Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Školní výlet

16.09.2019
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 24 hlasů

(Tento příběh je pravdivý a je mým vlastním zážitkem)

Na samém konci května 1971 jsem jel se svou třídou 8.C na třídenní školní výlet na Sázavu. Jelo nás 25 a dvě úči. 13 holek a 12 kluků. Spalo se ve stanech na louce poblíž chaty, která patřila naší dívčí tělocvikářce a úče na biologii Nováčkové, která jela s naší třídní Ivanou Pečenkovou, jinak učitelkou na matiku a fyziku, s námi.

To víte, školní výlet a my banda nevycválaných nadržených pubošů… Plánoval jsem, že v noci se vplížím do stanu k některým holkám a že si třeba i konečně zašukám. Přes den jsme blbli na té louce, hráli hry, koupali se v místní přilehlé říčce nebo jsme se prostě jen vyvalovali na dekách po trávě. Já měl pochopitelně oči na holkách, které byly v plavkách, zvláště na těch boubelatějších a vyvinutějších, jako byly Alča Klasová, Zuzka Vojtíšková, Alča Průšová nebo Eva Lukášová. Pokukoval jsem jim po kozách i po kundách a nezapírám, že v ocase mi hučelo včelstvo. Pochopitelně jsem neopoměl čumět i po účách. No, Nováčková, ač byla sice jen 30 letá a bezdětná (myslím, že tehdy i čerstvě vdaná), byla na můj vkus nejen poněkud pihatá na nazrzlá blondýna, ale hlavně měla malé kozičky a byla taková hubená. To Pečenková, které bylo 35 a byla maminou od dvou kluků (tehdy jim bylo, myslím, 10 a 7 let), byla pro mne více sexy i když to mateřství ji trochu poznamenalo popraskanou kůží na trochu volnějším vyklenutém břiše. Měla sice očividně měkčí kozy, ale určitě větší než-li její kolegyně.

Večer se dělal táborák, opékaly se buřty, zpívalo se, drnkalo na kytaru a všemožně klábosilo až do 22. hodiny, kdy nám učitelky odtroubily večerku.
Vlezl jsem se svým spolunocležníkem Vráťou do našeho stanu a chvíli jsme si ještě špitali. Vráťa asi za hodinu usnul, kdežto já čekal až skoro do půlnoci. Pak jsem se vyplížil ze stanu a přikradl se o kousek dál k jednomu ze stanů, kde spala jedna z mých favoritek. Už už jsem se jal ten stan roztopovat, abych dovnitř vklouzl jako had, když mne najednou odzadu osvítilo světlo baterky a já uslyšel hlas učitelky Nováčkové: „Ale, ale… Koho pak to tu máme? Libor!? Copak tady děláš? Koukej mazat do svého stanu a spát. Vyřídíme to až zítra!“

Nezbylo mi, než ji poslechnout a schlíple a ztrapněně se vrátt k Vráťovi. Tu noc jsem to vzdal.

Následujícího dne hned po budíčku jsem dostal před celou třídou sprdunk od Pečenkové, od níž jsem musel vyslechnout potupná slova o zapalujících se lýtkách a o nadržených puberťácích. To víte, že přes den jsem se pak stal terčem uštěpačných poznámek ze strany spolužáků, což mne sralo.

Po druhém dni nastal i druhý večer opět s táboráčkem a opět večerkou ve 22:00. Jelikož měla Nováčková ten den svátek, bylo Kamily, tak obě učitelky u ohně popíjely víno z litrové lahve. To se mi zamlouvalo, protože jsem předpokládal, že ten alkohol je zmůže a ony budou ospalé, tudíž i méně bdělé a ostražité. Jenže ony se mnou předpažily. Při večerce si mne Pečenková zavolala, řekla ať si vezmu ze stanu spacák a jdu s Nováčkovou do chaty, že budu spát tuto noc raději tam, abych prý zase neměl roupy. Když to slyšel Vráťa, zlomyslně se mi chechtal. Jako zmoklá slepice jsem kráčel k chatě, kde jsem od Nováčkové dostal přidělenu válendu v podkroví. Obě úči spaly dole v obývací místnosti na dvou válendách u stěn. Rozbalil jsem si se smíšenými pocity spacák, roztopoval ho a vlezl pod něj. Kupodivu jsem dost rychle usnul, zatímco obě naše učitelky ještě seděly venku u dohasínajícího ohně a vartovaly jako mravnostní policie a asi si otevřeli ještě další víno.

