Vaše erotické povídky

,,Robine…, tady…,“ zamávala jsem šťastná, že jsem ho v tom davu nepřehlédla. ,,Evi, ahóój, stejskalo se mi.“ Objal mě a políbil na ústa. Překvapeně jsem se na něj podívala. Vždycky mi dával jen pusu na tvář, nebo do vlasů a tohle už bylo… laskání rtů jazykem. ,,Promiň, nějak mě ta cesta zmohla,“ usmál se a uhnul očima. ,,To jo… už jsem se lekla….“ Robin je můj nejlepší kamarád, už asi sedm let. Dokázali jsme spolu prokecat třeba celou noc. Jen my dva, láhev červeného vína a krabička cigaret. Byli jsme k sobě naprosto otevření, mluvili o všem a rozebírali věci do detailů. Nejčastějším tématem našich rozhovorů byl samozřejmě sex a milostné vztahy. Byla jsem prvním člověkem, kterému se přiznal, že se miloval s mužem a že to bylo úžasný.

číst více

Příběh je inspirován knihou Harrpy Potter. V bradavicích byl vybudován tajný spolek, ve kterém se sbíraly trofeje. Ale žádné kartičky nebo něco jim podobného... Každá holka, byla jedna trofej. Do spolku byli nedávno přijmuti i Ron a Harry. Každý nový člen musel splnit jednu zkoušku. Vylosoval si jednu holku a tu musel do konce druhého dne ojet. První losoval Ron... vylosoval si Eleanor Branstoneovou z Merzimoru. A Harry si vylosoval Lenku Laskorádovou. "A nezapomeňte, musíte s nima dát orál, anál i normál!" volal za nimi Dean. "Jak ona vám tak vy ji!" dodal k tomu Erny. "No tak co? Jak to uděláš?" ptal se Ron Harryho. "Nemám ponětí. Možná přes lektvar vzrušení... Co ty?" "No mě se do toho moc nechce, je ošklivá a váží asi osmdesát kilo. To radši píchat střelenku." Odpověděl Ron. Pak pokračovali mlčky dál. Po půlnoci Harry vzal neviditelný plášť a zamířil do učebny lektvarů. Rychle tam pobral vše, co potřeboval a šel na záchodky, kde před lety vařili mnoholičný lektvar.

číst více

Byla už skoro tma, když jsem s gryfem přistál na mýtině před temným domem. Působila tu divná síla, které ve mně probouzela chutě a mé sexuální pudy. Taky že se mi zanedlouho pod modrým pláštěm rýsoval stojící klacek. Necítil jsem žádné zlo, jen vypadal opuštěně, avšak v oknech se občas mihlo žluté teplé světlo. Vešel jsem velkými těžkými dveřmi, které nepříjemně zavrzaly a vstoupil do místnosti. Hořely zde svíce, stěny byly ze dřeva a podlaha z kamene. „Halo?“ zakřičel jsem, když jsem postupoval domem dál. Bylo však ticho.

číst více

Z ničeho nic jsem se ocitla na vršku nějaké skály. Měla zvláštní tvar. Byla věrným ztvárněním palce, bylo na něm dobře znát i lůžko s nehtem. Hezká skála, pomyslela jsem si. Jenže jak se dostanu dolů? Rozhlížela jsem se po skále a hledala. Cokoli. Potom moji pozornost upoutalo hnízdo s ptáčaty. Když jsem ho nadzvedla, objevila jsem pod ním poklop. Že by tajná cesta? Vklouzla jsem dovnitř a vydala se do neznáma, Sjela jsem po dlouhém tobogánu hlubokou tmou až… do kotle. Opravdu velkého kotle podobajícímu se menšímu bazénu. Voda byla příjemně teplá, ale ti čerti přede mnou se mi už tak moc nelíbili. Seděli za dřevěným stolem a hráli karty. „Ahoj, Sáro!“ řekl jeden statný ramenatý čert s havraními vlasy a pokračoval: „A teď si o tebe zahrajeme! Můžeš odmítnout toho, kdo tě vyhraje a počkat na dalšího výherce. S každým odmítnutím však přisypeme do kotle lahodné ovocné ingredience a pod kotlem pěkně přiložíme. Rozumíš?“

