Někdy už mi ředitelování leze na mozek. Jakoby nestačily stížnosti rozlícených rodičů na učitele, kteří nepochopili génia jejich ratolesti – haha, ještě do toho donáší učitelský sbor jeden na druhého. Zasloužili by profackovat stejně tak, jak dělám s deváťákama. Na ty nic jiného než pádná ruka neplatí. Sice si z ní dělají stejně málo jako z planých řečí, ale aspoň se u toho člověk zbytečně nerozčiluje. Učitelky to s nimi nemají opravdu lehké. Nedivím se, že zejména některé méně zkušené kolegyně se po hodině, rovnající se očistci, strávené v devítce rozbrečí. Už i několik výpovědí jsem musel rozmlouvat.
Snad jediná, kdo si i v tomto ročníku dokáže sjednat pořádek je kolegyně Hrachová, pro mě tedy Vlasta – tykáme si, jsme stejný ročník. Upřímně řečeno, není se co divit, že udrží žáky v lati. Vlasta má totiž přirozenou autoritu a když spustí, tak jsem kolikrát v pozoru i já. Kromě autority Bůh Vlastu obdaroval i neskutečnými kozami. Obvykle používám jiné označení ženských vnadů, ale tohle se jinak než kozy nazvat nedá. Určitě nejméně čtverky ve spojení s její pevnou, v žádném případě však tlustou, postavou, působí fascinujícím dojmem. Sám mám problém, i po tolikaleté známosti, od nich odtrhnout oči. A Vlasta to moc dobře ví, ráda mě provokuje svými výstřihy. A aby stál v pozoru kolík v mých kalhotách, na to Vlasta nemusí vůbec nic říkat, stačí, když mi dá, jakoby omylem, nahlédnout. To se děje i několikrát denně. Někdy to jsou docela muka. Ale upozorňuji, že jsme spolu nikdy, až do jisté chvíle, nic neměli. Až na různé sexuální narážky a dvojsmysly, které spolu máme naopak permanentně.
Ale co neunikne zrakům mým, tím méně unikne zrakům žáků. Jsem přesvědčený, že klid v devítce dělají z padesáti procent právě tyhle dokonale pevné kozy. Mladí pánové na ně hledí s otevřenými ústy a nemají tudíž čas na blbosti. Že jim jistě značně hučí v jejich panických ocasech, o tom nemůže být pochyb.
Stala se ale jednou taková zvláštní věc. Mladý Filip Mrázek, jinak žák s výborným prospěchem, normální inteligentní kluk, začal mít najednou v dějepisu, předmětu, který vyučuje právě Vlasta, značné problémy. To nebylo samo sebou, protože takoví jako on napíší písemku nejhůř na trojku kdykoliv, aniž by mimo školu otevřeli učebnici. Teď to byly pětky jedna báseň.
Filip byl kliďas. Až moc. Když jsem mu domlouval, prakticky jsem z něj nedostal slovo. Už jsem se chystal zavolat rodičům, mým dobrým známým, když v tom vstoupila do ředitelny Vlasta. Najednou mi docvaklo, kde leží jádro pudla. Filip zčervenal, civěl na Vlastiny jemně se pohupující vnady a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Hormonální bouře jako vyšitá. Problém byl odhalen. Jak ho ale vyřešit?
Vyřešil se však rychle a rázně. Škoda, že nemůžu říct, že na tom mám nějakou zásluhu. Vlasta spustila zprudka, jak je jejím zvykem. „Zrovna tady o Filipovi jsem s tebou chtěla mluvit. Nevím, jak ho přinutit k učení.“ Zavolal jsem ji blíž k sobě a pošeptal jí, ať zbytečně neřve, podívá se pořádně na Filipa a pak ať mi řekne svůj názor. Přistoupila k němu a doslova se do něj zavrtala pohledem. Myslel jsem, že chudák omdlí.
Vrátila se ke mně. Než však zformulovala svůj soud, řekl jsem „jo, můžou za to ty tvoje nádherný kozy.“ Nikdy před tím jsem tak přímou pochvalu jejím vnadám nevyslovil. Ještě dobrých dvacet vteřin mi metala blesky do očí a pohybovala naprázdno rty. Pak se najednou odtrhla, jakoby došla definitivně k rozhodnutí, co nejlépe udělat. Sedla si na židli a nedbaje mé přítomnosti, pomalu si odložila blůzičku, rozepnula podprsenku a pokývnutím prstem vybídla Filipa, aby přistoupil blíž. Ten tak s pohledem upřeným na její prsa učinil. Když mu brala ruce a pokládala si je na světlou hebkou pokožku, sotva dýchal. Nevěřícně je hnětl, stále odvážněji do nich nořil prsty nebo je potěžkával. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet.
Nevěřícně jsem zíral, jak Vlasta tomu mladíkovi rozepíná poklopec a vyndává z něj pěkně rostlé, i když zatím ještě nedospělé, mužství. Mně samotnému při té podívané pták pěkně tekl. Vlasta si vložila Filipův ocas mezi kozy. Postřehl jsem záplavu vzrušení i v jejím pohledu, kterým doslova hltala mladíčkovu nadrženost. Ten zkusil pár nesmělých pohybů zadkem a když viděl, že jeho učitelka dál drží, několikrát slušně přirazil. Vzápětí své dějepisářce pokryl prsa a krk slušnou dávkou panické mrdky. V té chvíli jsem mu vážně záviděl.
Vlasta mlčky vrátila Filipův vystříkaný úd zpět do kalhot. Pak teprve promluvila. „Teď běž, nikomu ani slovo a doufám, že ti to pomůže víc se soustředit na učení.“ Filip celý rudý zmizel na chodbě. Sotva za ním zaklaply dveře, Vlasta na mě významně pohlédla. Mám pocit, že v té chvíli jsme oba byli stejně nadržení jako Filip ještě před pěti minutami. Vrhli jsme se na sebe a jako puberťáci ze sebe rvaly oblečení, poráželi židličky a shazovali papíry ze stolů. Šukali jsme jako posedlí. Vlastina chtivá kunda byla v jednom kuse pod palbou mých přírazů. Snad jen zázrakem a díky zakusování se jeden do druhého jsme nekřičeli jako blázni a neprozradili na sebe celou školu. Vlasta se během chvíle udělala dvakrát. Pak si mě přitiskla k sobě šeptala mi do ucha „taky mi chceš postříkat kozy, viď? Vem si je, ty můj nadrženej hřebečku. Vem!“
Hrubě jsem jí smýkl do svého křesla a ihned se čurákem zavrtal mezi její hebké melouny. Byly mírně zpocené, takže bezvadně klouzaly. Narážel jsem na ně stejně tvrdě a zběsile jako na Vlastin klín.
Ještě jsem stihl Vlastu vybídnout, ať otevře pusu. V tu chvíli už opouštěl mé péro první výstřik. Chrčel jsem blahem a zahrnoval svou kolegyni dalšími a dalšími přívaly semene. Nakonec měla nádherně sestříkaný nejen obličej s vypláznutým jazykem, ale, už podruhé, i celý krk a vršek koz. Zatlačením za hlavu jsem Vlastě pokynul, aby mi ho očistila. Bez jakýchkoliv protestů, naopak s velkou chutí, tak učinila.
Nikdy bych nevěřil, že se mi něco podobného může přihodit. Stále v koutku duše doufám, že to nebylo naposledy. Filip nadále, ostatně jako i my ostatní chlapi, dál obdivoval Vlastiny přednosti, ale přece jen mu ten zážitek pomohl uvolnit se a vrátit jeho prospěch do normálu.