Jakmile se rozhlédla kolem sebe, hned věděla, že je něco v nepořádku. Měla na sobě dlouhou hnědou řízu spadající až na zem, ve které značně vynikaly obliny jejích plných ňader. Od boků dolů byla látka roztržená a při každém pohybu se rozvlnila tak, že odhalovala celý půvab Luciiných štíhlých nohou. Kolem ní vyrůstaly ze země vysokánské stromy s mohutnými kmeny, obrostlé mechem a liánami, které jej obtáčely ve velkých prstencích. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a pach čehosi nedefinovatelného. Byla sama.
číst více
Leželi vedle sebe již několikátou noc a přitom se vždy jen objímali. Markéta si už začínala myslet, ze Standu nikdy nedostane. Hrozně moc po něm toužila už několik měsíců a teď, když celá parta stanovala a na ní zbyl stan se Standou, si myslela, že se konečně dočká toho očekávaného milování. Byla to poslední noc na dovolené a ona to vážně moc chtěla, ale nedávala to najevo. Ani se Standou neflirtovala. Jako vždy se k němu otočila zády se slovy: "Dobrou noc". On ji zase objal. Lehl si za ní, jak už to několik nocí před tím udělal, ale dneska nějak nemohli usnout.
číst více
Zážitky, co sem sem popsala minule, se pak mnohokrát opakovaly. Když se pan Omáčka od tety dozvěděl, že ze všech výměšku pánského těla nejradši polykám čůrání, smál se tomu a opravdu mi pak celkem často čůral do pusy a nutil mě i pít čůrání jeho kamarádů. Neušetřil mě však ani polykání mrdky a hoven. Mrdka mi pořád nijak zvlášť nechutná, ale zvládám to. Ze všecho nejvíc nemám ráda polykání hoven a musím říct, že k tomu mě pan Omáčka nutí nejméně často, ale někdy přece.
číst více
Dělám prodavačku v obuvi. S penězi to moc výhra není, ale baví mě to. Ráda boty nakupuju, ale i třeba si je jen tak nazout a projít se v nich, i když na ně nemám, je fajn. A samozřejmě taky ráda poradím s výběrem. Ať už je to muž nebo žena. Já teda raději poradím pěknýmu chlapovi, ale těch do našeho obchodu moc nakupovat nechodí.
číst více
Jelikož otec byl v diplomatických službách, měnilo se místo pobytu naší rodiny dost často, když jsme jednoho léta stěhovali do jihoamerické Brazílie byl jsem natěšen na teplo, a koupání v moři. Bydleli jsme ve služební vile pár kroků od pláže, o nic jsme se nemuseli starat na všechno tam někdo byl, zahradník, kuchařka, správce, uklízečky, a také hospodyně krásného jména Laila, ta se starala o chod celé naší rodiny, hlavně aby nám něco nechybělo, byla to krásná štíhlá dívka, z očí ji šlehal jihoamerický temperament.
číst více
Touha po reálném zážitku byla stále silnější a tak jsem se odhodlal navštívit jedno SM studio. Nepíšu to pro nějakou senzaci. Někteří třeba najdou odvahu, a když jim bude zle, že už nebudou vědět co si počít, zkusí to také... Popisuje se to velice těžko, pocity nejdou ani vylíčit. Opravdu se to musí prožít... Vynechám některé detaily, prostě jednoho dne jsem měl před sebou telefonní číslo a e-mail na jistou Dominu v jednom SM studiu.
číst více
Když nastoupila jako inspicientka, ihned ji uchvátilo vše, co nějak souviselo s divadlem. Vůně staré opony a fundusu, kde ležely dlouhá léta odložené předměty, tak či onak související s historií divadla, desítky vybledlých kostýmů, paruky, obří loutky, uniformy a rozmanité podivné přípravky, připevněné provazy s kladkami, táhnoucími se kamsi vysoko nad portál.
číst více
Moja teta Milka bola taký poškrabok rodiny,lebo sa narodila 13 rokov po mojej mame.Aj jú tak volali"Poškrabok".Keď mala asi štrnásť,zomreli jej rodičia a naši jú vzali k sebe,lebo nechceli aby jú dali do decáku.Mali sme tri izby a naši si nechali jednu,druhá bola obyvačka a Milku dali do mojej izby.A tak sme spolu vyrastali.Bola malá,sotva 160 cm a bola trošku pojašená,ale nikam nechodila, viacmenej so mnou. Já som mal snaď štyri, keď starký zomrel a Milku nasťahovali k nám.
číst více
Po vyučení jsem nastoupil do jednoho autoservisu a dřel od nevidím do nevidím, aby mi pan majitel zaplatil tak, abych nemusel žít jako nuzák a mohl s klukama občas vyrazit na nějakou tu diskotéku. Proto jsem občas ( když nebyl šéf přítomen) nabídl své služby přímo majiteli porouchaného vozu. Jednoho červencového večera, když jsem jako poslední zamykal dílnu se objevila paní středního věku a skoro s brekem mne prosila, zda bych se nemohl podívat na její auto – nejde jí prý nastartovat.
číst více
Chodil jsem s Martou asi dva měsíce, ale pořád mi nechtěla dát. Doteď jsem na ni netlačil, ale dnes už jsem byl rozhodnutý, že ji dostanu. Už když jsem šel pro ni domů, ocas mi stál neskutečným způsobem - každý krok jsem cítil na svém krví nalitém žaludu. Cestou jsem si v hlavě sumíroval, jak to na Martu skoulím, abych se jí konečně dostal nejen ke kalhotkám, ale i pod ně. Nevím, proč to tak oddaluje. Panna už není a v osmnácti už by tolik zábran mít nemusela.
číst více