Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Příběh otrokyně

Kategorie: BDSM, Otrokyně
18.12.2016
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 29 hlasů
Loading...
 Pustila skoro vařící sprchu. Prameny horké vody jí bičovaly záda a ramena a Veronika se snažila uklidnit po nepříjemném setkání s paní domu. Tušila, že mezi ní a starou paní bude boj. A ona byla rozhodnutá nenechat se jí za žádnou cenu zlomit. Koupel jí dodala …

Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně. Koneckonců dohodl to její přítel, ke kterému měla vždycky důvěru. Ale právě dnes se neustále zabývala myšlenkou, proč tak rychle souhlasil, aby jela. Vlastně jí to vůbec nerozmlouval. Naopak. Prý se aspoň zdokonalí v němčině a do třetího semestru vpluje bez problémů jako zkušená žena. Co myslel tím zkušená? „Tak co, těšíš se? Nespi, kdo bude bavit řidiče?“ Mladý černovlasý chlapík za volantem v ní budil důvěru. Stejně tak jako jeho žena, profesionální domina, která celý výměnný obchod spunktovala. Madam Eva byla vyhlášenou pražskou dominou a to mělo Veronice zajistit jistotu, že s ní v Belgii budou zacházet slušně. Aspoň to tvrdil její přítel Petr. „Budou ti každý den volat a nebo posílat e-mail!“ uklidňoval jí Petr. Všiml si její nejistoty, když jí předával přísné paní. „Nemusíš se mě bát! Vždyť víš, že nejsem žádná bestie! Kdyby se ti cokoliv stalo, ihned pro tebe s Petrem přijedu!“ Co je to ihned skoro tisíc kilometrů od domova? Veronika se zachvěla. Určitě by se jí smáli, kdyby se jim svěřila s tím, že má strach. Řekli by, že moc čte. Vzpomněla si na knížku, kterou jí kdysi půjčil kamarád. Jmenovala se „Dokonalá oběť“. Veronika teď vzpomínala na osud dívky, která byla vězněna několik let v kamenném sklepě jako otrokyně. Už dost. Nebude se přece předem nervovat. Musela teď věřit té tmavovlasé chladné ženě, která ji odvážela jako nějaké zboží pryč od domova do světa prostituce a tvrdého byznysu. Kdyby to tak věděla máma… Máma ji nenáviděla. Veronika pobrala všechno, co mohla od přírody dostat. A to byl její největší problém. Když byla mladší, tak ji „znásilnil“ matčin přítel. Strašně se styděla. Nemohla se matce ani podívat do očí. Možná to tenkrát byla první chyba, kterou udělala. Měla to matce říct. Když někomu něco projde jednou, podruhé se už nebojí. A tak se stala milenkou svého otčíma. Snažila se mu vyhýbat, ale na druhé straně cítila při každém setkání s ním vzrušivé mrazení. Nemohla říct, že by jí to bylo nepříjemné. Poprvé to byl pro ni šok. Časem si ale zvykla na jeho stále perverznější dotírání. Dokonce se dalo říct, že jí to svým způsobem vzrušovalo. Začalo to tak nevinně. Mívala v noci často žízeň. Vždycky, když se šla po tmě napít, narazila na jeho tvrdé mužské tělo. On snad ani nespal. Vyčkával jako zvíře každou noc, aby znovu a znovu zaútočil. Nejprve byl brutální, protože měl strach, aby se matka neprobudila. Ale když viděl, že má Veronika snahu spolupracovat, změnil taktiku. Laskal její dětská prsa a pomalu zlehounka zajížděl prsty do jejího pohlaví, až byla vlhká. Její ochlupení bylo k polaskání. Později ji chloupky líbal a potom ji jazykem dlouho laskal, až k jejímu prvnímu opravdovému orgasmu. Veronika věděla, že to, co dělají, je špatné. Nejvíc jí trápilo, že se nemohla nikomu svěřit. Často se v noci převalovala, aby potom propukla v bouřlivý pláč. Matka si všimla, že se trápí. Z počátku se snažila sedět u její postele a dostat z ní, co jí trápí. Ale bylo to ještě horší. Veronika trpěla výčitkami svědomí tak silnými, že se jednou rozhodla k naprosto zoufalému činu. Spolykala jakési prášky. Našli ji včas. Když se probrala k vědomí, svěřila lékaři své dětské tajemství. Ten si ho ovšem nenechal pro sebe. Byla to hrozná ostuda. Potom už svého otčíma nikdy neviděla. Nikdy nesebrala odvahu se matky zeptat kam odjel. Od té doby se mezi ní a matkou vytvořila hráz, kterou už potom nikdy nedokázaly zbourat. Když dokončila školu, rozhodla se jít studovat daleko od domova, aby nepřekážela. Byla živým trnem v matčině srdci a proto nebylo jiné cesty. Bydlela na internátu a nakonec se jí podařilo odmaturovat. Našla si práci jako sekretářka a tam se seznámila s Petrem. Všechno by mohlo jít, kdyby… To kdyby bylo, že byl Petr ženatý. Bylo mu přes čtyřicet. Když ho viděla poprvé, bylo jí jasné, že je to on. Její princ. Byl tak moudrý, tak vyrovnaný. Kluci v jejím věku jí nic neříkali. Byli to jen puberťáci. Petr byl jiný. Zralý muž, který ji přitahoval nejen svým dospělým atletickým tělem, ale i svojí duší. Byl to přesně ten, kterého si ve svých dětských snech vysnila. Byl tak pozorný a tak něžný. Někdy si ale připadala, že se k ní chová spíš jako táta. Po třech měsících známosti ji poprvé nařezal rákoskou. Bůh ví, co to vlastně provedla. Bylo to tak ponižující! Potom ji vysvětlil, že vždycky, když bude zlobit, tak jí nařeže, protože se mu to líbí. K narozeninám ji koupil obleček, jako mívaly školačky. Musela nosit pletené copy a bílé podkolenky. Nesměla se líčit, ani nosit šperky. Pokud tohle všechno nedodržovala, byla bita. Nakonec ji vzal k paní Evě. Ta jí vysvětlila, že její přítel je dominantní, ale že se nemusí ničeho bát. Potom začali k Evě chodit pravidelně. Nakonec se jí její svět zalíbil. Eva jí vysvětlila, proč je Veronika na starší pány a taky, že je masochistka. Nakonec se jí Veronika se vším svěřila. „Nějak jsi ztichla?“ vyrušila ji Eva ze vzpomínek. „Jsem unavená, „pípla Veronika. „Neboj se, za pár hodin jsme v Antverpách. Klidně se natáhni a spi. Vzbudíme tě. “ Veronika tedy poslechla. Natáhla se co nejpohodlněji a zavřela oči. Snažila se usnout. Čeká ji přece dlouhý den a bůhví, kdy jí paní Sára dovolí jít spát. Vilka stála na hlavní třídě. Kolem ní byla kamenná zeď. Paní Eva jí vysvětlila, že to je proto, aby nikdo z venku nevěděl, kdo vjíždí jako host k paní Sáře. Tomu Veronika rozuměla. Určitě i v Belgii je problém žít s cejchem sadomasochismu. Když vystupovala z auta, cítila že se chvěje. Paní Eva stiskla tlačítko zvonku. Chvíli se nedělo vůbec nic. Potom uslyšela kroky. Otevřel prošedivělý, asi padesátiletý gentleman. Když jí podával ruku, upřeně se jí zadíval do očí. Veroniku polilo horko. Jeho pichlavé oči se zabodly do jejího výstřihu. Přivítal je a uvedl dál. „Madam Sára je v mučírně,“ pochopila Veronika z lámané němčiny majitele vilky. Madam Eva se dlouho nezdržela. Vypila kávu a omluvila se, že musí jet, protože cesta do Prahy je daleká. „To nebudete ani spát?“ zeptal se nechápavě majitel vilky. „Jsme zvyklí. A u řízení se střídáme, „namítla Eva a rychle se rozloučila. „Jmenuji se Rob. A budu tvým pánem!“ řekl čímsi mezi němčinou a vlámštinou, když osaměli. „Jsem Veronika. Budu tedy vaší otrokyní. Co mám udělat?“ louskala Veronika německy. „Ukážu ti vilu. A prohlídnu si tě, “ řekl Rob dvojsmyslně. Veronika tedy pokrčila rameny a následovala svého nového pána. V přízemí byla velká mučírna. Uprostřed ní byl bar jako v nějaké restauraci. „Tady pořádá madam Sára párty pro stálé klienty!“ vysvětloval Rob. Veronika si prohlížela jednotlivé pomůcky a trestající nástroje. Tohle v Praze neviděla. Rob ji sledoval s neskrývaným zájmem. „A teď půjdeme do patra. Nesmíme ale rušit paní. Má klienta. “ Široké schodiště bylo pokryto krvavě rudým kobercem. Na stěnách visely obrazy s výjevy nahých žen ve vysokých kožených botách a bičíkem v ruce. „Která je paní Sára?“ zeptala se Veronika skoro závistivě, protože ženy na obrazech byly dokonalostí samou. Rob jen mávl rukou. Veronika nechápala. Jeho gesto pochopila, až když se setkala s paní Sárou osobně. V malé mučírně v patře seděl v kleci postarší tlouštík. Nad ním stála vysoká obtloustlá žena v kozačkách na vysokých podpatcích. Na sobě měla jen jakýsi obleček vyrobený z kousků kůže, takže jí vyčnívalo ven pohlaví a prsa. Obličej měla plný stařeckých vrásek, mezi vlasy jí prosvítala kůže. Veronika nechápala, co může tahle babička říkat chlapům. „To je madam Sára!“ řekl Rob a omluvně pokrčil rameny. „A to její otrok?“ „Ne, klient. Nebudeme je dál rušit. Půjdeme do ordinace!“ „Kam?“ nechápala Veronika. „No, do ordinace!“ Místnost, do které vešli, skutečně připomínala ordinaci. Na stěnách obrázky s kresbami vyvíjejícího se embrya, uprostřed ordinace gynekologické křeslo. Všude sterilně bílo. „Tak se svlékni. Já si tě prohlídnu!