číst více

V sultánství Azardžajském byl poklid. Skončila válka a do paláce se mohla v klidu vrátit někde doposud "uskladněná" princezna, které za války hrozili atentátem. Po dobu dlouhé Azardžajsko-Bhétské války se v paláci dosti změnilo služebnictvo. A to především já a moji dva kolegové, zaměstnaní jako něco jako pážata.

číst více

Tu noc měla princezna Irwen divoké sny. Do jejího mozku se vkrádaly divné myšlenky. Les jakoby mohutněl a zanechával na jejím srdci temný příkrov. Dubák u potůčku jakoby se natočil směrem k jejím oknům a hlídal ji. Instinktivně se schoulila do klubíčka a celá se schovala pod peřinu… Ráno se probudila celá zpocená. Noční košile se jí lepila na prsa a dívce tak dalo práci ze sebe promočený oděv sundat. Když si ji přetahovala přes hlavu a ukázala světu na odiv svou ladnou figuru, ucítila vůni hlíny. Zarazila se, ale při bližším zkoumání přišla na to, že se jí to jen zdálo. Vzala do ruky harfu, rozhodnuta hudbou a zpěvem zapomenout na chmury, ale věděla, že je to asi beznadějné. Dnes nebude veselá.

číst více

(pokračování Nejranější pohádky) Eva si dál a stále dokola užívala jedno číslo za druhým, všechno ji začínalo bolet, myslela si, že snad nakonec bude celá zevnitř roztrhána, ale takové bylo výkupné za tu zatraceně nekonečnou rozkoš, kterou jí dokázal nepřetržitě poskytnout pouze Ďábel. Bůh je často sledoval a byly mu líto dvě věci. Za prvé, že nemůže být na Ďáblově místě, a za druhé, že ze dvou lidí na Zemi zůstal už jenom jeden.

číst více

Aika moče nikdy předtím neviděla. Nyní ale s karavanou zastavili na pláži a čekali, až je dřevěné čluny přepraví na loď. Oriana, její nová paní, totiž nebyla nikým jiným než vdovou po pirátovi, který nahromadil tak obrovské bohatsví, že vládl doslova ostrovní říši. Když pak zmizela manželova loď na jedné z nebezpečných výprav, Oriana se hbitě ujala vlády, popravila několik manželových přátel a začala si užívat. Koráb je přepravil na hlavní z ostrově přímo k nádhernému paláci na pobřeží.

číst více

Když Aiku přivedla stráž do otrokářova stanu, Karaš už čekal na posteli a něco podepisoval. „Budeš dělat scény nebo nechceš aby i tentokrát vidělo víc lidí, jak šukáš?“ „Budu poslouchat.“ Špitla rezignovaně Aika a Karaš pokynul strážným, aby se ztratili. Když osaměli, hodil Aice oděv, první který tu dostala. pěkně padnoucí korzet, podobný nosívala pod večerní šaty, když ještě její rodiče něco znamenali. Tenhle ale nebyl z bílého plátna nýbrž černé průsvitné látky a přes něj už žádná další vrstva neměla přijít.

číst více

Pila z tůně uprostřed lesa i potravu hledala spolu se zvířaty. Přespávala na stejných místech jako lesní ptáci, aby byla v noci v bezpečí. Od doby, co Aice zabili oba rodiče, k lidem se nepřibližovala. Království padlo již před půl rokem a zůstal jen chaos. Aičin lid odplul ve spěchu za moře. Kdoví jestli nezůstala poslední. A skrývat se věčně nedokáže…

číst více