Olin byl zemitý moravský chasník, který pocházel z proslulé moravské vinařské oblasti. Osud jej zavál do matičky Prahy, kde horko těžko studoval na Vysoké škole. Po jejím dokončení dostal místo vývojáře v jednom výzkumáku a k tomu slušné ubytování v ústavní garsonce. Zde si žil pohodlným životem starého mládence.
Vazby s Moravou však neztrácel. Při každé možné příležitosti se do rodné vsi vracel a trávil tam svátky, dovolené a samozřejmě nemohl chybět na vinobraní. Vždycky obrazil na návštěvách svoji rozsáhlou rodinu, nevynechal žádného strýca a tetičku. Všude poseděl, popil vínečka aj slivky, popovídal a pak se šel k rodičům vyspat z opice.
Při jednom takovém posezení jej strýc Kordula překvapil zajímavým návrhem:
„Poslůchaj Oline, mám taký nápad. Ty bys mohol pro rodinu udělát dobrý skutek. V Praze bys zorganizoval taký zájezd do Moravského sklípka. Víš, taký ten zájezdový omnibůs plný cajzláků. Poseděli by v mojem sklípku, ožrali by si tam čuňu a pak, až by sa vyspáli z opice u strýca Francka, bysme je nacpáli do autobusa a poslali nazpátek. Každý by dostál jako suvenyr flašu vína, co máme pro pražáky a spokojenost by byla na všetkých stranách. Tož, co ty na to?
Olinovi se ten nápad moc nelíbil.
„Strécu, já nevím. Však nejsu nějaka cestovka a žádných zkušeností s tým nemám. Moc růžové to nevidím.“
„Ale já to mám zhruba promyšlené. Ty bys, Oline, přišel s iniciativním návrhem na vaše Eróhá, že v rámci sbližování města s vesnicou byste uděláli takový poznávací zájezd. Odbory možů najmout autobus a zaplatit ho z tých svojich fondou kultůrních potřeb. Do autobusa sa vejde 45 lidí a když každý zaplatí 15 stovákou za dopravu, nocleh, jídlo a pití, tak to néni nijak přehnané. Mňa sa do sklípku vejde 50 lidí, stréc Francek má turisticků ubytovňu pre 60 cykloturistou a když jich tam všeckých ubytuje 80 korún za lužko, tak bude vděčný za nečekaný výdělek. Takže vydělal by on, vydělal bych já, no a ty bys taky nepřišel zkrátka.“
To věru neznělo špatně a tak Olin začal s tužkou v ruce počítat. Sázel cifry na papírový ubrousek a nakonec došel k tomu, že při pokrytí odhadovaných nákladů zůstane nakonec docela slušný vývar o který by se podělili.
Slovo dalo slovo, doplnili podrobnosti a po čase Olin opravdu dal dohromady skvělý poznávací zájezd. Odbory skutečně objednaly a částečně i přispěly na zájezdový autokar. Potřebných 45 zájemců se taky našlo, někteří zaměstnanci to dokonce pojali jako rodinný výlet. Takže v autobuse byli i dva pubertální studenti pod dohledem své matky, manželky vedoucího chemického provozu. Ten s „lítostí“ zůstal doma, protože víkend hodlal trávit mnohem příjemněji. Měl sjednanou pánskou jízdu se spolužáky a moc se těšil na to, že mu nikdo nebude spílat, když přijde domů třeba až k ránu.
Počet cestujících doplnilo i několik důchodců a dokonce jedna dáma vrchovatě středního věku. Bábinka Herdová byla před odchodem do důchodu mzdovou účetní výzkumáku, ale už dlouhá léta vyžírala pracující lid, jak sama s oblibou říkala. Bylo ji přibližně 70 a chodila s holí, protože její kyčelní kloub už zřetelně dozrával na endoprotézu. Herdovka byla elegantní a vzorně udržovaná ženská. V mladších letech musela být krasavice a ještě dneska na ni byl docela pěkný pohled. Stříbrné vlasy, módní brýle, příjemný a přívětivý obličej, střední postava s výrazně ženskými tvary a hlavně, s pěkně nakynutým poprsím. Byla vdova a bydlela v domě s pečovatelskou službou. Povahou byla velice družná a veselá. Někomu by možná připadala poněkud ukecaná, ale protože byla inteligentní a nevtíravá, vycházela s každým v dobrém.
