Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.
číst více
Už bylo skoro k půlnoci, a já jsem se díval na nějaký erotický film... "Dneska se budu muset zase udělat sám... "Ze zamyšlení mě najednou vytrhl telefon. "Sakra, kdo to zase otavuje!" řekl jsem si pro sebe a šoural se ho zvednout. "Hej ty mizero, kde se tak dluho flákáš?!" ozve se ze sluchátka. Když jsem ulyšel ten znáný hlas, cosi se ve mně zlomilo a pokorně jsem odpověděl: "Co si dnes budete přát má paní?" "Ať jseš u mě do 10 minut, nebo uvidíš!" a zavěsila.
číst více
Jednou, bylo to někdy za mých mladších let, jsem měl možnost dozvědět se neuvěřitelnou příhodu. Bylo to někdy na podzim, kolem roku 1935, kdy vše vzkvétalo a v naší republice se také dost rozmáhalo obchodování s prostitucí, ale to zase moc odbočuju. Takže, jednou jsem takhle po nočním flámu, seděl už nad ránem v jedné malé, ale útulné hospůdce, kde nás moc nebylo.
číst více
Zabořil jsem se pohodlně do měkkého sedadla a zkoumavým okem jsem si prohlédl řidičku. Byla to vysoká, štíhlá žena, asi čtyřicetiletá, její rovné dlouhé černé vlasy už prokvétaly šedivými prameny. Pod tmavomodrým bavlněným tričkem neměla zřejmě nic, ani nebyl důvod, uchechtl jsem se v duchu pobaveně. Jestli měla nějaká prsa, tak to byly maximálně jedničky. Tričko volně splývalo přes černé elasťáky, ovšem kvalitu těchto partií jsem nemohl náležitě vychutnat...
číst více
Dnes jdu konečně po pár týdnech polehávání a rehabilitace domů. Noha už je v pořádku, normálně chodím a nemůžu se dočkat.
Nemocnice zrovna není místo, kde bych chtěl trávit své mládí a příště si budu muset dát při lyžování větší pozor. Ve dvaceti letech je pořád co dělat. Ještě jedno vyšetření a pak hurá domů.
číst více
Konečně jsem se vrátila ze své třídenní služební cesty. Byla jsem příšerně nadržená, už jsem se jenom těšila, až uvidím svého malého subíka. Přijela jsem okolo osmé hodiny večer. Všechno bylo připravené přesně tak, jak jsem čekala a jak jsem si přála. Všechno bylo uklizené, večeře byla na stole a bílé vínko bylo správně vychlazené, bylo v kbelíku s ledem, a když jsem na víno sáhla, mělo teplotu asi okolo 4OC. Tady si chtěl někdo udělat velké plus.
číst více
Na pátek jsme naplánovali s pár přáteli diskotéku. Všichni souhlasili a byli nadšení, ale když jsem se s přítelkyní dostavil na místo srazu, byla tam jen Lucka, přítelčina kolegyně z práce a v mobilu hromada SMSsek od ostatních, že nepřijdou, nebo snad možná přijdou později. No co se dá dělat, půjdeme se bavit ve třech.
číst více
Bylo půl třetí ráno. Jana si nervózně popotáhla kabelku a přidala do kroku, všimla si, že jí pomalu sleduje velké černé auto. Večírek, sraz třídy po patnácti letech, se vydařil, s bývalými spolužáky se hezky povídalo, víno chutnalo náramně a tak se stalo, že Jana měla trochu špičku. Proto také v dobrém rozmaru odmítla doprovod z vinárny - má to přece jenom kousek.
číst více
Otvírám masivní dřevěné dveře půjčené chaty a vcházíme do malé předsíňky a poté do klasicky zařízené velké kuchyně a zároveň obývacího pokoje. Vše stylově dokonalé, každičká maličkost zapadá a na tvém pohledu je poznat, že se ti tu líbí. Necháváme tašky dole a vydáváme se prozkoumat podkroví, kde se nachází velká ložnice, které dominuje nízké letiště pokryté, stejně jako podlaha, kožešinami.
číst více
Nějakou chvíli jsem se rozhodovala, zda svěřím svůj zážitek na papír, ale byl přeci jen tak silný, že jsem se k tomu dnes nakonec odhodlala. Musím ale začít asi o tři neděle zpátky.
Moje kamarádka Stáňa našla někde na netu pozvánku na ilegální technopárty. Když mi to sdělila a navrhla, abychom jeli spolu, docela se mi to hodilo. Můj kluk Milan, s kterým chodím už od osmičky byl zrovna s rodiči na dovolené v Turecku a já neměla co dělat.
číst více
