlas, ,,Hej ty, nechceš si vydělat dvě stovky?´´ Ondřej se otočil a pohlédl na tvůrkyni toho návrhu. Byla to dobře oblečená třicítka s kratšími blond vlasy. ,,A co mám udělat?´´, otázal se Ondřej. V duchu si však po tom, co tohle vyřkl dal pár facek, je snad nějaký sluha? Opravdu je na tom tak špatně? Proč jí radši neposlal do prdele?! ,,Do minuty si tu přede mnou vyhoníš.´´, dostalo se mu nekompromisní odpovědi z auta. Ondřej si chvíli nic nemyslel, nemohl, byl to šok. Z jeho nečinnosti ho dostala až panička, když z časopisu, který ležel na sedadle vedle ní, vyndala dvoustovku a Ondřejovi ji ukázala. ,,Co? Jdeš do toho?´´, poháněla panička Ondřeje. ,,No.. ehm..´´ vzmáhal se na odpověď zmatený a nervní Ondřej. Ty dvě stovky pro člověka v jeho situaci nebyli málo ale zároveň na to nebyl přece tak špatně, měl tu přece dvě tašky plné jídla. ,,Tak jo dám ti, dám ti čtyři stovky. Hmm?, navrhla panička a zatím hledala další dvě stovky, listováním v časopisu Vogue. Ondřej při jejím listování viděl, že snad na každé stránce tohoto magazínu, se nalézá nějaká zastrčená bankovka.

,,Tak jo´´, řekl Ondřej a samotného ho to překvapilo, ,,vyhoním si tu do… kolik jste to říkala? Minuty?´´ ,,Ano minuty.´´ odpověděla mu vzápětí panička a pokračovala, ,,budu ti to měřit a když to nestihneš, nedostaneš nic.´´ To byla ovšem výzva. Do minuty si vyhonit v té zimě a v tom vy-nervovaném stavu. Ondřej si rozepnul kalhoty a vyndal svého zalezlého ptáka. Panička si mezitím dala do úst dlouhou, tenkou cigaretu a zapálila si ji zlatým zapalovačem. ,,Teď!´´ odstartovala panička, Ondřejovo honění, pohledem na své hodinky. Ondřej se snažil seč mohl, aby si ptáka vůbec postavil. Hnětl si koule a přitom počítal vteřiny. ,,Jsi tu nový že? Ještě jsem tě tu neviděla?´´ zeptala se panička ležérně Ondřeje, jakoby mu chtěla překazit jeho snažení. Ondřej se nenamáhal s odpovědí a dál zběsile honil. Podíval se letmo do auta na paničku. Ta právě vyfoukla trochu cigaretového kouře, podívala se na hodinky a oznámila: ,,Zbývá dvacet vteřin honiči.´´, a trochu se usmála. Pohled na ní Ondřeje v jeho snažení podpořil. ,,Deset, devět, osm…´´, začala odpočítávat panička. Věděl, že to stihne. Při čtyřech ejakuloval vítězoslavně na asfalt. A vzhledem k tomu, že to v sobě držel už dlouho, byla toho ohromná dávka. Dokonce i panička se trochu vyklonila z okna aby si to množství vystříkané na zemi, mohla prohlédnout. Vyhodila nedokouřenou cigaretu z okýnka a pak se podívala s úsměvem na Ondřeje, který si vymačkával poslední zbytky z močové trubice. Předala mu z ruky do ruky čtyři stovky. ,,Doufám, že tě tu zítra zase zastihnu.´´ pronesla na rozloučenou a pokynula rukou řidiči, aby jel.
Ondřej se ještě dlouho díval za odjíždějícím autem. Pak si uklidil ptáka a pohlédl na tu spoustu rozstříkaného semene a opodál kouřící cigaretu. Dřív byl kuřák ale co skončil na ulici ho to samo nějak přešlo, nicméně teď tu cigaretu nesbíral kvůli nikotinu… Přepadl ho zvláštní pocit smutku nebo co. Vzal těžké tašky a zamířil pod most. Chtěl vypravovat Aloisovi, co se mu přihodilo.

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist