Byla středa večer, už se setmělo a já byl zrovna na vlakovém nádraží se svojí přítelkyní a čekal jsem na vlak domů. Moje přítelkyně, kterou jsem přezdíval Bobo, byla ještě mladá studující holka, která bydlela na internátě. Současně dělala fotomodelku pro jednu modelingovou a reklamní agenturu a mnoho mých kamarádů mi jí závidělo. Nebylo ani čemu se divit.
číst více
A tak čas ubíhal a já jsem si užívala sexu plnými doušky. Někdy jsem jela s mamkou na nějaké párty, které bylo vždy, co se týče sexu, velice vydařené. Asi před měsícem jsem byla na jedné takové párty vyhlášena za „mrdku párty“. Zvládla jsem najednou pět chlapů: na jednoho jsem si nasedla prdelkou, druhý mě šukal do kundičky, třetího jsem kouřila a dvěma jsem ještě honila ocasy.
číst více
Je pátek večer a mě (19) přichází smska od kámošky, že za půl hodiky se pro mě staví a jdem někde zapařit. Říkám si, hurá hodím sprchu, natočím si vlasy a namaluju si kočičí pohled linkama, na sebe hodím jen ultrakrátký džínový otrhaný šortky do pasu a k nim přihodím jen smetanovou, lehce průsvitnou halenku, pod ní černou krajkovou podprdu ať tomu dodám rockový nádech zlobivé holky a vyráží se.
číst více
Další průběh svatebního veselí byl už takříkajíc standardní. Mohutně se popíjelo a veselilo a jak se doba chýlila k půlnoci, začali se hrát i různé tradiční hry, které ovšem moc nemusím. Snad jen dražení nevěstina střevíčku mě zaujalo. Říkal jsem si, kdyby se mi jej podařilo získat do svého vlastnictví, budu mít na tuto svatbu další hezkou vzpomínku.
číst více
Magdu jsem poznala v lázních a hned první den jsem jí večer podlehla při lesbických hrátkách. Pro mne to bylo poprvé a musím přiznat, že i když jsem měla k lesbách odpor, prožila jsem celkem pěkný orgasmus.
Hned druhý den Magda ulovila pěkného chlápka a pozvala ho k nám na pokoj. Když se mu po několika sklenkách šampaňského začala dobývat do poklopce chtěla jsem odejít, ale zadržela mě.
číst více
Haló, mister Li-čang, jeden cocktail a láhev whisky do čísla pět. Mám je volné, není-liž pravda? " Těmito slovy pozdravil mladý muž tlustého Číňana, který se mu hluboce ukláněl.
„Yes, yes, máster Smith. Číslo pět je ti kdykoliv k dispozici! "
„Dobrá tatíku, dobrá. A koho mi pošleš zapálit dýmku rozkoše? " Číňan pokrčil rameny a sklonil hlavu, jakoby byl přesvědčen o své nesmazatelné vině.
číst více
Všichni čtyři jsme seděli na zemi, na koberci v obýváku a poslouchali jsme Evčino povídání. Když skončila, podívala se na nás a zeptala se nás, jestli si to necháme pro sebe, protože slíbila holkám, že to nikomu nepoví.
Všichni jsme ji ujistili, že si to necháme pro sebe, že se nemusí ničeho bát.
„No vidíš.“,
číst více
Před dvaceti lety :
Byl jsem ve 3. ročníku průmyslovky a ne že bych se chtěl chlubit, ale byl jsem nejen dobrý student, ale i manuálně zručný, takže si mne dost často profesoři zvali domů, abych jim opravil různé domácí spotřebiče, vyměnil kapající kohoutek nebo položil nový koberec. A tak jsem se jednoho krásného červnového dne ocitl ve vilce profesora matematiky.
číst více
Všechno to začalo takovou nepříjemností. Pekelně mě bolelo břicho, podezření na slepák, ani chodit jsem nemohl, musel jsem zavolat doktorce s tím, ať se na mě přijde podívat, že nejsem schopný se k ní do ordinace doplazit, přestože sídlí jen pár set metrů o našeho baráku. Přichvátala do půl hodiny. Zná mě jako své boty - chodím k ní už od dětství.
číst více
Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.
číst více
