Síla myšlenky, část 4.
XI.
Sousedská návštěva
Moje úvahy přerušil zvonek u dveří. Před nimi stála Adélka a musím uznat, že se udělala neskutečně krásná. Dráždivá vůně to jen podtrhla.
„Tak pojď dál, už tě čekáme,“ ustoupil jsem stranou, aby mohla projít. I když myslím, že předsíň je dost široká, přesto se o mě laškovně otřela a rukou jakoby omylem přejela přes můj rozkrok. Z výrazu její tváře bylo vidět, že test dopadl dobře.
Aby taky ne, ptáka jsem měl skoro v pozoru a přes látku šortek to muselo být i vidět.
Po proplutí předsíně se Adélka šla přivítat s Kamilou. Při pohledu na její zadeček, schovaný pod bílou, obtaženou sukýnkou, jsem usoudil, že má pod ní maximálně maličká, hodně vysoká tanga, ale s největší pravděpodobností nic. Později jsem zjistil, že ‚b‘ bylo správně.
Při pohledu na Kamilu se trochu zarazila. „Teda Kamčo, tys nějak omládla. To muselo asi stát dost peněz v nějakém luxusním salónu krásy, co?“„No to víš, zadarmo to nebylo,“ přistoupila Kamila na Adélčinu hru. „Ale koukám, že tys na sobě taky nešetřila.“
„Máš pravdu, ale jednou za čas… udělala bych to i častěji, ale nějak není pro koho,“ dodala se smutným úsměvem.
„Copak, Milan už se zase toulá?“
„Zase, ale tentokrát už má smůlu. Nechala jsem vyměnit zámky a kufry mu poslala k „mamince“. Mělas slyšet ten telefonát od ní. Musela jsem jí utnout v půlce slova, ježibaba jedna. Ale co, nebudeme si kazit večer, ne? Na, otevři to,“ a podávala mi lahev dost dobrého vína, „ať je trošku veselo v domečku.“
Poslušně jsem odklusal do kuchyně pro vývrtku a skleničky. Když jsem se vrátil, našel jsem obě samičky v družném hovoru. Nalil jsem víno a připili jsme si na hezký večer.
Po chvilce povídání o všem a o ničem se Adélka na chvilku odmlčela a pak se otočila ke Kamile. „Víš, Kamčo, měla bych ti asi něco říct,“ začala opatrně.
Kamila se usmála: „Jestli se mi chceš po letech přiznat, že ses vyspala s Františkem, tak to už vím. Sám mi to řekl. A taky tě můžu ujistit, že mi to ani v nejmenším nevadí. Stejně jako Františkovi nebude vadit, že se s tebou pomiluju já,“ dodala sladce, „viď, Františku,“ a usmála se na mě.
„Samozřejmě že ne, miláčku,“ pronesl jsem stejně sladce a měl jsem co dělat, abych nevyprsknul smíchy při pohledu na Adélčin šokovaný výraz. Takhle rychlý průběh asi neočekávala.
Ale to už si Kamila přisedla blíž k ní a lehce ji začala hladit po stehně. Ještě chvilku nechápavě zírala, ale když Kamilina ruka začala zajíždět pod lem sukýnky, na tváři se jí objevil spokojený úsměv.
„Teda, trošku jste mi vyrazili dech, vy dva, ale něco jsem tušila, už když jste mě pozvali. Ale stejně mě to maličko vyvedlo z míry… No, ale myslím, že už jsem to překonala,“ a při těch slovech se pohodlně opřela, povytáhla sukýnku po stehnech výš a mírně roztáhla nožky. Kamila to pochopila jako výzvu a zajela rukou do těch správných míst. V tu chvíli se blaženě usmála: „Taky ses neobtěžovala s kalhotkama. Pravda, stejně by nás jen zdržovaly.“
Vstala z pohovky a jedním tahem si přetáhla šaty přes hlavu a stála tak před Adélkou úplně nahá. Ta stihla jen vydechnout: „To je nádhera…“
Ale to už se nad ní Kamila skláněla a hbitě jí začala rozepínat knoflíčky halenky a přitom jí jazykem přejela po tváři. Adélka jen blaženě přivřela oči a ještě víc roztáhla nohy. Kamila jednou rukou dokončila rozepínání halenky a prstík druhé ruky snadno vklouznul do Adélčiny kundičky.
