Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
„To je skvělý, mohl byste mě svézt? Můj zájezd mě tu nechal a nemám se jak dostat zpátky do republiky.“ Zeptala jsem se s nadějí v hlase.
„A co za to dostanu, pusinko?“ Zeptal se oplzle. „Vykouříš mi ho? Taková cesta není zadarmo.“ Odpověděl s chlípným úsměvem. Hodila jsem po něm znechucený pohled a neobtěžovala se mu na to ani nic říct. Naštěstí další takový hulvát o mě nezavadil a po pár marných pokusech se na mě konečně usmálo štěstí. „Jasně, jedu přímo do Prahy. Potřebujete svézt?“ Nabídl se jeden starší, tlustší pán. Zdál se být slušný a působil na mě uklidňujícím dojmem.
„Ano, můj zájezd mě tu nechal a já se nemám jak dostat do republiky. Za odvoz Vám samozřejmě zaplatím, peníze mám.“ Řekla jsem spěšně.
„To není třeba, jel bych tam tak či tak. S tím si nedělejte starosti. Pojďte se mnou.“ Odvětil mile a zavedl mě ke svému náklaďáku.
Cesta utíkala celkem rychle, občas jsme prohodili pár slov. Byl to obyčejný muž s manželkou a dvěma dětmi, který se poctivou prací snažil uživit rodinu. Vyprávěl mi o svém životě, dětech, manželce a o místech, na které by se bez téhle práce nikdy nepodíval. Bylo vidět, že mu společník na cestách chybí.
Když jsme přijeli do Prahy, rozloučili jsme se a já se vydala na nádraží, kam měl můj autobus dorazit. Samozřejmě tam stál i s delegátkou, která vypadala, že se za chvilku nervově zhroutí. Jakmile mě ale spatřila, ohromně se jí ulevilo a hned mi běžela naproti.
„Strašně moc se omlouvám! Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát!“ Horečně se omlouvala a tvářila se hodně provinile. Ze mě veškerá zloba během cesty vyprchala, takže má reakce byla mírná, oproti mému plánovanému výstupu.
„Taky to nechápu a upřímně doufám, že se to už nikomu jinému kromě mě nestane, protože by tím reputace vaší cestovky dost utrpěla.“ Odpověděla jsem ostře.
„To určitě ne, podnikneme veškeré důležité kroky, abychom podobným situacím zabránili. Mluvila jsem s ředitelem naší cestovní kanceláře a ten trvá na tom, že se Vám osobně omluví a jako náhradu Vám vrátí 50% z ceny tohoto zájezdu.“ Řekla už klidnějším tónem delegátka.
No vida, ještě dostanu slevu za tuhle šílenou dovolenou, tomu říkám výhra, pomyslela jsem si hořce. Potom mě zavezla do kanceláře, kde se mi ředitel omluvil a teprve poté následovala cesta domů. Ještě to byl dobrý kus cesty, protože přímo v Praze jsem nebydlela
Doma jsem vytahala všechno z kufru a oblečení hodila do špinavého prádla. Při prohledávání kapes jsem ale našla nečekaný nález. Kus papíru s Diegovým jménem, číslem a e-mailem. Zamračila jsem se a chystala se papír vyhodit do koše, když zrovna začal vyzvánět mobil. Ten připoutal mou pozornost víc.
„No ahoj Lucko.“ Pozdravila jsem.
„Ahoj Mio, jaká byla dovolená? Jdeš zítra do práce? Mám pro tebe novinku!“ Chrlila na mě jednu informaci za druhou.
„Ano, zítra už jdu. Dovolená byla fajn. O co jde?“
„Tomu nebudeš věřit, ale ten hezoun z druhého patra teď pracuje na našem! Není to super? Alespoň se budeme moct kochat pohledem! Rozptýlení při práci občas není na škodu, co říkáš?“ Nadšeně řekla Lucka.
„Myslíš Viktora? Povýšili ho?“ Zeptala jsem se překvapeně.
„Přesně toho myslím! Hele, musím teď končit, zítra pokecáme! Zatím se měj.“
„Dobře, díky za info, ahoj.“ Položila jsem telefon. Viktor. Chlap, který u nás pracuje několik měsíců, a všechny ženské na něho letí. Svlékají ho pohledem, tiše vzdychají, když projde kolem a každá by dala, kdo ví co, aby se s nimi dal do řeči. Mně se také líbil, ale nešílela jsem z něj jako ostatní holky. No, měla jsem se alespoň na co těšit. Práce bylo to, co mě mohlo vrátit zpátky do starých kolejí.
