Ty brďo, kdes vzala to pěkný tričko, to muselo stát pěkný prachy vykřikla Kristýna, když se u rybníka objevila stejně stará kamarádka Líba. Sama jsem si na něj vydělala, chlubila se Líba. Pojď k nám, naši nejsou doma, něco Ti ukážu zvala Líba svou kamarádku. Doma pustila kazetu, na které několik mlaďoučkých, sotva ochlupených holčiček kouřilo ocasy starým pánům, ty jim pak lízali malé pičky a nakonec je svými ztopořenými ocasy vyšukali a semenem postříkali jejich malá kůzlátka.
číst více
Bylo něco málo minut po půlnoci. Vracel jsem se z volejbalu, který jsme jako vždy zakončili v naší hospůdce a cloumal mnou vztek. Byl jsem domluven se svou přítelkyní Denisou, že půjdeme k ní, ale nakonec se vymluvila , že prý k nim přijela návštěva. Moc jsem jí nevěřil, protože mi dokonce odmítla u vchodu kam jsem jí doprovodil vykouřit péro, což jinak činila vždy ráda a s potěšením a podezíral jsem jí, že má zase jiného nabíječe.
číst více
Byl jsem na rekreaci s naším dětským domovem, já a mé dvě kolegyně, Martina a Mirka. Mirce je 34, má 2 děti a manžela, pěkné trojky a udržovanou postavu. Martina je hubeňoučká dvaadvacetiletá holka, co žije s přítelem. Já bydlím sám, protože ženský mě vždy jen využívaly, tak si jen občas někde vrznu. Celá rekreace nebyla nic moc. Děti zlobily jak mohly, a my toho měli opravdu dost. Poslední den odpoledne přijel autobus s paní ředitelkou, a děti odjely i s ní.
číst více
Jednoho dne jsme se s mou nejlepší kamarádkou domluvily,že si další týden zařídíme volno a užijeme si spolu celý den.Já připravím něco k jídlu,ona koupí láhev vína a budeme klábosit o chlapech,starostech a jiné holčičí věci. A já jí navrhla,ať vezme i foťák a uděláme si nějakou pěknou fotečku. Jsme totiž kámošky už několik let, ale nevím proč, společnou fotku nemáme. Volno jsme měly obě dvě ve středu, takže v 10 hodin ráno Jana přiběhla, bydlí kousek od nás, v jedné ruce flašku vína a v druhé foťák.
číst více
Už kolikrát jsem si říkala, po té, co mi umřela maminka, že snad taťkovi podržím sama, aby to jeho skvostný péro neplýtvalo semenem jen při honění. Že si ho taťka pravidelně každý večer honí, vím moc dobře, nejsem slepá a hlavně hluchá. Zvuky puštěného porna v paneláku prostě nepřeslechnete. No, ale je mi přece jen teprve čtrnáct a dělat to s taťkou je přece jen hloupost, ale stejně si to občas představuji, když si prstím svoji uzoučkou frndičku.
číst více
Ta známá pachuť laciného turka, vtírající se do chuťových pohárků, byla vždy účinnou metodou, jak své tělo přesvědčit, že se probudila do dalšího dne. Pohled z okna na zešedlé obrysy sídlištních budov, zahalených do smogového oparu, jí jen podpořil hořkost v ústech. Odvrátila se od melancholické scenérie a s lehkým úsměvem na rtech sáhla po krabičce cigaret.
číst více
Sešli jsme se v suterénu našeho paneláku, abychom projednali, kdo se letos ujme Mikuláše a s ním spojené nadílky pro děti. Přišli skoro ze všech partají celého domu. Měli jsme již léta sehranou partu, ale letos se soused, co dělal Mikuláše odstěhoval a také se odstěhovala rodina s andělem. Já jsem dělal asi po šest let čerta, a tak jsem zůstal sám.
číst více
V devatenácti jsem získal výhodnou brigádu na archeologickém nalezišti nedaleko Olomouce. Byl jsem rád, že si přivydělám a navíc to budou skvělé prázdniny.
Protože šlo o úmornou a časově náročnou práci, všichni jsme bydleli ve stanech a buňkách přímo na lokalitě. Vedoucí vykopávkových prací si z povinnosti udělal dovolenou a na týden si přivezl svou nejmladší dcerku.
číst více
Je streda, akurát dopršalo. Zaznelo posledné zvonenie oznamujúce koniec siedmej hodiny a ticho pred školou sa mení na hlučné mravenisko. Postupne vylietavajú žiaci a následne učitelia, zachvíľku sú všetci preč.
Všetci okrem jedného, pred školou sa zabudol jeden mladík, nevyzerá na študenta. Sleduje dvere a čaká.
číst více
Tenhle silvestrovský ples byl neskutečně otravný. Nevím ani, proč jsem na něj vůbec chodila…
Vlastně vím. Šla jsem jenom proto, že ten pan Úžasný, co mě na něj pozval, je už dlouho moje tajná láska a tajná vášeň. Znali jsme se kdysi, dlouho jsme se neviděli, potkali jsme se… příběh hodný červené knihovny, řekla bych. Zatím.
číst více
