Asi tak před rokem jsem šel s kamarádem na vstupní pohovor do jedné nejmenované firmy. Hned při vstupu mě uchvátila veselá a hravá atmosféra, která tam panovala. Hned vás napadne touha být součástí toho kolektivu. Korunu tomu nasadila ředitelka firmy, kterou když jsem spatřil, málem se mi podlomila kolena.
číst více
Tak si tak hovím ve vaně po náročném pracovním dnu a čekám, až přijde manžel také z práce, protože se už nemůžu dočkat na krásné milování. Dnes mě to už drží od rána a v práci jsem si to musela odskočit třikrát během dne udělat, jinak bych asi některého klienta byla schopna ojet. Najednou slyším bouchnout dveře v chodbě a srdce mi zaplesalo, protože to bylo znamení, že Dušan je už z práce doma.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Šli jsme jednou s přítelkyní na procházku, však to znáte, mladí, zamilovaní a děsně nadržení. Toulali jsme se po lese, předtím jsme si dali pivko v naší oblíbené hospůdce u lesa a teď to pivko chtělo zase ven. Jelikož jsme byli v lese, nebyl problém kde se vymočit, tudíž jsem jenom zalezl do křoví, jenže přítelkyně Monika šla se mnou. Říkal jsem, ať počká vedle a nekouká se, ale ona chtěla vidět, jak močím.
číst více
Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává.
číst více
Je sobota odpoledne a já si tak ležím na válendě a v krajkových kalhotkách si probírám již hodně zvlhlé závojíčky a přemýšlím, jak to dnes provedu abych někde chytla pořádného samce na šukání. Již od neděle jsem neměla ani kousek chlapa, natož pak celý ten kousek. Jsem už nadržatá jak stepní koza, když mě z toho probírání vyruší telefon. „Ahoj Aneto, co děláš, nechtěla bys jít večer na takovou menší párty? Mám tady na hotelu dva senza borce a byli by povolní něco přeříznout, co Ty na to?“
číst více
Seděl jsem za psacím stolem, koukal se na svou kolegyni Danu, která občas přešla po kanceláři a náhle jsem dostal obrovskou chuť, vylízat jí pekáč. Abych ji trošku přiblížil, nedávno oslavila čtyřicítku, její prsa jsou velká, možná až čtyřky, i v podprdě se táhnou dolů, velký zadek a mírný náznak svěšeného bříška. I přes její nepříliš vábnou figuru mně začal kolík tlačit na kalhoty. Bylo horko, mé kraťasy se nadouvaly a místností se šířil ostrý pach vniklý směsí našeho potu.
číst více
Mal som 17 rokov a bol som v detskom domove. Nemal som žiadnu priateľku a bol som panic.
Všetko sa to zmenilo jedného dňa keď prišla jedna slobodná 34 ročná mamička s tým, že si chce adoptovať chlapca ale už staršieho. Náhodou som mal ja to šťastie a vybrala si zrovna mňa. Bola veľmi pekná čiernovláska s asi trojkami prsiami, veľmi pekným zadočkom a nádhernými nohami.
číst více
Asi bych mě hned na začátku vysvětlit to slovo Večerka v nadpise. Nejedná se o prodejnu s non stop provozem, ani o romantické večerní kasárenské vytrubování. Mluvím o lidovém označení Večerní školy pro pracující. Na zmiňované VPŠ si doplňovali chybějící vzdělání studenti poněkud postarší. Byli ve věku od 20 do 40 let a ojediněle se vyskytli i starší. Po mnoha letech vyučování na strojírenském učilišti jsem byl přeložen na tuto školu a mohu říci, že k mé velké spokojenosti.
číst více
Do současné práce jsem nastoupil zhruba před dvěma roky, bylo mi tehdy 30, byl jsem svobodný, nezadaný, bez závazků. Nastoupil jsem do kanceláře, o kterou jsem se dělil jen s jednou spolupracovnicí, jmenovala se Pavla. Kancelář ředitele byla hned vedle, v budově byla ještě jedna kancelář, kde sídlila naše další kolegyně Jana, zbytek zabíraly sklady. Zástupce ředitele se svou asistentkou byli v naší pobočce v sousedním městě.
číst více
