Vaše erotické povídky

Bolest je ještě horší než si uměla představit. Každá další rána je ještě horší. Bolestí nekřičí, ale řve! Lomcuje jí vztek, ponížení i strašná bolest na zadečku. Je ráda, že má výprask za sebou. Jenže omyl. „Couro, ty nevíš, že když se tvůj pán namáhá s tvým výpraskem, tak je tvá povinnost si rány nahlas počítat a za každou poníženě poděkovat?“ Dívá se, jako by mu nerozuměla nebo neslyšela, co právě říkal.

číst více

Před pár dny jsem si to po ránu vykračoval po jedné z hlavních tříd v Praze-Dejvicích, když vtom můj pohled spočinul na botách. Nebyly nijak vyjímečné, takové bílé, na docela vysokém podpadku, trošku vyšší, než bývají lodičky, ale na polovinu prosince asi dost nízké. Nebyly to žádné plesové boty, byly to obyčejné boty, jakých bych si na třiceti až čtyřicetileté ženě na ulici ani nevšimnul.

číst více

A zase to ráno! Zase musím stávat do práce. To by byly mé první myslšnky po ráno. Ale jelikož mě práce baví a je mým koníčkem, nedělalo mi prblémy se jít umýt a připravit do práce. Stál jsem na trmvajové zastávce a čekal jsem do jejího příjezdu. Během několika tramvaj přijela a já nastoupil, sedl si na své oblíbené místo a už jsem přemýšleel, co v ten den budu mute udělat. Jen co jsem dojeli na další zastávku, jsem si všiml postávajícího černocha v druhé půlce tramvaje. Chvilku jsem si prohlížel.

číst více

Jednou, je to už nějaký rok, jsem šel se svojí manželkou Lenkou do kina. Vyšli jsme dřív s tím, že si dáme ještě něco k jídlu. Když jsme přišli před kino, byla tam fronta na lístky. Mělo mě to na napadnou, že na Statečné srdce půjde tolik lidí. Postavil jsem se do fronty a Lenku jsem poslal koupit čínu a zabrat stolek. Jak si tak znuděně stojím ve frontě, která pomalu postupovala, náhle mě někdo štípne zezadu do zadku. Otočím se a za mnou stojí nějaký chlap a divně na mě zírá. Už se chci do něj verbálně pustit s dodáním siláckých vulgarismů, když za ním vykoukne smějící se tvář Mercely. „Ahoj Petře, taky jdeš do kina, už jsme se dlouho neviděli „. S radostí jsem jí pozdravil a přešel jsem do řady k ní. Řekl jsem jí, že jsem tady se svojí manželkou a ukázal směrem ke stolku, kde se již Lenka cpala. Marcela se na ní zadíval a řekla, že jí zná od vidění a že jí s ní musím určitě seznámit. Chvíli jsme jen tak kecali, vzpomínali na staré časy, kdy jsme spolu ještě chodili, posouvali se ve frontě, když k Marcele přistoupil nějaký kluk a začali se vášnivě líbat. Když skončili, tak Marcela řekla, že je to její kluk Jirka a on se na mě otočil. “ Čau, ahoj,“ řekli jsme si, podali si ruce a Jirka řekl Marcele, že mi se známe z učňáku, jen s tím, že on chodil do jiné třídy. Dal jí pusu a odešel.

číst více

Dovolte my, abych se Vám ze začátku celého příběhu (románu) představil. Jmenuji se hrabě Maxmilián Ludvík IV. a jsem jediným a prvorozeným synem hraběte Ludvíka III. Moje sestra se jmenuje hraběnka Rosalinda, ale zkráceně jí říkáme Rosa. Můj životní příběh se začal psát v roce 2005. Narodil jsem se za sněhové bouře kdesi v srdci Paříže. Z mého dětského světa jsi nepamatuji ani ň, no nedivte se, když jsem byl ještě malé mimino. Ale pamatuji jsi, na svou první zkušenost, která odstartovala celý můj život.

číst více

Všechny cesty jednou končí a i nám se nachýlil čas našeho odjezdu do naší malé Evropy. Autobusem jsme se dostali na letiště a odtud během několika hodin jsme stály na Pařížském letišti a ještě dříve jsme byli v našem bytě, jenže už jsme nebyli docela dost dlouho u rodičů a tak jsme si dali na chvíli pauzu a vyrazili, každý sám za svými rodiči. Důvodem nebyl jen stesk, ale také to, že jsme měli narozeniny a já jsem měl své první kulaté 15 narozeniny. To je věk, když se z chlapce stane muž.

číst více

Třikrát týdně chodím do posilovny vylepšit své tělo, vždy chodím dopoledne, ale dnešní shon, a nabitý program posunul návštěvu fitka až na večer. Zabrán do cvičení jsem si ani nevšiml že se blíží konec otvírací doby, až mne na to musela upozornit cvičitelka Míša, ještě jsem docvičil sérii cviků, sbalil věci, a šel do sprch, zjišťuji že jsem už poslední, že tady nikdo není, rychle svlékám propocené triko, a tepláky, slipy odhalují mé tělo v plné kráse,

číst více

Ten den se mi nic nedařilo. Do kanceláře jsem přišel pozdě a navíc si mě šéf zavolal na kobereček kvůli nějakému projektu pro velkou zahraniční firmu. Odevzdal jsem ho den po termínu a on tam na mě hulákal nejméně půl hodiny. Až mě z toho začala bolet hlava. Sklesle jsem se došoural zpět k počítači a snažil se nevnímat soucitné pohledy všech kolegů. Určitě dychtivě poslouchali za dveřmi. Vytrpěl jsem si celou pracovní dobu, neudělal skoro nic, ani na oběd nešel, jenom jsem toužil po prášku na bolest hlavy.

číst více

Čekání na opraváře může být značně zdlouhavé a únavné. Venku svítilo sluníčko a já se rozvaloval v posteli. Jsem milovníkem volnosti těla a proto obvykle spím nahý. Ani během dne nejsem zvyklý se moc oblékat. Mým nejoblíbenějším oděvem bývá pouhé tričko nebo nátělník, jinak už nic. Tehdy jsem měl na sobě pouze nátělník a slastně jsem se protahoval na lůžku.

číst více

S širokým úsměvem se dívám do kalendáře. Prodloužený víkend – 4 dny volna jsou přede mnou a já je strávím na návštěvě u svého dlouholetého kamaráda Marka. Před necelým měsícem se přestěhoval od rodičů do podnájmu i se svým bráchou. Zapijeme jeho nové bydlení a já si hlavně odpočinu od práce. Věci už mám sbalené, zbývá jen vydržet do konce směny a hurá na vlak.

číst více