Viki, na víkend si nic neplánuj, slíbila jsem paní Novotné, že s ní pojedeš na chatu a opravíš jí co potřebuje. Byl jsem parádně nasraný. Za prvé, že mi říká Viki, jmenuji se Viktor a když jsem před rokem přišel na učňák a kluci poprvé uviděli ve sprše moje péro, hned použili větu z filmu Sněženky a machři: Viki, ty vole ty máš ale velký péro. Samozřejmě, že to hned roznesli po učňáku a jedna holka – učnice na prodavačku mne pozvala na rande.
číst více
„Teda pánové, já ženskou nepotřebuju“ prohlásil hajný Bohouš a přerušil svůj projev dlouhým douškem zlatavého chmelového moku. Utřel si vousy potřísněné pěnou a pokračoval:
„Když to tak vezmu, tak za pár minut ježdění v mokré díře, poslouchat po zbytek dne ženské vřeštění, to není pro mě, na to seru.“
číst více
Tenhle příběh se neočekávaně a neplánovaně odvinul během společné návštěvy vinného našimi přáteli. V sobotu jsme byli domluveni že se s nimi zajedeme podívat do Pavlova na zříceninu hradu Děvičky. Chtěli jsme jet původně na motorce, ale jelikož jsme měli cestou navštívit vinný sklep využili jsme nabídky přátel a svezli se s nimi autem. Měli naplánováno že Milena pojede tam a Zdeněk nazpět to aby si mohl dát skleničku.
číst více
Během včerejška a předchozího dne jsem si tedy opravdu užil, a dalo se předpokládat, podle toho, jak se při tom šoustání se mnou matka chovala, že to nebylo asi ani naposledy. Stejně tak se dalo předpokládat, že i Simona se bude snažit opět poznat, jak se dále vzdělávám. Tomu jsem napomohl i tím, když jsem jí asi po dvou týdnech potkal na chodbě a měli jsme na sebe nějakou minutu času, neopomenul jsem prohodit: „Představ si, Simono, že jsem si už zašoustal i s matkou!“
číst více
Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává.
číst více
Před dvaceti lety :
Byl jsem ve 3. ročníku průmyslovky a ne že bych se chtěl chlubit, ale byl jsem nejen dobrý student, ale i manuálně zručný, takže si mne dost často profesoři zvali domů, abych jim opravil různé domácí spotřebiče, vyměnil kapající kohoutek nebo položil nový koberec. A tak jsem se jednoho krásného červnového dne ocitl ve vilce profesora matematiky.
číst více
Před nedávnem jsme měli sraz s bývalou třídou z gymplu. Moc se mi tam nechtělo, nijak zvlášť dobrou partu jsme neměli, ale nakonec jsem to vzal jako takovou společenskou povinnost. Hodil jsem na sebe svý nejlepší rifle, nejmíň odrbaný tričko a vyrazil. Přišel jsem o hodinu později, ale stejně jsem tam byl mezi prvními.
číst více
Vraceli jsme se se sestrou z oslavy mého spolužáka. Už jsme měli být dávno doma, ale nějak se to protáhlo, a tak se už schylovalo k půlnoci. Potichu jsme otevřeli, aby nás matka s přítelem a jeho sedmnáctiletou dcerou neslyšeli a chodbou jsme šli k našim pokojům, když jsme najednou uslyšeli z ložnice mamky podivné sténání a zvuky.
číst více
Proč zrovna já se musel zamilovat do milenky svého nevlastního bratra ?
Můj brácha Honza byl hajzlík už v době, kdy se s ním jeho táta nastěhoval k mojí mámě. Byl o 15 let starší, ale ke mně se choval jako opravdový brácha. Byl rád středem pozornosti, měl dost peněz ( dodnes nevím jakým způsobem si je obstarával) a holky po něm jely.
číst více
Jsem již delší dobu nezaměstnaný. Dříve jsem dělal manažera ve vysoké pozici a žil dobrodružný život. Nyní hledám práci. Není to vůbec snadné. Můj kamarád Pepa mi dohodil jeden pohovor na manažera veletrhu, prý že je to tutovka. Stačí jen, abych přišel oholen na uvedenou adresu a absolvoval netradiční pohovor. Tedy netradiční je to, že podle Pepy je pracovnice HR, která vybírá nového pracovníka pořádná nymfomanka.
číst více
