Možná trošku delší úvod do děje, ale když člověk nepíše jen tento žánr, "podepíše" se to na jeho stylu psaní. Proto ti, kteří nemají strpení a jdou jen za příběhem plným bezhlavého sexu, tady asi nepochodí. Vám ostatním přeji příjemnou zábavu :P
Ach, ten nádherný teplý krkonošský podzim se závany příjemného chladnějšího větru. Jak já ho zbožňuji.
číst více
Jmenuji se Jan, je mi 18 let a bydlím se svým otcem a patnáctiletou sestrou Ivanou. Matka se s otcem rozvedla před deseti lety a založila si novou rodinu, pořád se ale často vídáváme. Ve zlém se s naším otcem ani s námi nerozešla. Otec si občas nějakou tu kamarádku přivede domů, ale spíše si svůj sexuální život žije mimo domov a nás vychovává sám.
číst více
Od dob studia na střední škole mám kamarádku Soňu. Přátelily jsme se spolu, přebíraly si kluky, a protože Soňa nebydlela daleko, tak jsme se do současné doby navštěvovaly. Jednou Soňa přijela ke mně s tím, že u mne přebude přes víkend. Uvítala jsem, protože jsem byla sama doma... V pátek odpoledne zazvonila u mých dveří z ničeho nic Soňa. Řekla mi, že se moc doma nepohodla s manželem (to se po deseti letech stává), a že zůstane u mne přes víkend. Mně se to docela hodilo, protože můj manžel byl také pryč, a tak jsem alespoň nebyla sama.
číst více
Ahojte, na začiatok poviem že mám 17, a že som gay som si pripustil keď som mal 15 rokov. Tento príbeh, poviedka, rozprávka volajte si to ako chcete bude vymyslená a pravdepodobne sa nájdu aj gramatické chyby za ktoré sa ospravedlňujem.
číst více
Začnu trochu netradičně nebudu zde psat zadne podrobnosti k do sem ale tohle se my stalo v 15 v 8 třídě ke konci školni horoku. Chemie mi nikdy mpc nešla same 4 a 5 a tak mi jednoho dne nabidla paní učitelka z chemie a tělocviku nabídla soukrome doučovaní. oó ta paní učitelka ta měla krasnou sportovni postavu černé vlasy a zadeček ten byl nádherny relativně velky prsa tak 3. Když sem po viučování přišel na smluvené doučování stalo se něco co jsem nečekal. Sdilela kabinet s učitelkou Aj ta mněla stašně hezky zadek taky tak trochu větší prsa tak 2.
číst více
Pavel (17) právě vycházel z domu. Bydlel na předměstí středně velkého města. Byl domluvený s Terkou (17), že si půjdou zaběhat. Terka zde bydlela už přes rok. Když se sem nově přestěhovala všimla si, že Pavel chodí pravidelně běhat. Pavla už předtím znala od vidění. Docela se ji líbil a tak se snažila běhat ve stejnou dobu jako on. Vtipné je, že Pavel si Terku pamatoval také a doufal v to samé, a to, že se sní bude moci potkávat při běhání. Uběhl rok.
číst více
Příběh, který chceme vypravovati je obvyklý v naší společnosti, ve které se udržují staré zvyky a tradice, je vzpomínkou na dávnější časy, ve kterých trestání dětí ze strany jejich rodičů bylo všeobecně uznáváno a každodenně hojně praktikováno, kdy často bylo možno pozorovati, že ta neb ona mladá dívka dostává bití, či že ta neb ona mladá žena trestá tělesně svoje děti. Daisy Marisson má 22 roků, je to mladá osoba středního vzrůstu, štíhlá snad až příliš, ale přitom dobře vyvinutá. Je to chudá sirota, která vystudovala pedagogický ústav aby mohla ve vznešených rodinách dávat privátní hodiny.
číst více
Vendula studovala střední zdravotní školu. Bylo jí už dvacet a teď chodila teprve do třeťáku. Nebylo to ale proto, že by propadla, ale protože předtím chodila na průmyslovku a tam jí došlo, že by se mnohem raději stala zdravotní sestrou, a tak přestoupila. Některé její spolužačky se k ní chovaly s despektem, protože byla o tři roky starší, ale mezi učiteli si ji převážná většina oblíbila.
číst více
Staří přátelé by si měli pomáhat celý život, to mi odmalička opakoval děda a po něm i táta. Teď jsem věděl, že je to pravda v různých ohledech. Můj nejlepší přítel se jmenuje Bedřich a už dlouho kamarádíme s Petrou. Je to taková správná holka pro všechno, byla vdaná a má báječného synka, ale ten její blbec ji nechal, takže v rámci přátelské výpomoci jí občas já nebo Bedřich odpomůžeme od sexuální frustrace.
číst více
Píše se rok 1942 a moje země je okupovaná německou nacistickou armádou.
Jmenuji se Marie a je mi 23 let. Válka trvá už několik let, které se zdají být dlouhé jako věčnost. Vleklá válka plná umírání, nedostatku a nemocí.
Naštěstí bydlím na venkově, kde je život přeci jen o něco mírnější než ve velkých městech.
Jak jsem ale už řekla, ani vesnicím se nemoci nevyhýbají, a tak se stalo, že jsem musela navštívit svou nemocnou matku.
číst více
