Zdalo se, ze dvere uz dlouho nevydrzi. "Elizabeth!" Howard Vernon od nepretrziteho rvani malem chraptel. Ruce ho bolely, jak neustale tloukl do dveri a vzteky byl rudy jako vareny rak. "Eliazbeth Vernonova, naposledy te vyzyvam, otevri!!!" Zadna odpoved. Na par vterin zavladlo absolutni ticho. Howarda temer ohlusoval vlastni zrychleny tep. "A mam toho dost!" zajecel, kdyz mu s definitivni platnosti dosla trpelivost. "Ja ty dvere vyrazim a pak si me neprej!!!" Tentokrat jiz na odpoved necekal a rovnou se pustil do likvidace dubovych dveri, ktere dosud v celku prezivaly nejedno bourlive stoleti. Dnes jim ovsem nebylo prano. Pomalu, ale jiste se odebiraly na vecnost.
číst více
.......Jak začít? jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras ,vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv době normalizace, kdy každý musel pracovat ,kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci jen proto, že chtěli za železnou oponu se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho.
číst více
Po delší době jsme se se ženou zase pohádali. Většinou naše hádky vznikaly kvůli naprosté prkotině, nejinak tomu bylo i teď. Stačilo, aby jeden z nás byl trochu unavený z dlouhého dne v práci nebo prostě neměl náladu, to pak i ta sebenevinnější poznámka od toho druhého mohla zažehnout jiskru budoucího sváru. Tentokrát jsem za to mohl já, když jsem začal šaškovat a mlet něco o dámských účesech.
číst více
Konečně jsem se vrátila ze své třídenní služební cesty. Byla jsem příšerně nadržená, už jsem se jenom těšila, až uvidím svého malého subíka. Přijela jsem okolo osmé hodiny večer. Všechno bylo připravené přesně tak, jak jsem čekala a jak jsem si přála. Všechno bylo uklizené, večeře byla na stole a bílé vínko bylo správně vychlazené, bylo v kbelíku s ledem, a když jsem na víno sáhla, mělo teplotu asi okolo 4OC. Tady si chtěl někdo udělat velké plus.
číst více
Čekal jsem na nástupišti u příjezdu autobusů a pomalu se do mě zakusoval mráz. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zaražené v kapsách, a snažil jsem se zahřívat tím, že jsem si představoval program příštích hodin. Konečně přijel autobus z K. a já jsem netrpělivě vyhlížel, jestli vystoupí i moje oběť. "Tak tě vítám, Kundo," oslovil jsem ji, sotva jsem ji uviděl před autobusem s velkou kabelou přes rameno. Kunda byla její přezdívka, otrocké jméno. "Dobrý den, pane," pípla nesměle. Prohlédl jsem si ji chlípným pohledem, přestože její teplé zimní oblečení toho moc neodhalovalo. Však se dočkám. "Těšíš se?" zeptal jsem se s úsměvem. "Ano, pane," odpověděla.
číst více
Příběh, který chceme vypravovati je obvyklý v naší společnosti, ve které se udržují staré zvyky a tradice, je vzpomínkou na dávnější časy, ve kterých trestání dětí ze strany jejich rodičů bylo všeobecně uznáváno a každodenně hojně praktikováno, kdy často bylo možno pozorovati, že ta neb ona mladá dívka dostává bití, či že ta neb ona mladá žena trestá tělesně svoje děti. Daisy Marisson má 22 roků, je to mladá osoba středního vzrůstu, štíhlá snad až příliš, ale přitom dobře vyvinutá. Je to chudá sirota, která vystudovala pedagogický ústav aby mohla ve vznešených rodinách dávat privátní hodiny.
číst více
Jednoho dne Pán zavolal své otrokyni telefonem. Poručil ji, ať za ním přijede, že ji bude čekat na nádraží v 18:20. Jeho otrokyně mu odpověděla, že už se na něj moc těší a že jsi na jejich schůzku, přichystala něco moc hezkého. (Koupila samodržící černé punčochy a tanga). Pan ji odpověděl, že už se také těší, jak ji bude moc utahat. Jeho mladá otrokyně se vykoupala. Oblékla si na sebe nové tanga a punčochy, černou podprsenku, červené šaty nad kolena, černou, průsvitnou košili.
číst více
Otrok v silonkách - 2
... pokračovanie!
Ležím bezmocne na bruchu. Ruky a nohy ma neskutočne bolia ale som šťastný že som takto spútaný vedľa teba. Vták je síce stále postavený, ale už ma tlačí menej. Asi aj na neho doľahla únava po vystriekaní a potreboval si oddýchnuť.
- Tak si teraz chvíľu oddýchneme a potom budeme pokračovať.
Musím len súhlasiť lebo guľôčka v ústach mi nedovoľuje protestovať a navyše a mne sa to takto páči a potrebujem aj trochu oddychu lebo polohovanie v takomto spútaní je náročné..
číst více
Přišla opět do mé kanceláře. Tentokrát měla na sobě minišaty, kotníčkový řetízek a černé kožené sandály na vysokém podpatku. Nehty na nohou měla nalakovány na růžovo, prosvítaly přes tmavé punčochy. Odvedl jsem ji od stolu do rohu, kde mám gauč a konferenční stolek. Zatímco můj hlas opakoval zdvořilostní fráze, mé oči a zároveň mé přirození, byly zaujaty jejími nohami a botami. To nebylo neobvyklé.
číst více
Příběh, který vám chci dnes vyprávět, se udál přesně před dvaceti lety, o Velikonocích. Důvod, proč si ho tak dobře pamatuji je jediný. Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil svoje sadomasochistické zaměření. Tedy, nevěděl jsem, že to je sadomasochismus, psal se rok 1976 a mně bylo sedmnáct. Ale poznal jsem rozkoš z pokořování, trestání a trýznění něžného pohlaví. Nebylo to poprvé, co jsem ubližoval děvčeti, ale to dělají v podstatě všichni kluci a sexuální vzrušení z toho plynoucí jsem s tím nespojoval.
číst více