Ozvala se série vzdechů a to už jsem nevydržel a šortky letěly do kouta. Přistoupil jsem ke Kamile a první co mě zaujalo, byla růžička její prdelky. Nikdy jsme to před tím nezkoušeli, ale… Mírně jsem zatlačil čůrákem na anální dírku. Kamila se na chvilku zarazila, ale pak pootočila hlavu a jen špitla: „…ale opatrně, ať mě nenatrhneš,“ a dál se věnovala průzkumu rozkroku naší nadržené sousedky.Opatrně jsem zatlačil ještě víc a po chvilce jsem ucítil, jak Kamila uvolnila sevření a můj utahovák pozvolna vniknul do panenské prdelky mé ženy. Počkal jsem, až ten nový pocit oba vstřebáme a pak jsem pomalu začal prošukávat neznámý otvor. Kamila mi začala vycházet vstříc a zdálo se, že jí tenhle způsob nebyl proti mysli. Ještě víc se sklonila a v rytmu mých přírazů vnikala jazykem do Adélčiny zmáčené kundy. Ta po několika minutách začala vyrážet hlasité výkřiky a vzdechy. To mě ještě víc rozrajcovalo a já začal vrážet kokota do teď už notně rozmrdané prdele ještě s větší razancí. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Adélka přerývavě vykřikla, prohnula se v zádech a v orgastické křeči se sesula na pohovku. Kamila ještě párkrát olízla šťávu, řinoucí se z píči naší kamarádky ven a pak už si také prožila svůj první anální orgasmus. Během stahování jejího svěrače jsem i já začal nezadržitelně stříkat a vyplnil jsem značnou část manželčiny prdelky horkým semenem.
Když jsem ptáka vytáhnul, začalo semeno pomaličku vytékat z prdele. „Adélka by mohla ochutnat…“ blesklo mi bezděčně hlavou. Aniž bych si to uvědomil, ta to asi podvědomě přijala jako příkaz. Pomalu se svezla z pohovky a v kleče začala slízávat mrdinu, která v té chvíli už pomalu stékala Kamile po stehnech.
Ta vypadal nejdřív překvapeně, ale dotyky mlsného jazýčku se jí brzo zalíbily a po chvilce začala pomáhat stahy svěrače rychlejšímu vytékání semene z prdele.
Adélce zjevně chutnalo a stíhala bez problémů polykat všechno, co vyteklo a ještě rukou začala Kamile jemně třít poštěváček. Bylo vidět, že se obě děvčata opět dostávají do varu a mě napadlo, dát ochutnat další dávku i Kamile. Sedl jsem si na pohovku, na místo, kde před tím seděla Adélka a stojícího čůráka jsem nastavil před pusinku svojí ženy. Ta na nic nečekala a podstatnou jeho část hned utopila ve své sladké hubičce.
Adélka zatím dokončila svou malou svačinku a teď už se naplno věnovala masírování naběhlé kundy své kamarádky. Zřejmě ji to všechno tak rozrajcovalo, takže nenechal zahálet ani svou dírku a za chvilku v ní smáčela hned čtyři prsty naráz.
