Vytahuji vlastní nozdry do výše mraků, abych nasál vůni noci. Něco mává mojí hlavou a já jen pozoruji, jak je všechno rychlé a zároveň pomalé. Cítím, jako by mi něco rytmicky bušilo do těla a otřásalo vším ve mně najednou. Upíjím zlata z korbelu ze skla. Sedám k náhodnému stolu bez zájmu o přísedící, kteří se baví o tom škváru, co tak otřásá vnitřnostmi a vlastně že se to nedá poslouchat.
číst více
Je to zhruba tři týdny, co jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu hezkých pár měsíců, ale najednou to prostě nešlo dál. Bylo mi to líto, ale musela jsem mu to sdělit. Skoro jsem brečela, když jsem se s ním rozcházela, a on na tom nebyl lépe. Ještě mě zkusil přemluvit k druhé šanci, ale já už prostě nechtěla. Podíval se na mě vyčítavým pohledem, zamumlal něco jako „Hodně štěstí, budeš ho potřebovat!“ a kvapně odešel. Brala jsem to jako následek jeho pochroumaného ega a nevěnovala jsem tomu pozornost.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Už čtyři hodiny klečela svázaná a čekala, až se její pán vrátí domů. Doufala že to bude brzo, protože uzlíky provazu jí tlačili snad všude. Byla svázaná od krku až dozadu k rukám, kde se provaz přetáčel dopředu okolo jejího hubeného bříška a svazoval pevný uzel na její mušličce a další uzel na análku a pak byl provaz provlečen až ke kotníkům, které také svazoval.
číst více
Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost a suverenita, s kterou počítal, že uposlechne.
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
Píše se rok 1942 a moje země je okupovaná německou nacistickou armádou.
Jmenuji se Marie a je mi 23 let. Válka trvá už několik let, které se zdají být dlouhé jako věčnost. Vleklá válka plná umírání, nedostatku a nemocí.
Naštěstí bydlím na venkově, kde je život přeci jen o něco mírnější než ve velkých městech.
Jak jsem ale už řekla, ani vesnicím se nemoci nevyhýbají, a tak se stalo, že jsem musela navštívit svou nemocnou matku.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje.
číst více
Měla jsem namířeno za svým pánem domů. Já, šestadvacetiletá Monika, jeho poslušná otrokyně. Byla mi trochu zima, a to jsem se mohla obléknout úplně normálně. Můj pán totiž uznal, že v listopadu už je na můj běžný oblek zima, a tak jeho jediným požadavkem bylo, abych si vlasy vyčesala vysoko do hladkého lesklého culíku. Bylo mi jasné, proč chce, abych se tak učesala – aby mě za vlasy mohl pohodlně držet, až bude přirážet zezadu.
číst více