V noci jsem se probudil, protože se mi chtělo čůrat. Vstal jsem, koukl na hodinky a viděl, že jsou 2 hodiny po půlnoci. Všude panovalo ticho, jen z přízemí jsem slyšel slabé chrápání. Po špičkách jsem s baterkou v ruce a oděn jen v trenkách sešel bosý doslova po špičkách dolů. Musel jsem skrz obývací místnost v níž byly ve vzduchu cítit alkoholní výpary jejich dechu. Na stole uprostřed té místnosti stála jedna prázdná láhev Vavřince a druhá jen zašpuntovaná, plná způli. Jako na jehlách jsem se došoural ke dveřím, velmi opatrně odemkl a vykradl se ven, kde jsem svému měchýři ulevil. Pravda, teď jsem mohl jít za svým cílem, ale mě se vám nějak najednou nechtělo a tak jsem se zase stejnou cestou vrátil do chaty a tiše zamkl. Jak jsem se stylem krok sun krok šoural tím obývacím pokojem, tak jsem jen tak ze zvědavosti posvítil baterkou na válendu vpravo.Tam ležela na boku prdelí ke mně Nováčková. Zatoužil jsem si na tu její prdel alespoň sáhnout, ale cosi mi našeptávalo, abych raději ještě posvítil i na druhou stranu, odkud se ozývalo chrápání Pečenkové. Jen jsem to udělal, div že se mi z toho pohledu nepodlomila kolena.
Naše třídní ležela na té válendě na znak, deku, kterou měla být přikryta, měla shrnutu na bok ke stěně úplně mimo sebe, pusu měla pootevřenu a spala spánkem spravedlivých. Pravou nohu měla pokrčenu a kolenem opřenu o zeď, zatím co levou měla ještě více pokrčenu a opřenu o opěradlo židle. Jenže to nebylo to hlavní, co mne tak šokovalo a rozvířilo moje zdivočelé hormóny. Pečenková na sobě měla takovou krátkou noční košilku bez rukávů, jejíž spodní část měla vykasánu až nad pupek, takže od pupku dolů byla zcela nahá. Opatrně jsem se přišoural k nohám její válendy a osvěcujíc jí baterkou, prohlížel jsem si její široce rozevřená stehna a hlavně kundu. Věděl jsem, že něco takového se mi už asi nenaskytne. Měla sice na břiše ty bílé jizvy od porodů a i to břicho bylo volnější a byl na něm takový ten menší špekový faldík, ale přece jen… V ocase mi hučelo jako v úlu a on sám se mi v mžiku postavil do pozoru svých tehdejších 14 centimetrů. Na jednu stranu jsem se bál průseru, kdyby se kterákoliv z nich probudila, ale na druhou stranu má chlípná touha povzbuzovaná přirozeným rozmnožovacím pudem se mnou dělala divy. Odvážnému štěstí přeje. Chtěl jsem si úču Pečenkovou prohlížet tak, jak jsem ji nikdy předtím neviděl. Pomalu jsem přiklekl k posteli. Chviličku jsem váhal ale pak jsem ruku pomalu přiblížil k levému stehnu a lehce se ho dotkl. Ani se nepohnula,tak jsem si dodal více odvahy a začal ji hladit a přibližovat se blíž k rozkroku. Věděl jsem, že dělám velice riskantní věc a srdce mi tlouklo jako o závod, ale v tu chvíli už mě nic zastavit nemohlo. Kopíroval jsem krásnou siluetu jejího stehna rukou a cítil teplo její voňavé pokožky.

