Píše se rok 1942 a moje země je okupovaná německou nacistickou armádou.
Jmenuji se Marie a je mi 23 let. Válka trvá už několik let, které se zdají být dlouhé jako věčnost. Vleklá válka plná umírání, nedostatku a nemocí.
Naštěstí bydlím na venkově, kde je život přeci jen o něco mírnější než ve velkých městech.
Jak jsem ale už řekla, ani vesnicím se nemoci nevyhýbají, a tak se stalo, že jsem musela navštívit svou nemocnou matku.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje.
číst více
Měla jsem namířeno za svým pánem domů. Já, šestadvacetiletá Monika, jeho poslušná otrokyně. Byla mi trochu zima, a to jsem se mohla obléknout úplně normálně. Můj pán totiž uznal, že v listopadu už je na můj běžný oblek zima, a tak jeho jediným požadavkem bylo, abych si vlasy vyčesala vysoko do hladkého lesklého culíku. Bylo mi jasné, proč chce, abych se tak učesala – aby mě za vlasy mohl pohodlně držet, až bude přirážet zezadu.
číst více
Ahoj, tenhle příběh se mi opravdu stal, když mi bylo 45 let a dodnes na něj vzpomínám skoro každý den. Tak tedy jak jsem již psala, tenkrát mi bylo 45 let a můj manžel o 10 let starší úspěšný podnikatel mi nabídl, abych s ním jela na prezentaci jeho výrobku, kamsi na Slovensko. Děti nemáme a čas, který trávíme spolu je opravdu vzhledem k manželovým povinnostem minimální, proto jsem ráda souhlasila i když to bylo obchodní jednání a já tušila, že pobyt strávím sama někde na hotelovém pokoji.
číst více
Sedím na kraji postele a v hlavě mám jen jedinou myšlenku, myšlenku na ni. Ona je tak dokonalá, tak krásná a sexy.
Je jako princezna. Ty jsi ta princezna!
Přemýšlím a vybavuje se mi každá křivka tvého těla, tvé smyslné a sladké rty. Vzpomínám, jak pode mnou sténáš, až mě z toho zabolel.
Vyčítám si každou vteřinu dne, kdy jsem po tobě vyjel a začal žárlivé scény.
"Kurva! Jsem takový debil!"
číst více
Vždycky mě vzrušovala představa, že mně někdo ovládá. Říká mi, jak si to mám dělat, nebo mě nutí klečet, či snad děkovat za trest, když jsem neposlušná. A co teprve oslovení jako děvko, štětko nebo kurvičko.
Byl to obyčejný lednový den a skrz žaluzie pronikala trocha světla do jinak potemnělého pokoje. Ležela jsem v posteli, s rukou v kalhotách.
číst více
Pracovní pohovor na místo osobního asistenta
zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje a zevnitř se ozvalo přísným hlasem: "vstupte, je odemčeno".
Vešel jsem do místnosti a uviděl jsem možnou paní šéfovou (Tebe), jak si něco srovnáváš v nočním stolku.
Měla jsi na sobě oblečenou bílou halenku zastrčenou do kraťounké černé minisukně a na nohou páskové sandály na vysokých podpatcích.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Jednoho dne Pán zavolal své otrokyni telefonem. Poručil ji, ať za ním přijede, že ji bude čekat na nádraží v 18:20. Jeho otrokyně mu odpověděla, že už se na něj moc těší a že jsi na jejich schůzku, přichystala něco moc hezkého. (Koupila samodržící černé punčochy a tanga). Pan ji odpověděl, že už se také těší, jak ji bude moc utahat. Jeho mladá otrokyně se vykoupala. Oblékla si na sebe nové tanga a punčochy, černou podprsenku, červené šaty nad kolena, černou, průsvitnou košili.
číst více
První den Mistrovství republiky ve vázání uzlů se chýlil ke konci a v kategorii jednotlivců s přehledem vedla Petra, jednadvacetiletá členka Sokola z Třince. Sjelo se sem spoustu mladých lidí z celé republiky, skauti, sokolové, členové různých kutilských nebo vodařských kroužků. Soutěž trvala celý víkend, první den bylo úkolem soutěžících proběhnout vytyčenou trasu, na kontrolních stanovištích plnit různé sportovní úkoly a vázat ty nejsložitější uzly.
číst více