“ Veronika se pomalu svlékla. Stále ještě nechápala, co se vlastně děje. Že by chtěl udělat prohlídku, aby se přesvědčil, že není pohlavně nakažená? Ale to je přece hloupost! Navíc jí madam Eva ubezpečovala, že se nemusí bát, protože otrokyně přece s klientem nešoustá. „Tak nahoru. Honem!“ zavelel Rob. Takže přece jen gynekologická prohlídka? Vyškrábala se tedy na křeslo a trochu nejistě roztáhla nohy. „Co to je?“ řekl přísně Rob a zatahal Veroniku za chloupky. „Au! Co by to mělo být? Chlupy!“ Jednání Roba jí najednou připadlo strašně ponižující. Do očí se jí nahrnuly slzy. Jenže Veronika byla vždycky paličák. Přece teď, sotva se tu rozkoukala, nezačne bulet jako malá holka. „To musí pryč!“ rozhodl přísně Rob a vzal do ruky holící strojek. Veronika zavřela oči. Rob si dal skutečně záležet. „Tohle kdyby viděla madam Sára, tak tě po ní zbičuje do krve!“ vysvětloval Rob, zatímco ji pečlivě holil chloupky kolem stydkých pysků. „Tááák. A teď holčičku vyzdobíme!“ Vzal malé kroužky z chirurgické oceli a ukázal je Veronice. „Který z nich si vybereš. Okroužkuju si tě jako ptáčka!“ Veronika ukázala prstem na nejužší kroužek. „Tenhle, když to musí být!“ Rob vzal silnou jehlu a propíchl Veronice stydký pysk. Bez umrtvení, bez dezinfekce. Veronice se zatmělo před očima. Byla to příšerná bolest. „Už to bude!“ chlácholil ji Rob téměř otcovsky. „Co se tu děje!“ ozval se ode dveří chraplavý ženský hlas. „Provádím piercing naší nové otrokyni, Sáro!“ „Na to jsi teda jednička, ty hovado!“ zařvala Sára a odborně kontrolovala Veroničino pohlaví. „Hezká kunda, to jo, ale asi moc nevydrží!“ zasmála se zle a zatahala Veroniku za právě propíchnutý stydký pysk. Veronika si dnes poněkolikáté uvědomila, že udělala chybu, když se vydala napospas těmhle zvrhlým manželům. Ale bylo už pozdě. Paní Eva už byla na cestě do Prahy. Nejbližší e-mail jí může poslat až ráno. A to je zatraceně dlouhá doba. „Tak se tu neválej! Za chvíli máš prvního klienta! Sadistu! Jsem zvědavá, co nám předvedeš!“. Slovo „sadista“ vyslovila skoro mazlivě. Než se Veronika vyhrabala z gynekologického křesla, byla Sára pryč. Veronika byla naštvaná, podvedená a zklamaná. Takhle si přijetí ve vile dvakrát nepředstavovala. Nezeptali se jí ani, jestli nemá hlad, nebo žízeň, nebo jestli není po cestě unavená. „Běž se umýt! Připravím ti body!“ řekl Rob vlídně a podal jí froté ručník. Veronika zalezla do koupelny. Konečně chvíle klidu. Pustila skoro vařící sprchu. Prameny horké vody jí bičovaly záda a ramena a Veronika se snažila uklidnit po nepříjemném setkání s paní domu. Tušila, že mezi ní a starou paní bude boj. A ona byla rozhodnutá nenechat se jí za žádnou cenu zlomit. Koupel jí dodala energii a odvahu. Zastavila proud vody a s očima ještě plnýma vody sáhla po ručníku. Dotkla se ale nahého mužského těla. Vykřikla leknutím. Rychle otevřela oči. Proti ní stál polonahý Rob. Jen své mužství měl smotané do jakéhosi koženého pytlíku. Veronika couvla leknutím. „Snad se mě nebojíš? Jsem tvoje jediná ochrana, holčičko. Nemysli si, že Sára bude nad tebou někdy držet ruku. Na to jsi příliš hezká a mladá. Proto mě musíš ve všem poslouchat!“ „Ano, pane!“ špitla Veronika. „Ode dneška nebudeš mít žádné soukromí. Budu tě pozorovat, když se budeš mýt, když půjdeš na záchod, i když budeš spát. Budu tvůj ochránce a tvůj nejbližší člověk. Pamatuj si to!“ „Ano, pane!“ „Tohle si obleč a po kolenou jdi do mučírny. Čeká tam na tebe zákazník!“ uzavřel kázání Rob a hodil na Veroniku červené lakové body. Veronika se rychle oblékla a podle příkazu Roba šla po kolenou přivítat svého prvního zákazníka. Mučírna neměla žádná okna. Jediné světlo obstarávaly dlouhé rudé svíce. „Óóó, to je dost!“ řekla nepříjemným hlasem Sára. „Sprchovala jsem se, paní!“ špitla Veronika a rychle políbením špičky boty přivítala svého zákazníka. Tohle jí naučila už v Praze paní Eva. „Myslím, že to bude poslušná otrokyně!“ pochvaloval si zákazník. „Uvidíme!“ odsekla Sára a rychle se rozloučila s klientem. „Ty jsi prý Češka?“ zeptal se zákazník, snad aby řeč nestála. „Ano. Jsem z Prahy, pane!