Dala si celkem bláznivý inzerát.. Takový počet reakcí na něj určitě nečekala! Byla naprosto zoufalá.Tu školu chtěla za každou cenu dodělat.. Rodičům řekla daleko nižší částku, než skutečně potřebovala. A věděla, že brigády apod. výdaje nepokryjí, zvlášť, když přišla v rodině nemoc..
Přemýšlela dokonce i o tom, že zkusí přerušit, ale pak ji to napadlo..........
číst více
Simona a Šárka seděly na stole uprostřed místnosti a obě byly nahé. Podávaly si lahev vodky a střídavě z ní upíjely malými doušky. Před nimi na staré odložené pohovce sedělo pět kluků a užívalo si tu podívanou. Obě holky seděly s pokrčenými koleny a chodidly opřenými o desku stolu, takže mezi jejich stehny se krásně otvíral výhled na jejich žádostivé mladé kundičky. Jeden z kluků natáhl ruce a do obou dívčích mušliček strčil po jednom prstu. Děvčata se prohnula v zádech a zaklonila hlavy.
číst více
Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
Ve čtvrtém ročníku sem jako vždy jela se školou na lyžařský kurz. Jezdí se jednou za dva roky a ja snih miluju tak sem neodolala a jela. Jezdi směs tříd, prostě kdo chce.... A jelikož jsem na škole kde jsou obory pro kluky, a Průmka kam chodím já a několik holek, tak sem jela jako jediná holka...Vyrůstala jsem mezi klukama tak mi to ani nevadilo, ba naopak.... Pokoj jsem měla pro sebe a vedle mě hned byly učitelé, měly jsme společnou chodbu s koupelnou a wc. Jako dozor a instruktoři s námi jel náš třídní a tělocvikář.
číst více
Jednou, bylo to někdy za mých mladších let, jsem měl možnost dozvědět se neuvěřitelnou příhodu. Bylo to někdy na podzim, kolem roku 1935, kdy vše vzkvétalo a v naší republice se také dost rozmáhalo obchodování s prostitucí, ale to zase moc odbočuju. Takže, jednou jsem takhle po nočním flámu, seděl už nad ránem v jedné malé, ale útulné hospůdce, kde nás moc nebylo.
číst více
Byl čtvrtek, spěchala jsem domů z práce, protože jsme měli s panem božským domluvenou schůzku před pátou hodinou. Dala jsem si sprchu, trochu si vylepšila make-up a vlasy a utíkala na šalinu.
Přivítal mě a nabídl něco k pití, dali jsme si cigárko a lehli si k filmu. Dlouho jsme se nevydrželi jen koukat, začli jsme se hladit..
číst více
Jmenuji se Jan, je mi 18 let a bydlím se svým otcem a patnáctiletou sestrou Ivanou. Matka se s otcem rozvedla před deseti lety a založila si novou rodinu, pořád se ale často vídáváme. Ve zlém se s naším otcem ani s námi nerozešla. Otec si občas nějakou tu kamarádku přivede domů, ale spíše si svůj sexuální život žije mimo domov a nás vychovává sám.
číst více
Obchodní schůzka, někdo by si řekl, jaké otrava, ale já ne. Miluji svou práci a stejně tak rádase potkávám s novými sponzory, ráda cítím jejich zájem. Vždycky jsem byla taková. Vybratkostýmek.. udělat dětem svačinu políbit mou krásnou ženu a hurá do práce. Ano ženu, mámtu nejkrásnější ženu na světě, možná ne nejkrásnější ale o tom až později. V sále jsem první,nevadí, mám čas si vše v klidu připravit. Letáčky dám na všechna místa. Jsem přesvědčená otom, že slečnu z marketingového oddělení nejmenované firmy přesvědčím.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Je to poprvé, co jsem se odhodlal některý z mých zážitků sepsat a předhodit tygrům, tak prosím o shovívavost. Vše, co se tady dočtete, se opravdu stalo, takže doufám prominete, že jsem záměrně pozměnil jména aktérů. Text je psán hovorově, proto pokud vám toto vadí, radši byste se do něj pouštět neměli.
číst více
