Klára seděla na lehátku na balkoně a užívala si nádhernou horkou srpnovou noc. Bydlela skoro na samotě, jak říkala malé vesničce. Vždycky měla vztah k přírodě, a tady si jí mohla užívat dosyta. Zrovna teď držela v ruce sklenici s ledovým čajem a sledovala oblohu, na které se odehrávalo jedno z nejkrásnějších představení celého roku – meteoritický roj Perseid. Nebylo to jako sprchy hvězd, ale jednou za pár vteřin oblohu pročísla nádherná padající hvězda.
číst více
Ráno pospíchám na autobus, jedu za kamarádkou na Moravu, autobus je poloprázdný, sedám si dozadu, jsem na zadním sedadle úplně sama. Klimbám pospávám, nejsem zvyklá jezdit autobusem, ale auto je v servisu, a já jsem kamarádce slíbila že se tento víkend zastavím, najednou cítím jak se kolem mne někdo dere na volná místa, ani nezvedám hlavu a podřimuji dál, po chvíli cítím něčí ruku na stehně myslím že se mi to zdá, když ji ale cítím v rozkroku otvírám oči, a vidím dva kluky,
číst více
Doučování. Senior 68. Tak byl dnes takový den „blbec“jak se říká.Nic mi nevycházelo a ve škole to bylo už k nevydržení.Konečně jsem se dostala domů.Na stole jsem měla lístek,že rodiče odjeli do Prahy a vrátí se kolem 23 hod.tak abych si vzala něco k jídlu z lednice a nečekala na ně.Docela jsem to uvítala,protože nebudu muset aspoň nikomu odpovídat na různé otázky,co jsem dělala,co bylo ve škole a pod.Ve svých 16 letech jsem na to dnes neměla vůbec náladu.
číst více
Už několik dní si po netu píši s tajnou láskou z mé střední školy (jménem Luboš). Po dlouhém dohadování a hledáním termínu naší schůzky, kdy se konečně uvidíme a pokecáme osobně než jen před net. Nakonec sme každý ve svém diáři našli volný večer.Stalo se to zrovna včera. Okolo 20hodiny večer jsme se sešli na půli cesty od našich domů. Objali jsme se a na přivítanou si dali přátelskou pusu. Po prohození pár slov typu: jak se máš, co děláš jsme se vydali najít nějakou lavičku na kterou by jsme si sedli a mohli poklábosit.
číst více
Moje 20té narozeniny jsem oslavovala v nedalekém městečku v baru, v úzkém kruhu svých přátel. Bylo už hodně po půlnoci, když jsme se chystali na cestu domů. Při odchodu jsem potkala JEHO !! Představil se jako Marek, měl krásné hnědé oči a jemné udržované ruce. Proč popisuji zrovna ruce ? Podle rukou se pozná jaký muž je, zda na sebe dbá apod. Okouzlil mne. Rozloučila jsem se s přáteli a odešla s Markem ještě k jejich stolu.
číst více
U stolku v restauraci seděly Vendulka a Jitka a sdělovaly si týdenní zážitky z práce a ze svého osobního života. Při svém vyprávění ani nezaregistrovaly spotřebu vína, které postupem času vypily. Číšník, který je obsluhoval, mohl na nich oči nechat a pořád se pohyboval v jejich okolí, aby jim mohl splnit jakékoli přání.
číst více
Přijal jsem novou sekretářku. Za ta léta už jsem se vyléčil z nabírání prsatých blondýn oblékaných podle poslední módy. Sice většinou neodepřely, samozřejmě za patřičné navýšení prémií, poskytnout mi sexuální povyražení, ale práce obvykle nestála za nic. A aby firma šlapala i v době hospodářské recese, potřebuji k ruce někoho, kdo zastane práci rychle a bez chyby - vyřídit, zařídit, zavolat, odvolat atd.
číst více
Martina opatrně odemkla a tiše prošla předsíní. Táhlo už pomalu na půlnoc, takže máma byla na noční, ale z pokoje bylo slyšet televizi. Martina tam opatrně nakoukla - no jasně: telka si vysílala sama pro sebe a muž, "sledující" ji z rozestlaného gauče se randálem, linoucím se z obrazovky nedal ani v nejmenším rušit a spokojeně spal. Dívka se nad pochrupujícím otcem s převahou svých téměř sedmnácti let povýšeně ušklíbla a málem už zavřela dveře, když tu ji něco upoutalo.
číst více
„Nepůjdeš nahoru?“ zeptala se mě. Své překvapení jsem nemaskoval a možná i trošičku přihrál. Na rovinu, celý den, který jsme spolu trávili, jsem vázal právě k tomu, abych se s ní dostal někam, kde budeme sami. Nebudu lhát a vylíčím to v celé své nahotě. Je mi třiadvacet a studuji biologii, můj největší zájem tkví v bio-matematických modelech, ke kterým se snažím dostat za pomocí vedlejšího, intenzivního studia matematiky.
číst více
„Ty hele, půjdeš se mnou teda na tu poštu? Potřebuju si něco vyřídit." Přemlouval jsem svého spolužáka Vojtu.
„No moc se mně teda nechce, ale že to jseš ty..."
Z intru to bylo na poštu jen pár minut, takže se nechal lehce přesvědčit. Byli jsme na intru v malém městě, takže jsme měli všechno u ruky. Jediná nevýhoda bylo to, že často nebylo co dělat nebo kam jít.
číst více