“ odvětila Veronika. „V Praze jsou také SM salony? To je pro mě novinka!“ „Ano a hned několik! Paní Eva, u které jsem sloužila jako otrokyně, má dokonce stránku na Internetu. Určitě jí budete znát!“ „Vida. Věděl jsem, že v Praze je hodně bordelů, ale že tam jsou i SM bordely, jsem netušil!“ „Bordely? Snad SM studia, ne?“ našponovala se Veronika. „Dobrá. Dobrá. Tak tedy studia. Jaký je v tom rozdíl? Platíme si za kurvy nebo otrokyně. To je jedno! Všechen sex, co je za peníze, je bordel!“ Nemělo cenu s ním dál diskutovat. Kdyby to tak slyšela paní Eva, určitě by se pěkně naštvala. „Svlíknout!“ poručil si klient. Veronika si svlékla lakové body, které prve dostala v koupelně od Roba. „Óóó, krásné maso! Ukaž se mi! A ta kundička! Skoro panenská! Madam Sára má samé staré otrokyně s vytahanýma kozama a kundou. Ty ji máš ale jako poupátko! Na kolena a budeš mi dělat psa! Budu ti házet vibrátor a ty mi ho hezky přineseš zpátky. A hbitě, abych viděl, jak ti skáčou kozy!“ Stupidní hra. Co by taky mohl tenhle primitiv lepšího vymyslet, než aby mu dělala psa. Poslechla. Proč ne. Bavilo ho to skoro půl hodiny. Potom jí zbičoval za to, že běhala pro vibrátor příliš pomalu a nakonec si ho nechal vyhonit. Přitom jí celou dobu nadával do fen a kurev. Veronika byla zklamaná. Čekala hru a fantazii. Tohle bylo hloupé a stupidní. Doufala, že takových klientů nebude víc. Večer poslala Evě první email. Byla ráda, že tady nikdo neuměl česky. Nemusela lhát. Milá Evo! Měla jsem prvního klienta. Byl to idiot. Dělala jsem mu celou dobu psa a pak mu ho vyhonila. Dostala jsem 2000 franků, to jde. Paní je na mě pěkně hnusná. O Robovi nevím, co si mám myslet. Myslím, že by mě chtěl ošoustat. Vůbec se nedivím, když vidím tu jeho čůzu. Odpoledne mě oholil a dal mi na stydký pysk náušnici. Bez umrtvení! Pěkně to bolelo. Potom mě pozoroval, jak se sprchuju. A pěkně u toho slintal. Myslím, že ho zmáknu. Veronika. „Máš e-mail!“ vzbudil Rob Veroniku v půl šesté ráno. „To nemohlo počkat?“ zeptala se rozespale. „Nemohlo!“ řekl Rob suše a odešel. Rychle se tedy oblékla a šla do Robovy pracovny. Byla to Eva. Veroniko, dorazili jsme do Prahy. Jsme rádi, že se ti v Antverpách líbí. Na pána si dávej pozor. Hlavně si s ním nic nezačínej. Paní je prý žárlivá a navíc je pěkná hysterka. Při korespondenci s náma neužívej jejich jmen. Dovtípili by se, že mluvíš o nich. Měj se hezky, kdyby se cokoliv dělo, ozvi se. Eva. „Přátelé z Prahy, že?“ usmál se nervózně Rob. „Psala jsi také o mě, že?“ zeptal se Rob přímo. Bylo jasné, že její zprávu musel luštit. „Jo, jen jsem napsala, že jste prima. “ „Aha!“ řekl Rob nevěřícně. „Mohu jít ještě spát, pane?“ zeptala se Veronika. „Ne, sedni si ke mně. Nemohu spát. Vyprávěj mi něco o sobě!“ „Co by vás zajímalo?“ „Všechno!“ „Tak dobrá. Studuju druhým rokem vysokou ekonomickou. Bydlím na koleji. Občas si přivydělávám u paní Evy jako otrokyně. Co by vás zajímalo dál? Není na mě nic zajímavého. Jsem normální mladá holka!“ „To se pleteš! Co tvůj přítel?“ „Nemám nikoho, „odsekla Veronika. Nesnášela, když měla hovořit o svém soukromí. „Eva říkala, že chodíš s nějakým ženatým mužem. Prý je o hodně starší, než ty? Prý jsi na starší pány? Je to pravda?“ Tak tohle ho zajímá. Teď už byla přesvědčená o tom, že jí chce dostat. A ta bestie Eva musela všechno vyslepičit! „Ano, chodím. A co má být?“ odsekla stroze. „Nic, neurážej se hned. Chtěl jsem tě jenom trochu víc poznat. “ „O to se už postarala paní Eva, jak jsem si všimla! Mohu jít už spát?“ „Jen jdi, zítra budeš mít těžký den. “ „Děkuji pane!“ řekla Veronika a chtěla odejít. „Prý tě šukal vlastní táta!“ udeřil Rob, když už stála Veronika mezi dveřmi. To byla podpásovka. Co tím Eva sledovala?! Hraje si na přítelkyni a potom Robovi řekne úplně všechno. To je podraz. Hned zítra se jí na to musím zeptat. „To není pravda. To jen Eva chtěla být zajímavá. “ „Ale no tak, mě to můžeš říct, já to Sáře nepovím. Opravdu bych chtěl o tobě vědět všechno. Chci se o tebe starat. Záleží mi na tobě. Nechci, aby z tebe byla kurva a Sára by z tebe kurvu udělala, to si piš. Chci jen, abys mi věřila. Líbíš se mi a záleží mi na tobě!