Ema byla krásná patnáctiletá dívka z vesnice. Její drobné postavě dominovala jemná tvářička, černé husté vlasy a velká a pevná prsa. Před měsícem její rodiče navštívila Hana, sestřenice Eminy matky, a nabídla, že Emě zařídí práci služebné ve městě. Dívka, tak bude mít šanci dostat se do lepší společnosti a vydělat si na věno. Rodiče, kteří měli na krku ještě další čtyři děti, s tím souhlasili. Ema byla taky nadšená, protože měla vždy pocit, že život na vesnici není pro ni.
číst více
Marek pracoval jako technik v aquaparku, který teprve nedávno nechalo vybudovat město. Vstupné nebylo z nejlevnějších a tak se postupně v jeho hlavně líhnul docela odvážný plán. Jednou večer nadhodil své manželce Michaele, které bylo jednatřicet, tedy o dva roky méně než jemu. „Zítra zavíráme už v sedm…“ „Takže přijdeš domů dřív?“ Zaradovala se. „No mohl bych, ale mě napadlo něco trochu jiného. Dělá se tam úklid, mění voda a tak. Ale v deset večer už bude všechno hotový a nikde nikdo. Mám klíče. Co ty na to, Míšo?“ „Myslíš jít se vykoupat? V noci?
číst více
Kdysi dávno za sedmero horami a sedmero řekami žila byla jedná sterá paní. Jednoho dne, když šla do lesa, aby natrhala bylinka pro léčivé masti, uviděla, jak před její chatrčí leží nějaký uzlíček. Rozbalila ho tedy a co neviděla…Uvnitř byla malinká holčička, sotva pár měsíců stará…
O 15 let později.
číst více
V Ráji se nic neděje. Bůh si někde něco tvoří, Adam je bůhvíkde a ty sedíš pod stromem a přemýšlíš, co by se dalo dělat. Zrovna si češeš své nádherné, dlouhé vlasy a užíváš si ten pocit, kdy ti dopadnou na hebkou pokožku, když se nad tebou ozve:
„Zdravím tě, první z lidí…Vidím, že Bůh své ovečky neumí ani pořádně zabavit…“
Když zvedneš hlavu, uvidíš nad sebou hada. Krásného, majestátného, temně černého hada, jemuž zlatě září oči.
číst více
Na malé vesnici zná každý každého. Ani v této tomu nebylo jinak. Obyvatelé vesnice byli jedna velká rodina. Když měl někdo problém nebo potřeboval pomoc, hned se našla pomocná ruka nebo aspoň dobrá rada.
Jednou se stalo, že rodiče šestnáctileté Hanky museli pracovně odjet na měsíc do ciziny. Ale co s Hankou? I když už jí je šestnáct, nemohou ji tu nechat v domě samotnou. A tak zašli za sousedem Mirkem, starým vdovcem, jestli by nemohla Hanička zůstat u něj. Mirek nic nenamítal. A tak slovo dalo slovo, rodiče odjeli a Hanka se přestěhovala k sousedovi.
číst více
Spala na zadním sedadle zabalená jen v dece a prožívala sen. Zdálo se jí, že se k ní ve tmě přibližoval muž, který se poté změnil v ďábla a nakonec ve vlka, který jí šel po krku… Vykřikla hrůzou, otevřela oči a zrychleně oddechovala.
„Už jsme tady.“
číst více
Radek a Pavla už spolu chodili měsíc. Oba byli mladí a oba až po uši zamilovaní do toho druhého. Seznámili se na jednom koncertě. Byla to snad náhoda nebo osud ? O tom už teď ani jeden nepřemýšlel. Oba dlouho čekali až se objeví ten pravý a když se poprvé uviděli bylo jasné, že ta chvíle přišla. Radek Pavlu upoutal hned na první pohled. Mladý černovlasý kluk s modrýma očima, vysoký 180 cm s tváří jemných rysů. Toužilo po něm hodně holek, on však nebyl z těch který by skočil po každé sukni.
číst více
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.
Nyní vám budu vyprávět o drobné Kláře, abych vyhověl vaší touze po senzaci. Tato Klára vyrostla na vsi v podzámčí v rodině stolaře a když jí bylo sedmnáct, provdala se za vesnického kováře. Vzhledem k tomu, že byla drobné útlé postavy, její spojení s obrovským kovářem vyvolávalo pochyby.
číst více
Jmenuji se William jen William, ale říkají mi Střelec. Mé příjmení je ztraceno v hlubinách času stejně tak jako můj život. Narodil jsem se v Anglii léta páně 1484, bylo to v době kdy akorát vycházeli z módy rytíři a podobně. Můj otec tento ,,přechod“ nepřenesl přes srdce a zabil se. Tehdy se věřilo, že sebevrazi se nedostanou do nebe za bohem, ale já už tehdy věděl, že jsou to nesmysly. Žádný bůh, andělé ani ďábel neexistují. Moje matka se znovu vdala, za jednoho měšťana s dobrou pověstí. Jeho ,,dobrá pověst“ se brzy ukázala jako velmi špatná. Na matku neustále křičel a se mnou to nebylo o nic lepší, když mne nemlátil tak byl pryč (a to nebylo moc často).
číst více
Černovlasý mladík se rozhlédl po místnosti, kam jej odvlekli zdejší válečníci. Už před několika dny si všiml, že do tohoto domu chodí místní osadníci s úctou a bázlivou pokorou na tváři. A sotva vstoupil, hned pochopil proč. Tento dům se svým zařízením nápadně podobal tomu, který znal ze své domoviny, ležící teď daleko za průlivem. Ten dům patřil jejich kněžím a kněžkám Boha nebes a Bohyně země. Mimoděk jej napadlo, zda jej nebudou chtít obětovat, podle roční doby a počtu dnů měl být brzy svátek Ohně….
číst více
