Odpadla nám ve škole poslední hodina, a tak jdeme se sestrou dříve domů. Jsme dvojčata a chodíme do osmé třídy. Když jsme přišli k domu, tak vidíme, že před ním stojí tátovo auto. Podívali jsme se po sobě a potichu jsme vstoupili do haly. Zuli jsme si boty a pokračovali po schodech do patra, odkud se ozývaly neurčité zvuky. Když jsme vyšlapali schody, tak se zvuky ozývaly z ložnice rodičů.
číst více
Začínaly prázdniny a já se vracela od rodičů, kam jsem „uložila“ naše dvě děti. Doma jsme už opět měli tichou domácnost a přestože nikdy stopaře neberu, tentokráte jsem zastavila mávající mužské postavě. Byl to kluk kolem dvaceti (podle mého odhadu) a představil se jako Přemek a shodou okolností jel do stejného města jako já. Byl hovorný a za chvíli už sypal z rukávu vtip za vtipem a já se jeho vtipům smála jako nějaká puberťačka .
číst více
Celý pátek mě nepustila myšlenka na to, že v sobotu uvidím svou Bobo. Ještě večer jsem jí volal, že jí v sobotu dopoledne počkám na vlakovém nádraží. Měl jsem zrovna 2 dny nové auto. Byl to velký Chrysler Voyager a ještě nebyl pokřtěný a napadla mě hříšná myšlenka. V telefonu jsem jí trošku popsal představy co se mi honily hlavou.
číst více
Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Po ukončení školy jsem nastoupila na měsíční brigádu do jedné místní firmy,kde jsem pracovala jako expedientka ve skladě. Výrobky firmy jsme vyváželi do celé Evropy i na jiné kontinenty. Jednoho krásného červencového dne jsem měla nakládat kamion do Španělska. Zboží už bylo připraveno na rampě. Asi v 15 hod.přijel kamion a z něho vystoupili dva fešáci. Mohlo jim být asi tak 26 až 28 let, opálení a sportovních postav.
číst více
Potkávám jí na chodbě a je mi velice sympatická a já přemýšlím jak to udělat abych s ní mohl být chvíli sám. Je sice o něco starší než já ale to mi nevadí, protože jí v očích svítí plamínky a usmívá se na mne tak, že mě to velice dráždí. Jednoho dne zůstávám v práci déle, protože potřebuji něco nutně dodělat a náhoda tomu chce, že se potřebuji paní V na něco zeptat a tak vytočím její číslo služebního telefonu, načež si uvědomím, že tam asi nebude, protože je už po pracovní době.
číst více
Tenhle příběh se neočekávaně a neplánovaně odvinul během společné návštěvy vinného našimi přáteli. V sobotu jsme byli domluveni že se s nimi zajedeme podívat do Pavlova na zříceninu hradu Děvičky. Chtěli jsme jet původně na motorce, ale jelikož jsme měli cestou navštívit vinný sklep využili jsme nabídky přátel a svezli se s nimi autem. Měli naplánováno že Milena pojede tam a Zdeněk nazpět to aby si mohl dát skleničku.
číst více
Viděl jsi už tu novou Viktore? Zeptal se mě kolega Zdeněk. Bylo mi jasné, že myslí tu prsatici co nastoupila do skladu. Ještě tu ani nenastoupila a už tu kolovaly legendy. Prý jí v bývalém podniku prcal sám pan ředitel, ale nachytala je paní ředitelová a prsatice musela vyklidit pole. Néé neviděl, ty snad jo ?
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více