“ „Kecy!“ procedila mezi zuby Veronika a bouchla dveřmi. Rob se hlasitě rozesmál. Do rána nemohla usnout. Přemýšlela o tom, proč to Eva udělala. Proč řekla Robovi o jejím otci a Petrovi? Co tím sledovala? Chtěla získat jeho důvěru? Nebo dostat víc peněz za zajímavou otrokyni? Komu má teď věřit? Veronika si uvědomovala, že Eva je teď jedinou spojkou s jejím domovem. Pokud nebude věřit jí, tak komu potom? Co kdyby se situace vyhrotila natolik, že bude chtít zpátky do Prahy? Jediná Eva pro ni může přijet. Nikoho jiného v Praze nemá. Snad Petra. Ale ten si teď určitě hraje na vzornýho manžela a na Veroniku už nejspíš zapomněl. Bůhví, jak to všechno bylo. Možná, že s jejím odjezdem tak rychle souhlasil jen proto, že z toho má taky nějakou provizi. Bude muset být víc oparná. Hlavně, že jí Eva upozornila, aby v poště nejmenovala Roba a Sáru. Nejspíš to byla jen komedie, aby vzbudila u Veroniky důvěru, nic víc. Rozhodla se, že už nebude Evě psát žádné zprávy. A když tak jen strohé a obecné, aby jí nedošlo, že prokoukla její hnusnou hru. Druhý den měla dva klienty. Jeden byl dominantní bezcitný panák, který ji zbil jako psa. Ten druhý byl asi pod obojí. Po deseti minutách jí navrhl, aby i vyměnili role. Oblékla se tedy do body od Roba a od Sáry si půjčila kozačky na vysokém podpatku. Měla konečně příležitost vylít si zlost za příkoří včerejšího dne. Dělat dominu jí nedělalo žádné potíže. Hezky si s chlapíkem pohrála. Dokonce ho i počůrala. Hrála si s jeho koulema, podvazovala mu je a na provázky zavěšovala nejrůznější závaží. Potom mu důtkama zbičovala bradavky a nakonec si s nimi pohrála svými dětskými zuby. Byl na vrcholu blaha. Přiznal se, že chodí k Sáře jako otrok a slíbil, že ode dneška bude otrokem Veroniky. Rozloučil se políbením jejích bot a vkleče opustil mučírnu. Veronice bylo dobře. Strašně potřebovala, aby s ní konečně zase jednou někdo jednal jako s dámou a ne jako s kusem masa na prodej. Sedla si do Sářina dominovského křesla a zapálila si cigaretu. Pomalu vychutnávala kouř z cigarety, když do studia vtrhla Sára. „On to chtěl a dobře za to zaplatil!“ řekla Veronika nevinně. „To si nedovoluj! Já jsem tady paní a ty jsi jenom otrokyně. Tebe budou bít a ponižovat! Ty si nikdy nesmíš dovolit jednat s klientem jinak, než jako jeho věc. Rozumíš? Nebo tě šupem pošlu zpátky do tý vaší zavšivený Prahy!“ „Nevím, co máte proti Praze? Myslím, že je mnohem hezčí, než celé Antverpy a taky nevím, proč na mě řvete. Ten klient dobře zaplatil a já jsem si myslela, že vám jde o peníze? Nebo snad ne? Uvidíte, že brzy přijde znovu. Za mnou!“ „No to je drzost! Takhle se mnou nebudeš mluvit, nebo tě zbičuju! Nejsi žádná moje zaměstnankyně a když budu chtít, nedám ti ani frank!“ „Myslím, že dáte! Mám pocit, že jste moc kšeftů neměla. A navíc včerejší klient říkal, že jste tu měla samé staré otrokyně a to že sadisty moc nezajímá. Mají raději mladé maso…“ „Ty svině!“ Sára vzala do ruky bič a rozběhla se směrem K Veronice. „Má pravdu!“ Nevšimli si, že celou scénu pozoruje Rob. „Cože?“ obrátila se Sára s bičem v ruce na Roba. „Že má pravdu. Pokud chceš, aby se tvoje studio zase zvedlo, budeš muset tolerovat Veroniku i jako dominu. Je mladá, krásná a atraktivní. Myslím, že by sis jí měla předcházet, aby nám tu vydržela co nejdéle!“ Sára mrštila bičem o zem a bouchla dveřmi. „Nemá cenu s ní diskutovat. Je příliš netolerantní. A navíc má pocit, že jí ujíždí poslední vlak. Proto tě nemá ráda. Čím víc budeš mít klientů, tím víc tě bude nenávidět!“ „To mi došlo! Ale já se nedám!“ řekla hrdě Veronika. „Jsem rád, že jsi si vědoma vlastní ceny!“ „Děkuju, Robe! Myslela jsem si, že mě taky nemáš rád?“ „Já?