Vrcholu jsme dospěli všichni tři téměř současně. Kamila polkla celou dávku, kterou jsem nastříkal do jejího krku, a pak se už znaveně zhroutila na zem. Adélka dokončila svůj koncert pro dvě ruce a dvě píči a bez potlesku, ale zato s mnoha vzdechy, klesla vedle Kamily. Obě vypadaly, že jim minimálně pár hodin sex nebude chybět. U mě to bylo trošku jinak, já bych samozřejmě mohl dál, ale měl bych přece jen brát trošku ohledy na zdraví „svých“ kundiček. Určitě je budu chtít obě ještě použít…
Po osprchování jsme se vrátili do obýváku a večer jsme zakončili povídáním o všem možném, ale samozřejmě hlavně o šukání. S oblékáním jsme se už neobtěžovali, ale kromě lehkého laskání a hlazení jsme už žádné větší aktivity tímhle směrem nezačínali. Přesto jsme se shodli, že je nám to všem příjemné. Adélka se během té doby přiznala ke svým mírným sklonům k exhibicionismu a o své touze chodit na nudapláž. Ale sama se tak trošku bála a ten její, teď už vlastně bývalý, o tom nikdy nechtěl ani slyšet. Samozřejmě jsme jí slíbili doprovod hned, jak to počasí dovolí a já už začal přemýšlet, kam pojedeme, aby tam bylo i trocha soukromí na případné (a dost pravděpodobné) hrátky. Když byly děti malé, jezdili jsme se koupat na nudapláže poměrně pravidelně, ale jak syn rostl, začal se stydět a tak jsme toho časem nechali. Teď se naskytla příležitost, jak vše oživit, ale v téhle situaci asi už raději bez dětí. Adélka s nelíčenou radostí souhlasila, ale vzhledem k blížící se půlnoci prohlásila, že jsme ji dost unavili, a že by měla jít spát. Zdvihla se, halenku a sukýnku vzala do ruky a zamířila ke dveřím.
„Když už jsme nakousli ten můj exhibicionismu, tak bych mohla dojít domů takhle, ne? Vždyť je to jen přes chodbu,“ usmála se.
Samozřejmě jsme přisvědčili a šli jsme jí doprovodit k jejímu bytu, samozřejmě taky oba nazí, a s velkou legrací jsme si představovali, jak nás na chodbě paneláku někdo takhle potká. Nepotkal nás nikdo a tak jsme každý Adélku u jejího bytu dlouze políbili, pohladili a polaskali a rozloučenou, popřáli ji krásné šukací sny a vrátili se domů.
Kamila začala uklízet nádobí ze stolku, ale celkem snadno jsem ji přesvědčil, že to počká do zítřka, ale ten můj nenasytnej čůrák asi ne, a jestli nechce, abych si ho musel potupně vyhonit sám, tak by s tím měla něco urychleně udělat. Prohlásila, že tak daleko to nesmí dojít, odvedla mě do ložnice, klekla si na postel a vystrčila na mě svoji omlazenou prdelku. Na nic jsem nečekal a tentokrát zanořil do kundičky, ale před tím jsem si ho zvětšil na už vyzkoušenou velikost. Kamila to ocenila slastným výdechem a následujících pár minut před spaním jsme vyplnili ještě jedním divokým číslem…
XII.
Sobotní dopoledne
Druhý den ráno po nezbytné souloži na probuzení, jsem začal přemítat co s načatým víkendem. Pohled z okna naznačoval spíš uplakané a chladné počasí, takže slibovaná nudapláž zatím nepřipadala v úvahu… Pak jsem si ale vzpomněl na balíček, který jsem dostal na rozloučenou při odchodu z nemocnice. Úplně jsem ho pro samé radovánky pustil z hlavy.
„Kampak jsi uklidila tašku, co jsem v ní měl věci z nemocnice,“ zeptal jsem se Kamily.
„No jo, typickej chlap, dvacet let tyhle věci dávám do skříně v předsíni a ty se vždycky stejně zeptáš.“
Vyběhl jsem do předsíně a za chvilku jsem se vrátil s balíčkem od sestřiček. Hned jsem zvědavě strhnul papír a vykoukl na mě notýsek v tvrdých deskách, takový ten památníček, co si do něj malý holky malujou obrázky na památku. Na první stránce bylo něco jako věnování:
Milý Františku, přijmi od nás, sestřiček úrazového oddělení, tenhle notýsek, do kterého jsme ti každá napsala všechno, co potřebuješ k tomu, aby ses s námi mohl kdykoliv spojit nebo setkat.
