Ten den jakoby se Marcele obrátil svět vzhůru nohama. Najednou ani nevěděla, kdo vlastně je, a jak k tomu všemu přišla. Seděla ve své ložnici, matně si vzpomínala na chvíle prožité minulou noc. „Co se to vlastně stalo? Po tolika letech a okamžicích je ze mě úplně někdo jiný. To snad ani nemůže být pravda!“ Pomyslela si sama pro sebe a namáhala svůj mozek, aby si co nejvíce vzpomněla na svůj předešlý večer a noc. Ta noc byla v podstatě nejdůležitější, protože to byl přímý zásah do její mysli a srdce.
číst více
Ahoj tohle je moje první povídka, kterou jsem napsal. Jmenuje se Veronika. Je to skutečná holka, avšak příběh je fake a jméno je změněno. Takže doufám, že se vám bude líbit.
Veronika - osoba je podle skutečné postavy.
Šel jsem jednou takhle ulicí, když v tom vidím svoji spolužačku stojící na zastávce autobusu. Veronika. Její jméno nikdy nezapomenu. Na škole mě na ní vždy přitahovalo, když měla na sobě kraťasy s tkaničkami.
číst více
Odmaturováno. Hurá. Po 4 letech na gymplu je to celkem úleva, ale představa další 5 let na VŠ mě trochu děsí. Ale to je teďka vedlejší. Přijímačky mám taky za sebou, shodou náhod měli termín těs-ně po maturitě, a teď se nechám unášet jen představou 4 měsíců volna. Rodinná dovolená, čundr s partou, nekonečný chlastačky, ale to je až za moc dlouho. Chtěl bych vyrazit někam pryč co nejdřív. Obvolávám kámoše, ale nikdo bohužel nemůže.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Vždycky jsem byla pevně rozhodnutá, že po maturitě půjdu studovat sociologii nebo speciální pedagogiku. Vždycky jsem si tím byla tak jistá. Dostala jsem se na oba obory, ale během posledních prázdnin jsem si uvědomila, že to není můj sen. Že je to jen plán. Můj sen bylo pomáhat těm, kteří si sami nepomůžou. Další studium by mě k tomu sice taky dovedlo, ale až časem. Já chtěla začít hned.
číst více
Moja teta Milka bola taký poškrabok rodiny,lebo sa narodila 13 rokov po mojej mame.Aj jú tak volali"Poškrabok".Keď mala asi štrnásť,zomreli jej rodičia a naši jú vzali k sebe,lebo nechceli aby jú dali do decáku.Mali sme tri izby a naši si nechali jednu,druhá bola obyvačka a Milku dali do mojej izby.A tak sme spolu vyrastali.Bola malá,sotva 160 cm a bola trošku pojašená,ale nikam nechodila, viacmenej so mnou. Já som mal snaď štyri, keď starký zomrel a Milku nasťahovali k nám.
číst více
Nastoupil jsem při škole na místo do firmy specializované na úklid firemních – továrních prostor. Byl jsem jedním z těch co se soustředili na práci ve výškách. Šéfoval mi kamarád z dob základní školy a pod ním pracoval Honza. Asi čtyřicetiletý chlap. Byl celkem v pohodě.
Úklid kanceláří a sociálních zařízení, výrobních prostor měla na starost hlavní vedoucí Katka a pod sebou měla dvě parťačky. Martinu asi 44 let a pak Jitku 56 let – a ta na to nevypadala.
číst více
Ahoj. Jmenuji se Lucka a chtěla bych Vám povědět můj příběh. Když mi bylo dvanáct, moji rodiče se rozvedli a já zůstala sama s maminkou.
Táta od nás tehdy odešel a už se nikdy neukázal. Samozřejmě, že nám nikdy neposlal ani korunu a tak jsme to s maminkou měly moc těžký. Teda ani před tím jsme se neměly moc dobře, ale pořád je lepší žít z dvou platů, než z jednoho. Musím ale zdůraznit, že jsem, díky mamince, pokaždé chodila slušně oblečená!
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Blížil se konec školního roku, a tím již pravidelně pořádaná akce místní umělecké školy, tedy závěrečná besídka a představení všech oborů, které se na ZUŠ vyučují. Tou dobou mi bylo 18 let a moje sestra, která měla na besídce vystupovat se svým baletním souborem byla o 5 let mladší než já. Jako správný a hodný brácha jsem šel sestru doprovodit a pomáhal jsem jí s věcmi.
číst více
