Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává.
číst více
Martinu, manželku mého nejstaršího brášky jsem neměl moc rád. Připadala mi šíleně namyšlená již při první návštěvě naší početné rodiny. Ale mě bylo tehdy 16 a jí 22 a tak jsem měl na holky asi ještě pubertální názory. V té době bylo bráškovi Milanovi 30 let a máma ho stále pobízela, aby už jí konečně udělal babičkou. Asi se snažili, ale dítě nějak nepřicházelo. Asi po 3 letech Martina konečně byla v jináči a Milan se naparoval jako páv.
číst více
Před nedávnem jsme měli sraz s bývalou třídou z gymplu. Moc se mi tam nechtělo, nijak zvlášť dobrou partu jsme neměli, ale nakonec jsem to vzal jako takovou společenskou povinnost. Hodil jsem na sebe svý nejlepší rifle, nejmíň odrbaný tričko a vyrazil. Přišel jsem o hodinu později, ale stejně jsem tam byl mezi prvními.
číst více
Proč zrovna já se musel zamilovat do milenky svého nevlastního bratra ?
Můj brácha Honza byl hajzlík už v době, kdy se s ním jeho táta nastěhoval k mojí mámě. Byl o 15 let starší, ale ke mně se choval jako opravdový brácha. Byl rád středem pozornosti, měl dost peněz ( dodnes nevím jakým způsobem si je obstarával) a holky po něm jely.
číst více
Jsem již delší dobu nezaměstnaný. Dříve jsem dělal manažera ve vysoké pozici a žil dobrodružný život. Nyní hledám práci. Není to vůbec snadné. Můj kamarád Pepa mi dohodil jeden pohovor na manažera veletrhu, prý že je to tutovka. Stačí jen, abych přišel oholen na uvedenou adresu a absolvoval netradiční pohovor. Tedy netradiční je to, že podle Pepy je pracovnice HR, která vybírá nového pracovníka pořádná nymfomanka.
číst více
Tak jsem se konečně zbavil Soni a hlavně našich rozmazlených dvojčat. I když jsem sám sebe před 2 roky, když se holky narodily přesvědčoval, že budu Soně věrný, nedodržoval jsem to. Ale mohla si za to sama. Neustále se točila kolem holek a večer bývala stále utahaná a když přeci jen k něčemu došlo, klidně mne v tom nejlepším ze sebe setřásla a šla se podívat do pokojíčku, protože se jí zdálo, že některá z nich zaplakala.
číst více
Po rozvodu rodičů žijeme s bratrem u matky v malém okresním městě. Otec odešel před rokem a půl do Brna, kde si našel mladou přítelkyni a bydlí tam s ní.S bratrem jsme dvojčata a bylo nám 16 let.Já chodím na gympl a brácha na stavební průmku.Mamka pracuje jako sekretářka hlavního manažera u jedné zahr.firmy.Je to krásná mladá žena,za kterou se ohlédne každý mužský.Po odchodu otce se náš vztah změnil spíše na kamarádský a já jsem se jí svěřovala se všemi problémy,včetně sexuálních.
číst více
Jednou jsem byl v aquaparku. Měli tam i welness tak jsem si řekl že proč tam nezajít. Dostal jsem plátno vyslíkl jsem se a zabalil jsem se do toho plátna. Vlezl jsem do sauny, tam jsem šel na nejvyšší patro a z plátna jsem si udělal deku takže jsem na plátnu ležel nahý. Když jsem tam byl okolo 5ti minut přišla za mnou nějaká cizí ženská. Vůbec jsem jí neznal.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
