Laděna byla po dlouhých letech na pár dní konečně sama doma. Nikdy nebyla vdaná a její poslední přítel ji opustil, když mu oznámila, že čeká dítě. Teď žila se svým synkem v malém pronajatém bytě a už šest let neměla stálého partnera. Každý, komu přiznala, že má malého synka, od ní utíkal mílovými kroky. Občas se povedlo někoho takzvaně sbalit, protože byla pořád dost mladá a vypadala docela dobře.
číst více
"...vlezte mi všechny na záda!" Práskl jsem dveřmi, zavřel se ve svém pokoji a fláknul sebou na postel. Ani nevím, proč jsem se vytočil kvůli takové prkotině jako vhodná barva trička k černým riflím. Ale ženský se do mě pustily jako piraně - jako bych snad měl jít fotit pro Cosmopolitan nebo co. No nic. Naberu si trochu čerstvého vzduchu do hlavy a bude to zase ok.
číst více
Už aby byl pátek pomyslel jsem si když jsem vycházel ze školy. Druhá moje myšlenka směřovala k tomu co budu dneska odpoledne na intru dělat. Ten rok jsem maturoval, ale učit se mi rozhodně nechtělo, vždiť byl teprve říjen. Toto vyřešil můj kamarád a spolubydlící Tom, když mi navrhl abychom šli do posilovny. Souhlasil jsem a šli jsme. Když jsme přišli do posilovny všiml jsem si holky, která cvičila na žíněnce..byla mi povědomá, ale s mojí pamětí je to horší a tak jsem si nemohl vzpomenout.
číst více
Jakmile se rozhlédla kolem sebe, hned věděla, že je něco v nepořádku. Měla na sobě dlouhou hnědou řízu spadající až na zem, ve které značně vynikaly obliny jejích plných ňader. Od boků dolů byla látka roztržená a při každém pohybu se rozvlnila tak, že odhalovala celý půvab Luciiných štíhlých nohou. Kolem ní vyrůstaly ze země vysokánské stromy s mohutnými kmeny, obrostlé mechem a liánami, které jej obtáčely ve velkých prstencích. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a pach čehosi nedefinovatelného. Byla sama.
číst více
Často se mi nestává, že bych byla nadržená, ale dneska jsem. A to pořádně. Už se nemůžu dočkat až přijedu domů a s přítelem si pořádně zašukáme. Tak dlouho mě nemrdal. Chybí mi to.
Přijela jsem domů. Adam seděl v obýváku a koukal na televizi a vypadal u toho dost znuděný. Sundala jsem si kabát a odhodila jsem kabelku. Šla jsem k němu a zezadu jsem ho objala. ,,Ahoj zlato." řekla jsem a políbila jsem ho na krk. Hladila jsem ho po jeho vypracováném těle. Adam zavzdychal.
číst více
Hledala jsem ve sklepě nějaké staré časopisy, když se ozvalo: do prdele, kterej vůl to tady nechal. Uvědomila jsem si, že jsem nechala uprostřed chodbičky do sklepů krabici a náš soused přes ní upadl. Jé promiňte, to jsem byla já, hned to uklidím. Ahoj, to jsi ty Lucko omlouvám se, že jsem byl tak hrubý, copak tu děláš. Ale potřebuju nějaké výstřižky do školy tak hrabu ve starých časopisech. Soused na mne tak divně koukal a když jsem se podívala kam upírá svůj pohled zjistila jsem, že z mého vytahaného trička vykukuje jedno ňadro.
číst více
Troufám si tvrdit, že většinou jsem docela pozorný milenec, který bere ohledy na potřeby svých partnerek. Čas od času mě ale přepadne jakýsi šukací amok, kdy beru v potaz jen svůj chtíč a svoje momentální choutky. Mám skvělou ženu v tom, že pro moje občasné úlety má pochopení. Snažím se jí své řádění posléze plně vynahradit.
číst více
Byl čtvrtek odpoledne, dřepěl jsem doma a nadával jako špaček. Byl jsem tou dobou bez práce. Snažil jsem se uvažovat, jak se co nejrychleji dostat z té mizérie, na nic kloudného jsem nepřišel, a tak jsem se přemístil do kuchyně a postavil vodu na kafe.
Vtom zadrnčel zvonek u dveří. Vyšel jsem do předsíně, a když jsem otevřel dveře, málem jsem šel do kolen. Na chodbě totiž stála Lenka, kamarádka mý holky. Už často jsem si na ni vzpomněl, když jsem teď býval dopoledne doma pořád tak sám.
číst více
Když jsme přišla na kolej z naší malé vesnice, byla jsem vyjukaná jako zajíc. Pokoj jsem sdílela s Anetou, která sice byla také z vesnice, ale byla průbojná, stále veselá a kamarádská, zatím co já byla plachá, stále zadumaná a třesoucí se, zda studium zvládnu. Když asi po týdnu přivedla Aneta na pokoj 3 kluky z vyšších ročníků a každý držel v ruce flašku šampaňského třásla jsem se strachy, aby nás nevyhmátla recepční a nejela jsem šupem zpátky domů.
číst více
Znali jsme se všichni od malička a bydleli jsme v jednom činžáku. Já, Petr, Pavel a Lucka. Chodili jsme spolu už do mateřské školky a od první třídy na základku. Většinu volného času jsme trávili spolu. Jeden bez dalších dvou se pomalu nikam nehnul. O Lucku jsme se starali jako správní strážci, aby se jí nic nestalo. Léta utekla a najednou jsme byli na druhém stupni. Z Lucky se pomalu stávala pěkná holka, se vším, co k ní mělo patřit.
číst více