Pomaloučku jsem se dostal až k účině kundě. Strašně mně vzrušovala tahle situace, proboha jen jí nevzbudit.
Hormony zmítaly celým mým tělem, zajel sem si proto rukou pod kalhoty a začal si ho potichu honit. To mi ale nestačilo. Mého těla se zmocnila touha a já věděl, ze už mi je všechno jedno. Musel sem za každou cenu dostat svůj nadržený klacek do její kundy! Potichu sem se přiblížil … nahmatal jsem její štěrbinu a… a lehoučce jsem se dotkl jejích mírně rozchlípených velkých stydkých pysků a pomaličku jí rukou přejel po rozkroku. Ona pořád spala a já nedokázal udržet svojí ruku… Tak jsem prstem tu její voňavou štěrbinu znovu projel. Pečenková ale pořád nereagovala a tak jsem dál pokračoval ve svém průzkumu. Dech se mi úžil vzrušením, srdce bušilo jako bych běžel nějaký závod a celý jsem se chvěl napětím, když jí můj prst jezdil mezi pysky nahoru dolů. Udělal jsem to asi tak desetkrát a strašně mne překvapilo, že i když byla úplně tuhá, začala nějak reflexivně vlhnout a otvírat se. Já jsem byl v té chvíli už úplně bez sebe a tak jsem jí opatrně vsunul do pochvy prst. Bože, já měl prst v kundě své třídní učitelky, která mne včera tak zostudila před celou třídou! Kdyby věděla… Po chvilce jsem ho z ní zase vytáhl a začal jsem při svitu baterky hledat její poštěváček. Své zkušeností jsem už měl ryze teoretické. Sundal jsem si trenky úplně a hodil je vedle na stůl. Pak jsem opatrně nahý vlezl mezi její nohy na válendu, když tu ona cosi zamumlala a pohodila hlavou. Ustrnul jsem jako socha. Když zase znehybněla, opřel jsem se levou rukou vedle jejího těla a do pravé jsem vzal svého tuhého pinďoura, načež jsem se jím začal přibližovat k její kundě. Baterku jsem přitom nechal rozsvícenou ležet kousek od jejího zadku, takže jí tak ze 30 centimetrů osvětlovala kundu.