Odjezd z Prahy byl stanoven na sobotu v 7 sedm hod. ráno. Olin měl starosti, zda se všichni dostaví včas, aby se nemuselo na nikoho čekat. Naštěstí všechno klaplo. Každému přidělil sedadlo, usadil se na místo u řidiče a odjelo se na čas. Autobus se vymotal z ranní Prahy a po málo frekventované D1 si to svištěl směrem k Brnu. Olin chvíli sondoval u řidiče, kdy asi dojedou na místo a jestli by stihli kolem oběda návštěvu zámku v Bučovicích. Když potom objevil mikrofon pro průvodce, začal si hrát a „vysílal“ své nápady a návrhy dozadu do autobusu. Když však zjistil, že většinu cestujících to spíš ruší, brzy toho nechal.
Cesta proběhla bez problémů. Cestující většinou pospávali na sklopených sedadlech, sem tam si někdo došel na záchod a nebo k automatu pro kapučíno. Bez problémů stihli poobědvat v Bučovicích a prohlédli si zámek s terasou, ze které, po vítězné bitvě u Slavkova, Napoleon „poděkoval“ svým přeživším vojákům vzletnou větou:
„Vojáci! Jsem s vámi spokojen.“
Kolem 15. hodiny dorazili na místo, do vesnice M. Olin navedl šoféra rovnou před ubytovnu stréca Francka, který se hned ujal role organizátora. Ubytování bylo víc než skromné, ale vzhledem k láci – 80 korun za lůžko, kupodivu nikdo neruncal. Olin zatím doběh k strécu Kordulovi, aby mu oznámil příjezd. Stréc ho srdečně uvítal a ukázal mu, jak je na vzácnů návštěvu připravený.
„Kópil jsem od Moráka celů sviňu a paňmáma s ženskyma na tom už 2 dny robí. Nachystáno je pro každého, co zežere a vypije. Najprv je pěkně a rychle ožereme a pak jim dáme vypit všetky slivky, co máme nachystané pro Pražáky. Akurát tym dobytkom řekni, že chcat a blit sa chodi ven a ne někam do kůta.“
Za necelou hodinu se to ve sklípku stréca Korduly pěkně rozjelo. Strýc hostí přivítal v kroji a panmáma hned začala nosit na stůl připravené dobroty. Atmosféru ještě podmalovával cimbál, na který hrál nejstarší hostitelův syn. Ve sklípku zavládla pohoda navozená dobrým jídlem. Kordula jako zkušený profesionál, podával výklad, jak se správně ve sklípku jí a pije, aby člověk ten obrovský nápor bez úhony vydržel. Hosté se skvěle bavili a místy se pokoušeli zpívat moravské písničky. Nebylo slyšet vlastního slova, ale nikomu to nevadilo.
Čas pomalu plynul a začal se různě podepisovat na přítomných lidičkách. Podle nátury někteří začali vadnout, zatím co jiní se stále více rozjížděli. Bábinka Herdová patřila k těm rozjetým. Žádnou srandu nikdy nezkazila a své pověsti dobré společnice nezůstala nic dlužná. Hlasitě zpívala, vyprávěla košilaté vtípky a sama se jim halasně chechtala. Pak odložila hůl a snažila se tančit za doprovodu cimbálu.
Ale všechno má svůj konec a tak něco po půlnoci bylo zřejmé, že nastává finále. Byla zorganizovaná skupina „nosičů mrtvol“, která postupně odnášela odrovnané cajzláky na ubytovnu. Naštěstí to bylo nedaleko a z kopce. Jako poslední byla transportována bábinka Herdovka. Byla poměrně drobná a tak se Olin rozhodl, že ji prokáže samaritánskou službu. Bábinka nebyla tak gumová, jako někteří cajzláci, ani nespala zdravým spánkem opilců, ale byla prostě trochu mimo realitu. Olin si ji chlapsky přehodil přes rameno, jako pytel mouky a chtěl vyrazit do noci.
„Moment, Jeníčku, nechali jsme tam moji hůl,“ připomněla bábinka. Strýc Kordula jim ji podal a s úlevou začal s paňmámou sklízet z toho nejhoršího. Poklidilo se jen maso do lednice a zbytek počká na zitra. Olin zatím mířil k ubytovně. Tam už netrpělivě přešlapoval strýc Francek.
