Jmenuji se Alena a je mi sedmnáct let. Příběh, který vám sem napíšu, se mi stal před dvěmi lety, tehdy mi bylo patnáct
Byla zima, únor a jsem šla pěšky domu z oslavy mé kamarádky. Bylo asi půl dvanáctý večer a já jsem se chvěla zimou a těšila se, až budu doma. Procházela jsem temným podchodem, když v tom se za mnou ozval hlas : " neotáčej se a nekřič" byla jsem vyděšená a ve stresu jsem si ani neuvědomila příkaz a otočila jsem se.
číst více
Tento příběh se stal před mnoha lety ještě s mojí bývalou ženou.Bylo léto,nádherné slunečné dny,tak jsme na několik dnů vyrazili na pískovny do východních čech.Jeli jsme tam už po několikáté a vždy tam bylo nádherně.Jsme vyznavači nudismu,tak tato lokalita byla něco pro nás.Našli jsme si jako vždy trochu schované místečko,protože u vody rádi zlobíme a sexujeme.Žena odpočívala na dece a já si šel zaplavat.
číst více
Otrok v silonkách - 3
... pokračovanie!
Keby si ma nebol upozornil ani neviem, že už ubehli vyše dve hodiny od začiatku nášho hrania.
Nemám pojem o čase a len čakám až zasa dostaneš chuť.
Zrazu cítim ako vstávaš a už ťa nemám v zornom poli očí. Je to napínavé čakať čo sa bude so mnou diať.
číst více
Klára byla 15ti letá školačka. Jezdila každý rok na tábor. Na posledním táboře se jí zalíbil jeden kluk. Ten se o ní dost zajímal a tím se jí taky znechutil. Pořád ji otravoval.
Tábor se kvapem blížil. Měla strach, ani nevěděla proč. Jen co se nadála, už byla ubytovaná v chatce se svojí kamarádkou. Týden minul, zbýval ještě jeden. Měla radost, že ji ten kluk (Martin) neotravuje. To se ale rychle změnilo. Tu noc měla její kamarádka hlídku, tudíž byla v chatce sama.
číst více
„No konečně, už jsem myslela, že nepřijdeš!“ vychrlila na mě spolužačka Klára na nádraží těsně před odjezdem vlaku. Já jsem se jen usmál a rychle si běžel koupit lístek. Ale pěkně po pořádku…
Měl jsem právě po druhém ročníku fakulty, když mi moje spolužačka a má tajná láska zároveň nabídla, jestli nechci jet jako instruktor na čtrnáctidenní tábor. Neměl jsem na prázdniny žádný plán a proto jsem uvítal možnost si trochu přivydělat i někam se podívat, bez tak bych se jen flákal u koupaliště nebo v místní hospůdce.
číst více
Určitě to všechny znáte – sednete si večer k televizi, koukáte na nějakou hloupost kde se pořád cpou nějakými dobrotami a zakrátko zjistíte, že ani tak nesledujete děj, jako spíš kručení vašeho žaludku. Odtrhnete oči od obrazovky a zaměříte svou pozornost na ledničku. Za chvíli se opět vrátíte do pohodlné pohovky, ale už s vaničkou zmrzliny, nějakým dortíkem nebo čokoládou.
číst více
Ráno jsem se probudil s tvrdým čurákem v ségřině pusince.
Mlaskavé zvuky, co vydávala, značily, že se jí to moc líbí a těší se na svůj pamlsek v podobě mého semene. Po cca. 2 minutách se dočkala a bílá tekutina jí začala vyplňovat tlamičku. Všechno spolkla a důkladně očistila můj ocas.
„Ahoj, miláčku", řekla po tom všem a vlepila mi pusu, jež jsem opětoval.
číst více
Jednoho dne jsem se se svojí kamarádkou Lenkou rozhodla, že si vyjedeme na kola. Ráno jsme vyrazily. Věděla jsem přesně kam jet, měla jsem už dlouho vyhlídlé místo. kam by jsem se sní rada podívala. Byla to louka za vesničkou, kde jsme bydleli. Byla uprostřed lesa, je to tam opravdu nádherné. Když jsme přijely na louku, rozprostřela jsem deku, na kterou jsme se položily. Začaly jsme si povídat po chvilce mi Lenka nabídla, že mne namasíruje.
číst více
Už kolikrát jsem si říkala, po té, co mi umřela maminka, že snad taťkovi podržím sama, aby to jeho skvostný péro neplýtvalo semenem jen při honění. Že si ho taťka pravidelně každý večer honí, vím moc dobře, nejsem slepá a hlavně hluchá. Zvuky puštěného porna v paneláku prostě nepřeslechnete. No, ale je mi přece jen teprve čtrnáct a dělat to s taťkou je přece jen hloupost, ale stejně si to občas představuji, když si prstím svoji uzoučkou frndičku.
číst více
Když jsem to ráno nastupoval do letadla ještě jsem netušil jaké dobrodružství mě potká. Pracoval jsem pro amerického investora v Kongu, kde jsme zajišťovali výstavbu přehrady. Tehdy jsme byli s prací už u konce a já se měl vydat do hlavního města a pak už zpátky do Prahy. Letěli jsme malým hydroplánem já, pilot a dva architekti. Měli jsme letět asi dvě hodiny přes neprostupnou džungli. Slýchali jsme, že zde žijí domorodci, kteří nikdy neviděli bělocha, dokonce jsme slýchali že tu stále žijí kanibalové.
číst více