“ Rob se zarděl jako malej kluk. Veronika si toho všimla. Využila situace a políbila ho na tvář. Tím ho dorazila. Stál tu teď před ní jako puberťák. Nevěděl, kam s očima. Až teď pochopila, proč se jí ráno tolik vyptával. Robovi se líbila a chtěl si s ní začít. Teď už to bylo jasné. Tohle poznání ji hodně pomohlo. Najednou se změnilo postavení všech členů domácnosti. Ještě včera Veronika přijela jako ubohá otrokyně a dnes se tu cítila skoro jako paní. Po dnešku věděla, že bude mít v Robovi oporu a že se jí teď už nemůže nic stát. Přestala se bát Sáry. Pobyt v Antverpách ji začínal bavit. Jako kdyby přes noc někdo mávnul kouzelným proutkem. Sára k ní najednou byla úslužná a milá. Takovou změnu tedy nečekala. Další den měla tři klienty. Jednoho dominantního. Chtěl si jen trochu pohrát s provazy. Ti další dva byli otroci! Ona měla dva otroky a Sára neměla žádného klienta. Veroničino sebevědomí zase o kousek vzrostlo. Zato Sára to snášela velice zle. K Veronice se chovala sice slušně, za to na Roba od rána neustále křičela. Rob kupodivu snášel její nálady a skákal tak, jak Sára pískala. Proč to všechno dělá? Ptala se Veronika sama sebe. Hned ráno poslala paní Evě další zprávu. Milá Evo! Mám se dobře. Včera jsem měla dva klienty, dnes tři. Paní ani jednoho. Musím říct, že si mě klienti žádají i jako dominu. Mám pocit, že paní se to moc nelíbí. Pán po mě očividně jede. Mám chuť se s ním vyspat. Veronika. Odpověď přišla téměř okamžitě: Veroniko! Važ si pohostinství paní a nedělej problémy. Pána nechej na pokoji, nebo toho budeš litovat. Eva. To určitě! Nejsem přece malá holka. A vůbec! Nemá si o to ta namyšlená bába koledovat. Přefiknu ji manžela a bude klid. A navíc, Rob je opravdu hezkej chlap. Skoro jako Petr. Veronice píchlo u srdce. V záplavě událostí si teprve teď uvědomila, že jí ani jednou nezavolal. Mohl jí taky poslat zprávu prostřednictvím paní Evy. Ale on nic. Třeba má výčitky svědomí. Veronika se rozhodla mu napsat dopis. Milý Petře, v Antverpách se mi moc líbí. Myslím, že mám úspěch nejen jako otrokyně, ale dokonce i jako domina. To se divíš, co? Paní je pěkná hysterka, ale pán je hodný a milý člověk. Drží nade mnou ochrannou ruku. Za to paní mě nenávidí. Asi se bojí, že se její manžílek do mne zamiluje. Není se čemu divit. Kdybys jí viděl. Je to pochodující mrtvola. Chudák pán. Nechápu, proč s ní vůbec ještě žije. Navíc ho pěkně buzeruje. Představ si, že se tuhle pán na mě díval, jak jsem se sprchovala. Díval se tak divně… Asi má na mě chuť. Co ty na to? Myslím, že ho vzrušuju. I mně se líbí. Možná si s ním něco začnu. Ty mi ani nepíšeš, ani nevoláš. Proč jsi mi neposlal zprávu od Evy? Asi jsi mě už odepsal. Manželka tě asi zaměstnává natolik, že nemáš ani čas se ozvat. Co se dá dělat. Myslím, že tyhle prázdniny vydělám pěknej balík. Pak už nebudu muset živořit na koleji. Najdu si podnájem a do něho hezkýho mladýho kluka, když ty o mě nestojíš. Tak se mi aspoň ozvi, co je s tebou. Tvoje Veronika. Znovu si přečetla dopis pro Petra. Vzalo jí to náladu. Roztrhala ho a hodila na stůl. Přece se nebude vnucovat. Je trapná. Však ona mu ukáže! Naopak. Vůbec o něho neprojeví zájem. A bude popisovat Evě barvitou story s Robem i kdyby si ji měla vymyslet. Schválně. Aby Petra naštvala. Určitě k Evě chodí a ona ho informuje o tom, co jí Veronika píše. On jí určitě jen zkouší a proto nepíše. Čeká, že bude škemrat a doprošovat se. Ale to se tedy plete. „Neruším?“ Rychle zmačkala roztrhaný dopis. Ve dveřích stála Sára. „Ne. Přejete si, paní?“ řekla slušně. Neměla dnes chuť se Sárou válčit a tak ji ani neprovokovala. „Píšeš dopis svému příteli?“ „Ale ne. Chtěla jsem si začít psát deníček, ale nějak mi to nejde. Můj přítel by o mě chtěl napsat knihu a dal mi za úkol, abych psala o jednotlivých klientech, které jsem tu zatím měla. Ale moc mě to nebaví!“ lhala Veronika. „Musím tě pochválit. Netušila jsem, že jsi i dobrá domina. Musím se ti s něčím svěřit. Já jsem také začínala jako otrokyně. Dělala jsem deset let otrokyni. A potom, když už mě klienti nechtěli jako otrokyni, začínali mi nabízet, abych si s nimi vyměnila role. A tak jsem zkusila dělat dominu. A u toho jsem zůstala. Chci jen říct, že sadisté mají rádi jen velice mladé dívky. Čím je dívka starší, tím víc o ni ztrácí sadista zájem. Nemysli si, že je to pro tebe plus, že tě chtějí víc masochisti. Asi vypadáš starší, než doopravdy jsi. Proto tě neberou jako otrokyni!“ Veronika se naštvala. „A nebo to bude tím, že ve mně cítí osobnost. A mimochodem, víte, já bych asi nemohla dělat otrokyni deset let. To by se ze mě stala utahaná zlá hysterka!