Míša. Krásná holka, co mě vždycky ohromně fascinovala. Pro mnohé možná nenápadná a všední, ale tahle drobná, pod uši střižená blondýnka, s tělem, dalo by se říct až malé holky, ve mně vzbuzovala cosi nevysvětlitelného. Odjakživa na ní bylo něco zvláštního a tajemného, ale nikdy jsem nemohl přijít na to co. Tedy „nikdy“ - až do jednoho horkého letního večera a právě o tom jsem Vám chtěl povědět.
číst více
Vážená madame, dovolím si Vám vyprávět příběh, který jsem dosud v této podobě a se všemi podrobnostmi nikomu nevyprávěl, třebaže od událostí, v něm popisovaných, uplynulo už přes třicet let. Bylo mi tehdy patnáct let a otec mě na prázdniny poslal k jednomu dávnému příteli do severního Německa. Mým hostitelem byl jistý velkostatkář, který kromě nedozírných lánů polí, jak brčál zelených pastvin a stovek krav, koní, prasat a drůbeže měl tři děti.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více
Jsem ženatý, je mi přes třicet, ale v poslední době v sobě nacházím choutky, které mě dříve ani nenapadly. Proto občas zabrousím na nějaký chat, kde se scházejí bisexuální muži a ženy. Vždy se najde něko, kdo pokecá a zafantazíruje, ale tehdy se mi povedlo dotáhnout věc do vítězného konce... Ale od začátku.
číst více
Když mi po autohavárii, kdy jsem měla ošklivou trojnásobnou zlomeninu stehenní kosti navrhl lékař lázně, odmítala jsem. Kromě nepatrného kulhání jsem byla v pořádku. Ale můj manžel mě přemlouval tak dlouho, až jsem podlehla. Jen jsem nevěděla jak vydržím ten měsíční sexuální půst. Trochu jsem Pavla podezírala, že se mě rád zbaví, protože říkával, že ten můj sexuální apetit ho jednou zabije. Já musela mít sex denně, protože to by zase zabilo mě. Jasně, že když byl Pavel na služebce, musela jsem vydržet, nikdy jsem mu nevěrná nebyla.
číst více
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.
Nyní vám budu vyprávět o drobné Kláře, abych vyhověl vaší touze po senzaci. Tato Klára vyrostla na vsi v podzámčí v rodině stolaře a když jí bylo sedmnáct, provdala se za vesnického kováře. Vzhledem k tomu, že byla drobné útlé postavy, její spojení s obrovským kovářem vyvolávalo pochyby.
číst více
Nakouknu k ségře do pokoje. Spí jako dřevo. To je divný, říkám si. Před chvílí odtud vyšel Jirka a dala bych krk na to, že si tam jenom nepovídali. Ségře je patnáct, ale do nevinného kvítku má hodně daleko. Nevím, jestli to věděl i Jirka, když se "nenápadně" vytratil z oslavy mých narozek a zapadnul k Mirce do pokojíku.
číst více
Bylo nádherné letní dopoledne, a proto jsem se rozhodl, že se půjdu opalovat k rybníku. K rybníku jsem šel pěšky, po cestě jsem si sundal boty a šel jsem bosý. Je to opuštěný rybník, nikdo zde nechodí, rád se tam opaluji nahý. Došel jsem na obvyklé místo, svlékl jsem se do plavek, které zakrývají prakticky jen to nejnutnější, jinak jsou na provázek, na bocích se dají provázky jednoduše rozvázat. Lehl jsem si na deku a pozoroval okolí.
číst více
Po krásné šukačce s Martinou, jsme se přesunuli do obýváku na gauč, kde spala spokojeně Radka. S Martinou jsme se na sebe podívali bylo nám všechno jasné. Vlezli jsme k Radce na gauč, pořád ještě spala, kozičky se jí zvedali jak oddychovala, opatrně jsme ji vysvlékli z pyžama a začal jsem jí olizovat bradavky.
číst více
Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
číst více