Bylo to boží! Pomaličku jsem se jí tam svým pinďourem přiblížil a přiložil jsem ho na okraj účiny pochvy. Začal jsem jí žaludem jezdit mezi pysky a cítil se jako king. „Jen kouštíček si ho do ní strčit, jen žaluda…na vteřinku, dvě nebo maximálně pět“, zatoužil jsem a chtěl zkusit něco víc, než-li jen doteky našich pohlaví. To vzrušení, že tu pode mnou leží Ivana Pečenková, pětatřicetiletá vdaná ženská, matka dvou synů a ještě k tomu moje učitelka, která mne při svých předmětech dost dusila, byl nepopsatelný. Přiložil jsem tedy žalud k jejímu poševnímu otvůrku… „Bože, to teplíčko a klouzavoučko… a jak mi trnulo v žaludu…“ Trochu jsem se na ni natiskl tlakem svých boků a najednou jsem tam vklouznul jak po másle. Byl jsem v její docela zvlhlé kundě s žaludem až po shrnutou předkožku. Pečenková se trochu pohnula a začala lehce vzdychat. Stále se ale neprobírala. V tom sebou úča lehce škubla, jak v ní asi i ve spánku projela vlna vzrušení a najednou se přece jenom probrala. Zchopila mne oběma rukama za nahé tělo pod rameny a polohlasně na mne vyhekla: „Co..co to…kdo..Ježiš, hned mě nech! Slez ze mě!“. Jenomže já opřen již na obou pažích po obou stranách jejího těla jsem už na nic nečekal a, znovu zatlačil a celý můj tehdy asi 15 centimetrový penis jí pronikl kundou a špička žaludu se dotkla děložního čípku.
„Jheeeee….dóóóst!!! Co to dělááááš!!! Tohle nesmííííš!!!“ tlumíc svůj hlas syčela to na mne naštvaně až zlostně.
„Mlčte, souuško…nebo vzbudíte soušku Nováškovou!“, sykl jsem pro změnu na Pečenkovou já.
Povytáhl jsem z ní a zase přirazil, povytáhl a přirazil.
„Okamžitě toho nech!!! Tohle nesmíííš, ty hajzlee!!! Přestáááň!!! Hned, nebo začnu křičeet!!!“ přidušeně na mne syčela.
„Nenechám! A klidně křičte, vona se vzbudí a budete mít vostudu“, řekl jsem drze a nepřestával do ní přirážet.
„Jhe…jhe…nheblb…nhiii! Tohle fakt nejdheee! Sem tvá…uči…telka… Si eště…kluuuk a já vdanááá!! Tohle nesmíííš!! Neblbniii!!“ začala ze sebe přidušeně vyhekávat a přitom povzdychovat o něco hlasitěji a tak nějak nepravidelně, jakoby přerývaně.
„Nepřestanu! Už sem ve vaší kundě a chci vás vomrdat!“ řekl jsem hlasitým šeptem kategoricky. „Držte, já se udělám a nikdo se nic nedozví!“
Opřen již na obou pažích po obou stranách jejího těla jsem znovu zatlačil a celý můj tehdy asi 14 centimetrový penis jí pronikl už zvlhlou kundou a špička žaludu se dotkla jejího děložního čípku. „Ježiši to néééé!!!To nesmííííš!!!“ pohodila hlavou zleva doprava a zpět a já v ní nehnutě setrval snad dvacet vteřin. Její dech byl rychlejší a prsa se jí nadzdvihávala vzhůru a zase klesala dolů. Paráda. Můj žalud si tykal s účinou dělohou a jejímu starému asi začaly svrbět kouty na čela, jak mu začaly rašit parohy. Dosáhl jsem svého, ale dosáhl jsem maxima? Ne a já chtěl najednou úplně všechno, já šíleně zatoužil se Pečenkové na ten děložní čípek vysemenit, pěkně až do poslední kapky… Jen tak, zlomyslně, bez jejího vědomí.
„Proboha… tak dobře…, ale musíme být… potichu a ty.. ho ze mě.. musíš včas vytáhnout…, nesmíš se…do mě… vystříkat!!“ napůl rezignovala, chápajíc asi svou prekérní situaci. „To teda né!! Chci to napustit do vás, souško!!!“ syčel jsem nad ní vášnivě a nějaký neviditelný hlas mého JÁ mi našeptával: „Správně, pusť to do ní! Třeba jí i voplodníš!“ a tak jsem se v té její už zvlhlé kluzké kundě nekompromisně pohybovat tam a ven a soudružka učitelka Pečenková ze sebe začala vyluzovat takové polohlasné výheky a kňouravé vzdechy. Už mne to pohltilo a já sral na opatrnost a vedle spící Nováčkovou. Dost hluboko jsem do ní přirážel svého ztopořeného pinďoura a pokaždé, když se můj žalud dotkl její pružné tuhé dělohy, cítil jsem, jak mi ocasem projela elektrizující brnivá vlna.
„Libo…rhe néééé…neblbniiii!!! Nhe…nhéé…nhéééé … to nesmhííííš!!! Já nhe…chciiii!!! Prosim…ťhee…nhééé!!! Udě…lháš mi…dhííítěěě!!! Nechciiii…dhííí…ťhe Nheblb…niii!!! háááh…hááách…áááách!!“ sípěla zoufale. Přitom jsem si všiml, že Pečenková má kolena široce rozevřené a skrčené nohy chodidly na mém zadku. Začal jsem cítit takové slastné chvění po celém těle. Bylo to něco nepopsatelného. V hlavě jsem měl v tu chvíli úplně prázdno a cítil slast ve slabinách a v kořeni pinďoura. V žaludu mi tak zvláštně trnulo až mravenčilo a vůbec jsem měl pocit, že se mi jakoby žalud rozšiřuje.
Pečenková to asi vycítila, to napjetí a uvědomila si, co nastává, co jí chci udělat. Bylo to nezastavitelné, naléhavé, neúprosné!
„Jhe…jhežiš lhi…Lhibo…rhééé to nhéééé!!! To nes…mhíííš!!!“ zaúpěla zoufalým hlasem a ve svitu měsíce jsem viděl jak hází nesouhlasně hlavou sem tam a má ve tváři takový zdrchaný výraz. Tároveň mi zaťala mi nehty do paží až mne to docela bolelo, ale ještě více nabudilo. Najednou se mi stáhly svaly v konečníku, na hýždích i v břiše. Rychle jsem se Pečenkové natlačil žaludem na ten její děložní čípek, dost možná, že otvůrkem v žaludu do otvůrku děložního hrdla o němž jsem se kdysi v
Knize o manželství dočetl, že u žen, které už dvakrát rodily může toto hrdlo být i centimetr široké. Žaludem mi proběhly tisíce mravenců, pak mi odkudsi od kořene projela ocasem taková elektrizující brnivá vlna, v ocase mi zacukalo a já si už vychutnával ty slastné prožitky vytryskávajícího životadárného spermatu do ní, do úči, do soudružky Ivany Pečenkové!!!
„Ježiši je..jééé…néééé!!!“ zasténala docela nahlas a hlavu zvrátila nazad, zatímco ocasem, který v ní vězel až po varlata mi pulz za pulzem slastně vycákávalo sperma do její kundy.

