Tento příběh není tak zcela klasickou povídkou. Nejenže se skutečně stal, ale v rámci autorské licence nebylo nic navíc přidáno, ani nic zamlčeno. Lidem, kteří mají tendence moralizovat, ho ani nedoporučuji číst. Mohli by totiž utrpět morální újmu. Příběh nás zavede do léta roku 2004, a kdyby to Jan Werich už kdysi nepoužil, mohl se klidně jmenovat „O lakomé Barce“. V tom zmiňovaném roce jsem oslavil pětatřicítku a jeho počátkem se rozvedl se svou ženou, a tak trochu z nouze bydlel u svého strýce v Podkrkonoší.
číst více
Už od doby, kdy jsem nastoupila do své první práce a poznala svého šéfa, jsem měla představu o něm a o mě. Na tom by jistě nebylo nic špatného. Myslím, že to tak má většina z nás, když se objeví někdo pohledný. Žádné myšlenky na reálný erotický kontakt s ním jsem ale neměla.
číst více
Ahoj, volám sa Mário, som profesor a učím na jednej nemenovanej strednej škole chémiu. Mám 55 rokov, manželku a 2 dospelé deti. Pred 5 rokmi som viedol normálny, nudný, stereotypný život. Fajčenie cigariet, chodenie do roboty a počúvanie mojej otravnej manželky. Ale zrazu sa všetko zmenilo, keď som spoznal JU. Tamaru. Je to dcéra môjho dlhoročného priateľa Jána, ktorý ma s ňou zoznámil, keď mala len 12 rokov.
číst více
Stalo sa to v roku 2012. Bol máj, blížil sa koniec školského roka a s ním aj nekonečne otravné opravovanie známok. Vždy som mala najviac starostí a opravovačiek s chémiou. Nechápala som ničomu, tak mi ocino vybavil doučovanie u jedného profesora, ktorý učí na našej škole chémiu (ibaže neučí mňa) a je zhodou okolností aj dlhoročný priateľ mojich rodičov. Spoznala som sa s ním, keď som mala 12 rokov (teraz mám 17), ale vtedy by ma v živote nenapadlo, koľko zážitkov s ním budem mať...
číst více
Pondělí, 9:00
Jako obvykle nezvoní, jakmile dorazí, sebere dole pod oknem na trávníku kamínek a hodí s ním o okenní tabulku. Trochu sebou při zvuku ťuknutí do skla trhnu, bleskově si vytáhnu ruku z kalhotek a vyskočím na nohy. Přelétnu se pohledem v zrcadle. Košili jsem si trochu pomuchlala, jak jsem se v ní poslední půl hodinu převalovala v posteli, ale ono to zas tolik nevadí, stejně ji ze mě serve, ještě než za sebou zavřeme dveře do ložnice.
číst více
Jmenuji se Honza a je mi 19 let. Již druhým rokem chodím s nádhernou o rok mladší Leničkou. Lenička je úžasná blondýnka s roztomilou tvářičkou a i když jí již bylo 18, tak po ní v hospodách často chtějí občanku, jelikož vypadá tak na 15. Jediné, co možná trochu prozrazuje její skutečný věk, je od přírody obdarované poprsí, má moc pěkné trojky. Lenička má krásnou sportovní postavu a naprosto luxusní prdelku. Kamarádi se mi občas přiznají, jak moc mi závidí, že s ní mám sex.
číst více
Byl první školní den. Vůbec jsem se netěšila, ale kdybych věděla co se stane byla bych tam první. Po prvních dvou hodinách v Deváté třídě se mě ředitel zeptal, jestli bych mu nepomohla. Ředitel byl vysoký asi 178 cm, černé vlasy, vypracované tělo a hezký úsměv. Přikývla jsem. Domů se mi nechtělo a tak jsem řekla, že můžu, jak dlouho bude potřeba. Donesla jsem si věci do skříňky a šla za ním.
číst více
Stála u zastávky autobusu naprosto přesně v půl, jak jsme se domluvili. Vždycky byla přesná.
Krátce střižené blonďaté vlásky jí svítí už z dálky, bílé nebo spíš světlé tričko, přiléhavé džíny, přesně kopírující perfektně vymodelovaná pevná stehna a kulatou sexy prdelku, ani malou, ani velkou, tak akorát, každou půlku do jedné dlaně. Vlastně trošku taková méně nápadná Barbie. Andělská, skoro nevinná tvářička a modrá kukadla. Jenom ty kozy mohla mít trochu větší.
číst více
Jmenuje se Tereza, je mi 21 let a již čtvrtým rokem navštěvuji jednu nejmenovanou univerzitu. Již od střední školy se kamarádím s Janou a Lucii. Záměrně jsme šly na stejnou školu i dál, hlavně díky naší společný „úchylce“. Všechny tři máme zádi zábavu, sex a nenávidíme nudu. Ovšem nejsme žádné rádoby prima modelíny s nosem hooodně vysoko. Jsme normální holky, které mají svého milovaného přítele, většinou nějakého ředitele nebo dobře situovaného bankovního poradce.
číst více
Dana jsem potkala před lety a hned to mezi námi jiskřilo. Byli jsme oba zadaní a jiskření naštěstí nezpůsobilo problém zvaný nevěra. Další 4 roky jsme se tak nějak míjeli. Až nedávno jsem ho zahlédla na jedné fotce z nějaké akce a napsala mu e-mail. Ihned se ozval. Bylo znát, že plamínek našeho přátelství stále plápolá. Naše e-mailová korespondence byla stále intenzivnější a napovídala, že naše přátelství už asi není jen přátelství, že se za ním skrývá něco velkého a velmi intenzivního.
číst více
Celkem 90 hlasů