Stopovanie – časť 1
Toto je príbeh, na ktorý by som najradšej zabudol, ale tak ľahko to nepôjde.
Práve som ukončil štvrtý semester filozofie a mal som pred sebou tri voľné mesiace. Tak ako vlani som ich chcel stráviť cestovaním po Európe. Vlani som bol v Škandinávii a tohto roku som si chcel pozrieť Benelux. Nejaké peniaze som mal usporené a niečím prispeli rodičia po úspešných skúškach. Nechcel som zbytočne vyhadzovať peniaze za vlak či autobus a tak som išiel stopom. Už vlani sa mi to osvedčilo, keď som v pohode precestoval celú Škandináviu.
číst více
Byl to pracovní pátek na odpolední jako každý jiný. Čas neutíkal a atmosféra nebyla nic moc. Jakub tehdy ještě dvacetiletý, 183cm mírně při těle se svalnatýma rukama neměl moc dobrou náladu. Kolem 8 večer mu však dorazila SMS a její obsah ho mile překvapil. Byla od expřítelkyně Gábiny se kterou se skoro rok neviděl. Nedávno jí bylo dvacet. Ptala se co dělá, jestli nemá chuť zajít do města. Byla sama doma a nudila se.
číst více
Zdravím všechny svoje věrné čtenáře. Předem Vás prosím, nezlobte se na mě, že tento díl nepasuje tak úplně do mojí série, ale slíbila jsem Vám, že další povídka bude brzo po prázdninách a svůj slib chci takto splnit. Nestihla jsem bohužel napsat další část, ačkoliv ji už mám v hlavě promyšlenou, takže místo toho Vám takto nabízím svoje tři povídky, které jsem napsala ještě před současnou sérií a které jsem do ní tímto způsobem "zašila". :D
číst více
Bral jsem u pumpy benzín a po placení se mně oslovil asi pětatřicetiletý muž a zeptal se mě, zda mám chvíli čas. Změřil jsem ho pohledem a chvilku jsem přemýšlel. Nevypadal jako podomní prodejce cetek nebo pojištění a na násilníka jsem jej neodhadoval také. Jsem pro každou špatnost a chvilka mě nezabije, ostatně když se mě bude snažit do něčeho nutit, omluvím se a odejdu bez problémů.
číst více
….... Jak začít? Jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras, vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv. době normalizace, kdy každý musel pracovat, kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci, jen proto, že chtěli za železnou oponu, se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován, zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho jak pozitivně tak negativně.
číst více
Je krásné letní odpoledne a já mám před sebou týden lenošení. Vzal jsem si dovolenou a rozhodl se, že ji celou projezdím na kole, protože aut mám za celý týden dost. Pracuji jako automechanik v místní opravně značkových vozů WV, Škoda a Mercedes. Bydlím na okraji města v rodinném domku sám, manželka se po rozvodu s dcerou odstěhovaly do krajského města. Na zahradě mám krásný zastřešený bazén a okolo pečlivě střihaný trávník.
číst více
Malá nehostinná kancelář vyšetřovatele působila od prvního pohledu studeným dojmem. U stropu se převalovaly chuchvalce cigaretového dýmu, úspěšně vzdorující líně se pohybujícím lopatkám stropního ventilátoru. Za oprýskaným stolem, pamatujícím určitě ještě období nadšeného ranného socialismu seděl robustní muž v šedivém saku a unaveným gestem si promnul dvoudenní strniště na tváři a upřel svoje šedé oči na ženu, nervózně poposedávající na rozviklané židli. Při jiné příležitosti by kapitán Vejvoda konstatoval, že je to na svých čtyřicet let velice přitažlivá žena.
číst více
Myslel sem že sem obyčejnej kluk který myslí jenom na to jak sbalit holku a poprvé zažít něco pořádnýho ohledně sexu. Avšak jedné noci se to změnilo a poznal sem že sem na kluky.
Tehdy mi bylo patnáct a za tři měsíce mi mělo bejt šestnáct. Měl sem hnědé vlasi asi tak 4 centimetry dlouhí, hnědé oči , střední a hubenou postavu.
číst více
První díl
Zklamání dalších dnů.
Další den jsem opět namísto rozvážení obědů, koupání a dovádění utíkal na půdu stodoly na seno kontrolovat co se děje dole ve stodole. Celou dobu jsem neviděl vůbec nic. Stejně tak dopadlo moje šmírování při fingovaných návštěvách kadibudkového WC. Všichni měli nějakou práci a já na rozdíl od toho abych pomohl, jsem se flákal po okolí a šmíroval.
číst více
Všichni čtyři jsme seděli na zemi, na koberci v obýváku a poslouchali jsme Evčino povídání. Když skončila, podívala se na nás a zeptala se nás, jestli si to necháme pro sebe, protože slíbila holkám, že to nikomu nepoví.
Všichni jsme ji ujistili, že si to necháme pro sebe, že se nemusí ničeho bát.
„No vidíš.“,
číst více
