Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Jednou jsem při nastupování do tramvaje pomáhal jedné mladé paní nebo slečně, která měla zlomenou nohu a s berlemi jí nešlo vydrápat se nahoru po schůdcích. Popadl jsem ji za ramena a nechal ji, aby se o mě opřela. Vděčně se na mě usmívala a dali jsme se do řeči. Zjistili jsme, že oba jedeme na konečnou, což bylo ještě dobrých dvacet minut. Povídalo se s ní moc příjemně, při smíchu se jí dělaly ve tvářích dolíčky a měla oříškově hnědé oči, ve kterých to vášnivě jiskřilo.
číst více
V tu sobotu ráno jsi mi zavolal na mobil a poprosil mě, abych Ti přišla otevřít. A přímo jsi mi nařídil, ať si hlavně na sebe neberu žádný spodní prádlo, ale jen tričko a kalhoty (!) - pěkně na holý tělo. To jsem zase zírala, co je to za povely. Haha. Zvonek. Otevřela jsem ti. Triko mi zářilo azurově modrou barvou, kalhoty bokovky mi seděly hodně nízko a byly celý pomačkaný. Vlasy jsem měla jen tak ledabyle svázaný do drdolu.
číst více
Po odchodu babičky jsme zůstali v domě sami. Seděli jsme kolem stolu jako zařezaný a koukali na sebe. Musím říct, že se chce sílu, k něčemu takovému se přiznat. Já jsem měl v jednom jasno. Já bych nedokázal nikomu říct o tom, jak jsem postupně vyzkoušel kundičky svých třech sester. A doufal jsem, že to zůstane jen mezi námi čtyřmi. Ale teď mi nebylo jasné, jak se bude situace dále vyvíjet.
číst více
Sousedka je fakt šťabajzna, nemůžu si pomoct. Už jsem si za těch pár měsíců, co bydlím v novém bytě, vypracoval takový rituál, kdy ji sleduji ráno, jak cupitá k autu - to mám ideální výhled na její kroutící se zadek, a pak i odpoledne kouknu, jak se vrací - to z prvního patra vidím přímo do výstřihu. Ježiš, já bych ji mrdal, říkám si vždy, když ji vidím. Kolik jí může být? 35? 40? Těžko říct, ale pečlivě udržovaná postava, dost výrazné líčení a oblečení se jinak než vyzývavé nazvat nedá, prostě kusanec ženské.
číst více
Noví spolubydlící přijeli druhý den dopoledne, seznámili se s námi, představili se a matka s dcerou na nás oba udělaly vzrušující dojem. Tipli jsme si, že si sem obě přijely jen pořádně užít a zašukat si a mužskou část měly sebou jen pro posluhu. Tak jsme čekali, jak se to vše vyvine.
Manželka, Nina, asi 35 let, celkem výstavní kus, manžel, Igor, asi 45-50 let, pod pantoflem, dcera, Gita, celá matka, asi 17 let a syn, Laco, asi 14 let.
číst více
Šla jsem jednou odpoledne z fitness centra. Nachází se ve sportovním centru našeho města. Jeho součástí je i fotbalové hřiště, kolem kterého jsem vždy musela projít. Zvědavě jsem vždy pokukovala po klucích a mé myšlenky byly přitom nesmírně vlhké. Představovala jsem si jaké by to bylo, kdyby mě nějaký urostlý kluk popadl a zatáhl někam, kde by mě divoce pomiloval.
číst více
Potom, co mi má exmanželka řekla, že je konec, musel jsem si hledat nové bydlení. Usoudil jsem, že bude rozumnější sehnat si spolubydlícího, než hledat si něco jen pro sebe. Byl jsem rád, protože hned první místo, které jsem sehnal, bylo prostorné a nájemné rozumné. Jakub, který tu bydlel se mnou, byl v mém věku a vypadal jako běžný chlapík. Rozuměli jsme si, ačkoli jsme se vzhledem k naší rozdílné pracovní době příliš neviděli. číst více
Ahoj. Jmenuju se Michal a je mi šestnáct, koneckonců stejně jako Teri Blitzen o které budu dnes vyprávět. Bydlím také v Říčanech. Teri Blitzen jsem už nějaký ten půlrok znal a tak když jsem zjistil, že se přistěhovala do bytu naproti nám, byl jsem blahem bez sebe. Náš panelák stojí nalepený na druhém, který má stejně postavená okna, takže je vidět přímo do toho druhého. Teri se přistěhovala, vybalila a bydlela.
číst více
Návrat z vojny pro mne byl dost stresující. Vyučený zámečník bez praxe neměl nikde šanci a tak po několikaměsíčním putování na Úřad práce a běhání po různých firmách jsem ač nerad zakotvil v jedné bezpečnostní agentuře. Ze začátku jsem byl jako „střídač“, což nebylo nic moc, ale později mne šéf přidělil do skupiny, která hlídala jedno ministerstvo. Docela mně udivilo, když jsem na své první noční zjistil, že v agentuře pracují docela pěkný baby.
číst více