Několik dní probíhalo v pohodě. Jako asistentce ředitele mi to šlo v práci pořád stejně – někdy na prd, někdy byly lepší dny. Jediné, co se změnilo, byla právě přítomnost Viktora. Z počátku jsem to nijak výrazně nepociťovala, protože mi nevěnoval sebemenší pozornost, ani se na mě nepodíval, ale zhruba po týdnu se situace změnila. Kdykoli jsme se potkali, nebo se jen minuli na chodbě, podíval se na mě. Vždycky to byly pohledy plné zájmu, zvědavosti, jakoby chtěl zjistit o mě víc. Situace se pořád stupňovala. Později se na mě vždycky letmo usmál, potkávali jsme se častěji. Měla jsem pocit, jako kdyby vyhledával moji přítomnost. Byla jsem z něho nervózní, ale i vzrušená. Neustále jsem na něj myslela. Při práci, nakupování, doma. Nejvíc večer před spaním. Viktor byl výstavní kus chlapa. Mohl by pracovat v kdejaké modelingové agentuře. Vysoký, vypracovaný, s černými rozcuchanými vlasy, husté
obočí, uhrančivý pohled, ostré rysy, smyslné rty, a když si nechával strniště na tváři, byl obzvlášť sexy. Jeho mužný hlas dostával kdejakou ženu do kolen. Nebylo divu, že po něm každá toužila. Takže bylo naprosto pochopitelné, že jsem z něj byla vedle i já, při všech těch jeho pohledech a úsměvech!
Jednoho večera, kdy jsem obzvlášť měla chuť na sex, jsem si začala představovat, jak u mých dveří zazvoní a já ho pustím dál. Jak si okamžitě sundá oblečení a začne mě líbat. Jak já poklekám a beru jeho mužství do úst. Kouřím mu ho a on roste do velkých rozměrů. Jak ze mě serve tu trochu oblečení, posadí mě do křesla, roztáhne mi nohy a zaboří jazyk do vlhké kundičky…
To už jsem ležela nahá v posteli, se zavřenýma očima a prsty se dráždila mezi nohama. Představovala jsem si, jak kmitá jazykem nahoru a dolů přes poštěváček a svými prsty tyto pohyby napodobovala. Rychle jsem přejížděla a tiše vzdychala.
Pak by mě vzal do náruče a odnesl na postel. Lehl by si na mě a pronikl svým tvrdým údem dovnitř. Zpočátku by přirážel lehce a poté by zrychloval…
Dva prsty pronikly do zvlhlé dírky a prozkoumávaly její hloubku. Začala jsem jimi přirážet a druhou rukou se chopila bradavky. Pokrčila jsem nohy a boky vycházela vstříc svým přirážejícím prstům. Sténání bylo hlasitější.
Šoustal by mě tvrdě a dělal dlouhé zásuny. Držela bych se jeho zad a prozkoumávala každý sval. Pak by ho vysunul a poplácal by mě s ním přes poštěváček…
Vyndala jsem prsty a dlaní se plácla přes kundičku. Byla jsem neuvěřitelně nadržená a chtěla jsem něco – cokoli – cítit uvnitř. Vstala jsem z postele, otřásla mnou zima, jak jsem byla nahá a zamířila ke skříni. Vytáhla jsem z ní průsvitné, umělé dildo s přísavkou. Rozměry mělo jako lehce nadprůměrný mužský penis. Nebyla to žádná velká zrůdnost. Připevnila jsem ho na zem před postel a navlhčila ho.
Poté by se Viktor natáhnul vedle mě a byla bych na řadě já. Nasedla bych na ztopořený úd a určovala si vlastní tempo…
Obkročmo jsem nasedla na dildo a přiblížila ho ke vstupu. Pomalu jsem zasouvala dovnitř mohutný žalud, až jsem dildo do sebe přijala úplně celé. Z úst mi vyšel vzrušený sten. Rukama jsem se zapřela o zem a zadečkem přirážela. Nabodávala jsem se na dildo a představovala si místo něj Viktorův ocas. Divoce jsem na něm jezdila a sténala.
