Večeře byla opravdu výborná.Dnes jsme měli lanýže a jako dezert tyramisu.
-Přines mi žákovskou kačenko.
-Ano tati,řekla plačtivě.
-Tak se podíváme, jak se kačenka učí.
Oči mi sklouzávali po sloupci nezajímavých známek,až jsem našel 4 z matiky.
číst více
Do toho baru jsem chodila celé roky. Minimálně jednou týdně jsem tam zašla na skleničku. Sedám tam ráda. Sleduji lidi. Povídají si, smějí se, pijí nebo jen tak koukají kolem sebe. Stejně jaké já sledují ty ostatní. Většinou jsem sedávala na baru. A proto také většinou, když jsem s někým mluvila, byl to barman.
číst více
Před několika měsíci, se Ludmile rozpadlo dlouholeté manželství, dcera se přestěhovala do ciziny, a ona zůstala v bytě sama. Večery se pro ni staly dlouhé a nudné. Nejvíce jí však chyběl sex. Když už se to nedalo vydržet, použila robertka. Nebylo to, ale ono.
Že se něco děje, poznala i její nejlepší kamarádka Naďa. Nechtěla být vlezlá, a tak čekala, až se jí Ludmila sama svěří. Dočkala se minulý týden. Bylo jí ji líto, a proto se jí rozhodla pomoc.
číst více
Už čtyři hodiny klečela svázaná a čekala, až se její pán vrátí domů. Doufala že to bude brzo, protože uzlíky provazu jí tlačili snad všude. Byla svázaná od krku až dozadu k rukám, kde se provaz přetáčel dopředu okolo jejího hubeného bříška a svazoval pevný uzel na její mušličce a další uzel na análku a pak byl provaz provlečen až ke kotníkům, které také svazoval.
číst více
Konec biče se bolestivě zařezával do kůže. Zasvištění a pleskavý zvuk přiléhajícího koženého konce biče k pokožce oběti se rytmicky opakoval. Stejně jako řev bičované oběti. Vše se opakovalo v přímo strojové přesnosti. Kdybych odvrátil hlavu od obrazovky nebo zavřel oči, nabyl bych dojmu, že jde o zvuk metronomu. Svist, plesk, uáááá, svist, plesk, uáááá, svist, plesk, uáááá. A dál a dál. Stále dokola. Žena na jejíž tělo rány dopadly se bezmocně kroutila v nepříjemné pozici do které byla svázána.
číst více
Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost a suverenita, s kterou počítal, že uposlechne.
číst více
Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Píše se rok 1942 a moje země je okupovaná německou nacistickou armádou.
Jmenuji se Marie a je mi 23 let. Válka trvá už několik let, které se zdají být dlouhé jako věčnost. Vleklá válka plná umírání, nedostatku a nemocí.
Naštěstí bydlím na venkově, kde je život přeci jen o něco mírnější než ve velkých městech.
Jak jsem ale už řekla, ani vesnicím se nemoci nevyhýbají, a tak se stalo, že jsem musela navštívit svou nemocnou matku.
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
Sedím na kraji postele a v hlavě mám jen jedinou myšlenku, myšlenku na ni. Ona je tak dokonalá, tak krásná a sexy.
Je jako princezna. Ty jsi ta princezna!
Přemýšlím a vybavuje se mi každá křivka tvého těla, tvé smyslné a sladké rty. Vzpomínám, jak pode mnou sténáš, až mě z toho zabolel.
Vyčítám si každou vteřinu dne, kdy jsem po tobě vyjel a začal žárlivé scény.
"Kurva! Jsem takový debil!"
číst více