Zůstal jsem v ní, dokud mi nezměkl a sám nevyklouzl. měl jsem z ní slézt a vzít draka nahoru do podkroví, že, jenomže já neměl dost. Byla to moje první mrdačka v životě. A hned s dospělou vdanou maminou, dokonce svou třídní učitelkou. To byl sen.
Dříve než se stihla vzpamatovat, bez bázně jsem se hned sápal pod její noční košili na její prsa. Košili jsem jí vykasal až snad ke krku a prsa jsem jí začal oběma rukama hladit, hňácat, žmoulat, prostě plenit a Pečenková jen rychleji dýchala a snášela to překvapivě s tichou blahosklonností. Když jsem se toho nabažil a začal rukou sjíždět dolů po jejím břiše, zajel jsem jí do od mého semene umolousaného rozkroku, na což ona zareagovala zase skrčením nohou a rozevřením kolen, takže jsem se jí tam mohl dle libosti prohrabovat, rejdit prsty, zasouvat jí je do kundy a bez zábran dráždit poštěváček. To už úča zajíkavě vzdychala a kroutila pánví.
Já to ještě umocnil cucáním jedné z bradavek, takže její kunda přímo mokvala z té přemíry rozkoše. Dráždil jsem ji tentokrát dlouho a ona mne prsty vískala ve vlasech a tiskla mojí hlavu ke svému prsu. Pořád sípavě vyjekávala: „Jhe…jhéé…jhé­ééžiš…co mi tho…to se nedháááá…, Li…bho…rheee!!“ a pak najednou sama řekla: „Tak už…už mi…ho tham…dhééééj!“
Nenápadně jsem si sáhl na opět se topořícího pinďoura a stále s koleny mezi jejími stehny, které mi Pečenková ještě více rozevřela, na mne ještě více vyšpulila svou kundu. Šlo to pak už ráz na ráz… Můj žalud se sám prosmýkl za mírného tlaku mezi jejímii stydkými pysky, sám si našel poševní otvůrek a bez problémů Pečenkové pronikl celou zasemeněnou kluzkou pochvou až se zarazil o děložní čípek. „Ijeeáááách!!!“ vyloudila ze sebe polohlasně a opět jako předtím mi zaťala mi nehty do paží, na nichž jsem se nad jejím tělem vzepřel. Hned jsem do ní začal penisem šťouchat jak zběsilý, jakoby ji jím podebírat a hlavně bezohledně svojí třídní žaludem masírovat děložní čípek. Účino zrychlené dýchání se změnilo v táhlé přidušené steny a její pochva mi začala díky protipohybům jejích boků a pánve vycházet vstříc. Jelikož jsem ji bral jak sbíječka, začala vyrážet křečovité sípavé: „Oóóóóóh!!“ a pak: „Áááááchhh!!!“ Myslím si, že v té chvíli už její myšlenky a emoce bloudily. Hodně skrčila nohy a kolena rozevřela mnohem více než předtím, že mi přišlo, že si nohy snad musí v kýčlech vykloubit.
Naše podbříšky o sebe pleskaly, její poševní svalstvo mi dělalo s ocasem úplné divy, takže asi po necelých deseti minutách jsem cítil, jak jdu do finále… Neodvratného, bezohledného a absolutně živočišného. Nechal jsem tomu zcela volný průběh, takže po narůstajícím mravenčení v žaludu a tetelivém trnutí ve slabinách se to náhle dostavilo jako vzedmutý islandský gejzír. Své třídní učitelce jsem se natlačil co nejtěsněji na dělohu a začal do ní poživačně semenit …. V okamžicích mé ejakulace se i s Pečenkovou začaly dít zajímavé věci a hodně s ní hýbaly emoce. Začala ze sebe zdušeným sípotem vyrážet jakési: „Ajýýýýý!!!“ a pak vysoké zvuky podobající se: „Ííííííííííí!!!“
Když jsem se do ní vysemenil, vytáhl jsem ho z ní.
„To je hrozný… Teda jestli budu těhotná, tak si mě nepřej“, pronesla Pečenková mumlavě, ale to už upadala samou únavou do limbu.
Hned po té jsem zase opatrně opustil úču i její válendu, sebral baterku, trencle ze stolu a stále nahý jsem se rychle dekoval pryč nahoru po schodech do podkroví. A Pečenková? Ta se obrátila se na bok, načež spala hezky naplněná s mým semenem v sobě dál.