Ten čas, který jsi strávil na našem oddělení, mnohým z nás změnil život a otevřel oči, jak fádní a nezáživný byl náš dosavadní sexuální život a všechny ti chceme poděkovat za probuzení (u některých znovuprobuzení) dřímající touhy a fantazie.Proto bysme všechny byly moc rády, kdybys tenhle notýsek používal co nejčastěji…
Listoval jsem dál. Na každé stránce bylo jméno jedné ze sestřiček, adresa a telefonní číslo. Někde byla připojena nějaká poznámka, jako třeba ¬– Nevolat před sedmou večer než starej odejde na pivo, nebo Při vzpomínce na Tebe mi vlhne kundička. Některé přilepily i fotku nebo chomáček chloupků z pičky.
Trošku rozpačitě jsem se podíval na Kamilu, ale ta se jen usmívala.
„No vidíš, jaký rozruch jsi v nemocnici způsobil. Ale budeš to muset brát i jako závazek. Prostě jednou za čas budeš muset některé nebo některým z nich zavolat. To by bylo vůči nim fér, nemyslíš? No a mě k tomu vždycky přizveš, jsem přece tvá žena!“ dodala sice se smíchem, ale dost důrazně.
Zhluboka jsem vzdychl a odevzdaně přikývl.
„Copak? Ty děláš, jakoby ti to vadilo,“ obořila se na mě Kamila.
„Ale nevadí mi to,“ odpověděl jsem, „jen jsem si tak uvědomil, že ty svoje sexuální schopnosti budu muset asi trošku víc tajit, jinak by mě ženský za chvilku asi roztrhali.“
„To máš docela pravdu, to bude asi potřeba. Ale přede mnou nic tajit nemusíš,“ a přivinula se ke mně.
***
Dopoledne jsme prožili tentokrát hodně jemným, ale vytrvalým milováním, až Kamila prohlásila, že má větší chuť na pořádný řízek než na další sex. Musel jsem jen souhlasit.
Oblékli jsme se a vypravili se do naší oblíbené restaurace. Počasí se zatím docela umoudřilo a místy prosvítalo mezi mraky dokonce i sluníčko.
Po dobrém obědě jsme se rozhodli projít se po parku. Mezitím se mraky téměř rozplynuly a sluníčko začalo skoro připalovat, jak se na červen sluší a patří. Posadili jsme se na lavičku a pozorovali ostatní návštěvníky parku. Tedy v mém případě spíš návštěvnice.
Jak jsem tak sledoval dívky a ženy, korzující kolem, začalo se mi zdát, jakoby kolem každé z nich zářilo slabounké světlo. Svěřil jsem se s tím Kamile. Ta ale prohlásila, že nic nevidí a podotkla, že to možná bude další nějaká moje schopnost, nabytá úrazem. Až tehdy mě napadlo, podívat se jim do hlavy. Při tom jsem si také všiml, že světlo má u každé jinou barvu.
Právě kolem nás procházela ženská se psem, od pohledu nepříjemná, typická učitelka před důchodem. Kolem ní se mihotala jasně žlutá záře. Zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek a zjistil jsem, že můj typ byl správný:
„Zatracení parchanti, už jich mám plný zuby… nepořádný, neposlouchají, učit se nechtějí… je tomu patnáct a už se jim zapalujou lýtka¬… ta Vodičková, takový prsa jsem neměla ani po porodu… ale já už s nima zatočím, já jim dám…“
Úplně jsem se oklepal. Když poodešla, sdělil jsem Kamile výsledky pozorování.
Jen povzdychla: „Chudáci děti, doufám, že neučí i naši Barču. Hele, a co támhleta maminka s kočárkem.“
Podíval jsem se směrem, kterým ukazovala. Mladá maminka s kočárkem, v něm roční chlapeček a asi tříletá holčička cupala vedle ní. Maminka docela pohledná, ale bylo na ní vidět, že starostí kolem dětí má víc než dost. Zahleděl jsem se na její „auru“. Byla takové zelenomodré barvy a mezi těmito dvěma barvami ze plynule měnila. Její myšlenky byly dost rozhárané.
