Zase jedno nudné pošmourné ráno, a cesta autobusem linky 390 do práce. Každý pracovní den, stejné ráno, stejní lidé v autobusu městské dopravy. Jako každé ráno, to abych si navodil dobrou náladu, se bavím pozorování lidí, obzvláště potom ženského osazenstva naší linky. Hraji si pro sebe takovou hru, vždy si vyberu nějakou ženu, a nenápadně ji pozoruji, a popouštím uzdu své fantazii.
číst více
Byl parný červenec, pátek a ještě k tomu třináctého. Od rána se mi nedařilo a byla jsem ráda, když jsem kolem 18 hodiny vypadla z práce a ujížděla po strakonické silnici do své chalupy. Kousek za Prahou se objevil stopař. Nikdy jsem ještě nezastavila, ale tentokráte ano, ani jsem nevěděla proč. Byl to muž kolem třicítky, v obleku, s malým kufříkem a usedl vedle mne aniž by se zeptal kam mám namířeno.
číst více
Moje šéfka je vážně kus, to se musí nechat. Kdybych mohl, tak ji z fleku ošukám. Ocas mi stojí snad vždycky, když ji vidím. Ty její kozy, dlouhý nohy i vlasy, minisukýnky, vysoký boty a hadříky zdůrazňující každou její křivku přímo křičí "pojď, vem si mě a pořádně mi to udělej!!!!" Jen ten její nepřístupný výraz schovaný za tlustými skly brýlí mě vždy odradí.
číst více
Puberťáci jsou malí hajzlíci. To já jako učitelka musím vědět. Hormony jim lezou i ušima a myslí víc svýma věčně stojícíma klackama než hlavou. Dost často jsou k nesnesení, ale někdy je i docela zábava je pozorovat. Mně je 35 a i když jsou některé patnáctileté holky dost vyvinuté, na moje pětky zkrátka nemají a mně se líbí ty malé hajzlíky provokovat.
číst více
Celkem 74 hlasů