Když Kristýna ulehla poprvé do manželského lože už si byla jistá, že ve výběru partnera na zbytek (jeho) života udělala chybu. Velkou chybu. Tak zaprvé, ten chlap smrděl. Nikdy předtím si toho nevšimla, nejspíš se před schůzkou s ní vždycky umyl. To dnes neudělal. Zadruhé, jeho tělo vypadalo jako ovesná kaše. Jeho povrch pokrývaly hrbolky, vředíky, rudé skvrny. A to si zatím svlékl jen košili. Opravdu nechtěla vědět, jak to bude pokračovat níž.
číst více
Bylo 26.června ráno a Johnu Robertsovi se zdál velmi dlouhý a krásný sen.Začalo to tím,že jako první věc viděl svatbu své dcery Lucy a jejího přítele Paula,která se odehrávala před čtyřiceti lety.Sen pokračoval plynulým tempem dál.Tentokrát se mu zdálo,jak si vyzvedává svoji ženu Grace a dceru Lucy z porodnice Sv.Františka a drží ji v náručí.
číst více
Ptáci poplašeně vzlétli, když se muž zastavil, aby se vydýchal. Byl na útěku před policií už druhý den a za tu dobu si ještě moc neodpočinul. Nemluvě o tom, že by se pořádně vyspal, nebo se najedl. Ale nechtěl-li strávit příštích pětadvacet let za mřížemi, neměl jinou možnost. Koneckonců, nebýt toho opilce, který se svým náklaďákem narazil do vězeňské dodávky převážející Charlieho spolu s několika dalšími odsouzenými do Blackfortské věznice, už by se dávno díval na svět přes zamřížované okno.
číst více
Vždycky jsem byla taková ,,hodná holčička,,. Vystudovala jsem policejní akademii a hned po maturitě nastoupila do bezpečnostní agentury, která zajišťovala ochranu osob a majetku. Práce to byla skvělá, ale vzhledem k tomu, že jsem byla jedinou ženou v kolektivu, měla jsem to těžké. Ať už úmyslně nebo ne, kolegové mě nepovažovali za rovnocennou spolupracovnici. Místo práce v terénu se ze mě stala jejich sekretářka a děvče pro všechno. Z toho jsem nebyla nijak nadšená a dávala jsem to patřičně najevo.
číst více
Druhý den jsem byla celá rozlámaná. Kluci však vypadali velmi šťastně a uspokojeně. A to mi velmi lichotilo.
Když jsem se vzbudila, ležela jsem na obrovském letišti a chlapi nikde. Zvědavě jsem se začala rozhlížet po pokoji. Nebyla jsem ještě s revizí hotová a už se otvíraly dveře a dovnitř nakukovala hlava jednoho mého kolegy. Když uviděl, že jsem vzhůru, zavolal na ostatní a ti hned přiběhli.
číst více
Píše se rok 2100 a lidská rasa už osídlila jak Měsíc, tak Mars. Mezi Měsícem a Marsem létají pravidelné spoje každého půl roku tam a nazpátek. Dva a půl měsíce letu, to je pro každého dlouhá doba. Pro cestující obřího kajutového raketoplánu Luminia to byla také velmi dlouhá doba. Jednoho dne si v naprostém klidu seděl inženýr Marek v jídelně a díval se ven skrze průzor na rozsáhlé pláně Sluneční soustavy. Díky centrifůze, která vevnitř lodi udržovala alespoň částečnou gravitaci, mohl zavřít oči a vzpomínat na svůj rodný dům, duhu po dešti a vůni jarních květin.
číst více
Na Rokforte už bolo po všetkých skúškach a Ron , Harry a Hermiona si užívali vzácne chvíle oddychu vonku pri jazere. „Počul si Harry o tom obraze na siedmom poschodí?“ pýtal sa Ron Harryho a obzrel sa po Hermione. Tá sa obďaleč zhovárala s Ginny a ich dvoch si nevšímala. „ O akom?“ Harry nechápal o čom to Ron hovorí. „ Fred s Georgom mi hovorili, že na siedmom poschodí hneď pri brnení Roberta Ukrutného je zaujímavý obraz.
číst více
když nerada vstávám, tuto sobotu jsem se vyřítila z postele a spěchala do koupelny. Dnes odpoledne se vrátí po 2 měsících ze služební cesty můj manžel a já jsem chtěla vypadat, když pro něj pojedu na letiště, co nejkrásněji a nejsvůdněji. Pustila jsem si do vany horkou vodu, přidala spousty voňavé pěny a začala si vybírat spodní prádlo, do kterého se po koupeli obleču. Moje volba padla na krajkované tanga a saténovou podprsenku, která svůdně zdůrazňuje moje prsa.
číst více
Tento príbeh, ktorý Vám rozpoviem čiže lepšie povedané napíšem. Stalo sa to minulý rok niekoľko dní pred Valentínom. Mala som vtedy krásnych 17. bývala so dosť také utiahnuté dievčatko. Som dosť nízka a tak som si myslela, ktorý chalan by sa zapodieval mnou keď po svete chodievajú vysoké, štíhle blondínky.
číst více
Utekla jsem zrovna z vesnice, kterou napadli vojáci. Kradou a ženy znásilňují. Bylo mi tehdy jen 17, proto mi maminka řekla ať uteču. Věděla, že se vojáci před mým věkem nezastaví.
Ještě jde slyšet křik a cinkání mečů, to se někteří muži snaží vojákům ubránit, když vbíhám do lesa. Jdu stále hloub a hloub, žene mě strach. Stále běžím, nevnímám bolest nohou, ani žízeň.
číst více
