Radka s Květuš se jednoho jarního jitra sešly a rozhodly se, že se projdou a zajdou si lesem na nedalekou mýtinu natrhat petrklíče. Obě měly rády na stole čerstvou kytičku drobných žlutých kvítků, připadalo jim to naivně romantické a jaksi to evokovalo prostředí domova. Když už jsme u té naivity, ani Radka, ani Květa zrovna moc rozumu nepobraly.
číst více
"Tak co brácho, jak dopadlo rande?" uhodila na mě ségra, jen jsem přišel domů. S odpovědí jsem se ani nenamáhal, zabručel jsem "dobrýýý" a zmizel ve svém pokoji. Co bych asi tak ségře říkal? Že jsem dostal tak akorát pusu na rozloučenou a jinak si zase nevrznul? Je mi osmnáct a jsem nadržený, kudy chodím. Kdybych si nevyhonil péro několikrát za den, tak mi snad prasknou koule. Ségře je o rok víc a chlapa má každý měsíc jiného, už to ani nestíhám sledovat.
číst více
Bylo mi sedmnáct let a studoval jsem průmyslovku. V zimě jela naše třída jak to bývá na lyžařský výcvik. Byl jsem celkem udělaný a jak se říká k světu pěkný kluk, alespoň to o mě tak říkali. Byl v tom jeden háček, nebyl jsem na holky, ale na kluky. Doposud jsem neměl štěstí se milovat s žádným klukem a proto jsem se na tento výcvik těšil, protože již delší dobu se mi líbil jeden kluk z naší školy, ale z jiné třídy a to Petr.
číst více
Nedávno začala chodit na moje přednášky nová studentka. Přistěhovala se s rodiči do města v půlce semestru, a tak jí nezbylo než vyměnit spolu s bydlištěm i školu. Protože si jako nová ještě nestačila moc popovídat se spolužáky a hlavně spolužačkami, které by ji určitě hned vyzvonily, že moje sklony nejsou asi zas tak moc heterosexuální, sedla si do první řady s několika chlapci, zatímco děvčata okupují při mých přednáškách spíše zadní lavice.
číst více
Tímto začíná moje sériové psaní navazujících povídek, které se vám doufám budou líbit.
Moje jméno je Adam, je mi 15 let a jsem student na gymnáziu.
Jako nejspíše každý, moc školu v oblibě nemám, ale jsou tady dny, kvůli kterým rád do školy jezdím.
Protože do školy jezdím autobusem, tak mám malé šance se dostat ke kamarádům, protože nemáme ani auto. Jednou mi můj nejlepší kamarád nabídl, že by mě mohla vozit v pátek jeho mamka domů, protože jezdí ve stejný den do práce.
číst více
Bral jsem u pumpy benzín a po placení se mně oslovil asi pětatřicetiletý muž a zeptal se mě, zda mám chvíli čas. Změřil jsem ho pohledem a chvilku jsem přemýšlel. Nevypadal jako podomní prodejce cetek nebo pojištění a na násilníka jsem jej neodhadoval také. Jsem pro každou špatnost a chvilka mě nezabije, ostatně když se mě bude snažit do něčeho nutit, omluvím se a odejdu bez problémů.
číst více
Jak jsem tak na něm seděla, a on vydával nasrané zvuky tlumené páskou přes pusu a cukal rukama, jak se snažil vyprostit z provazů, vypadal tak úžasně bezmocně, že mě to docela vzrušilo. Ten den náš příběh končil, a já se rozhodla, že už opravdu na ničem nezáleží.
„Bene, Beníčku…“, smála jsem se mu a hladila ho po tváři, s kterou se snažil uhnout. „Tak už se nevzpírej, hm?“ Začal sebou nepřítomně házet, tak jsem se otočila a po několika pokusech mu k posteli přivázala i nohy.
číst více
To léto jsem chytil největší úlovek v mém životě. Ale popořádku. Bude mi třicet a s manželkou jsem už skoro deset let. Brali jsme se mladí, pak přišly děti a už pár let spolu žijeme spíše jako sourozenci. Pořád je milión důvodů, proč „dnes ne“, je pozdě, děti ještě nespí, bolí mě hlava… Jako malý kluk jsem chodíval na rybník pytlačit, jako dospělý jsem si radši udělal lístek, abych si ušetřil případné problémy a hlavně občas vypadnul od rodinného stereotypu.
číst více
Čekal jsem na nástupišti u příjezdu autobusů a pomalu se do mě zakusoval mráz. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zaražené v kapsách, a snažil jsem se zahřívat tím, že jsem si představoval program příštích hodin. Konečně přijel autobus z K. a já jsem netrpělivě vyhlížel, jestli vystoupí i moje oběť. "Tak tě vítám, Kundo," oslovil jsem ji, sotva jsem ji uviděl před autobusem s velkou kabelou přes rameno. Kunda byla její přezdívka, otrocké jméno. "Dobrý den, pane," pípla nesměle. Prohlédl jsem si ji chlípným pohledem, přestože její teplé zimní oblečení toho moc neodhalovalo. Však se dočkám. "Těšíš se?" zeptal jsem se s úsměvem. "Ano, pane," odpověděla.
číst více
Je krásné letní odpoledne a já mám před sebou týden lenošení. Vzal jsem si dovolenou a rozhodl se, že ji celou projezdím na kole, protože aut mám za celý týden dost. Pracuji jako automechanik v místní opravně značkových vozů WV, Škoda a Mercedes. Bydlím na okraji města v rodinném domku sám, manželka se po rozvodu s dcerou odstěhovaly do krajského města. Na zahradě mám krásný zastřešený bazén a okolo pečlivě střihaný trávník.
číst více