Viktor by mě uchopil za prsa a mnul je. Tak jsem zavřela oči a rukama chytla ňadra. Nekompromisně jsem mačkala a dráždila bradavky a dál se šukala o umělý penis.
„Ano, ještě…“ Vyšlo mi z úst. Představa Viktora byla téměř reálná. Zrychlila jsem zuřivé, mlaskavé přírazy a prsty přesunula na poštěváček. Vyvrcholení se blížilo…
Jezdila jsem na dildu tak prudce, až jsem se bála, že ho přísavka neudrží. Stačila ale jen chvíle a já se zmítala rozkoší s hlasitým sténáním v přicházejícím orgasmu.
Na pár dní mi uspokojení stačilo, ale poté jsem znovu začala být z Viktora vzrušením bez sebe.
„Hele, promluvil na tebe vůbec?“ Zeptala se zvědavá Lucka, které nic neušlo.
„Ne, pořád se na mě jen dívá a usmívá se.“ Odpověděla jsem frustrovaně.
„Možná že se bojí oslovit ženu. Měla bys za ním zajít ty a pozdravit ho! Vždyť o nic nejde!“ Povzbuzovala mě kamarádka.
„No to víš, že jo! Nebuď blázen, on se s kdejakou ženskou nebaví! Mohlo by ho to odradit, prostě počkám.“ Zabručela jsem a šla odnést kafe šéfovi. Tentokrát, když jsem Viktora míjela, se na mě nepodíval. Byl zabraný do hovoru s kolegou.
„…zítra to jednání.“ Říkal zrovna ten druhý.
„Jo, potřebuju nový oblek, protože…“ Odpověděl Viktor svým sexy hlasem. Víc už jsem nezaslechla, právě jsem vstupovala do ředitelovy kanceláře.
„Díky, Mio.“ Nepřítomně odvětil ředitel a dál se věnoval svým povinnostem. Jak jsem se vracela tou samou chodbou za Luckou, neuniklo mi, že Viktor odešel.
„Stejně si myslím, že bys jeho pozornosti měla využít! Tak se alespoň oblékej trochu vyzývavěji, to nemůže uškodit, co říkáš?“ Nenechala mě na pokoji.
„Asi máš pravdu, tím snad nic nezkazím. Musím ale jít něco koupit, doma nic pořádného nemám. Půjdeš po práci se mnou?“
„Ah sorry, dneska nemůžu, už mám něco domluvenýho. Ale to zvládneš i beze mě!“ Povzbudivě na mě mrkla a vrátila se ke své práci.
Asi měla pravdu, stálo to za pokus. Vydala jsem se tedy v Praze do obchoďáku a hledala nějaké sexy oblečení. Zkoušela jsem upnutá trička, nějaké sukně a podobné věci. Pobíhala jsem tam snad dvě hodiny a pořád nic neměla. Během té doby se stala jedna podivná věc. Přišla mi sms od Jindry, mého expřítele. Zpráva byla krátká: „Jsem rád, že s tebou už nic nemám, jsi děvka.“ Udiveně jsem zůstala stát a přemýšlela, jestli ta zpráva byla opravdu pro mě nebo pro nějakou jinou holku. Neměla jsem ale v plánu to zjišťovat, bylo mi to jedno.Do kabinky jsem vzala poslední sukni, kterou jsem byla ochotná si zkusit, pak už jsem to chtěla zabalit a jít domů. Vzrušení za těch pár dní ve mně narostlo do alarmující výše a já ho nutně potřebovala uspokojit. Vlhké kalhotky toho byly dostatečným důkazem. Navlékla jsem si novou sukni a zrovna zapínala zip, když v tu chvíli se dveře kabinky otevřely a někdo vpadl dovnitř. Už jsem chtěla nadávat, co si ten dotyčný dovoluje, když jsem spatřila Viktora!
„Co…co ty tu děláš?!“ Vyjekla jsem překvapeně.
„Byl jsem vedle v obchodě s obleky a náhodou si všiml, že zacházíš sem do kabinky.“ Odpověděl naprosto klidně, a bez toho aniž bych stihla něco říct, mě přirazil ke zdi. Přitiskl se na mě svými rty a jazykem si prodral cestu dovnitř. Byla jsem ochromená jeho jednáním. Polibky jsem mu ale vstřícně oplácela. Vášnivě mě líbal a rozepínal si u toho kalhoty. Stáhl je i s trenýrkami do půlky stehen a penis mu okamžitě vystřelil vzhůru. Bezmyšlenkovitě jsem ho uchopila a začala honit. Viktor mi nadzvedl tričko i s podprsenkou a chopil se mých velkých prsou. Rty se přesunul k bradavce a zuřivě ji začal sát. Honila jsem mu ztopořený úd a uvědomila si, že není tak velký, jak jsem si ho představovala. I tak se ale neměl za co stydět.