Tu noc jsem až do rána nezamhouřil oka a pln strachu jsem přemítal, co přijde ráno, zda-li Pečenková se do mne pustí, jestli si něco nedomyslí a tak.
Když v 6:45 ráno zazvonil dole budík, zatrnulo mi a ta čtvrthodinka, co zbývala do 7:00, kdy byl budíček se mi zdála nekonečnem. Zaslechl jsem probudivší se učitelky dole o čemsi mluvit, ale bylo to polohlasem nebo spíš šeptem, tak nevím. Když se v sedm hodin v mém podkrovním pokojíku zjevila Nováčková a zavelela mi: „Tak vstávat, vstávat, už je sedm! Vem si spacák a vrať se do svého stanu!“, hrozně se mi ulevilo.
„Dobrejtro,“ odpověděl jsem jí, vyskočil, shrnul svůj spacák do neforemné koule a rychle seběhl dolů, kde už nikdo nebyl, protože Pečenková budila venku ostatní spáče ve stanech. Já mazal k našemu stanu v němž seděl rozespalý Vráťa ještě s nohama ve spacáku a nasazujíc si brýle, hleděl na mne jako bych přiletěl z Marsu. Snažíc se o provokativní žert, zeptal se mě: „Tak co, Libore, jak se ti chrápalo s účama? Snad tě tam neznásilnili?“
„Vole!“ řekl sem a v duchu mne napadlo, že lepší trest jsem nikdy neabsolvoval.

Byla sobota a jednalo se o poslední den našeho třídního výletu. Dopoledne jsme už vlastně jen poklízeli, bourali stany a balili. Byl jsem rád, protože jsem byl dost nesvůj. Po očku jsem pokukoval po třídní úče Pečenkové, ale ta se k mé spokojenosti chovala normálně a ani se po mě nijak zvlášť nekoukala, prostě jakoby v noci vůbec nic nebylo. Přitom v sobě musela mýt po zbytek noci stamilióny mých spermií a to mi dělalo zlomyslně dobře. Před polednem jsme poobědvali zbytky svých donesených zásob každý co měl a pak jsme se vydali na asi hodinový pětikilometrový pochod do Týnce nad Sázavou, kde jsme počkali na autobus a s ním se dopravili domů do Prahy.

Když jsem v pondělí přišel do školy, bylo všechno kupodivu v normálu jako dřív. Bylo před uzávěrkou naší závěrečné klasifikace a tak se celý první červnový týden zkoušelo a psaly se písemky. Přiznám se bez mučení, že když jsme měli některou z hodin na níž nás měla Pečenková, zálibně jsem po ní pokukoval a očima skenoval její postavu, zadek, břicho, nohy i kozy a znovu a znovu jsem si vybavoval ty slastné okamžiky, kdy jsem v ní tam na chatě na školním výletě měl svého ptáka a kdy jsem se do ní parádně dvakrát vysemenil. Pečenková ale mlčela, nic mi neřekla, žádnou výstrahu, abych třeba mlčel, prostě se chovala jako vždycky a protože jsem při písemce z matiky dostal kuli a ze zkoušení při fyzice štýru, měl jsem z těchto dvou předmětů na závěrečné vysvědčení dvě čtyřky.
Pravda, ten poslední týden mé školní docházky v 8. ročníku se mi zdála taková nějaká posmutnělá a vážná. Já měl přece jen čtrnáct a něco a neřešil jsem to. Vždyť začínaly dva měsíce prázdnin.

