Jednoho dne jsme se s přítelkyní rozhodli zajít do luxusní restaurace. Ten večer bylo opravdu horko, takže jsem nechápal proč si přítelkyně na sebe bere černé podvazky, mini sukni a černé boty na vysokém podpatku a ještě měla na sobě tílko, podprsenku si na sebe nevzala, protože její pevnější přírodní trojky to nepotřebují. Když jsme dorazili do krásné restaurace, tak jsme si sedli na opuštěnější místo v rohu.
číst více
„Miláčku! Jsem doma!“ Zavolal na ní hned od dveří ale nedostal žádnou odpověď. Zavřel dveře nohou, protože obě ruce měl plné a naučeným pohybem si zul boty. Velkou papírovou krabici, kterou nesl s sebou, postavil na chodbě na podlahu a protáhl se do kuchyně.
„Zuzanko, už jsem tady!“ Zopakoval ještě jednou, ale opět nepřišla žádná reakce. Kuchyně byla prázdná. Tedy až na nenačatý jablečný dort prostřený přesně uprostřed jídelního stolu.
číst více
Než započnu své vyprávění, měli byste vědět, že tato historka se skutečně stala. Bylo to v srpnu roku 2011 v Berouně. Tenkrát mi bylo 22 let. Bohužel jsem tento příběh nemohl říct nikomu, kdo mě zná. Tak se s ním alespoň anonymně podělím s Vámi.
Objetím a něžným polibkem jsem se s ní rozloučil na letišti a vracel se zpátky k autu. Moje přítelkyně Lenka odlétala na módní přehlídku do Milána.
číst více
Konečne som mal úľavu pre moje unavené svaly a kĺby. Poriadne som si povystieral ruky a nohy a ľahol si pohodlne na válendu. Podarilo sa mi dokonca sňať aj povrazové nohavičky a tak ma teraz už nič netlačilo ani nedráždilo. V rohu miestnosti som si všimol malý stolík, stoličku a skrinku. Našiel som tam dostatok jedla a pitia. Keďže som cítil hlad a smäd dôkladne som sa posilnil. Cítil som, že mám konečne možnosť sa oslobodiť.
číst více
Story XVI – Hrátky s medem
laura147258369@seznam.cz
Osud si s námi všelijak zahrává. Někdy stačí jedna chvíle a celý život se nám může převrátit naruby. A všechno, na co jsme byli zvyklí, detaily každodenního života, kterým jsme si dlouho přivykali, se nám najednou změní. Ve většině případů to bývá spíše smutná událost, jako něčí smrt. Ale životní obraty mohou souviset i s něčím jiným, něčím šťastnějším. Třeba můj osobní případ.
číst více
Je sobotní ráno a na stolku vedle postele drnčí budík. Dnes je to výjimka, protože Tara nechodí do běžného pracovního procesu s pevně danou pracovní dobou a může si tak ráno přispat. Je noční ptáče, které tráví volný čas dlouho do nocí na internetu, nebo si pouští filmy. Bydlí sama s křečkem. Pracuje, když zaměstnavatelé potřebují.
číst více
Sedím na zastávce a čekám na autobus....
Slyším brzdy, otáčím se... vystupuješ a ptáš se na cestu...
Ptáš se, kam jedu a nabídneš svezení...
Vypadáš seriozně, tak nabídku příjímám...
Bavíme se o počasí, jaké jsou pařáky... to je paradox..
Říkáš, že mám pěkný šaty... směju se, ale začínám být nervozní, tvoje pohledy do mého výstřihu jsou čím dál častější...
číst více
Ahoj, tady je zase Honza. Furt je mi dvanáct, ale rozdíl oproti minule je, že už nejsem panic. Ale to vy vlastně víte :) Budu vám vyprávět takové volné pokračování mého předchozího příběhu. To jsme takhle byli s naší třídou v sedmičce na lyžáku. Jeli jsme tam téměř všichni, takže samozřejmě i Zuzka. Ohromně jsme se na to samozřejmě těšili, všichni. Hlavně ale my dva.
číst více
Ondřej kouřil cigaretu a díval se z okna. Praha se pomalu probouzela do nového letního dne. Přitom, jak se díval na ulici, ho to zase přepadlo. Do teď mu bylo dobře. Nepřipouštěl si svou situaci. Střídal jednu děvku za druhou, někdy dvě najednou, a teď byl pomalu konec. Čekal na poslední a pak? Pak půjde kam? Už neměl domov. nahrnuly se mu slzy do očí. Cigareta mu už nechutnala. Musel od toho okna odejít a zatáhnou červenou záclonu.
číst více
František se probudil do krásného dne. Jeho žena Pavla, trávila víkend na povinném školení, a tak přemýšlel, co bude dělat. Půjde na pivo? Nebo raději zvolí zajímavý hokejový zápas? Z myšlenek jej náhle vytrhl telefon. Volala mu jeho tchýně Eva. Zvedl ho a hned uslyšel její sladký a veselý hlásek:
„Ahoj Franto, co děláš?“
„Právě se probouzím, potřebujete něco, Evy?“
číst více