Jazykem stále lízal, ale rukama mi vyhrnul sukni. Jednou odhrnul kalhotky a prsty druhé ruky zajel do mě. Bez přípravy.
„Ach, Viktore!“ Zasténala jsem a na chvilku znehybněla. Dvěma prsty do mě párkrát přirazil, pak přestal. Chytl mě za zadek, lehce mě nadzvedl a svým ocasem do mě jedním přírazem pronikl až na doraz a přirazil ke zdi. Tělem mi projela neuvěřitelná slast! Omotala jsem nohy kolem něj a chytla ho okolo krku. Začal mě šoustat a přitom mě líbal na rty. Zběsile do mě přirážel, vůbec mě nešetřil. Uspokojoval se a na mě nehleděl. Byl jako zvíře. Bral si mě v té kabince tak nekompromisně, jako bych mu patřila. Cítila jsem jeho tvrdý úd hluboko uvnitř a nemohla se toho pocitu nabažit. Vedle v kabince někdo byl a zkoušel si oblečení, i na druhé straně někdo právě vešel dovnitř.
„Ahhhh, nepřestávej!“ Zasténala jsem. Neustále ho do mě strkal a nehty mi zarýval do boků. Zuřivě mě na sebe narážel, aby ve mně byl až po kořen. Cítila jsem jeho horký dech na krku s každým jeho prudkým pohybem. Naskočila mi husí kůže. Celou mě zavalil svým svalnatým tělem a rytmicky si mě bral. Rukama jsem mu zajela pod košili a dotkla se svalnatých zad. Přitáhla jsem ho ještě víc k sobě a začala škrábat. Zasténání, které se linulo z jeho úst, připomínalo spíše spokojené zavrčení. Ještě přitvrdil a zrychlil tempo. Nedokázala jsem být potichu. Naklonila jsem se a vzrušením bez sebe mu vzdychala do ucha.
Náhle jsem ucítila, jak mu zacukalo v penisu. S přidušeným výkřikem do mě vyvrcholil a zaplavil mě mohutnou dávkou teplého semene.
„Jsi dobrá, Mio.“ Usmál se uznale, jakmile jeho orgasmus dozněl a pak se rychle oblékl. „Tak zatím…“ Řekl a opustil kabinku. Byla jsem absolutně v šoku. Nikdy se mnou nepromluvil a dneska mě rovnou ošuká. Ještě ke všemu mě tam nechal nadrženou a neuspokojenou…
Sukni jsem si nakonec koupila, jako památku. Doma jsem musela dokončit, co Viktor začal, jinak bych nebyla schopná usnout.
Další den jsem si tu sukni vzala na sebe. Chtěla jsem ho trochu vydráždit a dát mu najevo, že se mi to líbilo. Když mě spatřil, usmál se od ucha k uchu. Sebevědomí mi rychle stoupalo. K mému úžasu mě dokonce pozdravil.
„Ahoj Mio, pěkná sukně.“ Řekl koketně. Nikdo si toho ale nevšiml. Všichni byli udivení, že mě vůbec pozdravil.
„Ahoj, díky.“ Odpověděla jsem s úsměvem a dál si šla po své práci. Lucka ke mně po pár minutách přiběhla, celá nadšená.
„No pááááni, on tě pozdravil! To čumím! Jak je to možný, přihodilo se snad něco, o čem nevím?“ Vyzvídala okamžitě.
„Pšš, tiše! Povím ti to, ale ty mi stejně nebudeš věřit!“ Začala jsem a pověděla jí o včerejšku.
„Máš pravdu, to ti nevěřím!“ Rozesmála se Lucka.
„Fakt, nekecám! Proč bych si to vymýšlela?“ Bránila jsem se.
