Jelikož otec byl v diplomatických službách, měnilo se místo pobytu naší rodiny dost často, když jsme jednoho léta stěhovali do jihoamerické Brazílie byl jsem natěšen na teplo, a koupání v moři. Bydleli jsme ve služební vile pár kroků od pláže, o nic jsme se nemuseli starat na všechno tam někdo byl, zahradník, kuchařka, správce, uklízečky, a také hospodyně krásného jména Laila, ta se starala o chod celé naší rodiny, hlavně aby nám něco nechybělo, byla to krásná štíhlá dívka, z očí ji šlehal jihoamerický temperament.
číst více
Čechova družina se usadila pod Řípem. Moc se jim tam zamlouvalo. Spousta mléka, strdí a sexu jim dodávala elán pro budování jejich nového domova. Jediným, komu se pořád něco nezdálo byl Čechův bratr Lech. Neustále remcal, že Keltky jsou moc ploché a že by se raději usadil někde, kde mají ženy poprsí podstatně vyvinutější. Vhod by mu byla velikost asi tak, jak mají vemena kozy.
číst více
Se svým přítelem sem se rozhádala a tak jsem odjela na víkend k rodičům na vesnici.
Zavolala jsem kamarádovi ze školy, ale bohužel neměl čas. Tak jsem se šla projít kolem kolejí, kde vede jen malá polní cesta, kterou znají jen místní.
Náhodou jsem tam potkala bývalého sestřina spolužáka, kterého jsem vždy považovala za největšího hajzla na škole.
číst více
Denisino vědomí bylo plně zaměstnáno Eviným jazýčkem, něžně rejdícím mezi rtíky její rozdrážděné kundičky, takže zcela zapomněla na moje péro. Sice jsem se před chvílí svojí sexy sestřičce udělal do pusy, ale práce jejích ručiček a jazýčku mě pomohla k další erekci. Teď její snažení bylo přerušeno příchodem Evči. Doufal jsem, že po prvním číslu teď vydržím o něco déle a můžu tak uspokojit obě nenasytné holčičky.
číst více
Denisu jsem poznal na vánočním večírku. Nastoupila k nám po škole a myslím, že jsem nebyl jediný, kterému se líbila. Trošku víc se napila a já využil situace. Odvezl jsem si jí k sobě domů, otevřel další lahvinku vína a pomalu si Denisu vysvlékl. Sice stále říkala, že ne ne ne, ale držela. Byla nádherná. Kozičky přesně do dlaně, kundičku přírodní, což se u mladých holek nevidí a když jsem jí položil její jemnou ručku na svůj tvrdý ocas, ucukla, zčervenala a pořád dokola říkala, že ne.
číst více
„Tak další!“ Ozvalo se od dveří z ordinace. Byl jsem na řadě, nikdo jiný kromě mě totiž v čekárně neseděl. Právě panovalo odpolední červnové dusno a já měl před sebou konečně za pár dní prázdniny, ovšem musel jsem ještě absolvovat tuto osmnáctiletou prohlídku u lékaře, přesněji řečeno lékařky. Nikdy jsem doktory neměl moc v lásce, i když jsem byl většinu roku zdravý jako řípa, ale tentokrát se mi sem vůbec nechtělo.
číst více
"Tak co brácho, jak dopadlo rande?" uhodila na mě ségra, jen jsem přišel domů. S odpovědí jsem se ani nenamáhal, zabručel jsem "dobrýýý" a zmizel ve svém pokoji. Co bych asi tak ségře říkal? Že jsem dostal tak akorát pusu na rozloučenou a jinak si zase nevrznul? Je mi osmnáct a jsem nadržený, kudy chodím. Kdybych si nevyhonil péro několikrát za den, tak mi snad prasknou koule. Ségře je o rok víc a chlapa má každý měsíc jiného, už to ani nestíhám sledovat.
číst více
Síla myšlenky, část 6.
XIV.
Plány
Za těch pár týdnů jsem se obstojně naučil používat většinu svých zatím objevených schopností, hlavně čtení myšlenek. Teď jsem „četl“ většinu myšlenek jen pokud jsem sám chtěl, zbytek času jsem se je naučil nevnímat. Bylo to mnohem příjemnější, než když na mě cizí myšlenky útočily ze všech stran.
Dobře jsem už ovládal i pozorování a vyhodnocování aury jednotlivých lidí a ještě lépe „modeláž“ lidského těla.
číst více
V sobotu brzy ráno jsem jel s mými kamarády na turnaj ve stolním fotbálku do Přerova. Kolem 22:00 hodiny jsme spolu jeli domů už po cestě mi volala moje nová přítelkyně Veronika kde jsem a kdy se vrátím. Za tu cestu mi volala tak pětkrát a to už mi bylo jasné, že je šíleně nadržená. Hned jak jsem přijel do Žďáru nad Sázavou, čekala mě na náměstí. Nečekala tam však sama, byl tam sní můj dobrý kamarád Ondra a jeho přítelkyně Nikola. Přišel jsem k ní, dal jsem jí pusu a šli jsme všichni společně k nám.
číst více
Praotec Čech, tehdy ještě ovšem bez hodnosti praotce, se vydal se svou družinou na pochod, aby uniknul častým válkám, pustošení, vypalování a znásilňování, které války přináší. Samotné znásilňování by, hlavně pro ženy, bylo docela milým zpestřením jinak fádních dnů, ale kdo měl poslouchat ženské reptání, když měly permanentně nasáklé kouřem čerstvě vyprané prádlo? Musel jim naslibovat hory, doly, zlaté kamení, aby alespoň občas byly po vůli.
číst více
