Léto vrcholilo a já přemýšlela jak strávit poslední týden prázdnin. Jako blesk z čistého nebe přišla nabídka naší babičky, zdali bych nechtěla jet na její chalupu do hor. Ona sama bydlela u jedné z dcer ve vesnici a do svého domku chodívala jen občas vyvětrat a dát do pořádku pár záhonků. Zdraví jí už moc nesloužilo, a tak její bývalé povinnosti na chaloupce, vždy zastal někdo z rodiny.
číst více
Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
Za devatero paneláky .Za devatero silnicemi .Za devatero příkopy .Atd. Žila čarokrásná dívka,
co dívka ,pana to byla. Nazývali ji Sněhurka ,podle světlých vlasů a ochlupení na mušličce.Ta žila u jednoho mrzoutského starce s hrbem.Protože Sněhurka byla jak víme pana,tak ji ta panenská mušlička svědila a ona by šukala až by brečela. Avšak u starce ji pšenka v tomto směru nekvetla.
číst více
Do oken Nebelvírské věže začaly pronikat první paprsky vycházejícího slunce a Hermiona se probudila. Dívčí ložnice třetího ročníku byly zařízeny velice útulně. Postele s nebesy z baldachýnu, překrásné, ručně zdobené noční stolky s broušenými křišťálovými karafami na vodu a kovové pohárky s výjevy z dějin Bradavic, stejné, z jakých jste mohli pít ve Velké síni…
číst více
Afrodita zuřila. ,,Lidé na zemi poklonkují kdejakému bohu a bůžku, ale na mě si nikdy nevzpomenou. Proč taky? Dřou se od ráno do rána a na rozkoš jim nezbývá čas. Snad ji ani neznají. Ale to se musí změnit!" ,,Uklidni se má paní. Určitě něco vymyslíš, ale teď mi dovol potěšit tě." řekla její věrná služebná Piacere (Rozkoš) a začala stojící Afroditu lehce hladit po těle.
číst více
Byla tma, já jsem ležela ve své posteli a jako každou noc mě trýznily myšlenky na něho. Moje představy, o kterých jsem věděla že se nikdy neuskuteční, protože s tím, po kterém tak zoufale toužím, se nikdy nesetkám. Ale dnes to bylo jiné. On se najednou zhmotnil ze tmy a stál vedle mě. Hleděla jsem na něho, nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku a hlavou mi letělo: „Kde jsi se tady vzal? Vždyť jsi přece dávno mrtvý!“
číst více
Jmenuji se Adéla. Je mi devatenáct let a dálkově studuji Karlovu univerzitu obor archeologie. Matku jsem nikdy nepoznala. Zemřela při porodu. Otec byl voják a zemřel několik dní po mích osmnáctých narozeninách. Po rodičích mi zůstal dostatek peněz, takže jsem se nemusela bát, že bych trpěla hlady. Otec na mě díky své práci neměl moc čas, ale dal si záležet na tom, abych se o sebe uměla postarat. Umím několik řečí a jsem mistryní v několika bojových sportech, ale není to na mě vidět.
číst více
Spala na zadním sedadle zabalená jen v dece a prožívala sen. Zdálo se jí, že se k ní ve tmě přibližoval muž, který se poté změnil v ďábla a nakonec ve vlka, který jí šel po krku… Vykřikla hrůzou, otevřela oči a zrychleně oddechovala.
„Už jsme tady.“
číst více
Hemiona šla chodbou Bradavic.Nudila se a nevěděla o má dělat.Rozhodla se si půjde lehnout.Jak ale šla tak ji někdo chytil za zápěstí.hermiona vykřikla a otočila se.Byla to profesorka McGonagallová.Prominte paní profesorko,lekla jsem se vás,řekla malinko viděšeně Hermiona.Profesorka McGonagallová ale jen řekla:pojdte za mnou slečno Grangerová.Hermiona tedy šla.Došli až do velké síně.Tam Hermionu čekaly Harry,Ron,Neville,Seamus,Dean,Ginny a Parvati.Profesorka McGonagallová se k nim otočila a řekla pouze:Tady ji máte.
číst více
Hermioně se zdálo všechno nudné, byla sice na začátku třetího ročníku, ale už měla všechno učení dávno naučené. Do nebelvírské věže začali pronikat měsíční paprsky. Byla v ložnici sama, všichni ostatní byly na večeři a hned tak se nevrátí…
Hermiona natáhla ruku pod postel a nahmatala svůj časopis, který pečlivě schovávala před ostatními. Časopis byl plný nahých mužů i žen.
číst více
Celkem 5 hlasů