„Dělám si jen srandu, to víš, že ti to věřím, jsi moje nejlepší kamarádka přece!“ Usmála se smířlivě Lucka. Byla z toho skoro víc vedle než já. Během práce jsem měla dost času o všem přemýšlet, protože šéf toho pro změnu moc nechtěl. Sem tam jsem se potulovala po chodbách s nadějí, že se potkám s Viktorem. Několikrát se mi to podařilo. Buď jsem se na něj usmála, nebo na něj házela upřené pohledy a on mi je vracel. Jiskření mezi námi bylo tak do očí bijící, že si toho už někteří všimli. Byl to skvělý pocit. On byl nedobytný a já se stala tou, která ho zaujala.
Po jedné takové obchůzce jsem se vrátila zpět k sobě do kanceláře. Musela jsem vyřídit ještě nějaké papírování. Seděla jsem za stolem, zabraná do své práce, když se dveře, bez předchozího zaklepání, otevřely a znovu zavřely. Uslyšela jsem cvaknutí v zámku.
Vzhlédla jsem. Viktor se ani na vteřinu nezastavil a hned přistoupil k žaluziím. Kancelář byla částečně prosklená směrem na chodbu, ale kdykoli jsem si mohla zatáhnout. To právě dělal Viktor. Když nám zařídil soukromí, rázným krokem přišel ke mně. Sjela jsem ho pohledem a v kalhotách spatřila velkou bouli. Vytáhl mě ze židle a vysadil na stůl.„Ráda provokuješ, co?“ Řekl tiše a výhružně. Na odpověď nečekal, rovnou mi vyhrnul sukni a strhl kalhotky. Roztáhl mi nohy a zabořil se mezi ně jazykem.
„Ahhh!“ Vydechla jsem a zajela mu rukou do vlasů. Celým tělem mi projel elektrický výboj. Jeho horký jazyk prozkoumával důkladně mou kundičku. Vylízal mi jí celou. Přejížděl po jemné kůžičce, kmital špičkou na poštěváčku a zasouval celý jazyk dovnitř. Sténala jsem a povzbuzovala ho. Byl to tak neuvěřitelný pocit, uměl lízat dokonale.
To už se na chodbě shromáždilo několik lidí, včetně Lucky. Škvírami mezi žaluziemi pozorovali, co se dělo uvnitř mé kanceláře. To jsem samozřejmě v tu dobu vůbec nevěděla.
Viktor mě rázně postavil na zem a serval mi tričko s podprsenkou. Obnažená ňadra ihned uchopil a jazykem se ujal bradavky. Lízal jí, sál a kousal. Já se mezitím drala do jeho kalhot, abych vypustila na svobodu jeho utlačovanou chloubu. Byla jsem vzrušená a chtěla ji cítit v sobě. Viktorovo sebevědomí a troufalost mi imponovaly. Styl, jakým se mě dožadoval, ta dominantnost a chtíč…
Jakmile jsem mu stáhla kalhoty, na nic nečekal. Prudce mě k sobě otočil zády, roztáhl mi nohy od sebe a donutil mě zapřít se rukama o stůl. Popadl mě za vlasy, a jakmile do mě prudce jedním přírazem pronikl, zatáhl směrem k sobě. Vykřikla jsem rozkoší, bylo mi jedno, jestli to někdo uslyší. Druhou rukou mě držel za bok a tvrdě přirážel. Hlavu jsem měla zakloněnou a prsa se mi houpaly v rytmu jeho přírazů.
Pozorovatelé na chodbě měli na nás perfektní výhled z boku. Viděli, jak ze mě Viktor vyjíždí a znovu přiráží dovnitř. Kolik z nich si pak muselo jít vyhonit péro, to jsem nikdy nezjistila.
Viktor mě dál přitahoval za vlasy a prudkými zásuny mě šukal. Druhou rukou mě plácal přes zadek.
„Nešetři mě, přirážej!“ Sténala jsem v nadržené euforii. Poslechl a ještě víc zrychlil. Krátkými zběsilými přírazy si mě tvrdě bral a přerývaně vydechoval. Po chvíli zpomalil a dělal dlouhé zásuny. Vždycky vyjel téměř ven a pak prudce přirazil. Udělal to jen několikrát a poté mě už znovu nezaplnil. Škubl za moje vlasy, až jsem se zapotácela. Dalším pohybem mě donutil před něj pokleknout.
„Teď ukaž, co v tobě je.“ Pobídl mě. Vzala jsem tvrdý ocas do úst a vykouřila mu ho. Nepřestával mě přidržovat a tlačil mě na svůj úd. Pronikal mi až do krku, ale to mi nevadilo. Poslušně jsem mu ho sála.
