Když jsme s Katkou vyjížděli, svítilo ještě sluníčko. Teď však jsme se ve svižném tempu řítili po úzké cestičce podél řeky domů před blížící se bouřkou. Vlevo sráz dolů vpravo stoupák nahoru a všude stromy. Katka najednou brzdí, pokládá kolo a sundává až pod kolena cyklistické kalhoty. Je naostro. Zlatavá voda stříká proudem, ještě než dřepne. S velkou úlevou oddechuje.
číst více
Byli jsme tři, já Michal, o rok mladší Klárka a o další rok mladší Jituška. Měli jsme prima rodiče, před kterými jsme se nemuseli nikdy stydět a ani oni se nestyděli před námi. Často se proto stávalo, že jsme od malička po domě běhali nazí a tak nám to ani nepřišlo. I rodiče před námi neskrývali svoji nahotu a tak nám to připadalo celkem normální. Je jasné, že my děti jsme se tajně vzájemně prohlížely, protože obě mé sestřičky zajímal můj pindík, jakož i mě se už od malička líbily jejich frndičky.
číst více
Dnes som prišiel domov zo školy unavený a unudený ,to asi s toho tepla.Som skutočne rád že už začínajú letné prázdniny. Pre 17..ročného chalana ako som ja je to vykúpenie ..pri tomto ma hneď napadlo že sa dnes hodím do bazéna a nič iné nebudem robiť :) .Už som bol v plavkách keď vidím že bazén je už zabratý mojou staršou sestrou a našou sesternicou .
číst více
Aika moče nikdy předtím neviděla. Nyní ale s karavanou zastavili na pláži a čekali, až je dřevěné čluny přepraví na loď. Oriana, její nová paní, totiž nebyla nikým jiným než vdovou po pirátovi, který nahromadil tak obrovské bohatsví, že vládl doslova ostrovní říši. Když pak zmizela manželova loď na jedné z nebezpečných výprav, Oriana se hbitě ujala vlády, popravila několik manželových přátel a začala si užívat. Koráb je přepravil na hlavní z ostrově přímo k nádhernému paláci na pobřeží.
číst více
Zvedl jsem mobil, volal Jarda, jestli se může zastavit na rychlovku. Souhlasil jsem. Půl hodiny trvalo, než dorazil. Omlouval se, že se zdržel, ale že byl hrozný provoz. Tím pádem rychlovka musela být ještě rychlejší. Šel rovnou do koupelny, aby se opláchl, ale k tomu jsem mu nedal šanci. Když měl kalhoty u kolen, přistoupil jsem a rychlým tahem jsem mu stáhl slipy. „Ještě ne, musím se osprchovat až pak“. Ke sprše jsem mu ale nechtěl dát příležitost.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
číst více
První díl
Pokračování mé povídky, která nesla název MÁMA A JÁ 1. Znovu upozorňuji, že povídka je pravdivá, vše co si přečtete níže, se skutečně stalo.
Ráno když sem se vzbudil, máma už v posteli nebyla. Uběhly další pět minut, když v tom máma přišla a řekla: „vstávej, musím dát vyprat povlečení a peřiny“. Neřekl sem ani půl slova. Když sem se oblékal, viděl sem, že mám zaschlé sperma na sobě.
číst více
Probudil mě celkem silný orgasmus. Manžel na mě nemá poslední dobou moc času, ale jinde to už ve svých 40 hledat nechci, tak se stává celkem běžně, že alespoň jednou týdně dostanu orgasmus samovolně ze spaní. Prostě se jen pousměju, když dávám ráno prát flíček na kalhotkách, a to je vše. Tentokrát je to ale jiné. Poprvé je to tak silné, že mě to až vzbudilo.
číst více
Den začal uplně normálně..
Když jsem se vzbudila tak jsem byla jako vždycky sama v posteli.. sama snídala.. a vydala se do práce..
Byl to den jako každý jiný, ale byl zvláštní tím, že jsem byla v nějak moc dobré náladě.
V práci se mi až nezvykle dařilo, měli o mě víc zájem muži venku.
Bylo mi 19 let, pracovala jsem v jedné restauraci jako servírka.
Přicházela jsem domů okolo 17:00 a první co jsem udělala bylo zapnutí noťasu a chystání večeře.
číst více
Znáte to, jste unavení po celém tom náročném dni a už se vidíte doma v posteli s hrnkem kafe a vším tím okolo. Já to zažívám každý den a prioritou je, se dostat co nejrychleji domů. Tento příběh se mi stal asi před pěti lety.
Den utíkal jako každý jiný, bohužel můj šef má v oblibě zdržovat lidi po pracovní době, a tak mi ujel poslední autobus domů. Nezbývalo mi nic jiného, než jít 10km domů pěšky. Bylo už dost pozdě, tak jsem neváhala, do uší si pustila sluchátka s hudbou a dala se na cestu.
číst více