„Ještě musíme doběhnout pro plínky… Tomáš dneska zase přijde později, zatracený melouchy, ale alespoň budou nějaký peníze… bože, kdy my jsme se naposled milovali…“
V tu chvíli se mi zdálo, že její aura přešla skoro až do fialové.
„…tak jo, mažeme domů, ještě zapnu pračku, vyžehlím tu horu prádla a ještě vymyslet něco k večeři…“
A to už její aura přešla zpátky do zelené, tentokrát i s nádechem do žluta.
„Mám takový pocit, že jsem tu záhadu barev odhalil, ale ještě to musím ověřit,“ pronesl jsem směrem ke své ženě. „Počkej, támhle se nese vhodný objekt na ověření mojí teorie.“
Naproti nám si na lavičku právě sedala ¬– no, jinak to nejde nazvat – samice. Vysoká třicítka napasovaná do kožené minisukně, na nekonečně dlouhých nohou střevíčky na jehle, vršek uvězněný v kožené vestičce, ze které se na všechny strany pokoušely (místy částečně úspěšně) prodrat ven obrovské kozy. Ani jsem jí nemusel nakukovat do hlavy, abych zjistil co je zač. Pro potvrzení mojí teorie kolem ní doslova zářila červená aura. Jen dosedla, rozhlédla se kolem a zaparkovala pohled na nás.
„A podívejme se, krásnej páreček, sice trošku starší, ale panička víc než zachovalá a chlapík… jedna báseň. Ta boule na kalhotách asi nebudou smotaný ponožky… kdy já si naposled střihla trojku… to už bude pár měsíců… a samotnou ženskou jsem neměla už víc jak půl roku…“
Trochu víc jsem se zaměřil na její auru a všimnul jsem si, že kolem boků se občas objevují černé „mráčky“.
„Blbý je, že jsem asi něco chytla, zase už mám ty výtoky a kunda mě pálí, ale kapavka je jak rýma, zajdu k doktoru a za pár tejdnů budu v poho…“
V tu chvíli jsem věděl.
„Tak myslím, že další tajemství mého mozku je na světě,“ řekl jsem Kamile. „Ty barvy ukazují sexuální náruživost a u támhletý kurvy naproti jsem viděl nějaký černý stíny. No a podle jejích myšlenek má asi kapavku.“
„Takže ty tedy dokážeš poznat chuť na sex u úplně neznámých lidí?“
„Zatím jsem se zaměřil jen na ženský, ale určitě to bude fungovat i u chlapů. Myslíš, že by to mohlo mít pro nás nějaké praktické využití?“ popíchnul jsem manželku.
„No to si piš…!“ vyhrkla Kamila a až pak si všimla mého úšklebku. Skončilo to herdou do mých zad. „Hele, co kdyby jsme přece jen vyrazili ještě dneska na tu nudi, když se počasí tak krásně vybralo? Brnknem Adélce, ať se připraví… co ty na to?“
„Tak jo, jdeme,“ a zvedl jsem se z lavičky.
Kamila ještě hledala telefon a já zalétl pohledem na protější lavičku. Kožená samice nás rentgenovala pohledem, a když si všimla, že se na ní dívám, trošku roztáhla nohy, až jsem zahlédl krajku kalhotek, a smyslně přejela jazykem po horním rtu.
Usmál jsem se a mírně zavrtěl hlavou.
Pokrčila rameny a zatvářila se stylem ‚tak si polib‘…
Myslel jsem si taky něco o prdeli, ale pak mě napadlo, že ta kráva by klidně šukala i s kapavkou a roznášela to dál mezi nic netušící zákazníky. Zkusil jsem se soustředit na její tělo a našel jsem ‚zdroj‘ její nemoci. Pomalu jsem vymazal nákazu z jejího těla a s pocitem, že jsem uchránil pár nadržených chlapů od nepříjemností, jsem se zavěsil do Kamily a vyrazili jsme k domovu.
Ta zatím domluvila s Adélkou, že se u ní za dvacet minut stavíme.