První den Mistrovství republiky ve vázání uzlů se chýlil ke konci a v kategorii jednotlivců s přehledem vedla Petra, jednadvacetiletá členka Sokola z Třince. Sjelo se sem spoustu mladých lidí z celé republiky, skauti, sokolové, členové různých kutilských nebo vodařských kroužků. Soutěž trvala celý víkend, první den bylo úkolem soutěžících proběhnout vytyčenou trasu, na kontrolních stanovištích plnit různé sportovní úkoly a vázat ty nejsložitější uzly.
Večer potom všechny čekal teoretický test z historie, techniky vázání a materiálů používaných na výrobu provazů a lan. Noc soutěžící přečkali ve dvou tělocvičnách nějaké budovy používané k těmto účelům. Na druhý den se plánovalo ověřit, jak dokážou všichni své teoretické znalosti použít v praxi.
Petra se mistrovství účastnila už čtvrtým rokem. Loni vyhrála, ale nakonec si zlomila ruku, a tak se nemohla účastnit mezinárodního mistrovství. Byla si však jistá, že to letos dokáže, suverénně vedla. Ve tvářích některých soupeřů viděla obdiv, respekt a strach, což ji těšilo, ale někdo se tvářil spíš závistivě a posměšně. Z toho si nic nedělala, byla prostě dobrá a hodlala to všem dát najevo.
Uložila se na staré vyřazené žíněnce do svého spacáku a ve světle baterky si četla nějakou knihu. Všichni kolem ní postupně usnuli. Z druhého konce tělocvičny se začalo ozývat příšerné chrápání, což bylo nesnesitelné. Petra zhasla a lehla si na bok. Nemohla ale vůbec usnout, prostě se jí špatně leželo. Navíc ji stále neodbytněji rušila jedna z nejprotivnějších lidských potřeb – potřebovala na záchod. Řekla si, že to zaspí, ale nešlo to. Potřebovala pořád víc. Musela se tedy zvednout a překračovat dvacet dalších lidí, aby se dostala ke dveřím. Ty příšerně zavrzaly, i když se snažila jít opatrně. Na chodbě se naštěstí svítilo, a tak rychle našla dveře do umýváren.
Otevřela je a udělala dva kroky dovnitř. Vtom jí ale něco padlo kolem krku, podívala se dolů a uviděla, že je to silné horolezecké lano. Vykřikla překvapením a rychle se otočila. Stáli tam dva kluci, jeden z nich bleskově zamknul dveře umývárny a klín zakopnul pod radiátor. Petra se tam vrhla, ale druhý z kluků, který byl přinejmenším o hlavu a půl vyšší než ona, ji chytil kolem pasu a zastavil na místě. Myslím si, že nebudeš křičet, řekl ten, co předtím zamknul. A dodal: Jinak ti budeme muset zavázat pusu a všechny tyhle otravné věci, no a možná by se ti něco mohlo i stát. Tak co myslíš?
Co po mně chcete? zeptala se Petra roztřeseně. Oba znala podle vidění, soutěžili ve stejné kategorii jako ona. Ten, co ji držel, se možná jmenoval Ondřej. Pamatovala si ho, protože byl při vyhlašování na druhém místě a zahlížel na ni jako deset čertů.
Ten blonďák, co zamknul, se hezky usmál: My? Nechceme moc, žejo, Ondro? Jenom se nám líbíš… Víš, jsi tak dobrá a zkušená. Umíš uvázat všechny uzly, určitě si je s námi ráda vyzkoušíš. Petře to znělo dost podezřele: Co je to za blbost? Teďka, v noci, chcete trénovat uzly?
Přesně tak, potvrdil Ondřej a povolil sevření okolo jejího pasu. Petra od něj o krok odskočila, ale kolem krku se jí stáhla katovská smyčka, bravurně uvázaná. Budem jenom trénovat, opakoval znovu a sundal si mikinu. Petra se začala docela bát. Pomalu ustupovala do kouta a kluci ji následovali. Nakonec už neměla kam ustupovat a nemohl ani utéct.
Svlíkni se, řekl jeden. Petra zavrtěla hlavou a v očích ji pálily slzy strachu a vzteku. Opakovali svoji žádost, a když znovu odmítla, naznačili, že by se to mohlo nepěkně odrazit na jejích výsledcích. Že můžou klidně dokázat, že ke svým dílčím výhrám nepřišla poctivě. Že mají spoustu důkazů a nikoho nebudou zajímat její nářky. Nejen, že by byla letos diskvalifikována, ale také by se už nemohla účastnit žádných dalších soutěží… A taková pověst se s tebou prostě táhne, řekl slizce Ondřej. Petře slzy přetekly na tváře.
Tak co, teď už budeš dělat, co chceme? Zeptali se znovu. Co jiného jí zbývalo. Nechtěla, by jí ublížili, nechtěl ani přijít o své vítězství. Rychlým pohybem si přetáhla svetr přes hlavu a váhavě si začala stahovat kraťasy. Kluci pochválili její sportem vypracované nohy a povzbuzovali ji, aby pokračovala. Zůstala stát na podlaze ve spodním prádle a v obličeji byla celá zrudlá ponížením.
