Ve dvacátých letech našeho století se výprava německých archeologů dostala do jižní Ameriky, kde v brazilských pralesech objevila indiánský kmen Wanagů. Uprostřed jejich vesnice na skalnaté plošině stála velká dřevěná klec, v níž ležel nahý bílý muž. Ruce a nohy měl připoutané řetězem ke skále. Spolu s ním byly v kleci tři mladičké domorodé dívky.
číst více
Chystali jsme se s mým přítelem Maxem na večeři. Byla už jsem oblečená, učesaná, navoněná a čekala jsem jen, kdy se pro mě zastaví. Přišel přesně v osm. Vzala jsem si kabelku a mohli jsme vyrazit. On mě držel za ruku a povídali jsme si. Bylo to krásné. Chodili jsme spolu asi tři měsíce. Max byl pohledný kluk: krátké černé vlasy měl dnes vyjímečně učesané, na sobě měl košili a kalhoty, což byla po plandavých džínách velice neobvyklá změna.
číst více
Jsou to dva měsíce, co jsme se s Pánem poznali. Byl na mě hodný a zatím jsme si sedli.
Něco mi ale stále scházelo. Chtěla jsem být více a přísněji vychovávána, a když se ptal, jaké je mé přání, dostala jsem odvahu ho vyslovit. Srdíčko mi při tom zběsile tlouklo strachy i vzrušením. „Je ti jasné, že budeš dělat vše, co ti přikážu? I to, co je ti nepříjemné?“
číst více
Mojí největší slabinou jsou punčochové kalhoty. Potřeboval jsem si o tom s někým popovídat, a tak jsem začal brouzdat po internetu. Po delší době jsem konečně našel to co jsem hledal. Lidé se stejným zájmem jako já. Slovo dalo slovo, a tak jsem se dozvěděl o paní, která má pro tuto slabost pochopení.
Nejprve jsem jí psal o svých představách. Pevně uvězněný, celý oblečený do punčochových kalhot, včetně obličeje a těla. To tak dokonale, že se sám nebudu moci svléknout.
číst více
Jako malou holčičku mě unesli rodičům a prodali na východ do harému sultána Sahíba. Deset let mě tam učily starší konkubíny a eunuchové umění lásky. Stala jsem se otrokyní.
V den mých šestnácti si mě zavolat sultán do svých komnat. Celá jsem se chvěla strachy ale i očekáváním. Komnaty byly zdobené zlatem a drahými látkami.
číst více
Když jsem se vrátil z práce, tak manželka ještě nebyla doma. Byl jsem rád protože jsem byl večer před tím v hospodě a protáhl jsem příchod o celou hodinu.
Bylo mě jasné, že mne paní pěkně semele a tak její nepřítomnost dávala tušit dalším několika okamžikům klidu. No klid zmizel v okamžiku kdy jsem na kuchyňském stole vzal složený papír a zjistil jsem, že je určený pro mě . Začal jsem číst a bylo mě jasné, že bude zle.
číst více
Blanka, byla vyspělá čtyřicátnice s dvacetiletou dcerou kterou jsem si měl brát v brzké době za manželku. Byla rozvedená asi 16 let a žila jen se svoji dcerou v prostorném bytě, kde měla každá svůj pokoj.
Jako žena byla na svůj věk udržovaná blondýna s brýlemi, které ji ale velice k obličeji slušely.
Sportovní postava a prsa dobrá trojky velice pevné, které vzdorovaly zemské přitažlivosti. Její prsa byla zakončena nádhernými vystouplými bradavkami, které připomínali malé špuntíky. Dcera a má budoucí žena jí byla podobné. Ale až na ty bradavky. Prsa měla pěkně tvarované, ale bradavky nebyla takové.
číst více
Já už se tu snažim dost dlouho. Je na čase, abys pro naši domácnost taky trochu něco vydělala ty", řekla mi včera má nevlastní teta a mně se trochu zatočila hlava. S tetou žiju už od malička, moje matka mě nechtěla, otcem je buhví kdo. Měla jsem štěstí, že se mě ujala matčina nevlastní sestra, jinak bych skončila v děcáku.
číst více
Pravdivý příběh o tom co se může stát když submisivní muž miluje svojí švagrovou
Jsem třicetiletý muž atletické postavy z Jižních Čech a chtěl bych vám popsat svůj příběh. Můj problém je Dana - třicetiletá - opravdová dáma, se vším, co k tomu patří a co více - moje švagrová.
Tuto ženu miluji už hodně dlouho, vlastně od doby, co jsem se oženil a poprvé ji spatřil. Má černé, delší vlasy, nádhernou postavu a úplně fantastické nohy.
číst více
Utekla jsem zrovna z vesnice, kterou napadli vojáci. Kradou a ženy znásilňují. Bylo mi tehdy jen 17, proto mi maminka řekla ať uteču. Věděla, že se vojáci před mým věkem nezastaví.
Ještě jde slyšet křik a cinkání mečů, to se někteří muži snaží vojákům ubránit, když vbíhám do lesa. Jdu stále hloub a hloub, žene mě strach. Stále běžím, nevnímám bolest nohou, ani žízeň.
číst více