Ty uplynuly ale než-li jsme se nadáli a z nás se 1. září 1971 stali deváťáci. Když nás naše třídní učitelka, soudružka Ivana Pečenková zase přivítala ve škole, byla taková nějaká jakoby oteklá v obličeji a zdálo se mi, že má trochu jakoby větší prsa. Hovořila k nám, co nás v devátém ročníku čeká a nemine a pak následovalo před tím, než nás po té hodině pustila domů toto: „Vážení, vzhledem k tomu, že jsem v jiném stavu, tak vás prosím, abyste se chovali slušně a nerozčilovali mne. Protože termín porodu mám někdy ke konci února příštího roku, budu vás matiku, geometrii a fyziku učit jenom do vánočních prázdnin. Pak odcházím na mateřskou dovolenou a místo mne vás bude už učit soudružka učitelka Ctibralová.“
Bum „Tý vole, takže bych jí fakt na tom vejletě voplodnil?“ zatetelilo se mi u srdce blahem.
Hned se hlásila zvědavá Hněvsová: „Souško, souško… a ve kterém ste měsíci?“ vyzvídala netaktně.
„Ve třetím, Emilko, na úplném konci třetího“ a tehdy se podívala vážně na mne a asi dvě vteřiny jsme si hleděli do očí. „První měsíc, tedy červen a polovina července proběhly jakž takž, ale od třetího červencového týdne jsem až do druhé poloviny srpna měla docela silné ranní nevolnosti a záchodová mísa byl muj nejlepší kamarád, protože jsem zvracela. Však holky samy jednou uvidíte, co těhotenství obnáší… Budete snad každou hodinu chodit na malou, začnete mít divné chutě… Třeba já měla ráda kávu a teď její vůně je mi zápachem. Nesnáším vůni některých voňavek a zase v noci mne honí hlad a mlsná…“
„Ale vy přece už máte dva syny, souško, to ste s manželem to třetí děcko jako eště chtěli?“ byla Emilka Hněvsová svou druhou otázkou už docela drzá. Co jí bylo do toho?
„Ne, nechtěli jsme už další děcka… Neplánovali jsme to už“, přičemž se zase na mne zadívala. „Prostě se to stalo a nás s manželem to zaskočilo. Vzali jsme to oba jak to je. Víte, někdy se to tak sevěhne… Ale co, zvládla jsem dvě těhotenství, dva porody, zvládnu i ten třetí“

Tak se mi poštěstilo pozorovat svou třídní učitelku Ivanu Pečenkovou každý den buď při jejích hodinách nebo třeba jen na chodbě. Když jsem ji vždy míjel mimo její vyučovací hodiny, když jsem ji zdravil a ona mi odpovídala na pozdrav, vždy se mi podívala do očí a tak nějak tajemně se usmívala jako ta Mona Lisa. Jako by ten její pohled říkal: „Vidíš cos mi nadrobil? Seš spokojenej? Seš na sebe hrdej, žes mě oplodnil a mě teď roste v břiše tvoje dítě?“
Však se během září začala její postava pomalu měnit. Trochu jí otekly nohy a zmizel pas. bylo znát, že přibírá na váze. Na konci záři už jí bylo pod šaty a pracovním pláštíkem znát pomaličku se vzdouvající břicho.zvětšovat již viditelně. To se jí ve druhé polovině října začalo. Oteklost z obličeje ale jakoby jí mizela, za to jakoby se Pečenkové trochu zvětšil zadek, boky i stehna.
Na začátku listopadu už nosila těhotenské šaty a břicho se jí vzdouvalo zase o něco více. To už se jí týden co týden utěšeně zvětšovalo. Také z ní holky ze třídy vytáhly, že prý by měla mít holčičku a také že už prý kope.

