Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Jako starý proutník si užívám, když můžu na nějaké akci sbalit nějakou mladičkou, krásnou holku. Čím krásnější, tím lepší, protože se klidně přiznám, že jsem povrchní týpek. Taky to dost často jde v přímé úměrností s hloupostí – tedy čím krásnější, tím hloupější. Ale ani to mi nevadí, takové slečinky se snadno lapají, například na to, když jim na diskotéce zamávám před nosíkem plnou peněženkou a zvu je na panáky.
číst více
První díl,
Druhý díl
Páni, to byla ale jízda.
To by nikdo neřekl, jak dokáže být incest vzrušující. Teda, ne že bych zrovna já k tomu měla nějaký odpor, to ne, ale šukat s otcem vaší nejlepší kamarádky?? Pro někoho příliš.
Pokladám kabelku na stůl a padám do postele. Zapínám si televizi a přepínám kanály.
,,Eliško, beruško, jsi to ty?" Ozve se tatínek a ve me se to sevre.
,,Ano tatinku, to jsem ja!" Zakricim na nej na oplatku.
číst více
Nejsem gay, ale vyzkoušet jejich techniku mne lákala. S touto myšlenkou jsem si pohrával již déle. Iniciativu pro její uskutečnění jsem nevyvíjel, ale čekal na možnou příležitost, která se časem naskytne. To se jednou stalo Potkal jsem známého Pavla a ten se již dříve snažil vzbudit ve mne zájem o bližší poznání. Nejdříve mne pozval k sobě, že potřebuje poradit s počítačem.
číst více
„Tomu se říká žít na vysoké noze,“ obhlížela Alice můj vůz a pomohla mi vyskládat tašky. „Kam se na tebe hrabu…“ „No ty určitě,“ zasmála jsem se a omrkla její vilku uprostřed rozkošné zahrady. „Ubohá náplast na mé zlomenésrdce,“řekla. „Opustil mě a jen tohle mi zůstalo…“
„Tomu se říká žít na vysoké noze,“ obhlížela Alice můj vůz a pomohla mi vyskládat tašky. „Kam se na tebe hrabu…“
číst více
Vlastně jsem se nemohl nijak bránit. Řekla, šeptala mi do ucha, za které mě přitom držela zuby, ze mě naučí něco, co jsem ještě nikdy nezažil, že mi ukáže, co to znamená dostat se na samotný vrchol extáze, že díky ní už budu později umět uspokojit každou ženu, kterou si zamanu.
číst více
Jsem pravidelným návštěvníkem sportovních utkání a taky pravidelným návštěvníkem bufetu,kde si rád dám pivko nebo malé občerstvení.Nedávno jsem si všiml sympatické mladé holčiny,která zde dělala obsluhu.Sem tam jsme prohodili slovíčko a tak jsem zjistil,že tu má brigádu a jmenuje se Pája. Líbila se mi čím dál víc,nosila odvážné výstřihy,mohla si to dovolit,do vínku jí byly dány opravdu krásná prsa...odhadem tak trojky.Nebylo to žádné vyžle,měla krásné ženské tvary a roztomilou pusinku. Vždycky se krásně zasmála,pozoroval jsem ji čím dál častěji a vypozoroval dobu,kdy jí končí směna i kterým směrem chodí.Chodila vždy sama kolem stadionu tmavou uličkou,kterou si zkracovala cestu na autobus.
číst více
Míša. Krásná holka, co mě vždycky ohromně fascinovala. Pro mnohé možná nenápadná a všední, ale tahle drobná, pod uši střižená blondýnka, s tělem, dalo by se říct až malé holky, ve mně vzbuzovala cosi nevysvětlitelného. Odjakživa na ní bylo něco zvláštního a tajemného, ale nikdy jsem nemohl přijít na to co. Tedy „nikdy“ - až do jednoho horkého letního večera a právě o tom jsem Vám chtěl povědět.
číst více
Vážená madame, dovolím si Vám vyprávět příběh, který jsem dosud v této podobě a se všemi podrobnostmi nikomu nevyprávěl, třebaže od událostí, v něm popisovaných, uplynulo už přes třicet let. Bylo mi tehdy patnáct let a otec mě na prázdniny poslal k jednomu dávnému příteli do severního Německa. Mým hostitelem byl jistý velkostatkář, který kromě nedozírných lánů polí, jak brčál zelených pastvin a stovek krav, koní, prasat a drůbeže měl tři děti.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více