„Prosím, ušetřete mne! Zaplatím vám, kolik budete chtít, jen mne nechte jít!!“ byla její poslední zoufalá slova, která mohla vyřknout. Peníze ale nebyly to, co její únosce v tu chvíli zajímalo. V příštím okamžiku jí jeden z chlapů stojících kolem ní vrazil svůj mohutný úd do pusy. Vytryskly jí slzy ponížení a měla strach, že se zadusí, protože muž byl naprosto bezohledný a okamžitě jí začal strkat péro hluboko do krku.
číst více
Otvorila som oči. Bolo ráno, 28. februára 2014 a ja som ležala v posteli zahádzaná perinami. Prvé, čo mi preletelo hlavou bolo, že dneska podvečer bude oslava. Takže z toho vyplýva, že musím vybaviť ešte kopu vecí. Vyliezla som z postele a išla som raňajkovať. Potom som robila typické babské úpravy pred oslavou, ako je umyť sa, vybrať šaty, nalakovať nechty,...O 2 poobede som bola strašne unavená, tak som si išla ešte nachvíľu zdriemnuť.
číst více
Jednoho letního odpoledne jsem se procházela po městě a potkala bývalého spolužáka ze základní školy. Jmenoval se Standa, byl sympatický,ani ne moc hezký,ale něco na něm bylo a mě se líbil. Prohodili jsme pár vět a pozval mě na kafe. Zašli jsme do nejbližší hospůdky a povídali si o životě. Bylo nám 23 a cítili jsme se hrozně dospělí a zkušení.Řekl mi,že je v Čechách poslední noc,protože druhý den odlétá do Ameriky za prací.
číst více
Je šest ráno. Vstávám. Nuceně. Jdu vykonat potřebu na onu místnost a přemýšlím, co mám dnes v plánu. Nic. Dnes je jeden ze vzácných dnů, co mohu jen tak ležet a nic nedělat, jen se válet. Asi si pustím nějakou hudbu a budu rozjímat. U hudby se dobře přemýšlí, ale i usíná. Ještě zkontrolovat mobil , zda tam nemám nějaké sms zprávy, nepřijaté hovory a vypnu ho, aby nikdo nerušil. Jdu se podívat do ledničky, zda tam je něco rychlého na zub. Nic. No jasně, taky kdo by mi nakoupil.
číst více
Jako každé léto jsme letěli na dovolenou k moři. Co si pamatuji z dětství a fotek, jezdila s námi vždy teta Klára a její tehdejší známosti. Nicméně posledních pár let se našich dobrodružství nezúčastnila. Proto pro mě bylo překvapením, když jsem ji zahlédl na letišti. Prvně jsem si říkal, že se mi to jen zdálo, protože jsem od rodičů neměl žádné signály, že by měla letět taky. Jenže jsem se zmýlil, protože teta už se vítala s rodiči a já tak musel vypadat jak idiot, když se na mě obrátila a já na ní zíral s otevřenou pusou. Změnila se.
číst více
Síla myšlenky, část 8.
XVII.
Den „D“
Čekání se nachýlilo ke konci. Zatím v omezeném personálním obsazení jsme uskutečnili naši první „léčbu“ a reakce obou zpěvaček i hercova předčily všechna naše očekávání. Pro větší věrohodnost všichni tři prošli naoko léčebným procesem včetně narkózy a několikadenního pobytu v obvazech, ale po sejmutí obvazů propuklo u nich téměř šílenství. Obě dámy vyběhly nahé na chodbu a výskaly a poskakovaly jako malé děti.
číst více
.......Jak začít? jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras ,vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv době normalizace, kdy každý musel pracovat ,kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci jen proto, že chtěli za železnou oponu se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho.
číst více
Bylo my 15 let a zkušeností málo. Po odpoledním vyučování jsem se šel domů když v tom na mě ze schodů houkla krásná učitelka z prvniho stupnně jestli bych jí mohl s něčím pomoci. Neodmítl jsem a šel za ní do jejího kabinetu. Jenom co se zavřely dveře my řekla „Víš, potřebuji pomoct. Můj manžel říká že mmám velký zadek a proto se mnou nechce nikam chodit mám ho tak velký??“ Šok.
číst více
Po dlouhé době citového půstu se mi podařilo, zamilovat se. KONEČNĚ!!! Skolila mě láska skoro na první pohled a vzájemné sympatie se rozhořely do žhavého citu v plné své síle. Po několikerých muchlovačkách na zadních sedadlech kin a nekonečně sladkých líbacích orgiích v tmavých průchodech jsme se rozhodli, že nadešel čas naplnit náš vztah a dotáhnout tak pouto lásky.
číst více
Vždycky jsem byla pevně rozhodnutá, že po maturitě půjdu studovat sociologii nebo speciální pedagogiku. Vždycky jsem si tím byla tak jistá. Dostala jsem se na oba obory, ale během posledních prázdnin jsem si uvědomila, že to není můj sen. Že je to jen plán. Můj sen bylo pomáhat těm, kteří si sami nepomůžou. Další studium by mě k tomu sice taky dovedlo, ale až časem. Já chtěla začít hned.
číst více