No v listopadu, to už byla v 6. měsíci z úči byla parádní těhule. A tehdy si mne Pečenková z ničeho nic zastavila na chodbě, když jsem o deset minut dříve přicházel do třídy na odpolední vyučování.
„Libore, na slovíčko…“, řekla mi. „Jednak ti chci poděkovat, že jsi to, co se stalo tehdy v noci mezi námi na školním výletě nikde nevyprávěl a nechal sis to pro sebe jako tajemství. Mne by to určitě stálo místo, měla bych velké nepříjemnosti, ostudu a asi by to narušilo i moje manželství. Jen tě prosím, nech si to pro sebe i nadále.“
„Nebojte souško, budu mlčet jako hrob“, dušoval jsem se a pak, protože jsme tam byli sami dva stojíc stranou u okna, jsem se jí zeptal: „Moc nadšená asi z toho těhotenství nejste, co? Měla ste na mě vztek, když sem vás tehdy voplodnil?“
„No, nejdřív sem tajně doufala, že z toho nic nebude a chtěla jsem na všechno zapomenout jako na špatný sen“, řekla mi tiše. „Když jsem pak zjistila, že jsem v tom, tak se mě zmocnil vztek na tebe, zoufalství, proč zrovna mě, pětatřicetiletou vdanou ženskou, mámu dvou dětí a učitelku muselo postihnout to, že mě přefikl a oplodnil zrovna můj žák…, čtrnáctiletý kluk… A pak ten pocit beznaděje… Myslela jsem na potrat, to ti říkám na rovinu. Manžel z mého otěhotnění také nadšený nebyl a s tou žádostí o interrupci mne podpořil, jenže pak jsem musela před interrupční komisi a ta mi to zamítla, že prý jsem zdravá, mám harmonickou rodinu a své syny už dost velké, takže prý samostatné… také mi řekli, že jakožto členka KSČ bych měla pochopit, že rodina je základem státu a děti jsou naše budoucnost, prostě samé bláboly a tak to nevyšlo. S manželem, který pochopitelně netuší, že to dítě je od tebe a né od něho se s tím už smířil, stejně jako já.“
Po schodech šli nahoru dva spolužáci a spolužákyně, tak učitelka ten rozhovor uťala.

Když se s námi před Vánoci loučila, procházela uličkou mezi lavicemi a každému podala ruku a popřála hodně úspěchů. Když došla řada na mě, pohlédla mi přání do očí, usmívala se tak nějak kulišácky a mrkla na mne okem.

Na samém konci února nám soudružka učitelka Ctibralová, která Ivanu Pečenkovou zastupovala, sdělila, že 27. února prý naše bývalá třídní porodila v porodnici U Apolináře holčičku Ivanku, která vážila 3,55 kg a měřila 47 cm. Ani netušila, jakou vnitřní radost mi udělala. Já měl pár dní patnáct let a už jsem byl táta. Kdyby jen spolužáci a spolužačky věděli…

Když jsme opouštěli posledního června 1972 ZDŠ Omská, před v chodem na prostranství na nás čekala Ivana Pečenková s kočárkem. To víte, bylo to samé „Jé, to je hezký mimínko – ta je hezoučká“ – a podobné ódy. Pak otázky: „Ivanka už má čtyry měsíce, že jo.? Kojíte ji? Spinká v noci?“ a další.
Pečenková se s námi přišla ještě jednou, tentokrát definitivně rozloučit. Schválně jsem se zdržel a nespěchal a když se hlavně spolužačky postupně vytrousily, přistoupil jsem ku kočárku, nahnul se a hleděl na ta modrá očíčka, která na mne hleděla. „No, jen se koukni na tatínka“, řekl jsem. „Ještě na mě ste naštvaná?“ obrátil jsem se k její mamince. „Ne, už nejsem. Jsem ti vlastně za Ivanku vděčná. Nikdy, ani ve snu by mně nenapadlo, že čtrnáctiletý puberťák mi udělá takovéhle hezoučké mimino.“
„Mě zase ani ve snu…teda pardon, ve fantazii hodněkrát, ale že ve skutečnosti ztratim svoje panictví ve čtrnácti a hned se svou třídní učitelkou. Taky by mě nenapadlo, že vás přitom rovnou voplodnim… i když přiznávám, tajně sem vo tom snil“.
Pak jsme se znovu rozloučili, dokonce mi dala pusu a řekla jen: „Děkuju ti“.
„Já vám taky“, řekl jsem na to a rozešli jsme se.

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

Janko napsal

Veľmi podarena poviedka

TOPlist