„Už só tu všeci, Oline? A co to vláčíš za pytel? Jó, to je ta chromajzla s holů. Tak ta spí v patře na dvojáku, ale je tam sama. Tak ju tam hoď a zatváráme kasíno.“
Olin zamířil do patra a otevřel dvoják. Rozsvítil, přikročil k posteli a opatrně tam bábinku položil. Nejdřív chtěl rovnou odejít a zhasnout, ale pak jej napadlo, že by si bezvládná žena oblečená asi moc neodpočinula. Vrátil se tedy k ležící postavě a začal ji zouvat boty. Bábinka se trochu probrala ze své netečnosti, na posteli se posadila a začala se svlékat. Moc ji to nešlo, prsty měla brebtavé a tak se Olin, po chvilce váhání rozhoupal a začal ji s odstrojováním pomáhat.
Když sundal blůzku, objevila se krajkovaná podprsenka, bohatě vyplněná. Po rozepnutí háčků a sundání toho lešení, se na světlo Boží vyhrnuly přímo impozantní kozy. Byly to tak šestky, teď prověšené vlastní váhou, které přímo lákaly k pohlazení, potěžkání a pomuchlání. Olin byl poněkud pod vlivem, ale rozhodně nebyl sťatý. Na rozdíl od ostatních dovedl chlastat a také mnohem více snesl. Byl však, řečeno slovy klasika – „trochu veselý“ a tak neodolal a vzal toto Boží požehnání pěkně obouruč do dlaní. Bábinka se probrala ještě trochu víc a zašeptala:
„Jeníčku, nepřestávej, ještě trochu a přitlač!“
Zároveň zajela rukou na Olinův poklopec a začala hledat cestu dovnitř. S překvapivou obratností jedinou rukou povolila pásek a rozepnula horní knoflík. Pak začala hmatat po dalších, ale brzy přišla na to, že je tam zip a s tím si snadno poradila. Olin ztuhl jako socha a nezmohl se na odpor. Za chvíli už mu zkušená ruka začala parádně zpracovávat náhle ztuhlého namlouváka.
„Jeníčku pojď, uděláme si dobře,“ pronesla zaníceně bábinka a vedla mu ruku do svého rozkroku, kde si už před tím vyhrnula sukni. Olin zjistil, že se mu rozum stěhuje do koulí. Naklonil se nad Herdovku, která mu nepřestávala honit jeho, teď už na kost ztvrdlý ocas a vyhrnul ji sukni úplně. Uchopil gumu kraječkových kalhotek a začal je stahovat. Ochotně mu pomohla nadzdvihnutím boků a za chvíli byl ten zbytečný kus látky dole. Objevila se hustě zarostlá ale také hodně prošedivělá kunda. Olina to silně vzrušilo. Až dosud mrdal jen ženy přibližně stejně staré jako on, plus mínus pár let.
Udělal už zkušenost, že ženy zralého věku šukají mnohem líp, než vyděšené a málo zkušené začínající šoustavky. Na ženy nad 50 se ale díval zatím jen s despektem a považoval je za odkecané, vyhaslé sopky. Teď před ním leželo tělo starušky 70ti leté a on s překvapením zjišťoval, že jím cloumá chtíč, vybuzený možná zvědavostí, jak asi taková ženská mrdá. Ještě chvíli váhal, ale protože bábinčina ruka mu dělala čím dál tím víc dobře, nakonec se rozhodl hodit nějaké předsudky za hlavu.
„Baba je stejně napůl v bezvědomí, tak proč bych si nezašukal,“ pomyslel si a vysoukal se z kalhot. Slipů jej bábinka zbavila sama a tak jen v chvatu přetáhl košili přes hlavu a nahý si lehl na bok, na pravou stranu dvojlůžka, vedle ní. Slabá lustrová žárovka vydávala příjemné intimní osvětlení nahého ženského těla a Olin mohl s uspokojením vidět, že to, co se mu tady nabízelo, zdaleka není k zahození.
Začal si pohrávat s impozantními kozami. Hnětl a hňácal je jako pekař těsto a když viděl, jak se uprostřed velkých dvorců vztyčily obrovské špunty kapliček, neodolal a začal je střídavě žužlat. Herdovka mezitím nepřestávala mistrně zpracovávat jeho trčícího ptáka. Po chvíli pravou rukou pomalu sjel přes rajcovně klenuté bříško mezi pohostinně pootevřená stehna, až skončil v hustě zarostlé kundě. Nejdřív jen tak lehce pohladil tu chlupatici a pak zajel prsty do rýhy mezi pysky. Bábinka si to prožívala úplně jinak, než ženy, s kterými občas mrdal. Neřvala, neškubala sebou ale šla jeho ruce naproti s takovou vehemencí, že najednou měl té její buchty plnou dlaň.
