Byl parný červenec, pátek a ještě k tomu třináctého. Od rána se mi nedařilo a byla jsem ráda, když jsem kolem 18 hodiny vypadla z práce a ujížděla po strakonické silnici do své chalupy. Kousek za Prahou se objevil stopař. Nikdy jsem ještě nezastavila, ale tentokráte ano, ani jsem nevěděla proč. Byl to muž kolem třicítky, v obleku, s malým kufříkem a usedl vedle mne aniž by se zeptal kam mám namířeno.
číst více
Honil jsi mě po pokoji jako lačnej vlk a cítil jsi neskutečný vzrušení z tý praštěný honičky. Začínal jsi být čím dál nedočkavější, hlavou Ti projížděly sprostý představy, a Tvoje srdce tlouklo jako o závod. Sžíral Tě totiž sexuální hlad. Neskutečnej sexuální hlad. A navíc (!), odjakživa Tě fascinovalo to prostředí - prostorný podkrovní dvoupatrový pokoj s bílou zdí, lemovaný dřevěnými přírodními palubkami a po jedný straně masivními tesanými schody;
číst více
Po delší době jsme se se ženou zase pohádali. Většinou naše hádky vznikaly kvůli naprosté prkotině, nejinak tomu bylo i teď. Stačilo, aby jeden z nás byl trochu unavený z dlouhého dne v práci nebo prostě neměl náladu, to pak i ta sebenevinnější poznámka od toho druhého mohla zažehnout jiskru budoucího sváru. Tentokrát jsem za to mohl já, když jsem začal šaškovat a mlet něco o dámských účesech.
číst více
Moje šéfka je vážně kus, to se musí nechat. Kdybych mohl, tak ji z fleku ošukám. Ocas mi stojí snad vždycky, když ji vidím. Ty její kozy, dlouhý nohy i vlasy, minisukýnky, vysoký boty a hadříky zdůrazňující každou její křivku přímo křičí "pojď, vem si mě a pořádně mi to udělej!!!!" Jen ten její nepřístupný výraz schovaný za tlustými skly brýlí mě vždy odradí.
číst více
Moje vyprávění bude začínat asi jako klišé, když řeknu, že jsem závislá na sexu. Hodně lidí to říká a jsou mezi nimi i ženy, které to mají fakt rády, ale asi jsem ještě nikdy nepotkala ženskou, co by na všech možných formách tělesného uspokojování byla skutečně závislá. Připadám si jako zvíře, které nemůže svoje tělo vůbec ovládat, ale naopak tělo ovládá jeho mysl. Pořád. Pokaždé se snažím bránit se tomu, jenže to vůbec nepomáhá. Pokaždé podlehnu. Jsem jenom zvíře.
číst více
Dveře bouchly. Mam ji doma. Dvě těla splývají se v jedno. Snaží se co nejrychleji dostat k posteli. Splétají se a jdou uličkou. Schodí každý obraz pověšený na zdi. Touhou plný byt řinčí snahou na to rychle vlítnout. Pomalu ji spouštím na postel. Jazyk zabořený v jejích ústech. Svůdně se kroutí. Začíná rozepínat mou černou košili, stále líbajíc mě. Vzrušení dalo by se krájet. Svlékám halenku. Kousnu ji do rtu a pomalu sjiždím po jejím krásném krčku až na hruď.
číst více
U stolku v restauraci seděly Vendulka a Jitka a sdělovaly si týdenní zážitky z práce a ze svého osobního života. Při svém vyprávění ani nezaregistrovaly spotřebu vína, které postupem času vypily. Číšník, který je obsluhoval, mohl na nich oči nechat a pořád se pohyboval v jejich okolí, aby jim mohl splnit jakékoli přání.
číst více
V pátek jsem uvažoval co o víkendu podniknu až mě po dlouhém přemýšlení napadlo, že bych mohl zajet do Brna navštívit svou o dva roky mladší sestřenku Zuzanu, kterou jsem již poměrně dlouho neviděl. Oznámil jsem jí, že přijedu kolem 10 hod., načež jsem se dozvěděl, že právě v tu samou dobu jí začíná trénink a domů tudíž přijde později; ubezpečil jsem ji, že to nevadí, stejně jsem chtěl ještě navštívit známé z dob studií na jednom ostravském gymnáziu.
číst více
Oba stáli polonazí uprostřed kupéčka a čekali, zda to dotyčná na druhé straně dveří vzdá a přestane klepat. Byla však velice trpělivá. Zatímco mladíkovi probíhaly v hlavě nepříjemné myšlenky, že budou mít nějaké oplétačky s ženou za dveřmi, jeho společnice měla zcela jiné představy. Zkoušela si představit možnost, že by se jejich hrátky mohly odehrávat ve třech.
číst více
Přišlo to úplně náhle. Stejně jako moje rozhodnutí, že obětuji jeden den svého prázdninového volna k návštěvě města, kde jsem byl vlastně po celý rok. Pardubice. Město mých studií a zážitků. Plné slunce a letního vedra. Ovšem jen do chvíle, kdy se spustila strašná průtrž mračen. Zničehonic. A já jsem měl na sobě to nejlehčí, co jsem mohl najít. Už od rána bylo opravdu šílené vedro. Jenomže teď se mi to řádně vymstilo. Stál jsem na zastávce autobusu promoklý na kůži a vztekal se.
číst více
Celkem 45 hlasů