Haló, mister Li-čang, jeden cocktail a láhev whisky do čísla pět. Mám je volné, není-liž pravda? " Těmito slovy pozdravil mladý muž tlustého Číňana, který se mu hluboce ukláněl.
„Yes, yes, máster Smith. Číslo pět je ti kdykoliv k dispozici! "
„Dobrá tatíku, dobrá. A koho mi pošleš zapálit dýmku rozkoše? " Číňan pokrčil rameny a sklonil hlavu, jakoby byl přesvědčen o své nesmazatelné vině.
číst více
Zdravím. Volám sa Jožo a chcel by som sa s vami podeliť o môj zážitok. Dlho som si na internetovej zoznamke hľadal nejakú babu na sex, pretože som bol panic a veľmi nadržaný. Lenže nebolo to veľmi jednoduché. Väčšinou aj ak bola nejaká ochotná, bola z veľkej diaľky. Jedného večera som ako som tak sedel za počítačom mi napadla (ani neviem ako) zvrátená myšlienka. Vo vyhľadávači som si našiel gay zoznamku a zaregistroval sa tam.
číst více
Bylo krásné letní sobotní ráno a já jsem přemýšlel, co budu celý den dělat. Zůstal jsem s o rok mladší sestrou sám doma, rodiče odjeli na víkend ke známým na Moravu. Je mi 17 let a studuji na gymnásiu. U snídaně mi sestra Milada řekla, že má domluveno na odpoledne s holkama místní koupaliště. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že se podívám, v jakém stavu mám svoje kolo, protože jsem na něm už dlouho nejel a pojedu se projet k nedalekým písníkům, kde bude určitě hodně dívčího masa a bude na co koukat.
číst více
Odpadla nám ve škole poslední hodina, a tak jdeme se sestrou dříve domů. Jsme dvojčata a chodíme do osmé třídy. Když jsme přišli k domu, tak vidíme, že před ním stojí tátovo auto. Podívali jsme se po sobě a potichu jsme vstoupili do haly. Zuli jsme si boty a pokračovali po schodech do patra, odkud se ozývaly neurčité zvuky. Když jsme vyšlapali schody, tak se zvuky ozývaly z ložnice rodičů.
číst více
Za siedmymi horami, za siedmymi dolami, za siedmymi riekami a za siedmymi horami, v malej dolinke sa nachádzal jeden malý domček. Bol starý a schátralý, drevená strecha už bola prederavená, no i tak tu bolo cítiť život. Laura zbehla dolu kopcom a zastavila niekoľko metrov pred drevenicou. Obzerala sa okolo seba - nikoho nevidela. Priblížila sa. Ešte bližšie. Kroky. Tiché pomalé kroky. Obzrela sa.
číst více
Bylo léto a byl jeden z letních parných dnů. Všichni se běželi schovat před sluncem, které nesnesitelně pálilo. Ten, kdo se neschoval někde na plovárně ve vodě, která byla beztak již teplá, snad ani neměl šanci. Tak, jako všichni ostatní, jsem se tedy i já hnal na přeplněnou plovárnu, v tom osudném parném dnu. Nikde jsem neměl šanci se schladit, tolik lidí jako ten den jsem snad ještě nikdy v životě neviděl. Všechny veřejné i neveřejné koupaliště byla úplně plná k prasknutí. Bylo málo hodin a slunce stále nemělo takovou sílu, ačkoli se to tak nejevilo.
číst více
Normalne nosila dziny (a jeji pozadi bylo vdecnym zdrojem obdivu cele muzske casti osazenstva podniku), dnes se vsak po praci chystala, na jak doufala, zajimavou schuzku a vzala si proto elegantni tmavou sukni a bilou halenku, ktera dala vyniknout jejim tmavym, lehce vlnitym vlasum. Jana ..
Kdyz se Jane konecne podarilo zaparkovat pred firmou kde pracovala, uvedomila si, ze ji ceka dalsi den "blbec", zase pozde a zrovna dneska ji ceka tolik prace! Dorazila do kancelare, pozdravila se s kolegyni Petrou a zhroutila se na svou zidli.
číst více
V pátek hned po ránu jsem se vypravil pomoci své švagrové,která večer volala,že jí zlobí v domě elektrika a že je sama doma.Vypravil jsem se pomoci i přesto,že
lektrice moc nerozumím.Nechtělo se mi ale žena mě nutila,že její setře musím nějak pomoci.Ona byla opravdu sama doma,jelikož švagr byl na druhé straně republiky v lázních.Když jsem přijel dali jsme si kávu a ona mi v rychlosti vysvětlila oč jde a nezapomněla dodat,že "on si vál šunky v lázních a já jsem tu na vše sama".
číst více
Byl pátek třináctého a já, skoro čtyřicetiletá, tlustá a nedávno přítelem opuštěná ženská jsem se rozhodla, že vyrazím do nástrah velkoměsta a ulovím někoho kdo mi bude ochoten zmrdat mou nešoustanou a stále nadrženou píču.
Mám velmi ráda vulgární mluvu a i můj přítel byl stejného ražení, vždy nás to děsně rajcovalo, a proto stále nemohu pochopit proč mne opustil. Usadila jsem se v jedné kavárně a vyhlížela " svou oběť ".
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