Pak pocítil, jak jej uchopila volnou rukou za rameno a jemným tahem jej začala převracet na sebe. Druhá ruka při tom stále pevně držela šulína, jako by se bála, aby ji nakonec neutekl. Ani se nenadál a ležel na ni v klasické poloze misionáře. Když ucítil, jak jej zkušená ruka zavádí na okraj branky rozkoše, podvědomě zatlačit. Potom přišel první zádrhel. Místo, aby do ní hladce vklouzl, jak se říká vzletně, jako do maminky, zjistil, že se do ni prodírá jen velmi těžce a navíc bábinka, která do té doby vrněla jako kočka, najednou bolestivě sykla. Uvědomil si, že když ji rukou prozkoumával kundu, byla překvapivě suchá. Babka prostě nemazala, jak byl zvyklý u jiných ženských. Proto zásun přerušil, plivl si do dlaně a vytaženého dobyvatele slinami navlhčil. Hned na to nasadil znova a tentokrát se mu podařilo bez problémů zasunout až na doraz. Na chvíli znehybněl a čekal, jak bude Herdovka reagovat. K jeho velkému překvapení zřetelně pocítil, jak mu bábinčina kunda ve vteřinových intervalech dost silně svírá zasunutého vetřelce.
Olin pochopitelně už zažil, že některé z žen, které dosud šoustal, mu ptáka silně svíraly poševními svaly, ale většinou to bylo až v posledních okamžicích jejich orgazmu. Bylo mu to velmi příjemné a když pomalu znovu začal s kopulačními pohyby, najednou zjistil, že babča začíná spolupracovat a zřejmě si to pěkně vychutnává.
„Jeníčku, ty kanče, ty mě tak krásně mrdáš,“ vyhekávala ze sebe v rytmu jeho přírazů. Moc by ho zajímalo, za koho jej ve své opilosti vlastně považuje, ale stoupající rozkoš nečekaného mrdu jej těchto starostí zbavila. Rozum se mu přestěhoval do koulí a on mílovými kroky jel za svým cílem. Ještě pár rychlých zásunů hluboko, až na doraz a s úlevným výkřikem vypustil celý zásobník do vzorně spolupracující kundy.
Zůstal v ní zapíchnutý, rozvalil se na jejím břiše a hlavu položil na mohutné, i když trochu ochablé cecky. Po chvíli se trochu nadlehčil, aby ji moc neválcoval svoji váhou a jeho zrychlený dech se pomalu zklidňoval.
„Udělal jsi mi to krásně, Jeníčku. Proč to vlastně neděláme častěji?“ zeptala se jej Herdovka potichu a pohladila jej po tváři.
Diplomaticky se zdržel odpovědi a protože ochablý bojovník změkl a zbaběle vyklouzl z pohostinného zajetí, svezl se na bok vedle ní. Byl po náročném dni, i po téhle nenadále mrdačce dost unavený a nejraději by se otočil na bok a usnul. Protože se však obával, že by spal jak špalek a ráno nestačil včas utéci, rozhodl se, že se po anglicku vytratí. Ještě chvíli nehnutě a mlčky ležel, až konečně zřetelně uslyšel hluboké a pravidelné oddychování. Lehce se nadzdvihl, pohledem se přesvědčil, že bábinka usnula a opatrně se vyhrabal z postele, aby ji nevzbudil. Chvatně posbíral své oblečení, oblékl se, potom přikryl Herdovku dekou a potichu se kradl ke dveřím. Opatrně otevřel dveře, které protivně zaskřípaly, až sebou nervozně trhl. Zhasl v pokoji a dveře potichu zavřel. Při tom v duchu uvažoval, jak by se asi bábinka tvářila, kdyby u ni usnul a vzbudili se ráno vedle sebe.
„No, jsou jen dvě možnosti. Buď by způsobila kravál, že jsem ji v opilosti zneužil a nebo by chtěla, abych ji poskytl ještě „sladké probuzení,“ pomyslel si pobaveně. Sunul se potichu po schodech a v duchu se modlil, aby nepotkal stryca Francka. Spokojeně zjistil, že Francek už se asi taky odebral na lože a tak bez problémů opustil ubytovnu a zamířil rovno dóm.