Ten zbytek taky dolů, řekli kluci a zeptali se, jestli nechce náhodou pomoct. Zavrtěla hlavou, dívala se do podlahy a svlékla si i černou sportovní podprsenku a kalhotky stejné barvy. Byla nahá a snažila se zakrýt, co se dalo. Jeden z kluků trhnul provazem, který měla kolem krku, a Petra spadla na kolena. Ondřej vzal mikinu, kterou si svlékl, a její svetr a rozprostřel je na podlahu. Donutili ji, aby si na vzniklé lůžko lehla na záda. Petra poslechla.
Ležela jako prkno a kolem krku měla stále uvázanou katovskou smyčku. Kluci si klekli každý k jednomu jejímu boku a prohlíželi si ji. Jejich uslintané pohledy jako by ji úplně pálily na kůži. Zavřela oči a byla odhodlaná snášet cokoliv, co jí udělají, ale oni chtěli, aby je zase otevřel. Aby se dívala. Blonďák vytáhnul z obou kapes několik smotaných provazů, které jim byly během celého mistrovství volně k dispozici k trénování. Usmíval se na ni a byl to zubatý úsměv dravé šelmy.
Pořád mluvili o tom, jaké uzly zrovna vážou, a při tom jí svazovali zápěstí. Zvedli jí ruce nahoru a přivázali provazy k jedné z vodovodních trubek. Petra sebou šila, ale nemohla se z toho uvolnit. Obvázali jí také kotníky a Nohy dali do takové polohy, jako kdyby skákala na trampolíně roznožku. Další provaz obmotali kolem jejího pasu jako opasek; k němu potom připevnili ty provazu z kotníků a také provlékli další a spojili tak tento pás s její smyčkou na krku. Petra se mohla hýbat, ale pokaždé, když to udělala, některý z provazů se jí o dost utáhl, což bylo nepříjemné.
Pořád čekala, kdy se jí začnou dotýkat a kdy ji znásilní, ale pořád to vypadalo, jako by je zajímaly jen ty uzly. Teprve po chvíli ji začali hladit na prsou a všude po nahé kůži. Kromě rozkroku. Petra viděla, jak si blonďák připravuje takový hodně hrubý provaz spletený z několika dalších. Také ho provlékl okolo toho provazu v pase a oba konce potom vedl směrem k rozkroku. Ten druhý, Ondřej, jí pomocí své velké síly nadzvedl pánev. Blonďák provaz položil přímo mezi půlky a pomocí úplně obyčejného uzlíku zavázal konce kolem provazu v pase i na zádové straně. Celé to hezky utáhl. Petra tak měla v rozkroku a mezi půlkami provaz, který se jí zařezával mezi stydké pysky.
Kluci začali za tenhle hrubý provázek různě tahat a schválně jí jím jezdili po těle. Výstupky a hrubý povrch ji dráždily stále hlouběji mezi pysky, až se dostaly k poštěváčku. Petra zaťala zuby, protože nechtěl, aby viděli, jak ji to začíná vzrušovat. Ale nedalo se to udržet celou dobu, jak provaz procházel okolo její vlhnoucí kundičky, brzy začal nechávat na jejím podbřišku mokrou stopu. Všimli si toho a nenechali to bez komentáře. Začali ji tahat za bradavky, které jí ztvrdly. Teď už ji provazem dráždili naprosto cíleně. Petra začala po chvilce tlumeně sténat, ale nemohla se moc hýbat, aby se neuškrtila.
Blonďák nakonec přestal předstírat, že ho její tělo vůbec nezajímá, a po straně provazu jí strčil dva prsty dovnitř do kundičky. Začal ji prstit. Bylo úplně jasné, že oba čekají na její orgasmus. Petra oddechovala a cítila po těle horkost. Zpočátku se jí to vůbec nelíbilo, ani teď se jí nelíbilo, že ji dva kluci takhle pokořují, ale její tělo si prostě žádalo své.
Nakonec to přišlo, vyvrcholení. Pevně se zuby zakousla do svého rtu, až na jazyku ucítila několik kapiček krve. Spoutané a bezmocné tělo se jí otřáslo v prudké křeči a kundička vypustila na její svetr spoustu milostné šťávy. Když se znovu vzpamatovala, oba na ni koukali dost škodolibě. Oplácela jim to zamračením a naštvaným pohledem a prosila je, aby ji konečně rozvázali a nechali být.
Kluci použili uzly, které se daly snadno rozvázat, a tak byla za méně než minutu znovu osvobozená. Odemkli umývárnu a nechali ji tam nahou. Petra se rychle oblékla a zapadla do jedné z kabinek, kde se konečně mohla vyčůrat. V duchu zuřila a přísahala jim pomstu.