Story XVI – Hrátky s medem
laura147258369@seznam.cz
Osud si s námi všelijak zahrává. Někdy stačí jedna chvíle a celý život se nám může převrátit naruby. A všechno, na co jsme byli zvyklí, detaily každodenního života, kterým jsme si dlouho přivykali, se nám najednou změní. Ve většině případů to bývá spíše smutná událost, jako něčí smrt. Ale životní obraty mohou souviset i s něčím jiným, něčím šťastnějším. Třeba můj osobní případ.
číst více
Konečne som mal úľavu pre moje unavené svaly a kĺby. Poriadne som si povystieral ruky a nohy a ľahol si pohodlne na válendu. Podarilo sa mi dokonca sňať aj povrazové nohavičky a tak ma teraz už nič netlačilo ani nedráždilo. V rohu miestnosti som si všimol malý stolík, stoličku a skrinku. Našiel som tam dostatok jedla a pitia. Keďže som cítil hlad a smäd dôkladne som sa posilnil. Cítil som, že mám konečne možnosť sa oslobodiť.
číst více
Ondřej kouřil cigaretu a díval se z okna. Praha se pomalu probouzela do nového letního dne. Přitom, jak se díval na ulici, ho to zase přepadlo. Do teď mu bylo dobře. Nepřipouštěl si svou situaci. Střídal jednu děvku za druhou, někdy dvě najednou, a teď byl pomalu konec. Čekal na poslední a pak? Pak půjde kam? Už neměl domov. nahrnuly se mu slzy do očí. Cigareta mu už nechutnala. Musel od toho okna odejít a zatáhnou červenou záclonu.
číst více
Sedím na zastávce a čekám na autobus....
Slyším brzdy, otáčím se... vystupuješ a ptáš se na cestu...
Ptáš se, kam jedu a nabídneš svezení...
Vypadáš seriozně, tak nabídku příjímám...
Bavíme se o počasí, jaké jsou pařáky... to je paradox..
Říkáš, že mám pěkný šaty... směju se, ale začínám být nervozní, tvoje pohledy do mého výstřihu jsou čím dál častější...
číst více
Je sobotní ráno a na stolku vedle postele drnčí budík. Dnes je to výjimka, protože Tara nechodí do běžného pracovního procesu s pevně danou pracovní dobou a může si tak ráno přispat. Je noční ptáče, které tráví volný čas dlouho do nocí na internetu, nebo si pouští filmy. Bydlí sama s křečkem. Pracuje, když zaměstnavatelé potřebují.
číst více
Ahoj, tady je zase Honza. Furt je mi dvanáct, ale rozdíl oproti minule je, že už nejsem panic. Ale to vy vlastně víte :) Budu vám vyprávět takové volné pokračování mého předchozího příběhu. To jsme takhle byli s naší třídou v sedmičce na lyžáku. Jeli jsme tam téměř všichni, takže samozřejmě i Zuzka. Ohromně jsme se na to samozřejmě těšili, všichni. Hlavně ale my dva.
číst více