“ „Co tím chceš říct?!“ procedila mezi zuby Sára. Bylo vidět, že se Veronika trefila do černého. „Nic, madam. Jen to, že bych nemohla dělat otrokyni tak dlouho jako vy!“ „Poslyš! Vím, že mě nemáš ráda. Já se nechci s tebou dohadovat, ani s tebou soupeřit. Podívej, já mám vilu a dokonale vybavené studio. Tobě bude trvat ještě dlouhou dobu, než se na něco takového zmůžeš. Tedy, pokud se vůbec na to zmůžeš. Ty máš mládí a hezké tělo, já vybavení a pomůcky. Vím, že jsem mnohem starší než ty, ale na druhé straně mám zkušenosti. Myslím, že není dobré soupeřit. Spíš spolupracovat. “ „Souhlasím!“ „Dobrá! A abys viděla, že to myslím s tebou vážně, ode dneška budeš spávat s náma v ložnici. Máme velkou manželskou postel. Budeš člen naší rodiny. Budeš s námi usínat, mazlit se a souložit. “ „Cože?“ nechápala Veronika Sářinu nabídku. „Chci, aby jsi byla víc, než moje zaměstnankyně. Chci, abys byla moje a Robova milenka!“ „To ne!“ lekla se Veronika. Nechápala, co tím Sára sleduje. „Neříkej, že se ti Rob nelíbí?“ zeptala se co možná nejpřátelštěji Sára. „No, celkem líbí. Ale v životě by mě nenapadlo se s ním vyspat!“ „Ale napadlo!“ řekla Sára a šla otevřít, protože kdosi zvonil u dveří. Byl to další klient. Tentokrát Sářin. Choval se k ní opravdu hezky. Políbil jí ruku hned mezi dveřmi. Potom se rychle svlékl a nahý ji následoval do studia. Veronika měla tedy volno. Konečně! Šla si uvařit čaj. V kuchyni čekal Rob. Lekla se. V hlavě jí prolétla mrazivá vzpomínka na svého nevlastního otce. Rob dnes vyčkával stejným způsobem, jako tehdy její otčím. Tvářila se, jako že se nic neděje. Prošla kolem něho, jako by byl vzduch. Když ho míjela, zamrazilo jí v zádech. Vdechla jeho mužský parfém smíchaný s potem. Najednou pocítila k tomuto muži velké sympatie. Vzrušoval ji. Uvědomila si, jak dlouho se už nemilovala s mužem. V Praze si to mohla aspoň dělat sama, ale tady musela spát s odemčenými dveřmi a nevěděla, kdy ji přijde Rob nebo Sára zkontrolovat. Ztráta soukromí jí vadila. Uvědomila si, jak je strašně nadržená. Určitě to udělal schválně. Tu svoji hru na neustálou kontrolu. Dodržoval ji opravdu přesně. Pokaždé, když šla na záchod, pokaždé, když šla do sprchy. Neustále postával za ní jako její stín a hlídal. Určitě hlídal, aby si to nemohla dělat. Aby byla nadržená, aby byla přichystaná. Pro něj. Nalévala si čaj. Rob jí beze slova sledoval. Snažila se zakrýt náhlé vzrušení, ale asi jí to moc nešlo. Konečně promluvil. „Mluvila s tebou Sára?“ „Ano, pane?“ „Navrhla ti, aby ses stala naší společnou milenkou?“ „Ano, pane!“ „A?“ „Nic, pane. Nejsem bisexuálka! A navíc, myslím, že je to absurdní!“ „Ty jsi frigidní?“ „Nejsem, ale tohle bych nikdy neudělala!“ „Škoda!“ „Vy byste to chtěl, pane?“ „Záleží jen na tobě, Veroniko!“ Přistoupil k ní a vzal jí hlavu do dlaní. Podíval se jí upřeně do očí. Veronika znovu ucítila jeho parfém a zatočila se jí hlava. „Veroniko!“ ozval se ječivý hlas Sáry. „Promiňte pane, paní mě asi potřebuje. „Kde se flákáš?“ spustila na ni Sára, když Veronika vběhla do studia. Sářin klient byl zavřen v kleci, na hlavě měl gumovou kuklu. „Vařila jsem si čaj, paní!“ „Budeš mi pomáhat krotit tohle zvíře. Chci, aby mě vylízal do sucha svým sprostým jazykem. A ty se na to budeš dívat a budeš ho hezky kontrolovat. Když to nebude dělat dobře, zpráskáš ho bičem. “ „Dobrá, paní!“ Sára se svlékla donaha a sedla si do svého královského křesla. Veronika vypustila otroka. „Neslyšels, co paní po tobě chtěla? Dělej a rychle. A jestli jí to pořádně neuděláš, zpráskám tě!“ křikla Veronika a vzala do ruky bič. Otrok se rozechvěl. Připlazil se k rozvalenému masitému klínu Sáry a začal ho zpracovávat jazykem. Sára řvala jako kobyla. Z klína jí tekla šťáva tak silně, že měl otrok za chvíli mokrý celý obličej. Bylo to nechutné. Lízal jí aspoň deset minut. „Pojď mu pomoct!“ křikla Sára na Veroniku. Veronika přistoupila k Sáře a začala jí mnout její obrovské vystouplé bradavky. „Pusou! Chci to pusou!“ řvala nadržená Sára. Veronika se tedy k ní sklonila a začala jí sát bradavky. „To je ono! Ještě! A ty hovado, lízej!