„Ano, takhle se mi to líbí.“ Pochválil mě a přerývaně sténal. Pomohla jsem si i rukama a co nejzkušeněji mu ho vyhonila. Za odměnu mě po chvíli zaplavil proud jeho hustého, teplého semene. Chuť byla mírně nahořklá, ale dobrá. Byla to velká dávka, ale dala jsem si záležet, aby ani kapka nepřišla na zmar.
„Jsi fakt dobrá, určitě to někam dotáhneš, Mio.“ Řekl a pak si zase natáhl kalhoty a zamířil ke dveřím.
„Už zase mě tu chceš nechat neuspokojenou?!“ Vyčetla jsem mu. Neobtěžoval se odpovědět, jen se lehce koutkem úst pousmál, odemkl dveře a zmizel. Na chodbě se mezitím všichni rozutekli.
Po půl hodině vpadla za mnou do kanceláře Lucka. Řekla mi, že nás viděla, i kolik dalších lidí nás pozorovalo. Kdybych s Viktorem dosáhla orgasmu, možná bych se teď cítila trapně, ale jelikož jsem i nadále zůstávala vzrušená, moc velkou hlavu jsem si z toho nedělala. Myslela jsem na jiné věci. Vlastně… jen na Viktora. Měla jsem ho plnou hlavu, ani své tělo jsem nebyla schopná pořádně uklidnit. Lucka z toho byla celá vedle a bylo jasné, že už o příhodě ve zkušební kabince nemá sebemenších pochyb. Zůstala u mě až do konce pracovní doby.
Další pracovní den se dostavily následky mých činů. Byl to jeden z dnů, které mi nadobro změnily život. Hned ráno jsem na chodbách čelila pohoršeným pohledům a nikdo na mě nepromluvil, ani nepozdravil.
Tak už o mně s Viktorem vědí všichni, pomyslela jsem si a téměř tryskem vyrazila k sobě do kanceláře. Nevystrčila jsem nos ze dveří, ani šéf naštěstí nechtěl kafe.
Co teď budu dělat? Kde je vůbec Viktor? To zbaběle od všeho utekl, nebo co? Přemítala jsem a nevěděla, co dál. Ani Lucka za mnou nepřišla. Cítila jsem se hodně nepříjemně a nejistě. Po pár minutách začal na stole vyzvánět interní telefon.
„Mio, přijďte ke mně do kanceláře.“ Ozvalo se ze sluchátka.Ředitel. Nečekal ani na odpověď a hned telefon položil. Říkal mi sice Mio, ale stále udržoval profesionální odstup. Přesto jsem z toho měla špatný pocit. Sbalila jsem se a šla za ním.
„Dobrý den, co potřebujete?“ Zeptala jsem se hned ve dveřích.
„Pojďte dál a zavřete za sebou dveře.“ Vybídl mě. Zabouchla jsem a udělala pár kroků směrem do místnosti. Ředitel seděl za svým černým stolem v koženém křesle, s lokty opřenými o stůl. Dlaně semknul k sobě pod bradu a pak znovu promluvil.
„Budu s Vámi mluvit narovinu. Vím, co jste dělala v době své dovolené. Vím s kým i s kolika…“ Na chvilku se odmlčel a pak pokračoval: „Co jste ochotná udělat pro to, abych Vám Vaše chování toleroval?“ Zeptal se naprosto klidným, ale pevným tónem a dlaně přitom spustil před sebe na stůl. Díval se upřeně a v očích mu jiskřilo.
Polil mě ledový chlad a ztuhla mi krev v žilách. Bylo mi jasné, co po mně chce. Abych mu dělala asistentku se vším všudy. Ale jak se o tom všem sakra dozvěděl?! Vzbouřilo se ve mně několik pocitů najednou – zmatek, strach, vztek… Nebyla jsem schopná cokoli říct.
„Mio? Čekám na tvou odpověď.“ Přešel automaticky k tykání. Tím mě nastartoval.
„Pro Vás Michaela! A nemám Vám co říct!“ Vyprskla jsem rozhořčeně, otočila se a vyrazila pryč. Tohle si nenechám líbit. Nemusela jsem mu nic vysvětlovat!
„Jestli odejdeš… Už se ani nevracej.“ Řekl ledově, ještě než jsem vyšla ze dveří.
Ani na okamžik jsem se nezastavila…