Máme s klukama kapelku a občas si zahrajeme na nějakém koncertíku. Nejsme sice slavní jako Rolling Stones, ale i na nás občas nějaké publikum dojde. Samozřejmě hrajeme hlavně kvůli tomu, aby se nám líp balili holky. No, v balení jsme asi tak stejně úspěšní jako v hraní tzn. sem tam nějaký úspěch. Většinou hrajeme v menších klubech, což je fajn, ale ještě lepší je to na letních festivalech. Motá se tam spousta nádherných holek v oblečení, které by vzrušilo i mrtvýho. Mě teda určitě.
číst více
Po ukončení studia jsem nastoupil do zaměstnání v jedné firmě zabývající se produkcí softwaru. Pracoviště bylo jednoduše zařízené, každý měl vlastní stůl s počítačem. Na vhodných místech byli umístěny květiny, aby se nám tam dobře pracovalo. Připojil jsem se k práci týmu, který vedla Helena asi 30 let, černovláska, s krásnou postavou. Přišel jsem pracovat, tak jsem se nemohl moc rozptylovat. Po nějaké době a několika krátkých rozhovorech, které se běžně vedou jsme se trochu poznali.
číst více
Rozhodně se nehodila do takového prostředí. Její život musel být nesporně prodchnut nějakými vyššími ideály, vše v ní bylo nasměrováno někam do budoucnosti. Upínala se k nějaké představě, která ji dodávala sílu, aby byla tím, čím byla. Hned na počátku upoutala pozornost všech vlčáků v dílně. Pamatuji se, že byly dokonce uzavírány sázky, kdo ji dostane jako první.
číst více
Když se stal můj příběh chodila jsem už do 1.ročníku střední školy. Byla jsem v městském dětském parlamentu a v úzké spolupráci s městskými novinami. Zrovna skončila hokejová sezóna a já měla za úkol udělat rozhovor do našich novin s kapitánem mužstva. Byla a jsem velká fanynka našeho mužstva, takže mě tato zpráva nemálo potěšila. Jako správná fanynka jsem o něm věděla všechno.
číst více
Leželi vedle sebe již několikátou noc a přitom se vždy jen objímali. Markéta si už začínala myslet, ze Standu nikdy nedostane. Hrozně moc po něm toužila už několik měsíců a teď, když celá parta stanovala a na ní zbyl stan se Standou, si myslela, že se konečně dočká toho očekávaného milování. Byla to poslední noc na dovolené a ona to vážně moc chtěla, ale nedávala to najevo. Ani se Standou neflirtovala. Jako vždy se k němu otočila zády se slovy: "Dobrou noc". On ji zase objal. Lehl si za ní, jak už to několik nocí před tím udělal, ale dneska nějak nemohli usnout.
číst více
David Pospíšil se na chvíli odvrátil od monitoru počítače, promnul si unavené oči a zívl. Za dnešek už toho měl dost. Bylo po deváté a on stále seděl ve čtrnáctém patře kancelářské budovy a vymýšlel marketingové strategie pro nadcházející kvartál. Všichni jeho spolupracovníci už odešli a on měl pocit, že je v celé budově sám. Měl by toho pro dnešek nechat, stejně maká pro firmu nejvíc ze všech.
číst více
Když jsem se vrátil z práce, Marcelka už čekala s maminkou v ložnici. Obě už byly nahé a když slyšely, že jsem přišel, volaly na mě, abych si pospíšil, že se už nemohou dočkat. Musel jsem se nejdříve pořádně umýt a trochu se najíst, abych v nejlepším nedostal hlad. Obě holky se v ložnici různě pochichtávaly a něco si stále šuškaly.
číst více
Noví spolubydlící přijeli druhý den dopoledne, seznámili se s námi, představili se a matka s dcerou na nás oba udělaly vzrušující dojem. Tipli jsme si, že si sem obě přijely jen pořádně užít a zašukat si a mužskou část měly sebou jen pro posluhu. Tak jsme čekali, jak se to vše vyvine.
Manželka, Nina, asi 35 let, celkem výstavní kus, manžel, Igor, asi 45-50 let, pod pantoflem, dcera, Gita, celá matka, asi 17 let a syn, Laco, asi 14 let.
číst více
Bydlím s Pavlem, se kterým se znám již dva roky a naprosto si vyhovujeme. V posteli se nebojíme experimentovat a tak si naše večery a noci pěkně užíváme. Jednou za čas zatáhneme do naší postýlky návštěvu, takže jsme již zažili trojku i divokou čtyřku. Ale jednou mne můj Pavel dostal. „Prosím tě, co je ti,“ povídá Pavel jednou ráno. „Ale nic měla jsem takový nepříjemný sen,“ říkám, a protože před sebou nemáme tajnosti, tak jsem mu ho celý vyprávěla.
číst více
Jelikož otec byl v diplomatických službách, měnilo se místo pobytu naší rodiny dost často, když jsme jednoho léta stěhovali do jihoamerické Brazílie byl jsem natěšen na teplo, a koupání v moři. Bydleli jsme ve služební vile pár kroků od pláže, o nic jsme se nemuseli starat na všechno tam někdo byl, zahradník, kuchařka, správce, uklízečky, a také hospodyně krásného jména Laila, ta se starala o chod celé naší rodiny, hlavně aby nám něco nechybělo, byla to krásná štíhlá dívka, z očí ji šlehal jihoamerický temperament.
číst více
