Bylo takové období, kdy nás s přáteli uchvátilo pořádání karetních večerů. Tyto pánské dýchánky se odehrávaly v jedné malé klubovně stranou všeho ruchu, abychom mohli cele propadnout karetní vášni.
Jednou však došlo k menšímu nedorozumění. Chyběl nám čtvrtý do hry a tak jsme oslovili jednoho známého, o kterém jsme věděli, že si také rád zahraje.
číst více
Začalo to v když my bylo 14 let. Bydlel jsem doma s rodiči sám a dříve s bratrem, který se odstěhoval.
Jelikož byl pokoj volný a finance nebyly na nejlepším stavu, museli jsme si sehnat někoho na nájem. Čekal jsem studenta nebo studentku. A byla to pravda, ale nebyla to uplně studentka, protože už školu dokončila a hledala si práci.
číst více
Měla jsem v tom městě jednání s jedním z našich dodavatelů a to se nepředpokládaně protáhlo. Úsilí, jenž jsem vyvinula, se na mně muselo zákonitě projevit, necítila jsem se na to sednout za volant a jet téměř 300 km. Hotel, v jehož salonku jsme jednali, vypadal slušně a tak jsem se rozhodla, že zde přespím a vyrazím až ráno.
číst více
Máma mi umřela když mi bylo patnáct a táta mi asi za půl roku přivedl macechu. Jmenovala se Vlasta a trvala na tom, abych jí tykal.Nevím, kde na ní narazil, ale byla to taková tlustá megera co jí visely cecky až někam na břicho a s tátou šukala denně i několikrát a vůbec jí nevadilo, že já jsem ve svém pokoji a všechno slyším, protože její řev, který provázel jejich šoustání se prostě přeslechnout nedal. Ze začátku se snažil jí táta krotit, ale nakonec podlehl. Každou chvíli, když nebyl táta doma schválně kolem mne kroužila polonahá a myslela snad, že mne tím svým sádelnatým tělem vzruší. Na šukání byla asi jednička, ale aby občas uvařila teplou večeři, to ne.
číst více
Jeden z tých ďalších uponáhľaných dní v práci. Ranné vstávanie, káva, stres, nefungujúci počítač. Potom večer prísť domov, najesť sa a odpadnúť únavou do postele. A takto to ide stále dokola. Stereotyp dnešnej doby, ktorý tvorí celosvetový ideál úspešného, múdreho a pracujúceho človeka. Bohužiaľ z ľudí sa tak stávajú stroje, neustále žijúce v strese a smútku. Aj keď mám len 24 rokov a začala som pracovať pre jednu istú nemenovanú firmu len nedávno, tak už mi to začína pekne liezť na nervy.
číst více
Byl červen, pondělí, 11 hodin ráno. Ještě jsem ležel v posteli a přemýšlel co budu dělat. Minulý týden jsem odmaturoval a tak jsem si užíval prodloužených prázdnin. V tom mi došla SMS od mé přítelkyně, že bude dneska ve škole končit dříve, a že můžeme někam zajet se podívat a přitom navrhla se jet okoupat do aquaparku. Souhlasil jsem.
číst více
Ahoj, jmenuju se Petr a je mi 14. Kdybyste odemě chtěli víc povídek, vyhledejte číslo 11298 . Tato povídka se zkutečné stala a tak jsem přišel o panictví.
Měl jsem oslavu narozenin, zkloubenou s oslavou narozenim mého pradědy. Bylo nás tam fakt hodně, ale náctiletí jen tři, a navíc jsem z nich byl nejmladší. Ti ostatní byly dvě holky, které jsem předtím ještě neviděl, 16 a 18 let. Byly moc hezké.
číst více
S Helenou jsme prošukaly celý víkend a v neděli večer jsme se dohodly, že o našem vztahu řeknu doma. Začínaly prázdniny, přijali mě na vejšku a byla na to vhodná chvíle. Mamka nevěděla, že jsem lesbička, ale říkala jsem si, že jsem koneckonců dospělá a i kdyby proti tomu něco měla, budu bydlet u Heleny a nějaké peníze si vedle studia taky vydělám.
Mamku moje přiznání šokovalo. Vůbec nechápala, jak to, že jsem jí o tom neřekla dřív?
číst více
Bylo pondělní ráno. Venku svítilo slunce, zpívaly sýkory a vítr probíhal mezi větvemi stromů... Bylo to skoro kouzelné ráno...
Ten den šla Mia do šéfovy kanceláře o něco později, než obvykle. Šéf James Parker měl pracovnu spojenou s ložnicí, protože...no - on říkal, že nemá čas dojíždět domů za manželkou, ale celá budova věděla, že si tam James vodí milenky, popřípadě si tam zavolá nějakou šlapku, do který to potom celou noc buší. Mia doufala, že šéf je...prostě že není uvnitř.
číst více
Vždycky jsem byla paf do našeho profesora zeměpisu, je to krásný, mladý muž s vysportovaným tělem a myslím, že moje signály už pochytil, na jeho hodinách se na mě pořád usmívá a dívá se na mě, ale nikdy jsem to nevnímala vážně. Na druhé pololetí jsme ho dostali z tělocviku a oproti zeměpisu to rozhodně není moje kolej. Po naší předposlední hodině za celý školní rok mě na chodbě zastavil a zeptal se mě, jestli je ještě někdo v šatně.
číst více
