Bylo pondělní ráno. Venku svítilo slunce, zpívaly sýkory a vítr probíhal mezi větvemi stromů... Bylo to skoro kouzelné ráno...
Ten den šla Mia do šéfovy kanceláře o něco později, než obvykle. Šéf James Parker měl pracovnu spojenou s ložnicí, protože...no - on říkal, že nemá čas dojíždět domů za manželkou, ale celá budova věděla, že si tam James vodí milenky, popřípadě si tam zavolá nějakou šlapku, do který to potom celou noc buší. Mia doufala, že šéf je...prostě že není uvnitř.
číst více
Ahoj. Jmenuji se Lucka a chtěla bych Vám povědět můj příběh. Když mi bylo dvanáct, moji rodiče se rozvedli a já zůstala sama s maminkou.
Táta od nás tehdy odešel a už se nikdy neukázal. Samozřejmě, že nám nikdy neposlal ani korunu a tak jsme to s maminkou měly moc těžký. Teda ani před tím jsme se neměly moc dobře, ale pořád je lepší žít z dvou platů, než z jednoho. Musím ale zdůraznit, že jsem, díky mamince, pokaždé chodila slušně oblečená!
číst více
Často musím cestovat letadlem. Bohužel pro mě, odjakživa jsem se bál vejšek a jediná výjimka byla vejška ekonomická, která mě fakt výjimečně rajcovala. Pracuju totiž jako burzovní makléř jedný velký nadnárodní firmy a jsem zároveň hlavním manažerem naší pobočky ve východní Evropě. Vydělávám celkem slušný prachy, takže jsem si mohl v poho dovolit pěknej domek za Prahou i s bazénem, meďoura, a taky moji milovanou sladkou kočičku, blonďatou Terezku s krásnejma kozičkama…
číst více
Ležel jsem na tom kříži, jak hromádka neštěstí. Co se mnou bude ?? Tohle přece nemůžu vydržet, sloužit tímto způsobem dominantní ženě ......strašná představa. Z myšlenek mně probrala Ivana. Pečlivě mi umyla penis a cosi zacinkalo v její ruce.
Tohle ti teď nasadím, aby jsi se nemohl sám ukájet. Je to fantastická věcička, která ti pomůže v ještě dokonalejší poslušnosti.
číst více
Byl to takovej normální běžnej den. Právě jsem se vracela z práce. Dneska to ale bylo mnohem dřív než jindy, protože jsem potřebovala rychle domů hodit pracovní věci, převlíknout se z nepohodlnýho formálního kostýmku do civilu a zařídit ještě pár věcí ve městě, než všude kolem šestý zavřou. Docela jsem pospíchala, proto se mi ani nechtělo vycházet do toho blbýho sedmýho patra pešky.
číst více
Jmenuji se Lukáš a je mi 18. Tenhle příběh se odvíjí 3. prosince v mém pokoji. Rodiče byli někde pryč a já jsem zůstal se sestrou sám doma, tak jsem si pozval svoji holku-Haničku. Probíral jsem se taťkovou skříní, ale objevil jsem velkou krabici, a musel jsem si zavolat na pomoc sestru, ona jinak opravdu nešla dostat ven. Když jsme vybalili její obsah, nestačili jsme se divit. Těch věci, co tam bylo! Ale spíš bych měl asi zabrousit na to, jaké byly ty cěci.
číst více
S manželkou jsme se zase pohádali, proto jsem sebral z věšáčku klíče od chaty a rozhodl se, že víkend strávím tam, hezky v klidné vesnici. Doufal jsem navíc, že tam bude naše sousedka. Mnohokrát se mnou totiž vedla dvojsmyslné řeči, ze kterých jsem vydedukoval, že by mi klidně přidržela. Nikdy jsem jejích návrhů nevyužil, aspoň zatím... Nějaké výčitky svědomí bych rozhodně neměl, vím totiž, že ta moje mi nejmíň jednou nebo dvakrát zahnula, tak proč já bych se musel ovládat. Teď po divoké hádce jsem byl navíc napumpovaný adrenalinem, a tak jsem si představoval, co všechno bych s naší sličnou sousedkou dělal.
číst více
Neotáčej se ! A pššššt ! V tu chvíli mi někdo zavázal oči a tlačil mne do výtahu. Opakuje se to každou středu, kdy pracuji až do 20 hodin a můj přítel v tento den navštěvuje na venkově svou matku. Klíče, ozvalo se ve výtahu a já je poslušně odevzdala do jeho ruky. Jen co odemkl byt, cvakla na mých rukou pouta. Jsem rád, že nekřičíš a nemusím Ti dávat roubík zašeptal a jazykem mi přejel přes rty. Otřásla jsem se. Jsem Ti odporný ?
číst více
Je tomu přesně 14 let, co se to stalo. Jsem Kristýna, dnes je mi 29 let, jsem úspěšná podnikatelka, mám přítele, a když se vše podaří, tak s mým přítelem budeme mít v budoucnu děti.
Abych se snad vrátila k tomu, co se mi stalo v 15 letech. Nikdy jsem o tom, opakuji nikdy, před nikým nemluvila, vždy jsem se toho bála a snad, abych nelhala, bojím se toho občas dnes. Když jsme před osmi lety končili, tím myslím celou třídu na základní škole, už jsme věděli, kam se rozutečeme, tehdy jsem ještě přesně nevěděla, čím chci za pár let být, šla jsem tedy z donucení rodičů na obchodní akademii.
číst více
Tento příběh se stal v Brně u podchodu. Byl páteční večer, no vlastně byla noc, něco kolem čtvrt na dvanáct. Pospíchal jsem na autobus, bohužel s plným močákem a tak mě nenapadlo nic lepšího, než zajít za jeden bufet se vymočit. Rozepnul jsem si poklopec a vytáhl ptáka, že to konečně vypustím, když mě vyrušil jeden bezdomáč, že jestli prý nemám nějaké drobné.
číst více
