Vaše erotické povídky

Kdysi dávno za sedmero horami a sedmero řekami žila byla jedná sterá paní. Jednoho dne, když šla do lesa, aby natrhala bylinka pro léčivé masti, uviděla, jak před její chatrčí leží nějaký uzlíček. Rozbalila ho tedy a co neviděla…Uvnitř byla malinká holčička, sotva pár měsíců stará… O 15 let později.

číst více

Na malé vesnici zná každý každého. Ani v této tomu nebylo jinak. Obyvatelé vesnice byli jedna velká rodina. Když měl někdo problém nebo potřeboval pomoc, hned se našla pomocná ruka nebo aspoň dobrá rada.

číst více

Radek a Pavla už spolu chodili měsíc. Oba byli mladí a oba až po uši zamilovaní do toho druhého. Seznámili se na jednom koncertě. Byla to snad náhoda nebo osud ? O tom už teď ani jeden nepřemýšlel. Oba dlouho čekali až se objeví ten pravý a když se poprvé uviděli bylo jasné, že ta chvíle přišla. Radek Pavlu upoutal hned na první pohled. Mladý černovlasý kluk s modrýma očima, vysoký 180 cm s tváří jemných rysů. Toužilo po něm hodně holek, on však nebyl z těch který by skočil po každé sukni.

číst více

Jmenuji se William jen William, ale říkají mi Střelec. Mé příjmení je ztraceno v hlubinách času stejně tak jako můj život. Narodil jsem se v Anglii léta páně 1484, bylo to v době kdy akorát vycházeli z módy rytíři a podobně. Můj otec tento ,,přechod“ nepřenesl přes srdce a zabil se. Tehdy se věřilo, že sebevrazi se nedostanou do nebe za bohem, ale já už tehdy věděl, že jsou to nesmysly. Žádný bůh, andělé ani ďábel neexistují. Moje matka se znovu vdala, za jednoho měšťana s dobrou pověstí. Jeho ,,dobrá pověst“ se brzy ukázala jako velmi špatná. Na matku neustále křičel a se mnou to nebylo o nic lepší, když mne nemlátil tak byl pryč (a to nebylo moc často).

číst více

Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.

číst více

Černovlasý mladík se rozhlédl po místnosti, kam jej odvlekli zdejší válečníci. Už před několika dny si všiml, že do tohoto domu chodí místní osadníci s úctou a bázlivou pokorou na tváři. A sotva vstoupil, hned pochopil proč. Tento dům se svým zařízením nápadně podobal tomu, který znal ze své domoviny, ležící teď daleko za průlivem. Ten dům patřil jejich kněžím a kněžkám Boha nebes a Bohyně země. Mimoděk jej napadlo, zda jej nebudou chtít obětovat, podle roční doby a počtu dnů měl být brzy svátek Ohně….a tehdy se někdy v jeho vlasti Bohu i Bohyni obětovali váleční zajatci – jako byl teď on sám. Krom stráží a jeho vlastní osoby tu byla jen zralá žena, oblečená v azurové modři.

číst více

Bylo ponuré, listopadové nedělní ráno. Přesně takové kdy se člověku vůbec ale vůbec nechce z postele. A přesně tak se cítila i Hermiona. Jen matně vnímala ostatní dívky jak vstaly a odešly na ranní hygienu, zatímco se Hermík slastně protahovala v měkkých a vyhřátých peřinách. Při jednom takovém protáhnutí peřina trochu sklouzla z postele a odhalila světu na odiv Hermionin nádherný hrudník, dokonalé tělo bez špetky tuku, lehounce opálené a korunované nádhernými a pevnými kopečky hermioniných prsou.

číst více

V jednom království žil starý král a ten měl jediného syna. A když tento dorostl, zavedl ho, do nejvyšší věže jejich královského hradu a zde v kulaté podkrovní komnatě mu ukázal dvanáct obrazů nádherných princezen a dal mu vybrat. Sám se vzdálil na ochoz, protože si chtěl dát v klidu jointa, jak byl ze všeho utrmácen. Princ, když se ocitl sám, si všiml, že je tam ještě jeden obraz – třináctý, ale ten je zahalen do černého sukna. Zvědavě jej poodhalil a od úžasu až sedl na zadek. Byla tam namalována princezna tak nádherná, že se mu tajil až dech.

číst více

„Copak je, drahý, stalo se něco? Mám někde nějaký flíček....?“ Narcisa už to nevydržela, od chvíle, kdy vyšla ze šatny, přes průchod polovinou ministerstva až ke schodům k sálu, kde se nacházeli teď, na ni její muž stále zíral. „Ne, to ne, jsi nádherná,“ říkal zaskočen otázkou, raději sklonil zrak, když jí vadil jeho pohled. „To mi přece můžeš říkat, já to ráda slyším,“ zašeptala mu smyslně, více se k němu přitiskla. „To je hezké, ale tady ne, lásko,“ upozornil ji stroze, podstoupil na původní vzdálenost, napřímil se a vešel do sálu. Narcisa nasadila zářivý úsměv.

číst více

Moje heboučká, rozkošná Mango!!! Ach Ty moje mazlivé, milováním vonící pokušení z nejtajnějších snů!! Miluju Tě. Nekonečně víc než život. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~~ ~ Už od první chvíle, kdy se naše cestičky života zavinuly jedna do druhé, začal mít život zase svůj ztracený smysl. Zacinkala jsi na okno mého nočního království jako paprsek naděje a svou líbeznou krásou jsi zastínila vše, co bylo dřív…

číst více