Město bylo stále zahaleno kouřem a z právě dobytých příbytků se ozýval pláč týraných a mučených s vítězným křikem nájezdníků kmene Saída. Bayezid se nervózně rozhlédl kolem. Všechno bylo připraveno a zorganizováno k velkolepému aktu odplaty, přesto bylo potřeba doladit několik detailů, aby na scénu mohli přijít poražení vládcové města Genurg- velmož Silgurd, jeho žena Ginevra a dcery Valburga a Sinevra.
číst více
S širokým úsměvem se dívám do kalendáře. Prodloužený víkend – 4 dny volna jsou přede mnou a já je strávím na návštěvě u svého dlouholetého kamaráda Marka. Před necelým měsícem se přestěhoval od rodičů do podnájmu i se svým bráchou. Zapijeme jeho nové bydlení a já si hlavně odpočinu od práce. Věci už mám sbalené, zbývá jen vydržet do konce směny a hurá na vlak.
Cesta mi utekla rychle, i když trvala necelých 5 hodin. Vždycky mám sebou spoustu knížek a také tablet plný hudby. Cestování prostě miluju. číst více
Nějakou chvíli jsem se rozhodovala, zda svěřím svůj zážitek na papír, ale byl přeci jen tak silný, že jsem se k tomu dnes nakonec odhodlala. Musím ale začít asi o tři neděle zpátky.
Moje kamarádka Stáňa našla někde na netu pozvánku na ilegální technopárty. Když mi to sdělila a navrhla, abychom jeli spolu, docela se mi to hodilo. Můj kluk Milan, s kterým chodím už od osmičky byl zrovna s rodiči na dovolené v Turecku a já neměla co dělat.
číst více
Se čtyřicítkou na krku, se dvěma dětmi a starostmi o celý dům i rodinu už sex není tak významnou součástí mého života, jak to mu bývalo před lety. Nejen, že se “dvakrát, třikrát do týdne” potichoučku změnilo na “jednou, dvakrát za měsíc”, ale ani tohle číslo už dneska moc neodpovídá realitě. Není prostě už tolik příležitostí, času, ale přiznejme si to otevřeně, hlavně ani chuti.
číst více
Jmenuji se Karolína. Je mi 15 let a zrovna jsem nastoupila na střední uměleckou školu. Jsem velmi pyšná na svou štíhlou, sportovní postavu a tak doufám, že i přes mé problémy s učením budu moct zapůsobit na učitele díky mému krásně plochému bříšku, prsy velikosti 88C a blond vlasy. Velmi mě baví kreslení a doufám, že jednou budu velmi nadaná malířka. Po dvou měsících jsem byla velice frustrovaná z našeho učitele češtiny, protože nás neskutečně drtil.
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
První díl
Pokračování mé povídky, která nesla název MÁMA A JÁ 1. Znovu upozorňuji, že povídka je pravdivá, vše co si přečtete níže, se skutečně stalo.
Ráno když sem se vzbudil, máma už v posteli nebyla. Uběhly další pět minut, když v tom máma přišla a řekla: „vstávej, musím dát vyprat povlečení a peřiny“. Neřekl sem ani půl slova. Když sem se oblékal, viděl sem, že mám zaschlé sperma na sobě.
číst více
Svatba mého ovdovělého táty s Ivou proběhla jen za přítomnosti mojí ségry, jejího manžela, kteří oběma svatbu odsvědčili a mé maličkosti.
Po svatbě nás táta pozval na oběd, po kterém ségra se švárou odjížděli hned domů a já s tátou a s novou maminkou odjížděli do naší vilky. V té době mi ještě nebylo 18 a byl jsem ještě panic. Večer, když se táta s Ivou chystali prožívat „svatební noc“ zazvonil telefon a tátu odvolali do fabriky, neboť se tam stal nějaký malér.
číst více
Ahoj. Jmenuji se Tomáš, je mi čtrnáct. Měřím asi 185 centimetrů a vážím asi 95 kilo. Mám trochu delší hnědé vlasy a hnědé oči. Hraju basketbal a protože není kde se přes zimu připravovat, půjčili jsme si s kamarádem Petrem školní tělocvičnu. Byly čtyři hodiny a Petr se blížil k tělocvičně, u které jsem čekal. Navzájem jsme se pozdravili a šli jsme do šatny. Petr byl menší než já, měřil asi 170.
číst více
Za siedmymi horami, za siedmymi dolami, za siedmymi riekami a za siedmymi horami, v malej dolinke sa nachádzal jeden malý domček. Bol starý a schátralý, drevená strecha už bola prederavená, no i tak tu bolo cítiť život. Laura zbehla dolu kopcom a zastavila niekoľko metrov pred drevenicou. Obzerala sa okolo seba - nikoho nevidela. Priblížila sa. Ešte bližšie. Kroky. Tiché pomalé kroky. Obzrela sa.
číst více