“ Sára řvala jako šoustající orangutan. „Už… už! Dělejte, hovada. Áááá!“ Její orgasmus rozehrál celé její tělo. Z klína se vyřinula horká tekutina. „Slízej to všechno, čuráku!“ řvala Sára a celá zbrunátněla. Byl to nehezký pohled. Doufám, že nebudu nikdy tak nechutná, říkala si Veronika sama pro sebe. Sára se sesunula do svého křesla. Rychle oddechovala a mezi výdechy přerývaně přikazovala: „Vyhoď to hovado a pak se vrať. Ať ti dá sedm tisíc franků! Tohle byla nadstandardní lekce!“ řvala Sára smíchy. Veronika ji poslechla. Přijala od klienta peníze a rychle ho vyprovodila ven. Bylo už pozdě. Kdyby teď byla s Petrem, určitě by se koupali na Šeberáku a pozorovali hvězdy. V srpnu padají Perseidy. Vůbec, Petr věděl o hvězdách hodně. Veronice se poprvé zastesklo. Po Praze, po spolužácích a hlavně po Petrovi. Několikrát za den kontrolovala elektronickou poštu. Neměla žádné nové zprávy. Chtěla napsat Evě o Sářině nabídce, ale nakonec si to rozmyslela. Co jim bude psát. Zarazilo jí jen, že Rob by klidně na návrh Sáry přistoupil. Nechápala, proč. Že by byl takový slaboch a bál se to na Veroniku rozbalit rovnou? Nebo se tolik bál své ženy? Nechápala tenhle zkažený svět a bylo jí z něho zle. Najednou si připadala strašně osamělá. Dokonce měla nutkání zavolat matce. Ta by se zbláznila. Určitě by řekla: „No, jo, co se od tebe dalo čekat jinýho, než že skončíš jako děvka někde v bordelu. Máma by to určitě nepochopila. Co zkusit zavolat Evě? Hned to ale zavrhla. Přestala jí věřit. Nechtěla se jí ptát v poště, proč řekla Robovi o otci, protože, proč taky? Od koho jinýho by to věděl? Snad jedině od Petra. Ale to je hloupost. Proč by mu to Petr říkal? Vždyť ho ani nezná. Viděl ho jednou na jednom večírku, když přijel jako host do Čech na DS večírek klubu Aradia. Už tenkrát jí fascinoval jeho klid a vyrovnanost. Vlastně tam poprvé padl návrh, aby šla pracovat do Belgie. Kdo ho vůbec tenkrát pozval, neměla tušení. Snad doktorka Blažejová. Možná té by mohla zkusit zavolat. Vždycky se k ní chovala slušně. Veronika sáhla po svém vizitkáři a vytočila číslo mobilního telefonu. „Studio Aradia, prosím!“ ozval se ve sluchátku mužský hlas. „Tady Veronika! Mohla bych mluvit s paní doktorkou?“ „Moment, předám. “ Chvíli bylo ticho. „No, prosím?“ O doktorce Blažejové se povídalo, že je hrozně náladová. Prý dokáže poradit a pomoct, ale taky prý, když nemá náladu, dokáže být pěkně protivná. Dnes se asi Veronika moc netrefila. „No, prosím?“ ozval se znovu podrážděný hlas. „Tady Veronika. Školačka. Volám z Belgie. Pamatujete se na mne?“ „No jistě, krásná školačka. Co děláš v Belgii?“ „Jsem tu na brigádě. U paní Sáry. “ „Cože? U té hysterky? Co tě to napadlo? Jak se ti vede? Nepotřebuješ něco?“ „Ne, všechno je v pořádku. Jen jsem chtěla slyšet někoho mluvit česky. Už mi ta vlámština leze krkem. “ „A co Petr? Je tam s tebou? Vlastně hloupost. Zapomněla jsem, že má rodinu!“ „No, ale píšeme si!“ zalhala Veronika. „Tak se měj hezky! Přijedete na večírek?“ „Nevím. Zkusím se zeptat paní Sáry. Minulý večírek se jí prý moc líbil, možná mě předvede jako otrokyni!“ „To by bylo fajn, Veroniko! Měj se moc hezky a pozdravuj paní!“ Nic nového se Veronika nedozvěděla. Z hlasu dominy jí bylo zřejmé, že je pro ni nula. Snažila se s ní bavit slušně, ale z barvy hlasu zněl nezájem a únava. Asi má jiné starosti. Studio, klub, taky prý píše další knihu. A pak ten její přítel. Eva jí vyprávěla, že prý i doktorka Lenka má bouřlivý život. Prý taky žije s ženatým mužem. Dokonce prý i ona je vdaná, ale jednoho dne se sbalila, koupila domek na vesnici a se svým ženatým přítelem se od manžela odstěhovala. On se ale rozvádět nechce. Prý mu snad vadí, že dělá dominu. Jednou ho viděla na večírku. Myslím, že se jmenoval Zdeněk. Docela hezký člověk. Ale připadal jí trochu jako morous. Nechtělo se jí spát. Co může dělat v cizím městě, ve kterém nikoho nezná. Vzala čistý blok a tužku a začala psát deník. Petr ho přece po ní chtěl. Aby měl námět na knihu. Zajímala ho ona.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 29 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist